Česká strana sociálně demokratická

Komunistická strana Čech a Moravy

Piráti a Starostové

Svoboda a přímá demokracie

SPOLU - ODS, KDU-ČSL, TOP 09

Přísaha - občanské hnutí Roberta Šlachty

Trikolora Svobodní Soukromníci

Strana zelených

Aliance národních sil

Aliance pro budoucnost

Koruna Česká (monarchistická strana)

Moravské zemské hnutí

Urza.cz: Nechceme vaše hlasy

Otevřeme Česko normálnímu životu

Volte Pravý Blok www.cibulka.net

Hnutí Prameny

Švýcarská demokracie

Piráti a STAN

Trikolóra SS

Koruna Česká

Moravané

Nevolte Urza.cz

Otevř. Česko

Senioři 21

Švýc.dem.

Volný blok

Regulace nájemného byla v ČR do roku 2012. V současnosti je výše nájemného tržní. Např. V Německu nebo Rakousku různé formy regulovaných nájmů existují. Regulace nájemného vychází z toho, že bydlení je pro lidi nutné a musí být finančně únosné. Naopak neregulace upřednostňuje právo majitele volně nakládat se svým majetkem.

Majitel bytu by měl mít legální možnost si vybrat nájemce podle etnicity.

Dnes je v ČR zakázáno rozhodovat o pronájmu bytu na základě národnosti či etnicity nebo pohlaví a víry. Výzkumy ale ukazují, že pokud majitel např. dle jména odhadne, že zájemce je Rom, obvykle jej již nepozve ani na prohlídku, na rozdíl od zájemce z české majority. Porušuje tím antidiskriminační zákon. Jeho prolomení by podle kritiků diskriminace znamenalo nebezpečí opětovné zavádění diskriminace různých skupin lidí.

Preventivní testy na covid-19 mají občané hrazené zdravotními pojišťovnami. Vláda v srpnu 2021 schválila, že by od 1. září byly hrazené jen dětem do 12 let a lidem, kteří se ze zdravotních důvodů nemohou nechat očkovat. Toto své rozhodnutí následně zrušila.

Bezplatné testy na covid-19 by se měly být hrazeny alespoň částečně ze státního rozpočtu.

V současnosti jsou bezplatné testy na covid-19 hrazeny ze zdravotního pojištění, což klade vyšší nároky na zdravotní pojišťovny. Např. v Rakousku se na těchto platbách podílejí i veřejné rozpočty.

Policie by se měla přísněji zaměřit na porušování opatření proti šíření viru covid-19.

Mezi taková opatření např. patřila nebo patří nošení respirátorů, povinné testování na covid-19 nebo nařízená karanténa.

Vláda má mít možnost nařídit některým profesím povinné očkování proti covid-19.

Např. v Maďarsku nebo ve Francii jsou aktuálně povinně očkovaní proti covid-19 zdravotníci.

Měla by se uzákonit možnost celostátního referenda vypisovaného na základě petice.

V ČR je možné vyhlásit celostátní referendum pouze tehdy, pokud o něm rozhodne Parlament. Např. na Slovensku je to možné po shromáždění 350 000 podpisů, v „referendovém“ Švýcarsku je třeba 50 000 podpisů.

Registr lobbistů by obsahoval seznam lobbistů, kteří ovlivňují vznik konkrétních zákonů. Takové zákony existují ze sousedních zemí v Rakousku a Polsku.

V ČR mají zákonodárnou iniciativu pouze poslanci, vláda, senát a zastupitelstva krajů.

Stavět dálnice a hlavní silnice má být možné i za cenu vyvlastnění majitelů daných pozemků.

Dnes je v ČR možné vyvlastnit pozemky pro stavbu dálnic nebo hlavních silnic i přes nesouhlas majitelů, kteří poté za pozemek dostanou zaplaceno (dle tzv. Liniového zákona).

Výstavba infrastruktury pro rychlovlaky má být upřednostňována oproti výstavbě další dopravní infrastuktury.

V současnosti je v ČR standardní věk odchodu do důchodu více než 64 let a postupně se zvyšuje na cílových 65 let.

Vláda loni sestavila seznam více než 100 lokalit v ČR, kde by v budoucnu mohly vzniknout přehrady pro zadržování dešťové vody. Hladina a objemy podzemních vod setrvale klesají, nerovnoměrné srážky a málo sněhu v mírných zimách je nestačí doplnit. Odpůrci namítají, že vysychají i mnohé stávající přehrady a že jejich výstavba je součástí problémů se suchem. Obří stavby pak podle nich nahrávají velkým stavebním firmám a tzv. betonářské lobby.

Dodavatelé pohonných hmot musejí nyní přimíchávat povinně alespoň 4,1 procenta biosložky do benzinu a šest procent do nafty. Cílem je snížit emise skleníkových plynů v dopravě, kritici však poukazují na to, že biosložky první generace v palivu ke snižování emisí nevedou, naopak je zvyšují. Zrušení této povinnosti by zasáhlo firmy vyrábějící biopaliva a navazující zpracovatele vedlejších produktů. V ČR je nejvějším dodavatelem biosložek první generace koncern Agrofert.

ČR by měla podporovat program snížení emisí skleníkových plynů "Fit for 55".

Fit for 55 je návrh snížit v zemích EU do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990. Návrh počítá mj. s tím, že pravděpodobně dojde ke zdražení emisních povolenek, zisk by měl jít naopak ve velké míře do fondu na kompenzace případných zvýšených nákladů pro sociálně slabší občany.

Měly by být PET lahve a nápojové plechovky zálohované podobně jako nyní skleněné pivní lahve?

PET láhve a nápojové plechovky jsou zálohované např. v Německu či Chorvatsku a chystá se spuštění na Slovensku. Plošné zálohování poslanci loni zamítli z obav, že by stát musel nahrazovat zmařené investice do linek na zpracování PET lahví. Podle odpůrců je zálohování zbytečné, protože se v ČR vytřídí osm z deseti plastových lahví. Zastánci zálohování poukazují na to, že vytříděný odpad se často nerecykluje, ale končí ve spalovnách, čímž se zatěžuje životní prostředí.

Objem daně z nemovitosti v celkovém balíku vybraných daní by se měl zvýšit.

Jde o strukturu vybraných daní, ne o jejich celkovou výši. Daň z nemovitostí je největší majetková daň v ČR, představuje zhruba 1,5 % objemu vybraných daní v ČR. Nejvíce se dnes vybere na DPH (zhruba 50 %) a dani z příjmů zaměstnanců (zhruba 25 %).

Elektronická evidence tržeb je systém, kdy každý, kdo v ČR prodává za hotové nebo platební kartou, musí informace o každé přijaté platbě okamžitě zaslat přes internet finančnímu úřadu. V současné době je systém pozastaven do konce roku 2022.

Google nebo Facebook by měly platit speciální daň ze všech příjmů v ČR.

Aktuálně je v parlamentu návrh zákona o dani z digitálních služeb, který pro velké internetové firmy zavádí novou daň ze všech přijmů v ČR. Je možné, že se do konce volebního období zákon nestihne finálně projednat a nová sněmovna tak bude muset příp. začít jej projednávat znovu. Zastánci argumentují nízkými až nulovými daněmi, které tyto velké firmy v ČR platí. Např. v Rakouskou, Velké Británii a Turecku, které zavedly obdobnou daň, Google odpovídajícím způsobem zvedl ceny objednavatelům reklamy.

Vláda by měla zařídit, aby veřejnost neměla horší ceny za mobilní internet než státní instituce.

Dnes je běžné, že zaměstnanci velkých státních institucí jako jsou ministerstva mají výrazně levnější telefonní tarify (i pro soukromé účely) než jaké jsou k dispozi veřejnosti. Např. zaměstnanci Ministerstva financí ČR mají neomezené volání za 54 Kč a neomezená data za 182 Kč měsíčně. Obdobný tarif pro veřejnost od stejné firmy stojí více jak 1100 Kč měsíčně.

Hotel Thermal v Karlových Varech, který je dnes státní, by měl být privatizován.

Měla by se zvýšit daňová progrese daně z příjmů u lidí (tj. vyšší sazba daně pro vyšší příjmy).

V ČR existuje „jednotná daň z příjmu 15 %“. Díky slevě na poplatníka a tzv. solidární dani pro nejvíce vydělávající ovšem jde ve skutečnosti o daň mírně progresivní. Podle zastánců je tato „rovná daň“ spravedlivější, odpůrci naopak považují za spravedlivější progresivnější zdanění. V Německu je zdanění progresivnější než v ČR, na Slovensku je progrese podobná jako v ČR.

ČR se začala rychle zadlužovat v roce 2020, kdy skončil státní rozpočet s deficitem zhruba 370 miliard Kč. Na rok 2021 je plánován deficit 230 miliard. Na nejbližší roky ministryně financí nelpánuje snižování deficitu státního rozpočtu.

Spotřební daň na alkohol je 322 Kč/litr čistého lihu, tedy např. 64 Kč za půllitrovou láhev rumu.

V současnosti se platí z nových bytů 15 % DPH, u větších bytů potom 21 %. Nejnižší sazba DPH v ČR je dnes 10 %.

Česká republika by měla ukončit těžbu a spalování uhlí v hnědouhelných elektrárnách dříve než v roce 2038.

Uhelná komise vlády letos doporučila ukončit těžbu a spalování hnědého uhlí pro energetické účely v roce 2038, což vedlo mj. k odchodu několika členů této komise, kteří preferovali alternativní návrh roku 2033. Z okolních zemí Německo stanovilo termín na rok 2038, Slovensko na rok 2023, Rakousko již skončilo v roce 2020 a Polsko o něm naopak ani nejedná.

Stát by měl finančně podpořit výstavbu a provoz nového jaderného reaktoru v Dukovanech.

Podle plánu vlády bude stát financovat dostavbu elektrárny Dukovany půjčkou přes 100 miliard Kč. Zbytek financí by měl dodat majitel, tj. firma ČEZ s většinovou státní účastí. Vládní odhad ceny je kolem 150 miliard, kritici ale odhadují, že se dostavba mnohonásobně prodraží stejně jako u jiných nejnovějších atomových elektráren v Evropě.

Uhlíková neutralita znamená dosažení rovnováhy mezi emisemi uhlíku (ze skleníkových plynů) a jejich pohlcováním z atmosféry. Závazek dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 vláda ČR přijala v roce 2019 v rámci Zelené dohody pro Evropu. Švédsko, Dánsko, Francie, Německo a Maďarsko již mají tento závazek i ve formě zákona.

V současnosti je v ČR pěstování konopí (marihuany) v malém množství přestupek, v množství větším než malém potom trestný čin. Zákon nerozlišuje rekreační ani léčebné účely.

V současné době jsou zhruba 2/3 pachatelů odsouzené za znásilnění k podmínečnému trestu a 1/3 k trestu vězení. Kritici poukazují na to, že nízké tresty jsou neadekvátní vzhledem ke společenské nebezpečnosti činu, ani nereflektují mnohdy doživotní tramata obětí.

Kritici zaběhlé praxe poukazují na to, že tresty za činy s vysokou společenskou nebezpečností (např. znásilnění) jsou neadekvátně nízké. Jedním z hlavních důvodů je, že soudy rutinně dávají velkou váhu dosavadní beztrestnosti pachatelů.

V českých zákonech není konkrétní zákaz veškerých tělesných trestů dětí v rámci rodiny i v jiném prostředí. Úplný zákaz platí ve 23 zemích EU.

V některých zemích jako Finsko nebo Švýcarsko jsou pokuty placeny dle příjmů řidiče, aby postihly všechny řidiče obdobně.

ČR by měla zavést státní příspěvek na využití právního poradce pro situace jako hrozba exekuce.

Aktuálně je v parlamentu návrh zákona o dani z digitálních služeb, který pro velké internetové firmy zavádí novou daň ze všech přijmů v ČR. Je možné, že se do konce volebního období zákon nestihne finálně projednat a nová sněmovna tak bude muset příp. začít jej projednávat znovu. Zastánci argumentují nízkými až nulovými daněmi, které tyto velké firmy v ČR platí. Např. v Rakouskou, Velké Británii a Turecku, které zavedly obdobnou daň, Google odpovídajícím způsobem zvedl ceny objednavatelům reklamy.

Velké sociální sítě jako Facebook, Youtube, Instagram nebo Twitter mají mít právo omezit své používání komukoliv dle své vůle.

Velké sociální sítě dnes mohou zamezit komukoliv ve svém používání. Např. Twitter (doživotně) a Facebook (na 2 roky) omeziliy přístup na svoje sociální sítě bývalému prezidentu USA Donaldu Trumpovi v lednu 2021 po útoku jeho příznivců na Capitol, sídlo amerického parlamentu.

Velké sociální sítě jako Facebook nebo Youtube jsou dnes pojímány spíše jako nástěnka: zodpovědnost (i trestní) za zveřejněný obsah je primárně na tom, kdo obsah na danou síť nahrál. Naopak např. média mají zodpovědnost za jakýkoliv obsah, který zveřejní.

Provozovatelé velkých internetových stránek a aplikací jako Facebook nebo Youtube mají být povinni vymazat „falešné zprávy“ (fake news), na které byli upozorněni.

Jako fake news je obvykle označováno šíření nepravdivých a manipulativních informací plnících roli dezinformace. V Německu existuje několik let zákon, který velkým sociálním sítím takovou povinnost ukládá, v ČR žádný takový speciální zákon není.

Veřejnoprávní vysílání České televize a Českého rozhlasu je dnes financováno z koncesionářských poplatků, tedy veřejností.

V některých evropských zemích je zavedeno dobrovolné označovány barevnými nutričními štítky od A - E dle svých nutričních hodnot. Obsah ovoce, zeleniny, vlákniny, některých olejů a bílkovin skóre zlepšují (A), vysoký obsah cukru, nasycených mastných kyselin a sůl skóre zhoršují (E).

Měly by se posílit státní kontrolní orgány kvality potravin, jako je Státní zemědělská a potravinářská inspekce.

Spotřební daň na alkohol je 322 Kč/litr čistého lihu, tedy např. 64 Kč za půllitrovou láhev rumu.

ČR by měla finančně zvýhodnit částečné úvazky (např. slevou na sociálním pojištění).

V ČR je zhruba 5 % pracovních úvazků zkrácených, v celé EU je to zhruba 20 %.

V ČR při průměrném platu je celkové zdanění (daně, sociální a zdravotní pojištění) zhruba 40 %. To je o něco méně, než je průměr v EU (zhruba 45 %). V sousedních zemích je to v Německu necelých 50 %, na Slovensku 45 %, v Rakousku přes 50 % (nejvíce v EU) a v Polsku zhruba stejně jako v ČR. Nejmenší zdanění práce při průměrném platu z EU je na Kypru a to zhruba 25 %.

Hodnota minimální mzdy by se měla pevně odvíjet od růstu průměrné nebo mediánové mzdy v ČR.

Dnes se výše minimální mzdy určuje nařízením vlády. Ta může na jedné straně reagovat na celkovou aktuální situaci, na druhé straně nepředvídatelné zvyšování mzdy klade vyšší nároky na zaměstnavatele.

Vláda ČR by měla v následujících čtyřech letech prosadit plošné zkrácení pracovní doby.

Ministerstvo práce a sociálních věcí společně s Inspekcí práce by měly mít širší pravomoci při kontrolách na pracovištích.

Stejnopohlavní páry by měly mít možnost adoptovat děti za obdobných podmínek jako jiné páry.

Stejnopohlavní páry by měly mít možnost vstupovat do manželství za stejných podmínek jako jiné páry.

Registrované partnerství přináší v porovnání s manželstvím omezená práva. Lidé např. nemají společné jmění, při úmrtí partnera/ky nevzniká nárok na důchod. Pokud jsou ve vztahu děti a zesnulý partner nebyl biologickým rodičem, nevzniká nárok ani na sirotčí důchod. Nevzniká právo na bydlení v obydlí partnera ani společné nájemní právo.

Nejčastěji o děti předškolního věku pečují matky a společnost to považuje obecně za prospěšné. Studie však ukazují, že děti, které nastoupily po reformě rodičovského příspěvku z roku 1995 do mateřské školy až po čtvrtých narozeninách, byly ve studiu a v práci méně úspěšné než ty, které zůstaly ve výlučně domácí péči jen do tří let.

Konkurence mezi exekutory by se měla odstranit zavedením místní příslušnosti exekutorů.

Různé dluhy jednoho dlužníka dnes obvykle vymáhá více exekutorů, čímž vysoce narůstá příslušenství dluhu. Systém 1 dlužník = 1 exekutor by znamenal, že lidé, kteří mají více exekucí, by komunikovali s jedním jím přiděleným exekutorem. Oponenti kritizují, že by to upřednostňovalo jen několik velkých exekutorů.

Nová obecní, státní nebo soukromá výstavba bytů pro veřejnost musí být vždy tvořena alespoň z části sociálními byty.

Stát má aktivně vyhledávat lidi v nouzi, kteří mají nárok na sociální dávky.

Např. příspěvek na bydlení dnes nepobírá více než 80 % domácností, které by na něj měly nárok. Jde zhruba o 800 tisíc domácností, z toho zhruba polovina by měla nárok na více než 1000 Kč měsíčně.

Stát by měl stanovit soudům závazný výpočet výživného (alimentů) podle příjmů dlužníka.

Běžná praxe soudů je stanovovat výživné spíše v symbolické výši. Diametrálně odlišné alimenty od podobně vydělávajících rodičů a na stejně staré děti tak nejsou ničím neobvyklým. MPSV vydalo doporučení s odstupňovanou výší výživného (např. pro dítě do 6 let jde o 11-15 % čistého příjmu druhého rodiče), to však není právně závazné.

Mělo by se zavést pravidlo, že státní instituce by měly být rozmisťovány rovnoměrně po celém území ČR.

V ČR je velké množství státních a státem placených institucí v Praze. Naproti tomu v Německu existuje pravidlo, že takové instituce musejí být rozmísťovány rovnoměrně po celé zemi. Podle zastánců to např. podporuje chudší regiony a posiluje nezávislost kontrolních institucí, podle odpůrců to snižuje efektivitu státní správy.

Dnes jsou na Marsu 3 robotická průzkumná vozidla: 2 vyslala americká NASA a 1 Čína. 8 družic krouží kolem Marsu, včetně 2 evropských. Americká firma Space X plánuje let lidí na Mats již v tomto desetiletí, programy na podobné lety mají také např. Spojené arabské emiráty nebo Čína. Fyzik Stephen Hawking v roce 2017 předpokládal, že lidstvo musí během staletí najít domov také mimo Zemi kvůli rizikům, jako je klimatická změna, znečištění prostředí, možná pandemie z důvodu nového viru, neuhlídání umělé inteligence nebo růst populace.

Technické vzdělávání na středních a vysokých školách by mělo být státem podporováno více než jiné obory.

Všechny děti by se měly bez ohledu na talent nebo schopnosti vzdělávat společně až do konce povinné školní docházky (do 15 let, základní škola).

V dnešní době jde zhruba 10 % žáků po 5. třídě na víceletá gymnázia. Dalších zhruba 10 % žáků chodí na výběrové základní školy. Časná diferenciace žáků byla obnovena po roce 1989. Znovuzavedení víceletých gymnázií bylo vnímáno jako reakce na poptávku po kvalitním vzdělání pro nadané žáky a také jako naplnění principu svobodné volby školy pro rodiče a žáky. Dle kritiků to vede ke zvýšení nerovnosti ve vzdělání a k celkovému poklesu vzdělání v ČR.

Na veřejných vysokých školách v ČR se neplatí školné. Studenti si ovšem platí ubytování, stravu, pomůcky i některé povinné školní poplatky. Podle zastánců školné umožní rozvoj vysokých škol, podle odpůrců omezí přístup ke vzdělání zejména sociálně slabším studentům.

Vzdělávací systém má být co nejvíce inkluzivní, má pomáhat slabším žákům zapojit se do kolektivu a motivovat je k učení.

Odpůrci inkluze se obávají, že by méně nadaní žáci brzdili ty nadané. Zastánci inkluze poukazují na to, že výzkumy nic takového nepotvrzují, a zmiňují prospěch z nulové selekce žáků pro celou společnost.

Evropská unie (EU) je svazkem 27 evropských zemí. Jejími členy jsou i všechny 4 sousední země.

Eurem se platí z okolních zemí v Německu, Rakousku a na Slovensku. V Polsku se platí zlotým. Přijetí eura by přeneslo absenci vlastní centrální banky, která má možnost ovlivňovat ekonomiku své země pomocí fiskální politiky, měnit finanční zásobu dané ekonomiky, podporovat růst nebo jej omezovat. Naopak přijetí eura by snížilo transakční náklady na konvertování koruny a eura, pomohlo by zjednodušit zahraniční obchod, což by s sebou neslo růst HDP.

Severoatlantická aliance (NATO) je mezinárodní vojenský pakt 30 zemí z Evropy a severní Ameriky. Ze sousedních zemí je v NATO také Německo, Polsko a Slovensko. Rakousko se po 2. světové válce zavázalo k neutralitě a nyní si tradici neutrality drží.

Jako jádro EU e obvykle označují země, které patří a chtějí i v budoucnu patřit do projektů větší integrace EU (dnes např. měna euro nebo Schengenský prostor bez hraničních prostor, do budoucna např. společná armáda).

ČR by měla více finančně podporovat zahraniční rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc.

ČR dala v roce 2019 na rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc v zahraničí zhruba 7 miliard Kč. V poměru k HDP to byla jedna z nejnižších částek ze zemí OECD.

ČR by měla při přijímání zákonů brát ohled i na rozvojové země (např. v oblasti změn klimatu).

Některé zákony přijímané v ČR mají nepřímý dopad i na další země. Např. globální zvyšování hladiny moří dnes probíhá rychlostí asi 1 cm za 3 roky. Zároveň zhruba 1/4 miliardy lidí žije na místech ve výšce méně jak 2 metry nad mořem, kde je riziko, že se budou muset přestěhovat/migrovat.

V ČR např. v roce 2020 byl podle dat Eurostatu azyl udělen 105 lidem, žádalo nově 1160. V sousedním Rakousku byla úspěšná zhruba 1/2 žadatelů, přibližně 7500 lidí z necelých 15000. V Německu byl udělen více jak 70000 lidem, žádalo přes 120000. Naopak na Slovensku žádalo jen 280 lidí, ve stejném roce skončilo 35 úspěšně, v Polsku žádalo 2800 lidí a azyl byl v loňském roce udělen 370 lidem.

ČR by měla zůstat v Schengenském prostoru s volným pohybem občanů EU.

V roce 2019 dala ČR na obranu necelých 79 miliard Kč, což odpovídalo asi 1.2 % hrubého domácího produktu (HDP). ČR se zavázala na setkání NATO v roce 2014, že do 10 let bude vydávat na obranu 2 % HDP, průměr v NATO je zhruba 1.7 %.

ČR podepsala tzv. Oviedskou smlouvu o lidských právech a biomedicíně. Tato mezinárodní smlouva mj. zakazuje úpravu lidské genetické informace mimo preventivní, diagnostické a terapeutické důvody. V žádném případě nesmí být cílem modifikace genetické informace potomků. Za genetickou modifikaci embryí, ze kterých se v roce 2018 narodila dvojčata, byl v Číně v roce 2020 odsouzen do vězení lékař, jehož cílem byla resistence narozených proti viru HIV.

Rodiče v ČR by při umělém oplodnění měli mít možnost si vybrat pohlaví dítěte.

ČR podepsala tzv. Oviedskou smlouvu o lidských právech a biomedicíně. Tato mezinárodní smlouva mj. zakazuje výběr pohlaví dítěte při umělém oplodnění (s výjimkou některých prokazatelných dědičných poruch). Výběr pohlaví dítěte je nelegální ve většině světa, výjimkou jsou např. USA.

Financování paliativní a hospicové péče by měl finančně z většiny zajišťovat stát.

Paliativní péče o umírající pacienty nenabízí léčbu, ale zmírnění bolesti, zachování lidské důstojnosti a poskytnutí podpory blízkým. Hospice poskytují takovouto péči mimo nemocnici (doma, ve vlastním zařízení). Dnes většinu příjmů hospiců tvoří jednorázové dotace, dary a příspěvky od rodin umírajících.

ČR má aktivně zvát lékaře a sestry ze zahraničí, zvlášť do zdravotnických oborů, kde jich je v ČR nedostatek.

Lůžková péče je dnes nejnákladnější částí českého zdravotnictví, jde na ní více než 40 % nákladů. ČR má necelých 7 nemocničních lůžek na 1000 obyvatel, z okolních zemí mají o něco více Rakousko (7) a Německo (8), Polsko méně (6), většina zemí v EU má nemocničních lůžek méně.

V současné době jde do zdravotnictví asi 8 % českého HDP. Ze sousedních zemí v Německu a Rakousku to je zhruba 10-12 %, naopak na Slovensku a v Polsku to je méně než 7 %.

Dnes stejný lék může stát v každé lékárně jinak. Lékárny a výrobci léků mají jistou volnost v určení doplatku za léky.

Vláda má nadále pokračovat ve vypisování dotací na udržení lékařské péče v menších městech a na venkově.

Ministerstvo zdravotnictví v posledních letech vypisuje dotace na mzdu sestry nebo technického vybavení ordinace do výše 1/4 milionu v oblastech s nižší dostupností zdravotnické péče. Na tyto dotace ministerstvo vyhrazuje zhruba 20 milionů Kč ročně.

Lidé aktivně pečující o své zdraví mají dostat slevu ze zdravotního pojištění.

Např. některé pojišťovny v USA nebo v Austrálii již dnes poskytují slevy na zdravotním pojištění, pokud pravidelně cvičíte nebo přestanete kouřit. V ČR to dnes není legálně možné.

Lidé, kteří považují svůj život za naplněný, by měli mít možnost získat pomoc při sebevraždě.

V současné době není asistovaná sebevražda v ČR legální v žádném případě. Jsou např. známy případy nevyléčitelně nemocných občanů ČR, kteří jeli do specializovaných klinik ve Švýcarsku, kde je asistence při sebevraždě legální.

V Česku dnes působí z původních 27 zbylých 7 zdravotních pojišťoven. V současném volebním období byl tlak na sloučení některých z nich. V ČR je dnes systém jedné velké Všeobecné zdravotní pojišťovny a takzvaných oborových a zaměstnaneckých pojišťoven. Zdravotní pojišťovny jsou speciálním typem organizace, jejichž založení dnes schvaluje Ministerstvo zdravotnictví. Na rozdíl od běžných firem mj. nemají majitele a nemohou generovat zisk.

Platby za zdravotní pojištění za státní zaměstnance (důchodce, děti, nezaměstnaní) dnes tvoří zhruba 1/4 příjmů zdravotních pojišťoven, zároveň na jejich péči jde velká většina výdajů.

Platby zdravotního pojištění za státní pojištěnce by se měly automaticky valorizovat.

Platby za zdravotní pojištění za státní zaměstnance (důchodce, děti, nezaměstnaní) tvoří zhruba 1/4 příjmů zdravotních pojišťoven, zároveň na jejich péči jde většina výdajů. Zvýšení plateb nyní vláda vždy schvaluje jednorázově.

Měla by být zavedena možnost soukromého připojištění ke zdravotnímu pojištění.

Soukromě připojistit se v některých státech lze již např. na finančně nákladnější postup léčby, nadstandard v nemocnicích nebo doplatky za léky. V ČR to dnes není možné. Rozdělení na standardní léčbu a nadstandardní v roce 2013 zrušil Ústavní soud.

Tento trend je z lékařského hlediska vysoce efektivní, ale také finančně náročnější než standardizovaná zdravotní péče. Péče šitá na míru může napomoci rychlejší a účinnější prevenci a diagnóze, přináší větší jistotu při rozhodování o vhodné léčbě. Pojišťovny nyní mají omezená data od zdravotnických zařízení a mohou sledovat jen část parametrů léčby. Propojení zdravotnických registrů však s sebou nese obavy o kybernetickou bezpečnost a ochranu velmi cenných dat o všech pojištěncích.

V ČR je dnes podporována centralizace specializované péče (např. onkologická, hematologická, cerebrovaskulární, traumatologická atd.) do několika velkých nemocnic v ČR, zejména fakultních. Důvodem jsou vysoké náklady na náležité vybavení ve více zdravotnických zařízeních.

Celkový podíl finanční spoluúčasti pacientů na placení lékařské péče by se měl zvýšit.

Dnes více jak 80 % výdajů na zdravotnictví v ČR je placeno státem a povinným zdravotním pojištěním. Jedná se o nadprůměrný podíl v rámci EU, průměrně je tedy finanční spoluúčast v EU vyšší.

ČR by měla primárně investovat do výzkumu a vývoje léků a vakcín na mezinárodní úrovni oproti úrovni ryze české.

Poskytování medicínských služeb na velké vzdálenosti by mohlo zlepšit dostupnost péče v některých lékařských oborech nebo regionech. Propojení klientů s odborníky pomocí videokonferencí, vzdáleného monitorování, elektronických konzultací apod. nezajistí rovnost v přístupu ke zdravotní péči, která by se odvíjela od kvality připojení k internetu nebo schopnosti zvládat online prostředí. To s sebou může nést zdravotní i bezpečnostní rizika. Od roku 2020 je v ČR pojišťovnami hrazeno několik typů zdravotních výkonů, např. konzultace s ošetřujícím lékařem nebo psychiatrem přes telefon nebo počítač.

Zdravotní pojišťovny by měly mít povinnost dávat více peněz na prevenci, než vynakládají dnes.

Dnes zdravotní pojišťovny celkem vydávají na prevenci méně než 0,5 % svých příjmů. Všeobecná zdravotní pojišťovna má ze zákona omezení fondu prevence maximálně na 0,3 %.

Poplatky za návštěvu lékaře, tzv. regulační poplatky, se platily v letech 2008-2014 ve výši 30 Kč.

Platy lékařů a lékařek i sester ve státním a veřejném sektoru by se měly zvýšit.

Platy lékařů/ek a sester se ve státním a veřejném sektoru řídí platovými tabulkami. Např. nejnižší nástupní plat lékaře/ky je necelých 37 000, nejvyšší (po 32 letech praxe) může být 72 000 Kč hrubého. Spolu s příplatky za přesčasy apod. je potom průměrný plat specialisty 73 000 a praktického lékaře 45 000 Kč.

Stát by měl usilovat o to, aby se zvýšil podíl veřejně vlastněných nemocnic.

V současné době jsou některé nemocnice státní (např. největší fakultní), některé krajské a některé soukromé (např. velké množství nemocnic na severní Moravě a ve Slezsku patří firmě Agel). Péče v nich je převážně placená ze zdravotního pojištění.

Povinnost absolventů medicíny pracovat v ČR

Absolventi lékařských fakult mají mít několik let povinnost pracovat v ČR, jinak by museli doplatit školné.

Podobný systém funguje v ČR na některých většinou technických školách, kde si firmy zavazují žáky stipendii a předběžnými smlouvami.

Řada nemocnic v ČR už privátní je. Zastánci další privatizace tvrdí, že stávající systém zřizovatele a provozovatele (tedy Ministerstvo zdravotnictví a systém pojištění zdravotními pojišťovnami) funguje nedostatečně a nemocnice jsou ztrátové. Naproti tomu největší české nemocnice mají velmi dobrou úroveň vlastního kapitálu a vykazují tak nízkou zadluženost. Kritici privatizace varují, že stát by se dobrovolně zbavil vlivu na své hlavní nemocnice a že by se zdravotnictví stalo investiční příležitostí velkých finančních skupin. To by mohlo vést ke snížení všeobecné dostupnosti zdravotních služeb.

V českém zdravotnictví je třeba aktivně podpořit programy proti diskriminaci žen.

Podle loňského průzkumu spolku Mladí lékaři zažívá velká část začínajících lékařek diskriminaci buď přímo, anebo zprostředkovaně. Vyučující odrazují ženy během studia, zaměstnavatelé pak dávají automaticky přednost mužům, bez přihlédnutí k životopisu a dovednostem uchazeček. Ženy pak mívají na stejných pozicích nižší platy a menší šance vzdělávat se na konferencích a zahraničních pobytech. Mladé lékařky odcházejí z nemocnic do zahraničí nebo zcela opouštějí obor. Česká lékařská komora diskriminaci lékařek nepovažuje za hlavní problém.

V jídle ve školních jídelnách by se měl zvýšit podíl ovoce, zeleniny a luštěnin.

Vyhláška o školním stravování je zaměřená na množství konkrétních potravin za měsíc, ne na jednotlivé živiny, které jsou v jídle obsažené. Vyhláška např. stanovuje, že školní obědy by celkem za měsíc měly obsahovat zhruba 6x více masa než luštěnin.

Zdravotní pojištění - výpis čerpání zdravotní péče

Pojišťovny by měly automaticky jednou ročně zasílat klientům tzv. výpis čerpání zdravotní péče.

Lékaři někdy účtují pojišťovnám výkony, které ve skutečnosti vůbec neproběhly. Nemusí jít nutně o podvod ale o administrativní chybu. Zvýšená kontrola pojištěnců by tomu pomohla zabránit. Většina pojišťoven nabízí možnost nahlédnout do svého výpisu elektronicky, mnoho klientů, zejména seniorů, však nemá přístup k internetu nebo neumějí ovládat online systém.

Zdraví škodlivé potraviny (např. nápoje s velkým množstvím přidaného cukru, cukrovinky, uzeniny, hranolky) by měly mít vyšší sazbu DPH.

Reklama na léky hrazené ze zdravotního pojištění by měla být povolena.

Česká republika je hluboce pod průměrem rozvinutějších zemí co do počtu psychologů hrazených pojišťovnou. Celostátní průměr Česka je zhruba 7 psychologů na 100 tisíc obyvatel. Německo má zhruba 49 psychologů na 100 tisíc obyvatel, Francie 48, Norsko 73, Polsko 16, Nizozemsko 150. WHO doporučuje alespoň 26 klinických psychologů na 100 tisíc obyvatel.

Zdravotnická data, např. o průběhu pandemie covid-19 v ČR, dnes nespadají pod Zákon o svobodném přístupu k informacím. Autoři novely se tímto omezením snažili zabránit zveřejňování „zavádějících informací o zdravotním stavu vyvolávat u laického občana zbytečné obavy“. Kritici naopak upozorňují, že utajování části informací o pandemii covid-19 se podílí na jejím tragickém průběhu v ČR a celkově znemožňuje kvalitní informování veřejnosti v mnoha oblastech zdravotnictví.

Lidé hospitalizování se závažným duševním onemocněním by měli mít právo být léčeni v komunitní péči, nikoli v psychiatrických nemocnicích.

Komunitní péče je více individuální, přináší možnost zapojení do pracovního procesu a do života. Přispívá také k dodržování lidských práv v procesu léčby. Funguje např. v Itálii, Velké Británii nebo Španělsku a ve Skandinávii. Pro zavedení tohoto systému jsou nutné počáteční investice a změna přístupu ke vzdělávání odborníků.

Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny v roce 2015 zařadila glyfosát mezi tzv. pravděpodobné karcinogeny pro člověka. V ČR se plánoval plošný zákaz od roku 2019, ale ministerstvo zemědělství zákaz nakonec podstatně zmírnilo. Výrobce nyní kvůli údajným zdravotním dopadům herbicidu čelí tisícovkám žalob.

V ČR by měla v následujícím volební období vzniknout legislativa umožňující používání samořiditelných aut v běžném provozu.

Samořiditelná (autonomní) auta řídí software, nikoliv člověk. Aktuálně jsou např. testovány samořiditelné autobusy městské dopravy ve Vídni nebo v Berlíně, zatím pod dohledem člověka.

Mělo by se zastavit používání automatických systémů měření rychlosti a následného vybírání pokut od řidičů.

Např. v Praze jsou ročně pokutovány za překročení povolené rychlosti statisíce lidí pomocí takového de facto automatického systému. Radar s kamerou změří rychlost, umělá inteligence rozpozná z fotografie registrační značku auta, systém pak zašle pokutu. Lidský dohled nad celým procesem je spíše formální. Systém nerozlišuje společenskou nebezpečnost, např. překročení rychlosti v okolí školy nebo naopak mimo obydlenou část obce. Soudy argumentují tím, že nestačí naplnit literu zákona, ale též jeho smysl. Například malým překročením rychlosti u značky obce není naplněna společenská škodlivost.

Autonomní (samořídící se) zbraň je například ozbrojený dron vybavený umělou inteligencí, který dokáže samostatně vyhledávat a zabíjet lidi dle předem definovaných kritérií. Česká armáda vlastní malé průzkumné drony, které použivají umělou inteligenci k provedení letu, v nejbližších letech plánuje nákup větších dronů pro přenos zbraní. Zastánci poukazují na přesnost a účinnost zbraně a malé ztráty na životech. Podle kritiků vede strojové zabíjení k dehumanizaci bojů.

Používání systémů automatického rozpoznávání obličeje na veřejných místech by mělo být zakázáno.

Systémy rozpoznávání obličeje pomocí umělé inteligence dokáží mj. sledovat jednotlivé lidi na veřejnosti prostřednictvím kamer. Dnes má takové systémy v ČR zakoupené policie, která usiluje o jejich nasazení.

Česká strana sociálně demokratická

Komunistická strana Čech a Moravy

Piráti a Starostové

Svoboda a přímá demokracie

SPOLU - ODS, KDU-ČSL, TOP 09

Přísaha - občanské hnutí Roberta Šlachty

Trikolora Svobodní Soukromníci

Strana zelených

Aliance národních sil

Aliance pro budoucnost

Koruna Česká (monarchistická strana)

Moravské zemské hnutí

Urza.cz: Nechceme vaše hlasy

Otevřeme Česko normálnímu životu

Volte Pravý Blok www.cibulka.net

Hnutí Prameny

Švýcarská demokracie

Piráti a STAN

Trikolóra SS

Koruna Česká

Moravané

Nevolte Urza.cz

Otevř. Česko

Senioři 21

Švýc.dem.

Volný blok

Dlouhodobě prázdné byty by měly být více zdaněné.

Nechceme zavádět nové daně a nemyslíme si, že majitel bytu má povinnost byty pronajímat.

Ano, aby se omezilo ryze spekulativní využívání bytů jako investice a byly k dispozici nájemníkům.

Odmítáme zvyšování daní!

Přísaha není pro žádné daňové experimenty.

Současně navrhujeme zdanit druhé a další prázdné byty nebo byty využívané pro krátkodobé komerční pronájmy.

Bytový fond je součást životního prostoru celé společnosti, není to věc jako auto, nebo hodinky. Obsazování životního prostoru a jeho nedostateční obnova mají destruktivní následky pro celou společnost. Pokud nedojde k cílenému řešení bytové problematiky, pak lze očekávat těžké sociální nepokoje s následky, které známe třeba z 30 let 20 století. Řešení neobsazených bytů je však jen půl problému. Slabá výstavba nových bytů je ještě větším problémem.

Ctíme soukromý majetek, který je nabytý legálně

Dočasně než se narovná realitní trh.

Byty se kupují na investice a znevýhodňují ty, kteří na byt nemají a musí platit vysoký nájem

Problémy s bydlením a realitním trhem je třeba řešit jinak. Znehodnocování měny vede občany k ukládání peněz do nemovistostí, to tlačí jejich cenu nahoru. Přístup zahraničního kapitálu na realitní trh tlačí ceny nahoru (45 000 bytů OKD dnes vlastní švédská společnost). Přeregulované stavebnictví je pak posledním hřebíkem do rakve.

Vyššímu zdanění budou podléhat investiční byty nerezidentů.

Rozvolnení podmínek výstavby bydlení

Zákonné podmínky pro výstavbu bydlení by se měly rozvolnit.

Schválením nového stavebního zákona se udělal první krok. Nyní jej musíme realizovat a přizpůsobit stavební úřad, který bude fungovat rychleji a efektivněji.

Není to otázka stavebních podmínek, ale vůle vlády podpořit výstavbu družstevních a obecních bytů, které budou cenově dostupné. Současné stavební zákony tomu nijak nebrání.

Povolování výstavby bytů by mělo být jednodušší.

Během posledních 6 let se délka stavebního řízení prodloužila ze 120 na 246 dní. Česko je v jeho délce až na 157. místě na světě, před ním je např. Kamerun, nebo Pobřeží Slonoviny. To je potřeba změnit. Nejde o rozvolnění ve smyslu "ať si každý staví, jak chce", ale v zásadním zjednodušení stavebního řízení.

Řeší to nový stavební zákon, kterému dáváme šanci.

Měla by se zrušit například povinnost stavět parkovací místa u všech bytů, tato možnost by měla být na uvážení stavebníka, či další regulační omezení, která neumožňují stavět města krátkých vzdáleností.

Jde o ochranu nevratných hodnot: využití území, ochrana kvality krajiny. Je namístě pečlivá a přísná regulace. Jde o dlouhodobé zásahy – tomu musí odpovídat i relativně dlouhodobější zkoumání jejich přípustnosti.

Dnešní byrokracie komplikuje výstavbu nového bydlení. Stát by mě naopak uvolnit nové pozemky pro výstavbu

Podporujeme státní, obecní a družstevní výstavbu.

Je třeba stavět na Braunfieldech a ne na zemědělské půdě.Místa je v ČR dosti.Nebát se strhnout třeba staré domy nebo továrny.Jsou jich tisíce.

Švýcarský stát má v ústavě dánu povinnosti zlevňovat a zrychlovat výstavbu bydlení rozvojem stavebních ploch. Stavební zákony jsou navíc ve Švýcarsku lokální záležitostí. Švýcarsko se skládá ze 26ti kantonů a má 26 různých stavebních zákonů. Takto by to mělo fungovat i u nás. Zavést federativní uspořádání státu a přenést stavební zákony na lokální úroveň blíže lidem, kteří si nejlépe rozhodnou, jaké podmínky chtějí.

Regulace nájemného byla v ČR do roku 2012. V současnosti je výše nájemného tržní. Např. V Německu nebo Rakousku různé formy regulovaných nájmů existují. Regulace nájemného vychází z toho, že bydlení je pro lidi nutné a musí být finančně únosné. Naopak neregulace upřednostňuje právo majitele volně nakládat se svým majetkem.

Nevidíme důvod, proč by obce regulaci neuplatnily, když se to běžně využívá v Rakousku i Německu. Pozitivní vliv na dostupnou cenu bydlení by to mělo (cenové mapy).

Regulace nájemného není řešením. Nedávná zkušenost z Berlína ukazuje, že vede k nižší nabídce pronajímaných bytů, což snižuje počet lidí, kteří se do míst s regulovanými nájmy mohou stěhovat. Řešením je umožnění výstavby a tedy zvýšení nabídky, nikoliv regulace cen.

Možnost určení vlastní výše nájmu (regulace) jen v obecních, městský či státních bytech, kde si to města obce mohou určovat dle vlastní potřeby s ohledem na příjem obyvatelů v daném regionu. V bytech, na které pobírají občané příspěvek na bydlení od státu, by mělo nájemné odpovídat ceně obvyklé nebo cenové mapě v daném regionu.

Regulace nájemného byla v ČR do roku 2012. V současnosti je výše nájemného tržní. Např. V Německu nebo Rakousku různé formy regulovaných nájmů existují. Regulace nájemného vychází z toho, že bydlení je pro lidi nutné a musí být finančně únosné. Naopak neregulace upřednostňuje právo majitele volně nakládat se svým majetkem.

Jsme pro regulaci, a na úrovni České republiky jako státu, případně na úrovni obcí nebo krajů, či jiným regulátorem – orgánem zástupců samospráv, nájemníků, pronajímatelů.

Vysoké nájmy ničí společnost, ale legislativní regulace nájemného je technicky i právně neproveditelná. Nikdo nezkontroluje, co si lidé za byt vynucují "bez papíru". Skutečnou správnou regulací ceny nájmu je masivní výstavba nových bytů a zejména startovacích bytů, která konkurencí srazí cenu nájmů dolů.

Každá regulace podporuje korupci a nikam nevede

Z důvodů umožnění bydlení soc. slabým,matkám samoživitelkám a mladým rodinám.

ČR by měla regulovat kdo má nárok na bydlení. Aby se nestalo bydlení predmětem spekulace má každá rodina nárok na jednu nemovitost k bydlení a jednu k rekreaci. Takto je možné zajistit, že každý občan bude mít střechu nad hlavou a realitní trh Švýcarska nebudou vlastnit zahraniční investoři a spekulanti.

Majitel bytu by měl mít legální možnost si vybrat nájemce podle etnicity.

Dnes je v ČR zakázáno rozhodovat o pronájmu bytu na základě národnosti či etnicity nebo pohlaví a víry. Výzkumy ale ukazují, že pokud majitel např. dle jména odhadne, že zájemce je Rom, obvykle jej již nepozve ani na prohlídku, na rozdíl od zájemce z české majority. Porušuje tím antidiskriminační zákon. Jeho prolomení by podle kritiků diskriminace znamenalo nebezpečí opětovné zavádění diskriminace různých skupin lidí.

Tento způsob kategoricky odmítáme.

Diskuse o tom, kdo si koho pustí do svého bytu, je bezpředmětná. Toto téma lze rozvést pro organizace, ale ne pro soukromé osoby.

Rasismus považujeme za hloupý; ale ctíme svobodu každého si vybrat, komu pronajme byt (a to zdaleka nejen na základě etnicity, ale libovolných kritérií).

Nemovitost má svého vlastníka, ať si sám rozhodne komu pronajme svojí nemovitost

Majitel má právo vybrat si koho chce, nezáleží na rase, pohlaví ale jen na tom jak posoudí svého nájemníka.

Majitel bytu by měl mít právo si vybírat nájemníka. Podnikání vždy rizikové, majitel nese zodpovědnost za sebe a svou rodinu. Z toho vyplývá, že by si měl nájemníky pečlivě vybírat. Pokud má pochybnosti, měl by mít právo odmítnout kohokoli.

Ctíme soukromé vlastnictví, majitel se může rozhodovat podle kteréhokoli klíče - nejen etnicity.

ČR by měla zavést maximální cenu za metr čtvereční při prodeji bytů.

Taková regulace by v konečném důsledku zpomalila výstavbu nových bytů.

Mělo by se vycházet z jasně stanovených cenových map.

Takové opatření by snižovalo tempo nové výstavby a deformovalo by trh ve prospěch kupců s neformálními vazbami na prodejce.

To dost dobře nelze s ohledem na různé ceny pozemků, na kterých se staví ( některý muže být za 30 tis. m2, ale taky 200 tis. m2), podloží a další aspekty jako podzemí garáže atd. ČR by měla podporovat inovativní a chytré přístupy ve stavebnictví a architektuře, které mohou vést ke snížení cen výstavby a tedy i prodejní ceny za m2.

Ano, jsme pro zavedení maximální ceny při prodeji bytů, ale uplatnit, ostatně jako na všechny spekulativní obchody, daňovou regulaci (např. významně zvýšená sazba nad cenu v místě obvyklou).

To je podobná otázka, jako u ceny nájmu bytů. Reálně placenou cenu za metr bytu nelze nadiktovat zákonem, protože prodávající si stejně vynutí i bez dokladů další peníze bez dokladu a pokud ne, tak půjde o zákazníka dál. Jediná možnost je výstavba bytů za garantované ceny a vzniklou konkurencí srazit ceny soukromého prodeje. Nastavení ceny za metr by bylo správné, ale nelze jej reálně uskutečnit bez trvalého šmírování lidí v soukromí.

Tržní hospodářství je základ demokratického státu a zavádění regulí poškozuje v tomto případě investory

Ale pouze u soukromé stavby, státní by měly mít cenu zastropovanou.

ČR by měla regulovat, kdo má nárok na bydlení. Aby se nestalo bydlení predmětem spekulace, obecně má ve Švýcarsku každá rodina nárok na jednu nemovitost k bydlení a jednu k rekreaci. Pro cizince jsou stanoveny kvóty a další podmínky. Takto je možné zajistit, že každý občan bude mít střechu nad hlavou a realitní trh Švýcarska nebudou vlastnit zahraniční investoři a spekulanti.

Preventivní testy na covid-19 mají nadále být placeny z veřejných peněz.

Preventivní testy na covid-19 mají občané hrazené zdravotními pojišťovnami. Vláda v srpnu 2021 schválila, že by od 1. září byly hrazené jen dětem do 12 let a lidem, kteří se ze zdravotních důvodů nemohou nechat očkovat. Toto své rozhodnutí následně zrušila.

Jedná se o základní indikátor situace kolem koronaviru, a také tím vláda podmiňuje přístup k základním službám, proto je nezbytné test proplácet.

Vláda schválila i nadále bezplatné testy pro všechny

Dokud jsou testy vyžadovány státem, pak musí být státem i propláceny.

Pokud stát dává povinnost něco konat, pak nemůže nařizovat to platit. Zrušme povinnost testování a pak můžeme testy zpoplatnit.

Ale měli by se testovat pouze lidé s příznaky a ne zdraví lidé.

Jsme zásadně proti plošnému testování bezpříznakových lidí.

Léčba covidu je státem dostatečně hrazena a preventivní test si musí hradit každý sám.

Švýcarská ústava uvádí, že fungování státu musí být přiměřené jeho cílům daných ústavou. Daně mají ústavní stropy a stát musí hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Tím je dán rozsah výdajů státu, které může použít třeba na testy.

Nesouhlasíme s povinným testováním, pokud jej ale stát požaduje, musí být hrazeno z veřejných rozpočtů - jakkoli veřejné peníze jsou stále penězi daňových poplatníků. Stát nemá žádné vlastní peníze.

Bezplatné testy na covid-19 by se měly být hrazeny alespoň částečně ze státního rozpočtu.

V současnosti jsou bezplatné testy na covid-19 hrazeny ze zdravotního pojištění, což klade vyšší nároky na zdravotní pojišťovny. Např. v Rakousku se na těchto platbách podílejí i veřejné rozpočty.

U nás dochází ke spoluúčasti ze státního rozpočtu už nyní skrze platbu za státní pojištěnce. Piráti a Starostové navrhovali vytvoření samostatného Covidfondu, který by financovala vláda a měli bychom tak jasný účet za pandemii.

Pokud stát něco nařídí, musí to i plně hradit.

Vláda schválila i nadále bezplatné testy pro všechny

Ano, úpravou příspěvku za státního pojištěnce.

Už samotná hra s testy na COVID je falešná. Řešit zda se podvody budou platit z pojištění, nebo daní je nesmysl.

Každý občan má zdravotní pojištění

Pokud testování nezruší

Zcela jistě se musí podílet, obec, město,kraj.

Švýcarská ústava uvádí, že fungování státu musí být přiměřené jeho cílům daných ústavou. Daně mají ústavní stropy a stát musí hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Tím je dán rozsah výdajů státu, které může použít třeba na testy.

Není podstatné, zda jsou testy hrazeny ze zdravotního pojištění nebo ze státního rozpočtu, vždy se jedná o peníze daňových poplatníků. Nesouhlasíme s povinným testováním, pokud jej ale stát požaduje, musí být hrazeno z veřejných rozpočtů.

Policie přísnější u covidových opatřeních

Policie by se měla přísněji zaměřit na porušování opatření proti šíření viru covid-19.

Mezi taková opatření např. patřila nebo patří nošení respirátorů, povinné testování na covid-19 nebo nařízená karanténa.

Nechceme šikanu, ale bez kontroly postrádají veškerá opatření smysl, neboť nebudou dodržována.

Zásadní je komunikovat smysluplná opatření a občany přesvědčit, nikoliv na ně zakleknout. Vládní opatření jsou kvůli pravidelným změnám natolik složitá a nepřehledná, že i samotní ministři či vládní poslanci byli přistiženi při jejich porušování.

Plošná opatření by se měla omezovat na úkor cílených. Lidé je lépe přijímají a není potřeba směřovat policejní kapacitu tímto směrem.

Policie kontroluje dodržování zákonů v dostatečné míře.

Opatření proti tzv. šíření viru jsou všechna nezákonná a porušují Ústavu ČR i český a mezinárodní právní řád!

Policie by se měla zaměřovat na porušování nařízení proti šíření viru Covid 19, stejně jako jiný porušení nařízení.

Před nedávnem se vedla diskuse o trestání těch, co nosí burku a nyní máme trestat ty, co odmítají nosit burku. Policie by do roušek nebo respirátorů neměla vůbec zasahovat.

Vláda nesmí zneužívat bezpečnostní složky na vymáhaní svým nařízení, které jsou v rozporu s Ústavou ČR

Covid je nemoc jako řada jiných a policie také nehlídá chřipku nebo rakovinu.

Policie jedná v dostatečné míře.

Naopak, po volbách budeme usilovat o odškodnění těch, kdo byli postiženi nezákonnými nařízeními vlády a zrušíme pokuty za porušení pravidel nouzového stavu a pandemického zákona. Zdroje na tato odškodnění máme v návrhu rozpočtu vyčleněny.

Vláda má mít možnost nařídit některým profesím povinné očkování proti covid-19.

Např. v Maďarsku nebo ve Francii jsou aktuálně povinně očkovaní proti covid-19 zdravotníci.

Podporujeme spíše zvýšenou osvětu pro očkování, zejména u dotčených profesí.

Po celou dobu jasně říkáme, že chceme 3D - Dobrovolnost, Dostupnost a Důvěryhodnost u očkování.

Vše musí být výhradně na základě dobrovolnosti.

Ale je třeba hledat odbornou shodu nad touto tematikou.

Rada Evropy 2361/2021 jasně říká, že lidé nesmí být nuceni k povinnému očkování, ani nesmí být jakkoliv diskriminováni, pokud nechtějí být očkováni.

Povinná očkování pro vybrané rizikové a profesní skupiny by měla být nařízena na základě zmocnění zákonem, ale pouze pokud bude očkování přijato konsensem podstatné části společnosti i odborné veřejnosti, na základě dlouhodobého hodnocení a zkušeností vylučujících individuální rizika jako zcela nepravděpodobná.

Zdravotníci, kteří byli trvale ve styku s COVID-19, mají imunitu proti němu lepší, než kdokoliv jiný. Jejich povinné očkování nemá reálné opodstatnění.

Očkování musí být dobrovolné

Zdraví je soukromé vlastnictví každého jedince. Nařizuje stát nekouřit? nepít alkohol?a to škodí mnohem více než covid

Švýcarský stát tuto pravomoc dle pandemického zákona má, ale platí pravidlo, že nikdo nesmí být očkován proti své vůli. Hlavním problémem je, že vakcíny nejsou řádně otestované a nevíme, jakou budou mít účinnost a vedlejší účinky. Z toho důvodu ne.

Měla by se uzákonit možnost celostátního referenda vypisovaného na základě petice.

V ČR je možné vyhlásit celostátní referendum pouze tehdy, pokud o něm rozhodne Parlament. Např. na Slovensku je to možné po shromáždění 350 000 podpisů, v „referendovém“ Švýcarsku je třeba 50 000 podpisů.

Obecný zákon o referendu KSČM podporuje dlouhodobě, sama opakovaně předkládala i návrh zákona.

Podpoříme celostátní referendum za podmínek 450 000 podpisů pro sběr a nemožnosti hlasovat o ústavních záležitostech, daních a mezinárodních smlouvách.

Jsme pro možnost celostátního referenda na základě petice při respektováním toho, že jsou otázky, o kterých v referendu rozhodovat nelze, a při dostatečně vysokém, významu všelidového hlasování odpovídajícímu, kvoru petentů.

Každý občan by měl mít možnost zasahovat do fungování státu

Ano demokracie zastupitelská na úrovni krajů a státu nefunguje.Je třeba na akutní témata reagovat rychle, stát to neřeší, jen sliby před volbami.

Zásadní je ovšem vysvětlit občanům podstatu referenda. Ve Švýcarsku lid schvaluje ústavu (pokud změnu navrhnout politici musí být tyto změny schválený v referendu) a mění ústavu (petice 100 000 podpisů, pokud ji chtějí změnit sami občané). Politici pak podle pravidel daných ústavou řídí zemi. Pokud přijmou zákon, který se občanům nelíbí, mohou ho občané v referendu zrušit (petice 50 000 podpisů). Důležité mezinárodní smlouvy musí být vždy předloženy ke schválení lidu (členství v OSN, v EU, v NATO). Důležité je také objektivní informování občanů u referenda. Referendum o vstupu ČR do EU zmanipulovala naše vláda kampaní za 200 mil. korun, která informovala občany pouze o výhodách členství, nevýhody byly zamlčeny. Ve Švýcarsku by takto neobjektivní referendum zrušil federální soud.

VOLNÝ Blok podporuje přímou demokracii, klíčové budou konkrétní podmínky pro parametry petice.

Registr lobbistů by obsahoval seznam lobbistů, kteří ovlivňují vznik konkrétních zákonů. Takové zákony existují ze sousedních zemí v Rakousku a Polsku.

Pokud někdo bude chtít obcházet pravidla, cestu si najde. Podobná opatření obvykle ztěžují život hlavně těm poctivým.

Jsme pro zavedení registru lobbistů, na základě kvalitně zpracovaného zákona.

Každý lobbista ovlivňující politiky, kteří rozhoduji o státních penězích, by měl být registrovaný

Společenský systém, který přinášíme, neobsahuje prostor pro lobbisty.

Je to jedno v čechách se bude podvádět i dále, viz řada známých lobbistů,netřeba jmenovat

Pokud budou mít občané jako ve Švýcarsku možnost rušit v referendu rozhodnutí parlamentu není třeba.

Registr lobbistů není v žádné zemi zcela funkční, může však eliminovat nelegitimní vliv politických neziskovek na tvorbu legislativy. Je však zřejmé, že podobnou regulaci lze vždy obejít, řešením je proto zastavení finančních toků k neziskovkám ze státního rozpočtu a veřejných financí.

Občané by měli mít možnost předložit návrh zákona pomocí petice.

V ČR mají zákonodárnou iniciativu pouze poslanci, vláda, senát a zastupitelstva krajů.

Petici k předložení zákona podporujeme, podmínkou je její vhodná úprava. Při dostatečném počtu podpisů by mohla vést k povinnému projednání daného zákona Sněmovnou.

Musí být ale určen počet nutných fyzických podpisů petice.

Jsme pro možnost předložení návrhu zákona pomocí petice při respektováním toho, že jsou zákony, které pomocí petice navrhovat nelze.

Ne, ale měli by mít možnost zákony peticemi rušit.

Každý občan by měl mít možnost zasahovat do fungování státu

Pokud přestanou volit kariéristy kteří nic neumí, nemají za sebou viditelnou práci, tak potom budou konečně schopní a problematiky znalí zákonodárci.

Ve Švýcarsku mohou občané předkládat jen změny ústavy. V Lichtenštejnsku i konkrétní zákony (bylo by dobré zjistit, kolikrát toto prozatím využili). S velkou pravděpodobností by tento instrument nebyl příliš využíván, stejně jako intrument odvolání politiků. Ve Švýcarsku byl použit jen jednou v roce 1862, protože občané mají jiné efektivnější nástroje. Ale ano, mohl by být zaveden.

VOLNÝ Blok podporuje přímou demokracii, je však nutné vymezit podmínky petice - počet podpisů, kvorum nutné pro platnost apod.

Stavět dálnice a hlavní silnice má být možné i za cenu vyvlastnění majitelů daných pozemků.

Dnes je v ČR možné vyvlastnit pozemky pro stavbu dálnic nebo hlavních silnic i přes nesouhlas majitelů, kteří poté za pozemek dostanou zaplaceno (dle tzv. Liniového zákona).

Stát musí vyvlastněný majetek kompenzovat. Zákon o liniových stavbách, který jsme prosadili, výstavbu i v tomto smyslu usnadňuje.

Dnešní stav legislativy není však v této věci uspokojivý. V průběhu tohoto volebního období široce komentovali tvorbu "liniového" zákona známého také pod označením 416. Tento zákon nepovažujeme za plnohodnotný liniový zákon, jako je třeba v sousedním Německu, ale spíše za určitou fušeřinu.

Vyvlastnění za podmínky, že není možné jiné technické řešení výstavby, byť by bylo dražší.

Soukromý legálně nabytý majetek je nedotknutelný

Pokud cílem bude zabránit spekulacím s pozemky.

Stavba dálnic,silnic je jedna z největších ostud všech vlád a krajů za posledních 30 let.K tomu neustálé proti petice?

Ano, zde převažuje veřejný zájem. Podobně jako při stavbě přehrad.

Soukromé vlastnictví je nedotknutelné.

Výstavba infrastruktury pro rychlovlaky má být upřednostňována oproti výstavbě další dopravní infrastuktury.

Náš plán je postupovat vyváženě. V následujícím období chceme připravit obří projekt rychlovlaků a v letech 2025 až 2026 začít stavět.

Obecně podporujeme rozvoj méně ekologicky náročné železniční dopravy, včetně rychlovlaků a nákladní dopravy na železnici.

Výstavba VRT je naprostou prioritou pro rozvoj naší země. Tyto nové tratě nás propojí jak v rámci naší země, tak s Evropou, což bude velká příležitost pro obce v blízkosti i celé regiony. Zároveň tento druh infrastruktury umožní ekonomický rozvoj ČR včetně maximalizace příležitostí pro podnikatelský sektor.

Výstavba vysokorychlostních tratí je velmi důležitá. Ale stejně důležitá je i dostavba okruhu kolem Prahy nebo alternativní dálnice na Moravu.

Záleží o jaké dopravní infrastruktuře se bavíme. Česko potřebuje dostavět jak rychlovlaky, tak dálnice.

Obecně infrastruktura pro železnici má mít přednost, nejen pro rychlovlaky.

Výstavba infrastruktury pro rychlovlaky má být upřednostňována, ale tato pozornost jí má být věnována ve spojení ovšem s vyrovnaným rozvojem infrastruktury pro místní a regionální dopravu, kde je to možné, přednostně železniční.

Jsme pro výstavbu vysokorychlostní železnice, ale ne za cenu zhoršení už tak zoufalé situace na silnicích a dálnicích.

Musí se postupovat podle jasné dopravní koncepce, která dnes v ČR chybí

Vzhledem že tzv. rychlovlaky se plánují po každých volbách znovu a železnice je černá díra s platy "manažerů" stačí naše lokálky.

Nejprve by měly být dostavěny dálnice. Do dnešního dne nemáme dálniční spojení s Rakouskem! Po dostavbě dálniční sítě, by měla přijít na řadu výstavba rychlotratí. Stát by měl být po vzroru Švýcarska uspořádán jako federace. Na stát by měly být delegovány pouze ty záležitost, které jdou napříč státem (dálnice, rychlostní železnice). Ostatní dopravní ifrastruktura by měla být lokální/krajskou záležitostí (obchvaty měst).

Věk odchodu do důchodu by se měl nadále zvyšovat.

V současnosti je v ČR standardní věk odchodu do důchodu více než 64 let a postupně se zvyšuje na cílových 65 let.

Věk odchodu do důchodu jsme zastropovali. Navíc bychom chtěli snížit věk odchodu do důchodu pro náročné profese.

Zásadně to odmítáme.

Zasadíme se o vyšší odměňování lidí, kteří dobrovolně pracují i v důchodovém věku. Přesluhování či částečná práce i v důchodu se musí vyplatit. Senioři by měli odvádět nižší sociální pojištění. Pokud se více seniorů dobrovolně rozhodne pro alespoň částečnou práci v důchodovém věku, bude to výhodné pro stát i seniory. To a další návrhy by měly zajistit, že se nebude muset věk odchodu do důchodu zvyšovat nad stávající plán. Obdobně je vhodné zaměstnancům náročných či rizikových profesí umožnit odejít do důchodu dříve nebo adekvátně navýšit důchod za větší účasti a odpovědnosti zaměstnavatelů.

Říkáme NE zvyšování věku odchodu do důchodu. Není možné už prodlužovat věk odchodu do důchodu a je konečně potřeba napravit dlouhodobou nespravedlnost. Nízké důchody žen se musí dorovnat.

V žádném případě. Naopak by se měl snižovat!

Podle náročnosti práce a individuálních poměrů musí být umožněn bezsankční dřívější odchod do důchodu.

Důchodový systém by neměl být povinný.

Není možné, aby aktivní prorodinná polita byla nahrazována prodlužováním odchodu do důchodu. Stát musí motivovat mladé lidi k zakládáni rodin alespoň se třemi dětmi

V 65ti letech je většina lidí již dosti zdecimovaná po 40ti letech práce.Spíše zapojit desetitisíce na úřadech práce, v inv. důchodu a všech co se práce celý život štítí.

Důchodový věk by měl být podřízen průměrné délce života (pokud jednoho dne bude průmerná délka života 120 let nemůže být důchod od 64 let), měl by být podřízen hospodaření státu s vyrovnaným rozpočtem (uplácení důchodců voličů na úkor státního dluhu a budoucích generací je nemorální), měna by měla být stabilní, aby si občané mohli šetřit na stáří (děje se přesný opak), stát by měl řídit hospodářství tak, aby peníze do státu přitékaly, nikoli odtékaly (děje se opak), systém by měl být nastaven jako kapitálový (peníze na důchody jsou spořeny pro každou generaci zvlášť), ne jako kapitálový (peníze se berou aktulně pracující generaci a pokud dochází ke snižování počtu obyvatel, peníze na důchody chybí).

Důchodová reforma nemůže být založena na parametrických změnách - tedy ani na odchodu do důchodu, ani na výši důchodu. Navrhujeme transformaci důchodového systému, ne pouhou reformu.

Vláda loni sestavila seznam více než 100 lokalit v ČR, kde by v budoucnu mohly vzniknout přehrady pro zadržování dešťové vody. Hladina a objemy podzemních vod setrvale klesají, nerovnoměrné srážky a málo sněhu v mírných zimách je nestačí doplnit. Odpůrci namítají, že vysychají i mnohé stávající přehrady a že jejich výstavba je součástí problémů se suchem. Obří stavby pak podle nich nahrávají velkým stavebním firmám a tzv. betonářské lobby.

Je to jen jedno z možných opatření pro zlepšení hospodaření s vodou v krajině.

Plán postavit více než 100 přehrad problémy se suchem nevyřeší. Vodu je potřeba zadržet v krajině (zrušení meliorací a odvodňovacích koryt, obnova mokřadů, renaturalizace vodních toků - umožní přirozený rozliv vody namísto rychlého spláchnutí do měst a obcí, budování remízků), města je potřeba ozelenit, zemědělství je potřeba učinit odolnějším (zmenšit velikost polí, lesy pěstovat přírodě blízkým způsobem). Další beton v krajině by problémy jen prohloubil. Velké přehrady má smysl stavět pouze tam, kde nejde zajistit zásobování pitnou vodou žádným jiným způsobem.

Přehrady nejsou samospasným řešením. Pro ochranu vody se musí primárně řešit zadržení vody v krajině, což je možné třeba změnou hospodaření v zemědělství nebo lepší krajinotvorbou.

Ale až jako následné řešení. Přehrada je vždycky až druhé řešení, pokud nemáme v pořádku krajinu, přehrady to nevyřeší.

Je nutno volit nejefektivnější způsoby zadržování vody v krajině, a to o přehradách platí málokdy. Nepomáhá držet zásobníky mrtvé vody, upřednostňujeme tvorbu mokřadů, rybničních systémů a podobně.

Vláda v této oblasti úplně selhala. Chybí jasná koncepce na vodní zdroje a její regulaci.

Zadržování dešťové vody v krajině by mělo být zajištěno jiným, přírodě přirozenějším způsobem.

To musí rozhodnou skuteční odborníci.

Zadržovat vodu v krajině je potřeba, nejen výstavbou přehrad (např. samotný Svinov, jeden z 23 obvodů města Ostravy, měl v minulosti přes 200 hektarů rybníků, dnes nemá žádné). Lobby stavebních a betonářských firem je možné regulovat. Pro výstavbu přehrad může být zřízen státní podnik.

Zadržování vody v krajině je podstatné i z hlediska ochrany přírody; betonářské lobby lze neutralizovat důsledným vymáháním platných zákonů. Přehrady navíc nemusí být hrazeny z veřejných rozpočtů, ale například prostřednictvím PPP projektů.

Povinné přidávání biosložek do paliv by mělo být i nadále zachováno.

Dodavatelé pohonných hmot musejí nyní přimíchávat povinně alespoň 4,1 procenta biosložky do benzinu a šest procent do nafty. Cílem je snížit emise skleníkových plynů v dopravě, kritici však poukazují na to, že biosložky první generace v palivu ke snižování emisí nevedou, naopak je zvyšují. Zrušení této povinnosti by zasáhlo firmy vyrábějící biopaliva a navazující zpracovatele vedlejších produktů. V ČR je nejvějším dodavatelem biosložek první generace koncern Agrofert.

Pozitivní dopad biopaliv na životní prostředí je sporný.

Přimíchávání biopaliv do benzinu a nafty nesnižuje emise CO2, zatěžuje krajinu průmyslovými hnojivy a velkým množstvím pesticidů. Pěstování plodin pro biopaliva první generace je také velmi náročné na spotřebu vody, které bude v budoucnu spíše nedostatek.Proto psazujeme postupný útlum používání první generace biopaliv, který je v souladu s návrhem evropské směrnice RED 3.

Výroba biosložek do pohonných hmot jednak zabírá plochy určené pro pěstování potravin, což je zdražuje, jednak se při ní uvolňuje zhruba stejné množství CO2, které má být tímto způsobem eliminováno.

Povinné přidávání biosložek by mělo být postupně omezováno s ohledem na to, že v krátkém časovém období by měla být výroba aut se spalovacími motory ukončena. Pěstování technických plodin pro biosložky je rizikový faktor v udržitelném rozvoji

Plodiny dotované z EU využívané pro tzv ekologické paliva ničí půdu a snižuje naší potravinovou soběstačnost

Ne mělo by být zrušeno, je to jedna složka z ekošílenství a ničí starší motory.

Koncept přimíchávání biopaliv je pochybný od počátku do konce. Půda má být využívána k produkci potravin. Energetická soběstačnost státu je ovšem zásadní a stát by o ni měl usilovat. Doly OKD by měly být zachovány v provozu a měl by být vypracován koncept, jak využít zásoby uranu na našem území, které jsou třetí největší v Evropě. Ostrava, ačkoli je nejpoddolovanější město v ČR, nevyužívá geotermální energii a teplo je vyráběno pálením uhlí.

ČR by měla podporovat program snížení emisí skleníkových plynů "Fit for 55".

Fit for 55 je návrh snížit v zemích EU do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990. Návrh počítá mj. s tím, že pravděpodobně dojde ke zdražení emisních povolenek, zisk by měl jít naopak ve velké míře do fondu na kompenzace případných zvýšených nákladů pro sociálně slabší občany.

Ale je třeba se bavit o rychlosti navrhovaných změn s ohledem na životní úroveň, energetiku a průmysl.

V programu je celá řada nedořešených otázek, zejména pokud jde o sociálně ekonomické dopady na občany.

Za nás je zásadní lidi a firmy pozitivně motivovat, ne je k něčemu nutit zákazy. To platí i pro navrhovaný balíček, který může být velkou příležitostí, pokud ho vláda dokáže rozumně promítnou do naší legislativy (konkrétní návrhy jsou na ní, ne na EU) a vyjednat nejlepší řešení pro Česko. Odmítáme jít cestou tvrdých příkazů, budeme se zasazovat, aby byly kroky vždy motivační, v zájmu našich lidí a firem a chceme otevřít i debatu o případných sociálních dopadech.
Například u automobilů rozhodně nejsme pro zákaz spalovacích motorů, Češi musí mít nadále možnost volby. Již dnes nicméně většina automobilek sází na elektromobilitu (včetně koncernu Volkswagen), takže struktura tohoto odvětví se bude v příštích letech dynamicky měnit a přizpůsobovat novým trendům. My bychom chtěli pomoci našim firmám se na tuto novou etapu připravit, proto máme v plánu investovat prostředky jak do digitalizace, obnovitelných zdrojů energie, tak i do nových technologií a elektromobility.

EU se podílí pouhými necelými 9% na celkovém počtu emisí skleníkových plynů.

ČR by měla podporovat snižování emisí, omezování jejich zdrojů a hledání alternativ. Ale není to možné dělat na sílu shora bez ohledu na okolní svět. Jsme pro globální řešení, na kterém se budou podílet i největší znečišťovatelé, v případě CO2 tedy Čína a USA, protože země EU se podílejí na znečištění pouze z 9 %.

Podporujeme tento program snižování emisí skleníkových plynů, a to jako minimální, jsme pro jeho zintenzivnění při současném řešení sociálních následky s tímto programem souvisejících.

Prodávat emisní povolenky je další nástroj k růstu nadnárodních koncernů za současného zničení národních a malých provozů. Ochrana přírody je zde jen falešná záminka.

Tyto nařízení nadále devastují náš průmysl a zdražuje náklady na život v ČR.

Je to jen kšeft mezi firmami a státy.

Před 20 000 lety pokrýval polovinu Evropy ledovec. Na Skandinávii dosahoval tloušťky třech kilometrů. Před 10 000 lety tento ledovec roztál. Vliv člověka a průmyslu byl na to nulový. Oteplování způsobují hlavně astronomické cykly. Měli bychom usilovat o přirozené ukládání CO2 výsadbou stromů (svět za posledních 200 let přišel o 50% lesů). V rámci cyklu oteplování bychom měli usilovat o zadržování vody v krajině.

Měly by být PET lahve a nápojové plechovky zálohované podobně jako nyní skleněné pivní lahve?

PET láhve a nápojové plechovky jsou zálohované např. v Německu či Chorvatsku a chystá se spuštění na Slovensku. Plošné zálohování poslanci loni zamítli z obav, že by stát musel nahrazovat zmařené investice do linek na zpracování PET lahví. Podle odpůrců je zálohování zbytečné, protože se v ČR vytřídí osm z deseti plastových lahví. Zastánci zálohování poukazují na to, že vytříděný odpad se často nerecykluje, ale končí ve spalovnách, čímž se zatěžuje životní prostředí.

Musí se ale kapacitně řešit možnost a způsob jejich výkupu.

Je pravda, že další zálohovací systém by zatížil prodejce, nepochybně by však všechny zálohované PETky a plechovky byly velmi rychle uklizeny z ulic i přírody, protože by se jistě našlo dost lidí, kteří by si jejich sběrem vylepšovali příjmy.

Ke zmaření investic zpracovatelů nedojde, pro skutečnou recyklaci lze odpad vyjmout ze „zálohovaného“ koloběhu.

Z kohoutku tečou tuny a tuny pitné vody na splachování záchodů a zalévání záhonů. Naučme lidi pít vodu z kohoutku a neřešme balení vody do plastu či skla. Ten problém je prostě jinde.

Neměl by k tomu existovat žádný zákon, není to věc státu; ať rozhodne trh.

Záloha na obaly může pomoci naší přírodě.

Plastů jsou hory a plechovek také.To by nebylo reálné udělat především z hlediska skladování.Stačila by důsledná recyklace.

Diskuze na národní úrovni o zálohování petlahví je odvádění pozornosti od zásadně důležitých témat jako je celkově špatná ústava ČR. Od té se pak odvíjí celkové politické problémy naší země.

Podpora pouze ekologického zemědělství

ČR by měla v budoucnu podporovat pouze ekologické zemědělství.

ČR by měla zvýhodnit šetrné zemědělce, ale vyhradit podporou pouze pro ně by způsobilo nekonkurenceschopnost ostatních.

Není vyjasněný pojem, co je ekologické zemědělství. KSČM podporuje omezení chemických hnojiv a pesticidů a širší využití stájových hnojiv. Omezení chovu dobytka mělo negativní dopady na kvalitu půdy v ČR.

ČR by měla zvýšit podporu ekologického zemědělství, ale měla by podporovat i konvenční zemědělce, kteří se budou podílet na zlepšování stavu krajiny.

Ekologické zemědělství podporujeme, ale není to jediný správný způsob.

Potřebujeme podporovat ekologické zemědělství, ale potřebujeme také ekologizovat konvenční zemědělství, což se bez podpory neobejde.

V zemědělství je žádoucí, aby se co nejvíce výrobců chovalo environmentálně šetrně - je proto na místě podporovat nejenom ekologické zemědělství, ale zavádění šetrných postupů v celém spektru zemědělské výroby.

Je nutná podpora zavádění udržitelných a k životnímu prostředí šetrných postupů ve všech segmentech zemědělské výroby, ale i s přihlédnutím k dostatečné produktivitě a cenové dostupnosti produktů.

Definice ekologického zemědělství je politický konstrukt. Konvenční zemědělství nepoškozuje životní prostředí, pokud je prováděno zodpovědně. Kdo chce ekologické zemědělství, ať začne u sebe.

Dnešní situace je v zemědělství katastrofální a to bohužel díky tzv falešné ekologii. Pěstování řepky jako palivo je typickým příkladem

Podpora všech způsobů hospodaření, které nezatíží ekosystém.

Česká ústava neříká nic o zemědělství, jaké by mělo být a jaké cíle by mělo naplňovat. To je jedna z mnoha chyb ústavy: stát není vůbec definován. Švýcarská ústava uvádí, že zemědělství by mělo přispívat: ke spolehlivému zásobování obyvatel potravinami; zachování přírodních zdrojů a péči o krajinu; decentralizovanému osídlení země atd. Zcela ekologické zemědělství je extrém stejně jako nadužívání chemikálií. Je potřeba neustále hledat vyváženou rovnováhu mezi ekologií a schopností zemědělství produkovat v dostatečné kvalitě dostatek potravin.

Podstatná je definice "ekologického zemědělství" - jedná se o snadno zneužitelný termín, který může zlikvidovat drobné sedláky ve prospěch agrooligarchie.

Objem daně z nemovitosti v celkovém balíku vybraných daní by se měl zvýšit.

Jde o strukturu vybraných daní, ne o jejich celkovou výši. Daň z nemovitostí je největší majetková daň v ČR, představuje zhruba 1,5 % objemu vybraných daní v ČR. Nejvíce se dnes vybere na DPH (zhruba 50 %) a dani z příjmů zaměstnanců (zhruba 25 %).

Kromě ryze investičních bytů.

Piráti a Starostové prosazují vyšší zdanění komerčních nemovitostí, především máme na mysli velké haly na polích. Úpravy a změny se nebudou týkat nemovitostí k bydlení.

Odmítáme zvyšování daní.

Aliance pro budoucnost nechce zvyšovat daně

Výnos daně z nemovitostí by mohl být zvýšen pouze za předpokladu, že stejnou měrou klesne výnos daně z příjmů.

Daně z majetku a dispozic s ním by se obecně měly rozšířit a zvýšit.

Zejména daň z nemovitostí určených k osobnímu bydlení by se navyšovat neměla. U komerčních objektů je to spíše naopak, zejména pokud zabírají stále více zemědělské půdy.

Danit něco co jste si už koupily ze zdaněných peněz je zločin

Připravená daňová reforma zajistí transparentní a stabilní hospodaření státu.

Nemovitosti se staví ze zdaněných peněz, zdaněného materiálu a zdaněné práce. Diskuze by se měla vést o zavedení povinnosti státu hospodařit s vyrovnaným rozpočtem a o ústavních stropech daní. Problém není výše daně z nemovitosti, ale to, že stát neumí hospodařit s penězi. Všechny peníze utratí a ještě si musí pujčit. Největší podíl příjmu obcí a krajů pak tvoří peníze od státu. Je potřeba celkově změnit uspořádání státu a daňového systému.

Navrhujeme nicméně zvýšení daně z investičních bytů pro nerezidenty.

Projekt elektronické evidence tržeb (EET) by se měl zcela zrušit.

Elektronická evidence tržeb je systém, kdy každý, kdo v ČR prodává za hotové nebo platební kartou, musí informace o každé přijaté platbě okamžitě zaslat přes internet finančnímu úřadu. V současné době je systém pozastaven do konce roku 2022.

EET by se nemělo rozšiřovat, 3. a 4. vlna by měly být zcela zrušeny. O zrušení EET pro podnikatele v 1. a 2. vlně rozhodneme po důkladném zhodnocení jeho přínosů. V případě zachování musí EET přinášet podnikatelům i uživatelské benefity.

EET nezasahuje do práv zákazníků a z hlediska výběru daní (zejména DPH, ale i daně z příjmu. Jde o užitečný nástroj, pokud je správně používán. EET pomáhá při narovnání stejných podmínek pro podnikatele.

Byla zcela zbytečná a v době kdy mohla pomoci podnikatelům ji stát nevyužil

EET je zbytečná byrokratická zátěž, jejíž přínosy jsou pochybné. Vláda se inspirovala u Chorvatska, které není v žádném směru dobře fungující zemí. Měli bychom si brát příklad ze Švýcarska, které je ve všech ohledech špičkovou zemí.

Google nebo Facebook by měly platit speciální daň ze všech příjmů v ČR.

Aktuálně je v parlamentu návrh zákona o dani z digitálních služeb, který pro velké internetové firmy zavádí novou daň ze všech přijmů v ČR. Je možné, že se do konce volebního období zákon nestihne finálně projednat a nová sněmovna tak bude muset příp. začít jej projednávat znovu. Zastánci argumentují nízkými až nulovými daněmi, které tyto velké firmy v ČR platí. Např. v Rakouskou, Velké Británii a Turecku, které zavedly obdobnou daň, Google odpovídajícím způsobem zvedl ceny objednavatelům reklamy.

Podporujeme zavedení digitální daně jak na evropské či celosvětové úrovni. Jako pomyslný mezikrok vnímáme pak vnitrostátní řešení podobně jako v Rakousku.

Digitální daň by měla být řešena pouze na úrovni EU nebo lépe OECD. ČR by se neměla sama pouštět do zavádění digitální daně, protože ji to může jen poškodit.

Místo zavedení digitální daně, která je polovičatým řešením, navrhujeme zdanění příjmů dle země původu tržeb.

Nicméně preferujeme řešení na úrovni EU nebo OECD.

Koordinovaně s ostatními zeměmi EU

Stejně jako všichni velcí nadnárodní poskytovatelé služeb.

Velcí digitální magnáti si dělají si po celém světě co chtějí, šíří propagandu a nebo naopak cenzurují bez ohledu na země, ve kterých působí. Tak ať platí.

Jedná o nadnárodní korporaci, ze kterých ČR doposud neviděla ani korunu z daní

Kdo vydělá peníze v ČR, měl by je je zde také zdanit. Nicméně pokud stát nemá povinnost hospodařit s vyrovnaným rozpočtem, vyšší vybrané daně budou stejně promrhány a státní dluh poroste. Je potřeba celkově změnit uspořádání státu a daňového systému.

Jedná se o jeden krok k rozbití nelegitimních monopolů sociálních sítí. Na námitky konfliktu mezi svobodou slova a svobodou soukromého vlastnictví odpověděl už před téměř sty lety Karel Čapek, když hovořil o svobodě tisku:

„Každý zákon má dva konce...Každé zneužití svobody je zárodkem omezení svobody; vlastními otci zákonů jsou lumpové, a nikoliv právníci. Špatný svět musí mít nepěkné zákony.“

Vláda by měla zařídit, aby veřejnost neměla horší ceny za mobilní internet než státní instituce.

Dnes je běžné, že zaměstnanci velkých státních institucí jako jsou ministerstva mají výrazně levnější telefonní tarify (i pro soukromé účely) než jaké jsou k dispozi veřejnosti. Např. zaměstnanci Ministerstva financí ČR mají neomezené volání za 54 Kč a neomezená data za 182 Kč měsíčně. Obdobný tarif pro veřejnost od stejné firmy stojí více jak 1100 Kč měsíčně.

Vláda tlačí dlouhodobě na nižší ceny služeb operátorů.

Podobné slevy jsou poskytovány i soukromým firmám, navíc tyto služby jsou v ČR předražené.

Ceny mobilních tarifů a dat patří k nejdražším v Evropě. Český stát by měla pomoci omezit bariéry vstupu na český trh, které jsou reálným důvodem vysokých cen v ČR. Ten rozdíl mezi cenou pro běžné lidi a velké instituce je příliš velký. Současně ale v tržním hospodářství není reáné snížit cenu za mobilní služby pro jednotlivce na úroveň velkých zákazníků.

S tím, že vytvoří podmínky pro zastoupení spotřebitelů obcemi, kraji, vlastními spotřebitelskými sdružením ke sjednání pro ně výhodných cen.

Na jednu stranu je nemorální, aby ministerstva měly levnější tarif, ale na druhou stranu jsou jejich náklady placené z daní, tedy našich peněz. Pokud zdražíme ministerstvu ceny služeb, pak budou zaplaceny ze státního rozpočtu a o to méně dostane občan na státních službách.

Vláda nesmí zasahovat do tržního prostředí

Občan by neměl být znevýhodněn v porovnání s institucemi.

Toto není národní problém. Nemá vliv na stabilitu a fungování státu, životní prostředí atd. Je potřeba postupovat od největších problémů k nejmenším. Konkurence v mobilních službách ovšem je nedostatečná.

Otázka nedává smysl - kdo je "veřejnost"?

Národní podnik Budějovický Budvar by měl být privatizován.

Stát se má rozhodně soustředit hlavně na to, aby sloužil lidem a dostal pod kontrolu veřejné finance. Vaření piva není hlavní úkol státu. Prodávat Budvar by však byl v současné době nesmysl. Jednak by to znamenalo propad příjmů, za druhé by došlo jen k tomu, že by Budvar koupil jeho zahraniční konkurent a zavřel ho.

Z obavy o ztrátu ochranné známky

A to formou veřejného úpisu akcií na pražské burze.

Proč privatizovat slepici, která snáší zlatá vejce? Také jde o ochrannou známku – aby nedošlo k jejímu zašantročení, má nesmírnou hodnotu.

Už toho bylo rozkradeno dost.

Národní podnik mimo jiné pomáhá malým pivovarům . Bohužel nemáme záruku, že by zmizel v zahraničních rukou

Toto není národní problém. Nemá vliv na stabilitu a fungování státu. Pivovar nepatří do strategických odvětví státu (voda, energie, potraviny), ale pokud už státu patří, měl by si ho uchovat.

Hotel Thermal v Karlových Varech, který je dnes státní, by měl být privatizován.

Záleží na podmínkách a ekonomice současného provozu.

Stát už do něj neinvestoval tolik peněz, a proto doufáme, že se konečně dostane do plusových čísel.

Přinejmenším má symbolickou hodnotu z pohledu reprezentace české kultury. A budova by se měla stát památkově chráněnou a dle toho i zrekonstruována.

Už toho bylo rozkradeno dost.

Zbytečný majetek bez přínosu pro ČR

Ale může být vysoutěžen soukromý provozovatel. Stát by se neměl majetku zbavovat.

Toto není národní problém. Nemá vliv na stabilitu a fungování státu. Hotel nepatří do strategických odvětví státu (voda, energie, potraviny), ale pokud už státu patří, měl by si ho uchovat.

Soukromník by neotevřel nezkolaudovaný bazén, stát - prostřednictvím vicepremiérky Schillerové - ano.

Měla by se zvýšit daňová progrese daně z příjmů u lidí (tj. vyšší sazba daně pro vyšší příjmy).

V ČR existuje „jednotná daň z příjmu 15 %“. Díky slevě na poplatníka a tzv. solidární dani pro nejvíce vydělávající ovšem jde ve skutečnosti o daň mírně progresivní. Podle zastánců je tato „rovná daň“ spravedlivější, odpůrci naopak považují za spravedlivější progresivnější zdanění. V Německu je zdanění progresivnější než v ČR, na Slovensku je progrese podobná jako v ČR.

Nechceme zvyšovat daně a rozhodně nedovolíme vyšší zdanění práce.

Piráti a Starostové prosazují nízké zdanění práce a nechceme dále zatěžovat střední třídu.

Aliance pro budoucnost nechce zvyšovat daně

Jsme jednoznačně pro zavedení daňové progrese. Je třeba řádně připravit a zdůvodnit nastavení daňových pásem a oddělené zdaňování v jednotlivých pásmech.

Od určité výše platu je příjem osoby stále více ovlivněn prací lidí, kterým šéfuje, nebo má nad nimi i třeba jen nepřímou moc. Od určité výše platu se tedy na příjmu bohatších občanů podílí stále více i jejich podřízení. To je argument pro progresivní zdanění.

Nemůžeme trest lidi, co více pravují

Připravená daňová reforma zajistí transparentní a stabilní hospodaření státu.

Stát by měl usilovat o finanční stabilitu, tj. o přijetí ústavních stropů daní a povinnosti státu hospodařit s vyrovnaným rozpočtem (jako ve Švýcarsku). Samotné progresivní zdanění finanční stabilitu státu nezajistí. Hovořit o progresivitě zdanění je proto až druhořadá záležitost, ačkoli je pro levicové spektrum voličů tato diskuze velmi přitažlivá.

ČR by měla do 4 let hospodařit s vyrovnaným rozpočtem.

ČR se začala rychle zadlužovat v roce 2020, kdy skončil státní rozpočet s deficitem zhruba 370 miliard Kč. Na rok 2021 je plánován deficit 230 miliard. Na nejbližší roky ministryně financí nelpánuje snižování deficitu státního rozpočtu.

Máme připravený plán konsolidace veřejných financí, ale po pandemické krizi nechceme zaškrtit ekonomiku.

Vzhledem k dluhu, který vznikl v důsledku covidové krize, je takový cíl nereálný, pokud chceme povzbudit ekonomiku a zvýšit příjmy státu, musí stát i investovat a podporovat zaměstnanost.

Představili jsme plán koalice, jak zajistit budoucnost bez zadlužování. Rychlý trend v zadlužování ohrožuje jak střednědobou tak krátkodobou udržitelnost veřejných financí a služeb, které stát poskytuje. Přinejmenším je do roku 2025 nutné snížit deficit státního rozpočtu pod 3 procenta HDP, aby ČR plnila Maastrichtská kritéria a vyhnout se nárazu do dluhové brzdy.

Není to ale dogma, určitě to nemá být za cenu hloupých škrtů a šetření na důchodech a podobně.

Není to však možné, pokud budeme součástí EU, NATO a MMF!

Ale je potřeba udržovat zadlužení pod předem stanovenou hranicí z celkové výše ročního rozpočtu, to co zavinila tato vláda nelze napravit za jedno volební období, už vůbec ne jakoukoliv asociální škrtací politikou. Chceme změnit pravidla a především posílit příjmy státního rozpočtu zavedením daňové progrese, daně z finančních transakcí, centrální majetkové daně, sankčních daní za aktivity rizikové pro ŽP a sektorové daně (digitální korporace, bankovnictví).

Je předci nenormální, aby firmy či rodiny hospodařili se ztrátou.

Pokud nám dáte svůj hlas, bude to dříve.

Rozhodně ano. Po vzoru Švýcarska je potřeba zavést ústavní povinnost hospoření s vyrovnaným rozpočtem a ústavní stropy daní. Zavedení hospodaření státu s vyrovnaným rozpočtem bez zavedení stropu daní by mohlo vést k nepřiměřenému tlaku politiků na vyšší zdanění obyvatel, tomuto je potřeba se vyhnout.

Navrhujeme vyrovnaný (resp. přebytkový) rozpočet již na rok 2022. Jediný správný deficit je 0 % HDP.

Spotřební daň na alkohol je 322 Kč/litr čistého lihu, tedy např. 64 Kč za půllitrovou láhev rumu.

Spotřební daň na alkohol a tabák je jediná daň, kterou chceme průběžně mírně navyšovat.

Spotřební daň z alkoholu by měla stejně jako u cigaret pozvolna růst, tak aby nedocházelo ke zvyšování jeho reálné dostupnosti. Současná spotřební daň z alkoholu neodpovídá jeho prokázané společenské škodlivosti. Alkohol má řadu prokázaných negativních dopadů na své uživatele, a dle toho by měl být adekvátně zdaněn. Stát má nicméně také dostatečně podporovat programy prevence a léčby spojené s oněmi negativními dopady.

Nechceme pro rok 2022 zvyšovat žádné daně

Aliance pro budoucnost nechce zvyšovat daně

Mohla by se zavést spotřební daň i na jiné zbytné, spojené s dodatečnými náklady z veřejných rozpočtů, případně zdraví a jiným hodnotám škodlivé výrobky a služby. Je přitom nutné dát pozor na riziko na černo vyráběného alkoholu a obcházení spotřební daně – viz metanolová aféra.

Po totální likvidaci živnostníků v pohostinství, hotelnictví atd by to byla další rána pro jejich podnikaní.

Diskuze by se měla vést hlavně o tom, zda daně z alkoholu jsou vynakládány na léčbu nemocí souvisejících s požíváním alkoholu, předcházení alkoholismu a v jaké výši. Z toho pak bude možné odvodit, zda je její výše přiměřená.

V současnosti se platí z nových bytů 15 % DPH, u větších bytů potom 21 %. Nejnižší sazba DPH v ČR je dnes 10 %.

Plánujeme snížit DPH na stavební materiál, což by snížilo cenu nových bytů.

Bohužel není nijak jisté, že by snížení DPH vedlo ke snížení ceny bytů. Ta je vysoká především kvůli převisu poptávky nad nabídkou. Jednalo by se tak o změnu, která by nemusela mít přínos pro veřejnost, současně by ale dále ohrozila již napjaté veřejné rozpočty

Koalice SPOLU chce snížení DPH u výstavby či rekonstrukce standardních bytů z 15 % na 10 %.

Za stanovených podmínek, tj. pokud je výstavba určena pro dostupné nájemní bydlení a vlastní bydlení, a omezit velikostí podlažní plochy.

Pokud však někdo dostane daňovou úlevu za výstavbu bytů, pak by je neměl prodávat za přemrštěnou cenu. Sníženou sazbu daní podporujeme u regulované prodejní ceny.

Výstavba nových dostupných bytů je typickou prorodinnou politikou

Připravená daňová reforma zajistí transparentní a stabilní hospodaření státu.

Bydlení je základní potřeba a náklady na pořízení si vlastního bydlení dosahují dnes astronomických výšek, proto by mělo být sníženo DPH. Dále se díky nedostatečně regulovanému tržnímu prostředí se ze základní potřeby stalo spekulativní médium. To je potřeba v prvé řadě změnit. Ve Švýcarsku obecně platí, že jedna rodina může mít jen jednu nemovitost k bydlení a jednu k rekreaci.

Daňové výjimky jsou zneužívané, chceme co možná nejpřehlednější a nejjednodušší systém bez výjimek a bez dotací.

Konec těžby a spalování uhlí před 2038

Česká republika by měla ukončit těžbu a spalování uhlí v hnědouhelných elektrárnách dříve než v roce 2038.

Uhelná komise vlády letos doporučila ukončit těžbu a spalování hnědého uhlí pro energetické účely v roce 2038, což vedlo mj. k odchodu několika členů této komise, kteří preferovali alternativní návrh roku 2033. Z okolních zemí Německo stanovilo termín na rok 2038, Slovensko na rok 2023, Rakousko již skončilo v roce 2020 a Polsko o něm naopak ani nejedná.

Uděláme maximum, aby doba uhelná skončila před tímto datem, ale neohrozíme naši energetickou soběstačnost.

Bez zajištění náhrady (včetně oblasti teplárenství, hutnictví aj.) to nepovažujeme za reálné, zásadní pro nás je vyhodnotit sociální dopady.

Vzhledem k vývoji cen emisních povolenek je možné, že se výroba elektřiny z uhlí ekonomicky nevyplatí už dříve. O co nejbližší odklon od uhlí bychom se měli snažit i dalšími nástroji. Protože však vláda nepředstavila novou energetickou koncepci a není jasné, jaké zdroje uhlí nahradí, tak jako realistický termín ukončení vidíme rok 2033.

Stanovovat přesný termín nemá smysl, protože s rostoucí cenou emisních povolenek pravděpodobně dojde ke konci spalování uhlí dříve, než v roce 2038. Už teď některé firmy v oboru vyhlásily plán, který počítá s koncem uhlí dříve. Limity těžby uhlí jsou pro nás konečné a neprolomitelné.

Do roku 2030.

Stejně k tomu povedou ekonomické podmínky, je nutnost sociálního fondu pro novou zaměstnanost, rekultivaci a restrukturalizaci v dotčených oblastech. Břemeno musí nést uhlí těžící a komerčně využívající subjekty.

Náš průmysl je odkázán dlouhodobě na uhlí. Chybí energetická koncepce. Spíše je potřeba se zaměřit na ekologii těžby

Smysl by to dávalo, pouze budeme-li mít výkonově stabilní náhradu.

Energetická soběstačnost státu je nejvyšší prioritou a měli bychom ji nejen udržovat, ale i rozvíjet. Světové krize se vyvíjejí nepředvídatelně a energetická soběstačnost je pojistka, kterou dříve nebo později můžeme potřebovat.

Stát by měl finančně podpořit výstavbu a provoz nového jaderného reaktoru v Dukovanech.

Podle plánu vlády bude stát financovat dostavbu elektrárny Dukovany půjčkou přes 100 miliard Kč. Zbytek financí by měl dodat majitel, tj. firma ČEZ s většinovou státní účastí. Vládní odhad ceny je kolem 150 miliard, kritici ale odhadují, že se dostavba mnohonásobně prodraží stejně jako u jiných nejnovějších atomových elektráren v Evropě.

Nesouhlasíme za současné situace, kdy stát bude půjčovat polosoukromému subjektu.
Preferujeme však takový model, kdy investorem bude 100% státem vlastněná společnost, tedy odkup společnosti Dukovany II státem. Pak by podpora ze strany státu dávala smysl, minimálně co se ručení týče.

V zájmu udržení energetické bezpečnosti

Důvodem pro naší nepodporu je, že nevidíme, že by současná realizace zajistila, že jaderná elektrárna Dukovany zůstane plně pod kontrolou státu, a bude sloužit především jako záložní zdroj v období přechodu na obnovitelné a alternativní zdroje.

Jaderná energetika je jediná reálná náhrada za uhlí.

Bez jaderných elektráren se dlouhodobě neobejdeme.

Pokud se neobjeví lepší alternativa.

a především přizvat rosatom

Energetická soběstačnost státu je nejvyšší prioritou a měli bychom ji nejen udržovat, ale i rozvíjet. Zásoby uranu máme 3. nejvyšší v Evropě. O odhadované ceně lze diskutovat a pochybovat. Dobudovávat jaderné elektrány na dluh nemusíme, tak špatně na tom nejsme. Pochybná snaha o vyřazení z Ruska z tendru je špatně a neměli bychom podlehnout klamavým argumentům. Mohlo by nás to přijít hodně draho.

Podporujeme jadernou energii.

ČR má finančně podporovat rozvoj obnovitelných zdrojů energie.

Ano, ale v rozumné míře, odpovídající našim klimatickým podmínkám, a takovým způsobem, který nebude zdražovat cenu energie pro spotřebitele.

Musí se však jednat o podporu efektivní a dostupnou nejen pro velké dodavatele. Nemáme na mysli přimou podporu a garantované výnosy, jako to prosazuje vláda. Preferujeme možnost investičních dotací pro malé zdroje, které nebudou zatěžovat státní rozpočet a budou financovány přímo z výnosů z emisních povolenek.

Ano, ale zejména jako rozvoj technologií, které povedou k vyšší účinnosti atd.

Především formou investiční podporou výzkumu a vývoje a přípravou struktury přenosových soustav.

Bohužel dosavadní zkušenosti s touto politikou vedlo až k trojnásobnému zdražení energii

Podporovat vědu a vývoj v této oblasti, ne soukromé podnikatelské aktivity.

Obnovitelné zdroje energie se staly předmětem manipulace a boje o peníze. Jejich přínos je pochybný. Udržitelnost a soběstačnost v energetice je prioritou státu, dotace solárním a jiným energetickým baronům zcela jistě ne.

ČR by měla uzákonit dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050.

Uhlíková neutralita znamená dosažení rovnováhy mezi emisemi uhlíku (ze skleníkových plynů) a jejich pohlcováním z atmosféry. Závazek dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 vláda ČR přijala v roce 2019 v rámci Zelené dohody pro Evropu. Švédsko, Dánsko, Francie, Německo a Maďarsko již mají tento závazek i ve formě zákona.

Rok 2050 je celoevropský cíl. Nedovolíme ale, aby to ohrozilo naše hospodářství a konkurenceschopnost.

Vzhledem k postupujícím klimatickým změnám je dosažení uhlíkové neutrality jednou ze zásadních věcí v této oblasti.

Změna klimatu probíhá a vede k extrémům počasí - sucho, požáry, záplavy, vlny veder. Namísto marného popírání se musíme začít připravovat (adaptace) a zpomalit oteplování (mitigace). K dosažení uhlíkové neutrality se ČR zavázala v EU, k dodržení závazku považujeme za vhodné ho upravit i zákonem.

V případě, že bude uznána energie z jádra jako "čistá", tak ano.

Jsme pro dřívější termín. Stejně k tomu povedou ekonomické podmínky, je nutnost sociálního fondu pro novou zaměstnanost, rekultivaci a restrukturalizaci v dotčených oblastech. Břemeno musí nést uhlí těžící a komerčně využívající subjekty.

Většina zemí, které se zavázaly dosáhnout uhlíkové neutrality, to udělá tak, že špinavé provozy nechají za hranicemi a pak budou pomlouvat země, které k tomuto zneužili.

Bohužel jdeme špatnou cestou bez jasné vize

Životní prostředí podporujeme efektivnější cestou s menšími ekonomickými dopady.

Před 20 000 lety pokrýval polovinu Evropy ledovec. Na Skandinávii dosahoval tloušťky třech kilometrů. Před 10 000 lety tento ledovec roztál. Vliv člověka a průmyslu byl na to nulový. Oteplování způsobují hlavně astronomické cykly. Měli bychom usilovat o přirozené ukládání CO2 výsadbou stromů (svět za posledních 200 let přišel o 50% lesů). V rámci cyklu oteplování bychom měli usilovat o zadržování vody v krajině. Po dosažení uhlíkové neutrality pravděpodobně zjistíme, že se země dále otepluje.

Naopak, chceme odstoupit od Pařížské dohody.

Pěstovat konopí (marihuanu) pro vlastní potřebu by mělo být legální.

V současnosti je v ČR pěstování konopí (marihuany) v malém množství přestupek, v množství větším než malém potom trestný čin. Zákon nerozlišuje rekreační ani léčebné účely.

Zdůrazňujeme, že pouze pro vlastní léčebnou potřebu.

Ano, budeme prosazovat vznik regulovaného trhu s konopím a také možnost samopěstování pro dospělé občany ČR.

Částečná dekriminalizace znamená i omezení nelegální produkce a distribuce související kriminality.

Toto je zástupná problematika. Kdo chce fetovat, bude to dělat zákaz nezákaz. Nařizovat někomu, co má mít na zahradě nebo na balkoně, je nesmysl. Mimochodem samopěstitelství marihuany znemožnilo vznik obchodu s touto komoditou a tím i kriminalitu na to vázanou. Boj s toxikomanií nelze vést formou prohlížení záhonků.

Pro vlastní spotřebu s přihlédnutím na zdravotní využití. Bez možnosti dalšího prodeje.

Stávajíci regulace je dostačující. Důchodkyně, která si pěstovala konopí na bércové vředy a byla následně popotahována po soudech tak dlouho až spáchala sebevraždu, je ostudou naší země. Alkohol je příčinou zhruba 6000 úmrtí ročně a je zcela legální.

Ale výlučně pro léčebné účely.

V současné době jsou zhruba 2/3 pachatelů odsouzené za znásilnění k podmínečnému trestu a 1/3 k trestu vězení. Kritici poukazují na to, že nízké tresty jsou neadekvátní vzhledem ke společenské nebezpečnosti činu, ani nereflektují mnohdy doživotní tramata obětí.

Sazba je dostatečná, je to spíše otázka praxe orgánů činných v trestním řízení.

Zákonná úprava je v pořádku, jde o její aplikaci v praxi.

Ve společnosti, kde se vyhrožování žalobou za znásilnění, používá k vydírání nevinných osob, jsou podobná opatření velmi nebezpečná. Je tabu mluvit o tom, jak vysoké procento mužů se v životě setkalo s falešným obviněním ze sexuálních deliktů. Jedná se o velmi účinný nástroj vydírání. Zvýšení trestnosti sexuálních deliktů je možné jen v případě stejně tvrdého postihu falešných obvinění. O tom nikdo nemluví a svědčí to o morálně pokřivené společnosti.

Jedná se o velmi nebezpečný zločin

Nižší vliv na trest u dosavadní beztrestnosti

Soudy by měly méně přihlížet k dosavadní beztrestnosti pachatelů.

Kritici zaběhlé praxe poukazují na to, že tresty za činy s vysokou společenskou nebezpečností (např. znásilnění) jsou neadekvátně nízké. Jedním z hlavních důvodů je, že soudy rutinně dávají velkou váhu dosavadní beztrestnosti pachatelů.

Především Nejvyšší soud by měl více sjednocovat judikaturu soudů nižších stupňů. Pokud někdo spáchá závažný zločin, k beztrestnosti by se přihlížet nemělo.

Přihlížet k beztrestnosti dává smysl u těch společensky méně závažných trestných činů, kde se jeví alternativní tresty jako lepší varianta. Nicméně například u znásilnění akcent na prvopachatelství spíše nepodporujeme.

V případě závažné trestné činnosti by neměl být brán zřetel na předchozí beztrestnost pachatele.

podle konkrétní kauzy

Soudy by nikdy neměly rozhodovat rutinně, ale vždy posuzovat každý případ individuálně.

Při trestání pachatele je vždy třeba hodnotit komplexně všechny objektivní i subjektivní okolnosti, tedy v celku hodnotit i osobnost pachatele.

Fenomen znásilnění je mediálně využívaný k emočnímu ovládání společnosti. Početně podstatně rozšířenějším jevem je falešné obvinění ze sexuálních deliktů, které se prakticky vůbec netrestá, přestože má na obviněného těžký společenský a psychický dopad. V západní společnosti se sexuální obvinění masově používají k odstraňování politicky nepohodlných lidí. Není vhodné zatahovat tyto postupy k nám.

Naopak, 3x a dost

S výjimkou nedbalostních trestních činů.

Tělesné trestání dětí by mělo být výslovně zakázáno zákonem.

V českých zákonech není konkrétní zákaz veškerých tělesných trestů dětí v rámci rodiny i v jiném prostředí. Úplný zákaz platí ve 23 zemích EU.

Nepovažujeme to za nezbytné. Absence výslovného zákazu tělesných trestů ale neznamená, že je lze považovat za tolerovatelný výchovný prostředek. Použití nepřiměřeného výchovného prostředku nebo omezení je přestupkem podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

Současná legislativa je dostačující.

Přitom je třeba věnovat pozornost definici tělesného trestu.

Jsme ostře proti tělesným trestům; ale neměl by je zakazovat zákon.

Každý rodič má zodpovědnost za výchovu svého dítěte. Ovšem musí platit přiměřenost trestu. V zákoně máme paragrafy, které řeší násilí celkově.

Hrozí zneužívání velkého rozsahu. Fyzické tresty dětí nejsou v pořádku.

Stávající legislativa je dostačující. Západní země jdou cestou extrémního liberalismu ve výchově dětí a nevíme, jak tento pokus dopadne. Stávající systém je stabilní a víme, co od něj očekávat.

Pokuty za dopravní přestupky by měly odpovídat výši příjmů řidiče.

V některých zemích jako Finsko nebo Švýcarsko jsou pokuty placeny dle příjmů řidiče, aby postihly všechny řidiče obdobně.

Pokuta za každý přestupek musí zohledňovat majetkové poměry pachatele.

Nesmíme trestat lidi za jejich pracovitost a um. Pokuta musí být pro všechny stejná.

Ztráta bodů a následná ztráta řidičského oprávnění je pro všechny stejná. Náš stát má mnohem důležitější problémy, které by měly být diskutovány a řešeny než tuto otázku.

Všichni občané jsou si rovni.

Soudci by nadále měli být jmenováni do funkce doživotně.

I nadále do 70 let věku, jako je to nyní. Ale s větší možností kárného postihu v případě závažného pochybení.

Ale prosazujeme povinnost jejich celoživotního vzdělávání a snadnější možnost jejich odvolání v případě jejich profesních pochybení.

Je to vysoce specializovaná profese, kdy předpoklady pro ni se rozvíjejí praxí.

Moc soudců a jejich nepostižitelnost se podobá právům, která ve středověku pobírala šlechta. To v dnešní společnosti považujeme za velmi nebezpečné.

Musí být možnost odvolatelnosti. Jsou to také lidé, kteří mohou podlehnout mamonu.

Soudci by měli být voleni na časově omezený mandát, být voleni přímo občany a zpovídat se za výsledky své práce ve volbách. Stát má být v rukou občanů. Odděleny mají být státní moci, ne však státní moci od občanů.

ČR by měla zavést státní příspěvek na využití právního poradce pro situace jako hrozba exekuce.

Již dnes je možné získat podporu ze strany advokáta z České advokátní komory bezplatně, ale systém je poněkud těžkopádný a potřeboval by zefektivnit. Jednou z možností je i finanční podpora státu.

Jsme spíše pro rozšíření institutu bezplatné právní pomoci, nicméně i ten příspěvek by to mohl řešit.

Jde o institut „práva chudých“, které by mělo být nejlépe realizováno veřejnoprávní institucí pro všechny případy, kde je potřeba odborné právní zastoupení.

Lidé se mohou dostat do situace za kterou nemůžou

Řešení však spočívá v zásadní změně exekučního zákona.

Exekuce by měly být ve správě soudů, ne v rukou soukromých exekutorů. Právo na právního poradce je k diskuzi.

Podstatnější však je vznik "exekučního rejstříku", ve kterém by si každý mohl ověřovat svou vlastní aktuální situaci.

Google nebo Facebook by měly platit speciální daň ze všech příjmů v ČR.

Aktuálně je v parlamentu návrh zákona o dani z digitálních služeb, který pro velké internetové firmy zavádí novou daň ze všech přijmů v ČR. Je možné, že se do konce volebního období zákon nestihne finálně projednat a nová sněmovna tak bude muset příp. začít jej projednávat znovu. Zastánci argumentují nízkými až nulovými daněmi, které tyto velké firmy v ČR platí. Např. v Rakouskou, Velké Británii a Turecku, které zavedly obdobnou daň, Google odpovídajícím způsobem zvedl ceny objednavatelům reklamy.

Podporujeme zavedení digitální daně jak na evropské či celosvětové úrovni. Jako pomyslný mezikrok vnímáme pak vnitrostátní řešení podobně jako v Rakousku.

Digitální daň by měla být řešena pouze na úrovni EU nebo lépe OECD. ČR by se neměla sama pouštět do zavádění digitální daně, protože ji to může jen poškodit.

Místo zavedení digitální daně, která je polovičatým řešením, navrhujeme zdanění příjmů dle země původu tržeb.

Harmonizovaně s členskými zeměmi EU.

Stejně jako všichni velcí nadnárodní poskytovatelé služeb a měla by být součástí sektorových daní.

Velcí digitální magnáti si dělají si po celém světě co chtějí, šíří propagandu a nebo naopak cenzurují bez ohledu na země, ve kterých působí. Tak ať platí.

Kdo vydělá peníze v ČR, měl by je je zde také zdanit - daň z příjmu. Není potřeba zavádět nové speciální daně. Nicméně pokud stát nemá povinnost hospodařit s vyrovnaným rozpočtem, vyšší vybrané daně budou stejně promrhány a státní dluh poroste. Je potřeba celkově změnit uspořádání státu a daňového systému.

Jedná se o jeden krok k rozbití nelegitimních monopolů sociálních sítí. Na námitky konfliktu mezi svobodou slova a svobodou soukromého vlastnictví odpověděl už před téměř sty lety Karel Čapek, když hovořil o svobodě tisku:

„Každý zákon má dva konce... Každé zneužití svobody je zárodkem omezení svobody; vlastními otci zákonů jsou lumpové, a nikoliv právníci. Špatný svět musí mít nepěkné zákony.“

Velké sociální sítě jako Facebook, Youtube, Instagram nebo Twitter mají mít právo omezit své používání komukoliv dle své vůle.

Velké sociální sítě dnes mohou zamezit komukoliv ve svém používání. Např. Twitter (doživotně) a Facebook (na 2 roky) omeziliy přístup na svoje sociální sítě bývalému prezidentu USA Donaldu Trumpovi v lednu 2021 po útoku jeho příznivců na Capitol, sídlo amerického parlamentu.

Sociální sítě by neměly cenzurovat obsah, pokud nejde vyloženě o obsah nelegální (např. dětská pornografie)

Souhlasíme pouze s omezováním nenávistných, urážlivých, vysloveně rasistických či neonacistických projevů, ale vždy v konkrétním případě.

Velké digitální platformy jsou důležitým prostorem pro veřejnou diskusi. Veškerá omezení svobody projevu v online prostoru ze strany státu i digitálních platforem by měla být jasně vymezená a jejich rozsah předvídatelný.

Dočasně ano, ale o oprávněnosti a době trvání by měl rozhodovat na nich nezávislý regulátor.

Velké sociální sítě zasahují do celého světa. Buď se budou řídit zákony zemí, nebo v nich nemají co pohledávat. Svobodu slova a trestnost projevu by měly řešit zákony každé země a ne soukromá osoba někde v zahraničí. Jejich soukromé vlastnictví v tom nehraje roli. Když přijedu do zahraničí, taky musím respektovat tamní zvyklosti. Proč by neměli majitelé sociálních sítí?

Lidé mají právo na svůj názor

Je potřeba hledat střední cestu mezi svobodou slova, šířením pomluv, zastrašováním, manipulace s veřejným míněním. Pokud budou tato média dlouhodobě neobjektivní, lidé je přestanou používat, nebo je nebudou brát jako zdroj relevatních informací - což už se děje.

Sociální sítě mají být zodpovědné za obsah, který zpřístupňují.

Velké sociální sítě jako Facebook nebo Youtube jsou dnes pojímány spíše jako nástěnka: zodpovědnost (i trestní) za zveřejněný obsah je primárně na tom, kdo obsah na danou síť nahrál. Naopak např. média mají zodpovědnost za jakýkoliv obsah, který zveřejní.

Odpovědný musí být primárně uživatel, který obsah zveřejnil.

Účelem sociálních sítí je vyměnit naši pozornost za peníze inzerentů. Nemohou být zodpovědné za demokracii ani společnost a vkládat do nich tuto odpovědnost by vedlo k plošné cenzuře, či v horším případě k nasazování plošných automatických filtrů, které by bez soudce i žalobce rozhodovaly o vhodném obsahu. Je na volených politicích, aby nastavili takový legislativní rámec, v němž se zachytí trestný obsah (např. teroristický) a ponechá svoboda slova a svoboda internetu. Sociální sítě musí nést zodpovědnost za propagovaný obsah inzerentů podobně jako jiná média.

Sociální sítě mají být odpovědné za svůj obsah stejně jako ostatní média.

Současně by měly mít povinnost součinnosti při odhalování původců závadného obsahu. Sociální sítě by měly mít povahu veřejné služby a měly by být regulovány jako média.

Pokud ponese sociální síť odpovědnost za obsah sdělení uživatelů, tak je vlastně sami nutíme k cenzuře. Tu budou konat pod záminkou plnění povinností podle svých představ. Za obsah sdělení na sociální síti musí nést zodpovědnost přispěvatel sám a to před zákony svého státu.

Jsou platformou pro zveřejňování obsahu.

Zodpovědnost by měla být na straně jednotlivce, ovšem dochází k extrémům jako např. odsouzení na šest let za komentář na Facebooku týkajícího se střelby na Novém Zélandě. Takto extrémní přístup je potřeba omezit.

Provozovatelé velkých internetových stránek a aplikací jako Facebook nebo Youtube mají být povinni vymazat „falešné zprávy“ (fake news), na které byli upozorněni.

Jako fake news je obvykle označováno šíření nepravdivých a manipulativních informací plnících roli dezinformace. V Německu existuje několik let zákon, který velkým sociálním sítím takovou povinnost ukládá, v ČR žádný takový speciální zákon není.

Toto by bylo zneužitelné a sociální sítě by se mohly uchýlit k cenzuře jiných názorů.

Je to zneužitelné.

Na internetu musí být trestné a stíhatelné, co je ilegální offline - nesmí být různá pravidla. Velké digitální platformy jsou důležitým prostorem pro veřejnou diskusi. Veškerá omezení svobody projevu v online prostoru ze strany státu i digitálních platforem by měla být jasně vymezená a jejich rozsah předvídatelný. Lepší řešení má být zajištění doplnění příspěvku o faktické informace než jeho úplné smazání.

Ale na základě upozornění zákonnou autoritou jejíž rozhodnutí podléhá soudnímu přezkumu.

Kdo definuje, co je to dezinformace? Kdo bude uznán za absolutního děda vševěda? Už na této otázce padá řešení problému mazání falešných zpráv. Svobodná diskuse je základem svobodné společnosti. Německo má v zákazech velké historické tradice a příklad by jsme si z jejich zvyklostí brát neměli.

Toto by mohlo vést také k mazání nepohodlných pravdivých zpráv a manipulaci s veřejným míněním.

Na veřejnoprávní vysílání by se mělo dávat méně peněz.

Veřejnoprávní vysílání České televize a Českého rozhlasu je dnes financováno z koncesionářských poplatků, tedy veřejností.

Rozhodně nesouhlasíme se zvyšováním koncesionářských poplatků.

Důležité je, aby financování bylo nezávislé na aktuální vládní moci. Tuto funkci plní a bude plnit koncesionářský poplatek. Alternativně lze doplnit financování i jinými zdroji. Dalším příjmem veřejnoprávních médií by mohl být zákonem daný odvod z výběru DPH, který by zajistil částečnou valorizaci a díky mediálním zákonům vyžadujícím souhlas obou komor by byl i nezávislý na aktuální vládní většině. Tento způsob by přinesl i určitý sociální prvek, kdy by nízkopříjmoví občané platili méně, protože zpravidla nižšími nákupy zaplatí méně na DPH.

Ale ani více peněz.

Veřejnoprávní vysílání plní důležitou veřejnou funkci.

Tzv. veřejnoprávní vysílání už dávno neslouží zájmům občanů, takže žádná podpora.

A dokážeme si představit i zrušení poplatků

Je třeba zásadně zefektivnit fungování veřejnoprávních médií, která neplní svou funkci.

Téměř 7 miliard korun je zcela nepřiměřená částka.

Mělo by se zavést označování potravin nutričními štítky.

V některých evropských zemích je zavedeno dobrovolné označovány barevnými nutričními štítky od A - E dle svých nutričních hodnot. Obsah ovoce, zeleniny, vlákniny, některých olejů a bílkovin skóre zlepšují (A), vysoký obsah cukru, nasycených mastných kyselin a sůl skóre zhoršují (E).

Důležitější je, aby odpovědné orgány důsledně kontrolovaly kvalitu potravin.

Podporujeme dobrovolnost ve značení, které bude odrážet reálný vliv složení potravin na lidské zdraví.

Současné označování považujeme za dostačující.

Přitom je třeba dbát na riziko, že nutriční štítky sestavené podle automatických kritérií, mohou být zavádějící. Zavedení musí být současně doprovázeno patřičnou osvětou o významu uváděných dat pro zdravou výživu.

Pravdivé informace jsou pro rozhodování zásadní. Může být online formou.

Velice diskutabilní téma, zcela ne problém, který by se měl prioritně řešit na úrovni státu.

Toto opatření by navíc zvyšovalo náklady pro drobné výrobce.

Posílení státních kontrolních orgánů potravin

Měly by se posílit státní kontrolní orgány kvality potravin, jako je Státní zemědělská a potravinářská inspekce.

Důležitější, než samotné posilování komeptencí je zjednodušování pravidel a hlavně jasné určení toho, co která instituce kontroluje, aby nedocházelo k duplicitám (jako je tomu například v případě restaurací a kontrol hygieny a SZPI). Jednodušší právní prostředí přinese lepší vymahatelnost práva.

Hlavně je třeba kontrolovat potraviny z dovozu.

Výroba potravin je obor, kde kontrolní činnost je prvořadou zárukou veřejného zdraví a bezpečnosti.

Kvalita potravin, kterou nemůže spotřebitel poznat svými smysly, musí být kontrolována institucemi. Pokud výrobek smrdí, nebo je nehezký, to spotřebitel pozná sám, ale obsah škodlivin nemůže kontrolovat nikdo jiný, než k tomu zařízená instituce.

Je třeba zpřísnit kritéria pro kvalitu potravin a jejich porušení tvrdě sankcionovat.

Ne, kontrola je dostatečná.

Ovšem pouze na národní úrovni - evropská inspekce by pro nás byla nepřijatelná.

Spotřební daň na alkohol je 322 Kč/litr čistého lihu, tedy např. 64 Kč za půllitrovou láhev rumu.

Spotřební daň na alkohol a tabák je jediná daň, kterou chceme průběžně mírně navyšovat.

Spotřební daň z alkoholu by měla stejně jako u cigaret pozvolna růst, tak aby nedocházelo ke zvyšování jeho reálné dostupnosti. Současná spotřební daň z alkoholu neodpovídá jeho prokázané společenské škodlivosti. Alkohol má řadu prokázaných negativních dopadů na své uživatele, a dle toho by měl být adekvátně zdaněn. Stát má nicméně také dostatečně podporovat programy prevence a léčby spojené s oněmi negativními dopady.

Nechceme pro rok 2022 zvyšovat žádné daně

Aliance pro budoucnost nechce zvyšovat daně

Mohla by se zavést spotřební daň i na jiné zbytné, spojené s dodatečnými náklady z veřejných rozpočtů, případně zdraví a jiným hodnotám, škodlivé výrobky a služby. Pozor na riziko na černo vyráběného alkoholu a obcházení spotřební daně – viz metanolová aféra.

Diskuze by se měla vést hlavně o tom, zda daně z alkoholu jsou vynakládány na léčbu nemocí souvisejících s požíváním alkoholu, předcházení alkoholismu a v jaké výši. Z toho pak bude možné odvodit, zda je její výše přiměřená.

ČR by měla finančně zvýhodnit částečné úvazky (např. slevou na sociálním pojištění).

V ČR je zhruba 5 % pracovních úvazků zkrácených, v celé EU je to zhruba 20 %.

Zásadně upřednostňujeme dlouhodobé plnohodnotné úvazky. Zvýhodnění zkrácených úvazků např. pro rodiče pečující pro děti ale podporujeme, ale nikoli snížením odvodů na sociální či zdravotní pojištění, protože na to by mohli doplatit zaměstnanci.

Podpora zkrácených úvazků by měla být řešena souborem opatřením. Odstraníme legislativní a daňové překážky omezující kratší pracovní úvazky a zajistíme pružné uspořádání práce pro zaměstnané rodiče a pečující osoby, zejména přivýdělky v průběhu mateřské a rodičovské dovolené, úpravu pracovní doby a nárok na práci z domova. Podpoříme je také změnami v rámci důchodového pojistění a dalšími kroky, zejména dostupnou péčí o malé děti. Samotné nižší zdanění není samospásné. Cílem je usnadnit sladění práce a péče a návrat z rodičovské flexibilním nastavením dávek a daňových slev bez „bodů zlomu“, kdy vám náhle zaniká nárok na zvýhodnění a práce se proto přestává vyplácet.

Jde zejména o to, aby se mohly do pracovního procesu zapojit například i matky a další skupiny obyvatel

Měla by být zajištěná dostupnost částečných úvazků, ale současně by nemělo nedocházelo k diskriminaci v odměňování zaměstnanců (např. z hlediska výše jejich odvodové povinnosti).

Trvání na stejně dlouhé směně pro všechny profese ve všech zaměstnáních je nesmysl a omezuje to mnohé lidi v zaměstnání. Každý máme své důvody, proč chceme nebo můžeme pracovat déle, nebo kratší dobu. Stát by měl podpořit jakoukoliv snahu občana pracovat.

Slevou na daních ano či snízením byrokracie, přímou podporou ne.

Připravená daňová reforma zajistí transparentní a stabilní hospodaření státu.

To způsobí dalších chaos v už tak chaotickém daňovém systému.

Zdánlivé zvýhodnění by ve skutečnosti mohlo být zneužíváno k vynucování částečných úvazků u zaměstnanců, kteří by za "částečnou" mzdu pracovali celou směnu.

Celkové daňové zatížení práce by se mělo snížit.

V ČR při průměrném platu je celkové zdanění (daně, sociální a zdravotní pojištění) zhruba 40 %. To je o něco méně, než je průměr v EU (zhruba 45 %). V sousedních zemích je to v Německu necelých 50 %, na Slovensku 45 %, v Rakousku přes 50 % (nejvíce v EU) a v Polsku zhruba stejně jako v ČR. Nejmenší zdanění práce při průměrném platu z EU je na Kypru a to zhruba 25 %.

Zrušení superhrubé mzdy snížilo daňové zatížení práce. V budoucnu budeme chtít hledat i další cesty.

Nelze směšovat zdanění práce a odvody na sociální a zdravotní pojištění.

Budeme pravidelně valorizovat slevu na poplatníka, aby daňové zatížení práce nerostlo. Ostatně díky našemu návrhu prošlo zvýšení této slevy v minulém roce. Snížit chceme také sociální odvody pro dobrovolně pracující seniory nebo zatížení zkrácených úvazků, tyto úpravy mohou totiž do rozpočtu peníze dokonce přinášet. Jinak považujeme vzhledem ke stavu státního rozpočtu současný stav za obtížně změnitelný.

Koalice SPOLU níží sociální pojištění na straně zaměstnavatelů o 2 procentní body.

Přísaha nechce žádné daňové experimenty v roce 2022. Prověříme stávající daňový systém, efektivitu daní podle poměru nákladů na výběr a inkasa a na základě výsledků analýzy daňový systém přenastavíme tak, aby byl moderní, funkční a efektivní. Naším cílem bude co nejnižší daňové zatížení lidské práce

Chceme přesunout důraz od zdanění práce ke zdanění kapitálu. Chceme změnit pravidla a především posílit příjmy státního rozpočtu zavedením daňové progrese, daně z finančních transakcí, centrální majetkové daně, sankčních daní za aktivity rizikové pro ŽP a sektorové daně (digitální korporace, bankovnictví).

Je lákavé slíbit menší daně, ale je to ekonomický bumerang, který se vrátí v podobě selhávajících veřejných financí. Ti, co toto slíbí, to nemají jak splnit. Měli by jsme se zaměřit na to, aby ty vybrané daně nemizely v tunelech, ale to je na jinou otázku.

Připravená daňová reforma zajistí transparentní a stabilní hospodaření státu.

ale to všichni co pracují museli opravdu v práci nejen sedět

Snížení daňového zatížení zvýší konkurenceschopnost státu a přenese zodpovědnost (sociální a zdravotní oblast) blíže k rukám občanům. Ve Švýcarsku se platí např. 10% spoluúčast (do určitého stropu) na zdravotní péči. Se snížením zdanění práce by se musela ovšem spojit stabilizace národní měny, aby nedocházelo ke znehodnocování úspor. V roce 1993 byl nejmenší mincí ČR 10 haléř, v roce 2008 národní banka haléře zcela zrušila. Lze říci, že za 15 let byla koruna znehodnocena na desetinu.

Ale jen v závislosti na hospodářském výkonu české ekonomiky.

Hodnota minimální mzdy by se měla pevně odvíjet od růstu průměrné nebo mediánové mzdy v ČR.

Dnes se výše minimální mzdy určuje nařízením vlády. Ta může na jedné straně reagovat na celkovou aktuální situaci, na druhé straně nepředvídatelné zvyšování mzdy klade vyšší nároky na zaměstnavatele.

Ano, ale v současné době je u nás minimální mzda zatím stále příliš nízká.

Podporujeme předvídatelný růst minimální mzdy, chtěli bychom, aby byla minimální mzda stanovena jako pevný podíl průměrné mzdy a to někde mezi 40 a 50 %. Už v aktuálním volebním období jsme předložili k hlasování návrh ve výši zhruba 46 %

Minimální mzda by měla zejména odrážet možnosti ekonomiky a měla by více vycházet z výsledku jednání mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.

Minimální mzda musí být zvyšována každoročně - a ne podle toho, jak se politikům zrovna zlíbí. Proto prosazujeme, aby byla minimální mzda nastavena na 60 % průměrné mzdy z předchozího roku. Ale život není jen o práci - proto prosazujeme zkrácení pracovního týdne na 35 hodin.

U stanovení minimální mzdy nejde jen o populistické přidání chudým, ale i o vytěsnění levné zahraniční pracovní síly a přenechání pracovních míst našim občanům.

Neměla by být vůbec, jsme v tržním hospodářství

A rozhodně by měla zajistit důstojný a plnohodnotný život.

Minimální mzda by měla být zrušena. Z deseti nejbohatších států Evropy (dle HDP na obyvatele) jich celých 6 nemá minimální mzdu.

Vláda ČR by měla v následujících čtyřech letech prosadit plošné zkrácení pracovní doby.

ČR se dlouhodobě potýká s nedostatkem pracovních sil. Zkrácení pracovní doby by mohlo ohrozit národní hospodářství jako celek.

Přinejmenším prodloužením dovolené.

Plošné zkrácení pracovní doby v následujích čtyřech letech nepovažujeme za reálné. Prohloubilo by nedostatek pracovní síly a posílilo tzv. švarcsystém, což by dále podlomilo již tak chatrné příjmy státního rozpočtu.

Technický a technologický vývoj v první čtvrtině 21 století umožňuje navýšení volného času využívaného podle individuálního rozhodnutí zaměstnanců. Prosazujeme zkrácení pracovního týdne na 35 hodin.

Při stále rostoucí produktivitě práce je logické očekávat zkrácení pracovní doby jako jedné z položek kvality života. To se neděje. Problém však dělá trvalý nedostatek lidí v některých profesích. Nařízené zkrácení pracovní doby může přinést kolaps například ve zdravotnictví. Zkrácení pracovní doby nelze provést bez koncepce vzdělávání a změny požadavků na některé profese. Existuje řada zbytečných pracovních činností vyžadovaných zákony a normami, které zkrácení pracovní doby brání.

Vláda nesmí zasahovat do podnikatelského prostředí

Jsme pro zkrácení pracovní doby na dobrovolné bázi.

Celý stát hospodaří dlouhodobě na dluh. Již samotná představa, že bychom měli z daní dluh splácet je takřka nereálná a zkrácení pracovní doby by splácení státního dluhu posunulo za hranici reality.

Délka pracovní doby je předmětem smlouvy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, stát do ní má mluvit co možná nejméně.

Větší pravomoci u kontrol na pracovištích

Ministerstvo práce a sociálních věcí společně s Inspekcí práce by měly mít širší pravomoci při kontrolách na pracovištích.

Kompetence inspektorátu práce a MPSV jsou dostatečné. Pokud kontroly končí "do ztracena", není to kvůli legislativě. Naším cílem je posílit preventivní a edukační činnost pro zaměstnavatele, aby se zejména menší a střední z nich vyznali v tom, jak postupovat správně. Pokutovat pouze ty zaměstnavatele, kteří přes upozornění nesjednají v poskytnuté lhůtě nápravu nebo ty zaměstnavatele, kteří právní předpisy porušují úmyslně s cílem vytěžit z toho pro sebe majetkový prospěch.

Kontrolní orgány mohou vstupovat kamkoliv, od kohokoliv požadovat informace a materiály ke kontrole. Jde spíše o finanční a personální kapacity, aby těchto existujících pravomocí bylo možné účinně využít.

Zejména některé průmyslové provozy mají katastrofální pracovní podmínky a kontroly nemají na jejich řešení dosah.

Stávající regulace je dostatečná. Nejdůležitejší problémy státu leží jinde.

Působnost pracovních agentur by měla být výrazně omezena.

Zaměstnanci jsou prostřednictvím pracovních agentur dvojnásobně vykořisťováni, často je problém zejména s odvodem na sociální a zdravotní pojištění, na což doplácejí.

Němelo by dojít k výraznému omezení, ale efektivní regulace je na místě. Agenturní zaměstnávání by se zároveň nemělo zaměňovat s nelegálním zaměstnáváním, byť se některé pracovní agentury v šedé zóně nacházejí. Je to však spíše otázka schopnosti státu vynucovat existující právní předpisy. V tomto ohledu musí stát svou roli jednoznačně posílit a nelegální aktivity účinněji potírat.

Pokud dodržují platnou zákonnou úpravu, ale je nutno zamezit přístup na trh práce subjektům, které vykonávají agenturní činnost v rozporu s oprávněním nebo bez něj a porušují platnou zákonnou úpravu ochrany práv agenturních zaměstnanců.

Agentury se pomalu transformují na novodobý obchod s otroky. Nemělo by se tiše přihlížet jejich praktikám.

Jsme pouze pro přímé zaměstnávání.

Stejnopohlavní páry by měly mít možnost adoptovat děti za obdobných podmínek jako jiné páry.

Toto je otázka osobního postoje, proto mají strany koalice SPOLU v této věci volné hlasování.

Přísaha nemá v tomto ohledu jednoznačné stanovisko a pokud by došlo v této otázce k hlasování na půdě sněmovny, bude každý z poslanců hlasovat dle svého přesvědčení.

Je to proti přírodě. Je to nepřirozené. Dítě naopak potřebuje matku ženu a otce muže.

Kvalita rodičovství nespočívá na předpokladech sexuálních, ale sociálních, emočních a vůbec obecně lidských.

Dokud v praxi nemáme zaručené právo otce na své vlastní dítě, tak neřešme homosexuály.

Dítě si nemůže vybrat

Model rodiny otec, žena, děti je ověřený. U stejnopohlavního modelu nevíme, co přinese.

Stejnopohlavní páry by měly mít možnost vstupovat do manželství za stejných podmínek jako jiné páry.

Registrované partnerství přináší v porovnání s manželstvím omezená práva. Lidé např. nemají společné jmění, při úmrtí partnera/ky nevzniká nárok na důchod. Pokud jsou ve vztahu děti a zesnulý partner nebyl biologickým rodičem, nevzniká nárok ani na sirotčí důchod. Nevzniká právo na bydlení v obydlí partnera ani společné nájemní právo.

Do partnerského vztahu se stejnými právy jako mají manželé.

Manželství je výhradně svazkem mezi mužem a ženou.

Toto je otázka osobního postoje, proto mají strany koalice SPOLU v této věci volné hlasování.

Přísaha nemá v tomto ohledu jednoznačné stanovisko a pokud by došlo v této otázce k hlasování na půdě sněmovny, bude každý z poslanců hlasovat dle svého přesvědčení.

Nikdo není „poločlověkem“, není odůvodněno ani žádné „polomanželství“.

Manželství je institut chránící rodinu za účelem plození a výchovy dětí. Za jiným účelem je institut manželství nesmyslný. Majetkoprávní věci lze řešit i jinak, než pasivně dědictvím. Přepis majetku na jinou osobu lze i bez manželství. Často zmiňované podávání informací v nemocnicích je vázáno na osobu uvedenou pacientem a nezkoumá se příbuzenský vztah.

Manželství je pouze pro muže a ženy, ale práva, která se netýkají dětí, by měla být srovnatelná.

Model rodiny otec, žena, děti by měl mít přednost, protože jde primárně o zajištění dětí, které homosexuální páry nemohou počít. Je nutné dodat, že popularita této otázky zdaleka přesahuje její důležitost. Není zajištěna dlouhodobá finanční stabilita státu (ústavní povinnost státu hospodařit s vyrovnaným rozpočtem, ústavní stropy daní, splácení státního dluhu, stabilita měny), která se týká všech, a jsou diskutovány tyto otázky.

Maximální délka rodičovské dovolené v délce čtyř let by se měla zkrátit.

Nejčastěji o děti předškolního věku pečují matky a společnost to považuje obecně za prospěšné. Studie však ukazují, že děti, které nastoupily po reformě rodičovského příspěvku z roku 1995 do mateřské školy až po čtvrtých narozeninách, byly ve studiu a v práci méně úspěšné než ty, které zůstaly ve výlučně domácí péči jen do tří let.

Mělo by dojít k podpoře částečných úvazků, aby se rodiče mohli lépe postupně zapojit opět zpět do pracovního procesu. Zároveň je třeba rozšířit nabídku služeb péče o děti, jejichž využití umožní rodičům návrat do zaměstnání dle jejich potřeb a preferencí. Svobodu volby, kterou již dnes řada rodičů využívá, rozhodně chceme zachovat (a skrze péči o děti i reálně posílit).

Chceme podpořit usnadnění sladění rodičovství s prací, tak aby ženy nemusely rezignovat na mateřství nebo pro ně zajímavou a smysluplnou pracovní kariéru. Tím budou mít lepší perspektivu na trhu práce, vyšší plat a ve výsledku i vyšší penzi. Naše společnost získá budoucnost v dětech. Vedle pomoci rozšiřování dostupnosti jeslí a mateřských škol chceme usnadnit i rozvoj firemních školek.

Rodičovská by ale měla být mnohem více flexibilní, včetně možnosti aby si ji rodiče zkrátili dle vlastní volby, nebo ji mohli volně sdílet, například polovinu dne každý z rodičů. Také by měla být vyšší.

Studie je naprosto falešná. Existují studie, které říkají pravý opak!

Je to otázka individuálního rozhodnutí rodičů.

Přenášení finančních nákladů rodiny na stát je nesmysl. Základem společnosti musí být rodina a stát musí zajistit pracovní podmínky tak, aby se rodina uživila bez sociálních dávek. Opravovat špatnou politiku práce tím, že budeme z platů živitelů rodin strhávat daně a vracet je jako sociální dávky, to je populismus. Navíc to přináší princip nespravedlnosti, že lidé, kteří chodí do práce živí cizí dítě a zpátky jim to nebude nikdy vráceno.

Délka by měla být volitelná v dílce od dvou do čtyř let.

Mateřskou péči nelze nahradit žádnou institucí. Krátkodobý přínos pro HDP je zanedbatelný ve srovnáni s duševním rozvojem dítěte.

Konkurence mezi exekutory by se měla odstranit zavedením místní příslušnosti exekutorů.

KSČM podporuje nejen územní teritorialitu, ale je pro to, aby se exekuce převedly do rukou státu, aby se odstranila motivace exekutorů za každou cenu dosáhnout co nejvyššího zisku.

Zavedeme místní příslušnost exekutorů podle principu 1 dlužník = 1 místně příslušný exekutor v kraji. Exekutora bude určovat krajský soud dle automatického klíče. Tímto způsobem dojde i ke slučování všech exekucí dlužníka pod jednoho exekutora.

Ale exekuce by měly v rámci jejich působnosti a příslušnosti vykonávat výlučně orgány soudní moci.

Exekuce jsou celospolečenským problémem, ale zrovna jejich vazba na místo nevyřeší nic. Mnoho exekučních případů je meziregionálních, což toto řešení komplikuje.

Konkurence exekutorů je stejný problémem, jako exekutoři samotní. Stát nastavil tuto aktivitu jako neetický business pro vyvolenou skupinu podnikatelů. Problémem není rozmístění a působnost exekutorů, ale pravidla a dopad na občany. V tomto oboru je nutná analýza a náprava ve prospěch občana.

Exekuce by měly být ve výhradní pravomoci soudů s příslušností dle místa trvalého pobytu.

U exekucí by mělo platit pravidlo 1 dlužník = 1 exekutor.

Různé dluhy jednoho dlužníka dnes obvykle vymáhá více exekutorů, čímž vysoce narůstá příslušenství dluhu. Systém 1 dlužník = 1 exekutor by znamenal, že lidé, kteří mají více exekucí, by komunikovali s jedním jím přiděleným exekutorem. Oponenti kritizují, že by to upřednostňovalo jen několik velkých exekutorů.

chybí komentář, ve smyslu, že v kombinaci s teritorialitou by to velkým nenahrávalo

Ale exekuce by měly v rámci jejich působnosti a příslušnosti vykonávat výlučně orgány soudní moci – jeden dlužník, jeden soud.

U exekucí by mělo platit, že nebude záměrně poškozován a vydírán dlužník.

Exekuce by měly být ve výhradní pravomoci soudů s příslušností dle místa trvalého pobytu.

Nová obecní, státní nebo soukromá výstavba bytů pro veřejnost musí být vždy tvořena alespoň z části sociálními byty.

Jednalo by se o další zbytečné regulace. Stát může zajistit podporu výstavby jinými způsoby než příkazem. Prosazujeme posílení role samospráv tak, aby mohly pravidla pro výstavbu na svém území nastavit dle potřeb dané lokality. Ne všechny obce potřebují a využijí sociální byty. Naopak jinde je jejich potřeba tak velká, že zapojení soukromých investorů v dané lokalitě bude nezbytné.

Co se týče státní a obecní výstavby pak ano, jde ale o poptávku v dané lokalitě a zejména o domluvě na konkrétních projektech se soukromým developerem.

Podstatná je také definice sociálního bytu a pravidel dispozice s ním.

Zejména u malých obcí tato podmínka může zastavit výstavbu bytů zcela, přičemž právě v malých obcích má výstavba bytů celkově charakter sociální služby i když toto označení právně nenese.

Toto by mělo zůstat pouze na rozhodnutí obcí. Ty vědí, jaké jsou v daném místě a čase potřeby sociálního bydlení. Nadměrné množství sociálních bytů by mohlo obcím působit finanční problémy. Je potřeba celkově změnit postoj státu k bydlení. Ve Švýcarsku obecně platí, že jedna rodina může mít jen jednu nemovitost k bydlení a jednu k rekreaci.

Sociální byty mají být v kompetenci nanejvýše obcí.

Stát má aktivně vyhledávat lidi v nouzi, kteří mají nárok na sociální dávky.

Např. příspěvek na bydlení dnes nepobírá více než 80 % domácností, které by na něj měly nárok. Jde zhruba o 800 tisíc domácností, z toho zhruba polovina by měla nárok na více než 1000 Kč měsíčně.

Úkolem státu není aktivně vyhledávat lidi v nouzi s nárokem na sociální podporu, ale sociální systém má být mnohem přehlednější a jednodušší, aby se každý, kdo pomoc skutečně potřebuje, o ní včas dozvěděl. A stát ji tak mohl efektivně realizovat.

Státní úřady nemají lidi odrazovat od získávání sociálních dávek, není ale důvod, aby jim je aktivně nabízely.

Ti, kteří podporu potřebují vzhledem ke svým osobním poměrům, mají často omezenou způsobilost ucházet se a žádat o ni.

Sociální dávky v dnešní podobě nebudou po připravené změně daňového systému třeba.

Stát hospodaří dlouhodobě na dluh a není finančně stabilní. Toto zajistit je priorita.

O lidi v nouzi se má v prvé řadě postarat jejich rodina, sousedé, a až když tato síť selže, musí nastoupit obec - centrální pomoc od zeleného stolu "shora" je neefektivní. Lze se inspirovat prvorepublikovým systémem.

Stát by měl stanovit soudům závazný výpočet výživného (alimentů) podle příjmů dlužníka.

Běžná praxe soudů je stanovovat výživné spíše v symbolické výši. Diametrálně odlišné alimenty od podobně vydělávajících rodičů a na stejně staré děti tak nejsou ničím neobvyklým. MPSV vydalo doporučení s odstupňovanou výší výživného (např. pro dítě do 6 let jde o 11-15 % čistého příjmu druhého rodiče), to však není právně závazné.

Úkolem soudce je spravedlivě vyhodnotit řešené případy vzhledem ke všem relevantním okolnostem každého případu, které se podaří zjistit. Pokud by případy nebylo nutné posuzovat individuálně a stačil by matematický výpočet, odbřemeňme od této agendy soudy a předejme tuto kompetenci úředníkům (např. na OSPODu). Není nutné dělat ze soudců nekompetentní automatické kalkulačky, ale umožnit případy posuzovat individuálně. Nezapomínejme rovněž na to, že pokud jsou rodiče schopni se na výši výživného dohodnout, soudce jejich dohodu posoudí z pohledu zájmů dítěte (vyslechne si rovněž názor OSPOD) a v drtivé většině dohodu rodičů schválí. Výši výživného soud sám určuje v případech, kdy rodiče nejsou schopni se dohodnout, což není primárně selhání státu.

Mělo by se přihlížet k dalším faktorům, protože do rozhodování vstupuje více parametrů než pouze výše příjmu.

Soudci si dělají, co chtějí a nikomu se nezodpovídají. Alimenty nejsou zdaleka jediná problematika, kde se rozsudky soudců u stejných případů obrovsky liší.

Rozbitý model rodiny žena, dítě, alimenty by neměl být podporován. Má být podporován model otec, žena, děti. Ženy by si měly pečlivěji vybírat partnery se kterými počnou dítě.

Mělo by se zavést pravidlo, že státní instituce by měly být rozmisťovány rovnoměrně po celém území ČR.

V ČR je velké množství státních a státem placených institucí v Praze. Naproti tomu v Německu existuje pravidlo, že takové instituce musejí být rozmísťovány rovnoměrně po celé zemi. Podle zastánců to např. podporuje chudší regiony a posiluje nezávislost kontrolních institucí, podle odpůrců to snižuje efektivitu státní správy.

U vybraných centrálních úřadů povedeme diskusi o jejich přesunu do regionů.

Zatím všechny podobné pokusy skončily tak, že úřad má oficiálně sídlo mimo Prahu, reálně však má v Praze pobočku, kde se veškerá agenda reálně vyřizuje (ERÚ, SFRB). Opatření má smysl jenom v případě, kdy v daném městě existuje příslušní odborná základna, jako např. umístění vrcholných soudních institucí v Brně.

Mimo uvedené argumenty ve vysvětlivce k otázce se tak rovněž přibližuje stát svým občanům.

Naopak je potřeba snížit statní správu o 70%

Rozhodně ano. Veškerá státní správa je soustřena takřka zcela v Praze. Kraje přicházejí o peníze i obyvatele. V Praze roste počet obyvatel i ceny nemovitostí (do absurdních výšek). Kvalita života po celé ČR je tímto snižována. je potřeba zavést federativní uspořádání po vzoru Švýcarska.

Budeme naopak usilovat o výrazné snížení počtu institucí, začneme snížením počtu ministerstev z 15 na 7.

ČR by se měla více zapojit do snah o kolonizaci Marsu.

Dnes jsou na Marsu 3 robotická průzkumná vozidla: 2 vyslala americká NASA a 1 Čína. 8 družic krouží kolem Marsu, včetně 2 evropských. Americká firma Space X plánuje let lidí na Mats již v tomto desetiletí, programy na podobné lety mají také např. Spojené arabské emiráty nebo Čína. Fyzik Stephen Hawking v roce 2017 předpokládal, že lidstvo musí během staletí najít domov také mimo Zemi kvůli rizikům, jako je klimatická změna, znečištění prostředí, možná pandemie z důvodu nového viru, neuhlídání umělé inteligence nebo růst populace.

Samozřejmě nikoli samostatně, ale měla by se i nadále zapojovat do různých vesmírných programů. Přináší to i další ekonomický efekt.

Máme jedinečnou možnost včas se zapojit do kosmické ekonomiky, která dosahuje obratu půl bilionu dolarů ročně, a rozvíjející se cis-lunární ekonomiky (probíhající mezi nejvyšší vrstvou atmosféry Země a orbitou Měsíce). Nabízí se také příležitost získat patenty na špičkové technologie, jejichž držiteli budou české firmy a startupy. To vše se nabízí, pokud dokážeme efektivně využít příležitostí spojených s tím, že Praha je centrem evropského kosmického programu. Český kosmický sektor získá rostoucí podíl na evropském kosmickém výzkumu i průmyslu. Firmy budou těžit z přístupu ke špičkovým technologiím a výsledkům kosmického výzkumu.

Nejde ani tak o Mars samotný, ČR by měla soustavně zvyšovat svoji účast na kosmickém programu EU a tím i zprostředkovaně na marsovských programech.

Napřed bychom si měli rekultivovat a znovukolonizovat regiony postižené následky těžby uhlí a dalších nerostů. Jsme si ale vědomi technologických i společenských přínosů zapojení do kosmického vývoje.

Měli by jsme se hlavně snažit, aby jsme sami nebyli kolonií, pak teprve řešit Mars.

Až nebudeme mít dluhy

To není ani dobrý vtip. Už jsme kolonizovali Měsíc. :-)

Dlouhodobě žijeme na dluh (stejně jako většina západních zemí), usilovat o kolonizaci Marsu je absurdní.

V rámci genderové vyváženosti bude Česká republika pod vedením VOLNÉHO Bloku usilovat o kolonizaci Venuše.

Měla by být zavedena možnost volit online po internetu.

Považujeme to za riskantní.

Za podmínky, že budou naplněny všechny ústavněprávní požadavky a IT infrastruktura ve stavu, který spolehlivě zajistí bezpečný průběh.

Ale za přísných bezpečnostních podmínek.

Nejde ani tak o riziko zneužití a manipulace při přenosu a zpracování dat, ale zajištění fyzické svobody a tajnosti volby voliče sedícího u „klávesnice“.

Je lákavé napsat, že by se mělo volit přes internet, ale volič zcela ztrácí kontrolu nad přepočítáváním hlasů. Do elektroniky vidí jen několik správců a ti by se stali nejmocnějšími lidmi společnosti. Ručně přepočítané hlasy kontrolované komisí nenahradí počítač ovládaný neznámými mocnými osobami.

Postupně doporučujeme volby a soutěž politických stran zrušit a nahradit je správou země založenou na decentralizaci a přirozeném řádu.

v ČR by se masivně podvádělo a nakonec by volny byly neplatné

Toto by měl řešit trh. Toto zdaleka není problém, který by měl stát prioritně řešit.

Technické vzdělávání na středních a vysokých školách by mělo být státem podporováno více než jiné obory.

Chceme ale podpořit i další profese, např. lékaře apod.

Vzhledem k nedostatku absolventů těchto oborů to považujeme za ekonomickou nutnost.

Z našeho pohledu je z hlediska zvyšování atraktivity oborů důležité zpřístupnit informace o jejich náplni, perspektivě budoucího uplatnění, a to v rámci služeb kariérového poradenství na školách, které dětem a rodičům pomůže při rozhodování o volbě povolání a k němu vedoucí vzdělávací dráze. Z hlediska zvyšování atraktivity profesí (ať již jde o finanční ohodnocení, pracovní podmínky, další nabízené benefity) je klíčová role zaměstnavatelů.

Jednotlivé vzdělávací programy musí být diskutovány například s Hospodářskou komorou, která od svých členů ví, jací zaměstnanci budou potřeba a tímto směrem bychom se měli posouvat. Vzdělávací systém musí pružně reagovat na požadavky na trhu práce.

Úkolem státu je zajistit každému člověku přístup především k důkladnému a kvalitnímu všeobecnému vzdělání. To je základem celoživotního rozvoje v jednotlivých specializacích, i technických.

Propojením školství, soukromého sektoru a místní samosprávy.

Genderová studia a politologie zcela jistě nepřispějí k zefektivnění výroby, vyšší hospodářské produkci a tím zvyšování životní úrovně obyvatel.

Zároveň je nutné přepočítat náklady na jednotlivé typy studia. Je nákladnější rok studia lékaře než kulturního antropologa.

Všechny děti by se měly bez ohledu na talent nebo schopnosti vzdělávat společně až do konce povinné školní docházky (do 15 let, základní škola).

V dnešní době jde zhruba 10 % žáků po 5. třídě na víceletá gymnázia. Dalších zhruba 10 % žáků chodí na výběrové základní školy. Časná diferenciace žáků byla obnovena po roce 1989. Znovuzavedení víceletých gymnázií bylo vnímáno jako reakce na poptávku po kvalitním vzdělání pro nadané žáky a také jako naplnění principu svobodné volby školy pro rodiče a žáky. Dle kritiků to vede ke zvýšení nerovnosti ve vzdělání a k celkovému poklesu vzdělání v ČR.

Pokud by to znamenalo rušení gymnázií, jsme proti.

Plně podporujeme společné vzdělávání tam, kde je to ve prospěch žáka. Zároveň však prosazujeme svobodu volby vzdělávací cesty a budeme usilovat o uspokojení poptávky žáků a rodičovské veřejnosti. Diferenciaci žáků díky víceletým gymnáziím vnímáme, ale naším řešením není zavírání škol, ale posílení kvality druhého stupně základních škol tak, aby každé dítě dostalo kvalitní vzdělání ve své spádové škole.

Budeme usilovat o zlepšení kvality speciálního vzdělávání a zároveň o začlenění žáků a studentů s tělesným nebo smyslovým postižením do vzdělávacího proudu. Budeme usilovat o celoplošnou osvětu tak, aby lidé se specifickými potřebami byli bráni za běžnou součást našich životů. Toho dosáhneme společnými volnočasovými aktivitami pro všechny děti bez ohledu na jejich specifické vzdělávací potřeby.

Jsme však pro snížení množství odchodů dětí na víceletá gymnázia, aby se týkaly opravdu pouze zvláště talentovaných dětí.

Do vzdělávání je potřeba nejprve zavést co nejvíce prvků, podporujících přirozenou snahu dětí poznávat a učit se nové věci, což také přispěje k rozpoznání individuálních schopností a talentů, které je pak nutno aktivně rozvíjet. Takovéto pojetí vzdělávání postupně samovolně omezí poptávku po exkluzivním vzdělávání.

Předpokladem je, aby kvalita každé školy motivovala žáky i rodiče, aby v ní setrvali.

Mohlo by dojít k zanedbání talentovaných dětí

Mělo by se začít platit školné na veřejných vysokých školách.

Na veřejných vysokých školách v ČR se neplatí školné. Studenti si ovšem platí ubytování, stravu, pomůcky i některé povinné školní poplatky. Podle zastánců školné umožní rozvoj vysokých škol, podle odpůrců omezí přístup ke vzdělání zejména sociálně slabším studentům.

jsme zásadně proti.

Myšlenku zpoplatnění studia na vysoké škole nepodporujeme. Naše koalice staví na principu rovných příležitostí. V zájmu společnosti rozhodně není, aby se talentované děti nemohly rozvíjet kvůli problematické sociálně ekonomické situaci své rodiny. Kritériem pro studium na vysoké školy mají být schopnosti a studijní předpoklady, nikoliv finanční situace. I z čistě ekonomického pohledu se státu stále vyplatí mít bezplatné vysoké školství, protože se mu to v budoucnu několikanásobně vrátí na daních.

Studenti musí však studovat v češtině a odpracovat své školné v ČR - ne odejít ihned do zahraničí.

Měl by se zvýšit podíl soukromých škol

Školné na veřejných školách by odstranilo diskriminaci studentů na školách nestátních, kde se školné běžně platí. Převzetím pozitivních příkladů ze světa (Velká Beritánie, Austrálie) by bylo možno nastavit systém půjček na školné a jejich splácení tak, aby nevylučoval ze studia sociálně slabší studenty. Naopak, systém splátek by velmi pomohl řešit nežádoucí stav, kdy studenti atraktivních oborů vystudují zde a vzápětí odcházejí za lepšími výdělky do jiných zemí.

Bezplatnost je již dnes limitována věkem a dobou studia. Každý musí mít šanci bez podrobení se posuzování sociální situace pro případ podpůrných stipendií. Co nejpřístupnější vysokoškolské vzdělání je nutným předpokladem pro ekonomický, kulturní i sociální rozvoj země.

Vysokoškolské vzdělání je v zájmu společnosti. Zpoplatnit by se měly jen obory, které nemají pro společnost význam. Zejména u škol s nízkou uplatnitelností absolventů v praxi.

Studovat na vysoké škole nemá být investice, která zatěžuje rodinný rozpočet, nebo studenta samotného. Stát potřebuje vytvořit takové podmínky pro uplatnění absoloventů vysokých škol v České republice, aby svou následnou prací vrátili hodnotu studia své zemi.

Tím se zamezí prodlužování délky studia (tzv. prodlužování si mládí), studiu v praxi nepotřebných oborů a studiu podprůměrných studentů, kteří pak stejně vysoce kvalifikovanou práci nebudou vykonávat.

Vzdělávací systém má být co nejvíce inkluzivní, má pomáhat slabším žákům zapojit se do kolektivu a motivovat je k učení.

Odpůrci inkluze se obávají, že by méně nadaní žáci brzdili ty nadané. Zastánci inkluze poukazují na to, že výzkumy nic takového nepotvrzují, a zmiňují prospěch z nulové selekce žáků pro celou společnost.

Nesmí to být ale na úkor nadanějších žáků.

Slabší žáky podporovat ano, ale do absurdna dovedená současná inkluze často škodí i samotným žákům.

S myšlenkou inkluzivního vzdělávání se ztotožňujeme, a to i v souvislosti s naplňováním principu rovných příležitostí. Způsob, jakým byla inkluze u nás zavedena nicméně nepovažujeme za šťastný. Je třeba zaměřit se více na podporu školám, posilovat i v této oblasti profesní rozvoj učitelů, sjednotit praxi školských poradenských zařízení, zajistit jim metodickou podporu a posilovat jejich spolupráci se školami.

Inkluzi je potřeba zrušit!

Myšlenka inkluze jako taková je naprosto v pořádku, ale současný stav mnohé zklamal. Co se týče inkluze dětí se zdravotním postižením, pak jsme jednoznačně pro inkluzi.

Musí se obnovit speciální vzdělávání. Inkluze vede k degradaci školství obecně a k horší vzdělanosti dětí, na které se inkluze vztahuje.

Stát má významně finančně a personálně podporovat inkluzi, aby nedocházelo ke snížení úrovně vzdělávání u žádné skupiny žáků a studentů. Jde o jeden z nástrojů odbourávání společenských bariér.

Žák s velmi sníženými schopnostmi potřebuje speciální pedagogiku. Zahrnutí takových žáků do běžné základní školy výrazně zatěžuje školu, vyčerpává její kapacitu a slabší žáky nikam nevytáhne. Inkluze je populistický nástroj, kterým se má zakrýt rozvrat našeho školství.

Školství by mělo být maximálně decentralizované.

Inkluze nepřinesla nic dobrého a uškodila všem dětem

Setkávání dětí ke vzájemné motivaci má probíhat v rámci mimoškolní činnosti, v zájmových kroužcích, při sportu, při kultuře a především v organizacích, které by měly pro tento účel na podnět státu vznikat.

Jen silnější přežije, míněno ve vzdělání a praxi.

Slabší studenti by měli být vzděláváni odděleně, podle jejich potřeb.

Učitelé v chudších regionech ČR by měli být finančně zvýhodněni.

Splnili jsme závazek a plat učitelů jsme zvýšili na 45 000 korun. Ve zvyšování platů budeme i nadále pokračovat plošně.

Podporujeme zvýšení platů všech učitelů na cca 130 % průměrné mzdy - u všech, nikoli jen v některých regionech. Zapomínat by se nemělo ani na nepedagogické pracovníky škol.

Už dnes jsou učitelé v chudších regionech zvýhodněni plošným nastavením platů, protože mají proti pražským učitelům ve svých regionech nižší náklady na život. Učitele v chudších regionech je však nutné podporovat i nadále skrze jiné nástroje než platové ohodnocení. Chceme například využívat pravidelné supervize a možnosti seberozvoje pro učitele ve strukturálně postižených regionech.

Všichni musí mít přístup ke kvalitnímu vzdělání, které se nebude lišit dle regionů, to je jediná cesta, která umožní dětem ze sociálně slabších rodin, ale i vyloučených lokalit se ze svého prostředí se vymanit. Finanční podpora učitelů v regionech, kde kvalita vzdělání není vysoká, je jedna z cest

Zřizovatelé škol by měli poskytovat benefity a zvýhodnění jinou formou než mzdou, protože za stejnou práci má stejná odměna.

Tady nemáme možnost mluvit o právu učitele na stejný plat, protože následek lokálního odlivu pedagogů nese postižený region a jeho děti. Společnost musí učitele dostat tam, kde je potřebuje a tomu se musí podřídit opatření.

Stejně tak i lékaři, zubaři a další profese důležité pro zvyšování sociální úrovně státu. V této oblasti by měl stát přepracovat rozpočet pro větší volnost krajům.

V chudších regionech jsou nižší náklady, toto opatření by proto způsobilo přelití vyučujících např. ze středních Čech - a pak by chyběli učitelé jinde.

Evropská unie (EU) je svazkem 27 evropských zemí. Jejími členy jsou i všechny 4 sousední země.

EU je třeba reformovat, aby byly dodržovány čtyři základní svobody a zachovat suverenitu národních států a právo veta v klíčových oblastech jako jsou daně, migrace a zahraniční politika.

Podporujeme, aby o členství ČR v EU rozhodli sami občané v referendu.

Na základě celostátního referenda.

Jsme pro setrvání v EU, ale s reformou. Musíme být respektovanými, ale i zodpovědnými členy, kteří sebevědomě hájí své zájmy a svou suverenitu.

EU se rozpadne

EU není spolek národních států, ale ve všech smlouvách je zakotvena nadřazenost nadnárodních korporací a hospodářských kartelů nad národními státy! Do EU platíme celkově 5x více než dostáváme. A navíc jsme upláceni svými vlastními penězi!

Země Koruny české byly vždy součástí většího celku, v němž se uplatnily tak úspěšně, jak schopnou měly politickou reprezentaci.

Žijeme ve společném světě, je výhodné podílet se na rozhodování o něm. Požadujeme demokratizaci EU. Ztotožňujeme se s myšlenkou evropské integrace. Současná Evropská unie je však málo demokratická a je pod vlivem lobbingu velkých firem. Proto se stavíme za demokratizaci všech jejích hlavních institucí, posílení kompetencí Evropského parlamentu a možností participace občanů EU na její politice.

Jsme pro vypsání referenda o vystoupení z EU. Je třeba dodat i fakt, že řada byrokratických překážek v Praze se falešně svaluje na adresu Evropské unie.

Bohužel EU je nereformovatelná a z dlouhodobého hlediska škodí obyvatelům České republiky

Nejprve by však měla využít své předsednictví v roce 2022 k předložení návrhu na základní refomu a restruktualizaci stávajícího směřování EU. V případě neakceptování by mělo být v Česká republice vyvoláno referendum o vystoupení Evropské unie. Na základě výsledků by pak mělo být postupováno dle vůle občanů.

Obnovit původní Evropské hospodářské společenství.

Členství v EU poškozuje suverenitu státu, za kterou bojovali naši předkové, poškozuje potravinou nezávislost státu, poškozuje tržní prostředí dotacemi. Navíc bylo referendum o vstupu zmanipulováno vládní kampaní za 200 mil. korun, která informovala občany pouze o výhodách členství v EU, nevýhody byly zamlčeny.

ČR by měla usilovat o zavedení společné evropské měny (euro).

Eurem se platí z okolních zemí v Německu, Rakousku a na Slovensku. V Polsku se platí zlotým. Přijetí eura by přeneslo absenci vlastní centrální banky, která má možnost ovlivňovat ekonomiku své země pomocí fiskální politiky, měnit finanční zásobu dané ekonomiky, podporovat růst nebo jej omezovat. Naopak přijetí eura by snížilo transakční náklady na konvertování koruny a eura, pomohlo by zjednodušit zahraniční obchod, což by s sebou neslo růst HDP.

Nevzdáme se měnové suverenity a nechceme ručit za dluhy jiných zemí eurozóny.

V následujícím volebním období je ovšem reálný pouze vstup do systému ERM II. Stabilnější kurz koruny vůči euru ušetří desítky miliard korun na obsluze státního dluhu a nákladech spojených s pohybem kurzu. Připravíme Česko na vstup do eurozóny, aby to bylo výhodné. Zahájíme osvětu a veřejnou diskusi s cílem přijetí eura po roce 2025.

Požadujeme zachování koruny české jako státní měny.

Naše ekonomika v současné době není přiravena a přijetí euro by aktuálně nebylo výhodné. Koalice SPOLU však chce umožnit, aby firmy měly možnost účtovat v eurech.

V žádném případě! To by byl nás absolutní ekonomický konec!

Ale za situace až to bude pro ČR výhodné.

O zavedení Eura by měli usilovat hlavně ti, jichž se nejvíce týká, tj. firmy vyvážející své výrobky a obchodující s Evropou. Dokud nevyvinou příslušný tlak na vládu, bude vláda ustupovat populistům.

V současné době ne, ale dlouhodobě ano. K přijetí jakékoliv nadnárodní měny považujeme za nezbytné splnění dvou podmínek: jednak dostatečné sblížení ekonomických, sociálních a daňových politik členských států, jednak existenci demokratických politických institucí na úrovni měnové unie, schopné spoluutvářet její hospodářskou politiku (v opačném případě se měna stává nástrojem kapitálu proti demokracii, jak platí v současnosti pro euro).

Koruna je vázaná na euro, takže tato otázka je zbytečná.

Jednotná měna nemůže být zavedena v ekonomikách, které mají různé výkony

Koruna je měnou, která si dlouhodobě drží svou hodnotu a může podporovat ekonomiku vývoz i dovoz Česká republiky. Umožňuje nám udržet si oddělenou inflační politiku od ostatních zemí EU.

Vzdání se vlastní měny zcela popírá suverenitu státu, za kterou bojovali naši předkové, poškodí nezávislost státu a umožní obří manipulaci s celou Evropou.

Severoatlantická aliance (NATO) je mezinárodní vojenský pakt 30 zemí z Evropy a severní Ameriky. Ze sousedních zemí je v NATO také Německo, Polsko a Slovensko. Rakousko se po 2. světové válce zavázalo k neutralitě a nyní si tradici neutrality drží.

NATO je základ naší bezpečnosti.

Na základě celostátního referenda.

Z hlediska odborné analýzy vnějších a vnitřních bezpečnostních hrozeb je tou největší hrozbou pro celý náš národ členství v EU a NATO. Ohrožení ČR souvisí s opakovaným porušováním mezinárodního práva, narušováním národní bezpečnosti a s eskalací napětí na vnitrostátní i mezinárodní scéně. Je naprosto nezbytné okamžité vystoupení z EU (dle čl. 50 Lisabonské smlouvy) a z NATO (dle č. 13 Washingtonské smlouvy). NATO s EU jsou velmi úzce propojeny. Viz Lisabonská smlouva, Hlava V: Ustanovení o společné zahraniční a bezpečnostní politice.

Ale až bude toto obranné společenství, bezpochyby zatížené mnoha chybami a nedostatky, nahrazeno progresivnějším a funkčnějším.

ČR je strategicky položená země ve střední Evropě a měla by vycházet že všemi velmocemi stejně.

Ještě před tím by však Česká republika měla zasadit o snahu překvalifikovat celkovou strategii aliance, aby tato nesloužila pouze zájmům nejsilnějších partnerů. V současné době vidíme výsledky aliance v Afghanistánu, Iráku a dalších zemích nejen na blízkém východě. Samozřejmě vystoupení z aliance NATO je z našeho pohledu podmíněné celospolečenským referendem na toto téma. Inspirací pro nás může být sousední Rakousko, které si v této záležitosti dlouhodobě udržuje neutralitu.

Nato je Naco?

Spoléhání se na vojenské koalice se nám od počátku nevyplácí (rok 1938, 1968). Je potřeba převzít švýcarský model obrany. Neutralita, armáda organizavoná jako domobrana s podporou porfesionální armády, povinný vojenský výcvik pro muže, spoléhání se pouze na sebe sama. Takto se Švýcaři ubránili dokonce ve dvou světových válkách.

Jako jádro EU e obvykle označují země, které patří a chtějí i v budoucnu patřit do projektů větší integrace EU (dnes např. měna euro nebo Schengenský prostor bez hraničních prostor, do budoucna např. společná armáda).

Celou debatu o dvojrychlostní EU v zásadě odmítáme.

ČR musí být aktivním hráčem v rámci EU. Některé snahy, jako například společná armáda, jsou však oslabením naší země i EU samotné.

Největším problémem pro ČR je EU! A pro naši zemi je nezbytné z ní vystoupit. Evropská unie Evropu a její pluralitní politickou i ekonomickou tradici ničí. Ve své podstatě je antidemokratická, nerespektující pravidla právního státu. Každý národní stát resp. jeho občané musí sami určit, kolik suverenity odevzdají a komu.

EU není spolek národních států, ale ve všech smlouvách je zakotvena nadřazenost nadnárodních korporací a hospodářských kartelů nad národními státy! Do EU platíme celkově 5x více než dostáváme. A navíc jsme upláceni svými vlastními penězi!

Podoba EU je výslednicí představ a aktivit členských států. Pokud chce stát mít vliv na podobu EU, musí být s to své představy srozumitelně formulovat, argumentačně podložit a získat pro ně další spojence. Tímto způsobem by se Česko mohlo stát respektovaným a vlivným partnerem a tím i členem "jádra EU".

Na míře naší dnešní iniciativy v integračních procesech záleží jaké jádro EU bude a jaké bude naše místo v něm. Místo úvah o vystupování z rozjetého rychlíku bychom se měli zaměřit na aktivní politiku v EU při formování její budoucnosti. Prosazujeme odstraňování nerovnosti, protože to je ta pravá příčina snah vedoucích k rozpadu EU a zavádění "dvourychlostní" Evropy.

Jsme pro vypsání referenda o vystoupení z EU. Zahrnutí ČR do jádra EU znamená prohloubení už tak obrovského vazalství k Německu.

Patříme však do středu Evropy z pohledu geopolitického bez ohledu na dosavadní členství v Evropské unii. Toto územní umístění České republiky nás historicky předurčuje buď do pozice věčného zrna omílaného mezi mlýnskými kameny zájmů okolních velkých zemí, nebo nám naopak umožňuje chopit se role výrazného pevného kotviště svobody a demokracie, jež může být oporou a partnerem okolním partnerským státům. Hnutí Prameny je pro vlastní silnou politiku postavenou na rovnocenné spolupráci zejména se okolními zeměmi jako je Slovensko, Polsko, Maďarsko, Rakousko.

EU je od počátku projekt centrálního plánování a manipulace. My už jsme si tímto obdobím prošli, když jsme byli součástí východního bloku. Nemusíme opakovat stejnou chybu dvakrát. Je potřeba se inspirovat u Švýcarů: bilaterální smlouvy s EU, které umožní zachovat nezávislost země, chránit pracovní trh, zabrání masové imigraci atd.

Místo ČR je mimo EU.

Podpora zahraniční spolupráce a pomoci

ČR by měla více finančně podporovat zahraniční rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc.

ČR dala v roce 2019 na rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc v zahraničí zhruba 7 miliard Kč. V poměru k HDP to byla jedna z nejnižších částek ze zemí OECD.

Nejsme proti navýšení humanitární pomoci, ale jde o to, nač a komu konkrétně pomoc půjde.

Měli bychom pomoci převážně v místě problému.

Ačkoli to mnoha lidem tak nepřipadá, patří Česko mezi nejbohatší státy na světě. Je proto zcela na místě, abychom v duchu základních principů evropské křesťanské civilzace pomáhali tam, kde je to potřeba.

Bezpečí a mírový rozvoj celého světa je zárukou bezpečnosti a mírového rozvoje pro nás.

Některé zahraniční pomoci měly velmi podezřelé okolnosti. Je třeba opatrnosti k takovým aktivitám.

Až budeme mít vyrovnaný rozpočet

Podmínky vyrovnáme férovým přístupem v obchodu.

až budeme bohatý stát jako Německo a pod.

V prvé řadě máme povinnost se postarat o svou zemi a své rodiny. Sami žijeme na dluh. To je potřeba vyřešit před tím, než budeme uvažovat o zahraniční pomoci. Nicméně soukromé iniciativě týkající se pomoci v zahraničí se občanům meze nekladou. Kdo chce může pomoci.

ČR by měla při přijímání zákonů brát ohled i na rozvojové země (např. v oblasti změn klimatu).

Některé zákony přijímané v ČR mají nepřímý dopad i na další země. Např. globální zvyšování hladiny moří dnes probíhá rychlostí asi 1 cm za 3 roky. Zároveň zhruba 1/4 miliardy lidí žije na místech ve výšce méně jak 2 metry nad mořem, kde je riziko, že se budou muset přestěhovat/migrovat.

Jsme zásadně proti stávající strategicky řízené migraci, která je organizována a spolufinancována přímo vedením EU v rámci realizaci uzavřených smluvních dokumentů jako jsou Lisabonská smlouva, či dokument Migrace k náhradě původního obyvatelstva, podle něhož má být do Evropy do roku 2050 dovezeno až 159 milionů migrantů.

Bezpečí a mírový rozvoj celého světa je zárukou bezpečnosti a mírového rozvoje pro nás.

Výše hladiny moří se týká zemí bez ohledu na jejich vyspělost či rozvojovost. Tato otázka je zavádějící.

V oblasti změn klimatu se však obáváme, že se jedná o zkreslené vyhodnocení získaných měření. Pokud to však bude možné, Česká republika by měla být součástí skupiny států, které se ve svém rozvoji snaží zohlednit šetrný vztah k přírodě.

Na to jsme moc malá země

Před 20 000 lety pokrýval polovinu Evropy ledovec. Na Skandinávii dosahoval tloušťky třech kilometrů. Před 10 000 lety tento ledovec roztál. Vliv člověka a průmyslu byl na to nulový. Oteplování způsobují hlavně astronomické cykly. Měli bychom usilovat o přirozené ukládání CO2 výsadbou stromů (svět za posledních 200 let přišel o 50% lesů). V rámci cyklu oteplování bychom měli usilovat o zadržování vody v krajině. Po dosažení uhlíkové neutrality pravděpodobně zjistíme, že se země dále otepluje.

V ČR např. v roce 2020 byl podle dat Eurostatu azyl udělen 105 lidem, žádalo nově 1160. V sousedním Rakousku byla úspěšná zhruba 1/2 žadatelů, přibližně 7500 lidí z necelých 15000. V Německu byl udělen více jak 70000 lidem, žádalo přes 120000. Naopak na Slovensku žádalo jen 280 lidí, ve stejném roce skončilo 35 úspěšně, v Polsku žádalo 2800 lidí a azyl byl v loňském roce udělen 370 lidem.

Strategicky řízená nátlaková migrace je používána jako zbraň. V odborných kruzích je definována jako přeshraniční pohyb populace, který je cíleně vytvořen nebo manipulován za účelem oslabit a zničit koncový stát a to až formou občanské války. Tento druh migrace má charakter dlouhodobého „inženýrsky“ připraveného projektu. Jsme zásadně proti!

Měřítkem nemá být osoba žadatele, ale nebezpečí, kterému je v oblasti, ze které utíká, vystaven.

Tohle by vůbec neměly řešit vlády; pomoc by měla být na jednotlivcích či charitativních organizacích.

Jsme proti nelegálním uprchlíkům

V každém ohledu by mělo být přihlíženo ke skutečným politickým důvodům azylu a ekonomickým, či jiným zájmům žadatelů o azyl. Podmínkou by měl být také předpoklad úplné začlenitelnosti žadatelů do kulturních podmínek českého prostředí.

ano ale těm co budou mlivit česky,chodit do práce a respektovat zákony.

Nejsme schopni stabilizovat ani to nejdůležitější a státní finance. Dlouhodobě žijeme na dluh a měna je výrazně znehodnocována. Imigranti/uprchlíci mohou znamenat také výrazné bezpečností riziko.

Naopak, je nutné zpřísnit.

ČR by měla zůstat v Schengenském prostoru s volným pohybem občanů EU.

Požadujeme ostrahu našich hranic.

Jistě, volnost pohybu je jednou za základních svobod, které nám současnost přináší a jedním z předpokladů svobodného lidského života vůbec.

Více než volný pohyb občanů vadí v ČR volný prodej našich statků do zahraničí. Nás neničí to, že si dojede Holanďan prohlédnout Karlštejn bez celní kontroly, ale to, že skupuje naše pozemky a bude majitelem našeho životního prostoru. A co se migrantů týče, tak ti k nám nechtějí, takže je nechme dojet tam, kde si je objednali.

Ale pouze jako suverénní stát, který má stejné podmítky jako zbytek evropských zemí

Pokud to jen bude možné z bezpečnostních hledisek. Nezávisle na členství v Evropské unii, považujeme volné cestování přes hranice v rámci Schengenského prostoru za výjimečně pokrokové sjednocení evropských zemí k umožnění svobodného pohybu občanů zemí Evropy. Tento prosto by měl považován za natolik cenný, aby byl na vnějších hranicích střežen s nejvyšší důsledností.

Ale měla by být zároveň neustále připravena kdykoli začít pohyb osob přes hranici kontrolovat jak ukázala masová imigrace do Evropy v roce 2015. Pokud členské země Schengenského prostoru nebudou efektivně bránit hranice prostoru, bude potřeba vystoupit.

V roce 2019 dala ČR na obranu necelých 79 miliard Kč, což odpovídalo asi 1.2 % hrubého domácího produktu (HDP). ČR se zavázala na setkání NATO v roce 2014, že do 10 let bude vydávat na obranu 2 % HDP, průměr v NATO je zhruba 1.7 %.

Naše vláda zvyšuje rozpočet na obranu rekordně a chceme v tom pokračovat.

Armáda by měla dostávat peníze v souladu s dopředu připravenými a schválenými strategickými a významnými projekty. Odmítáme předražené nákupy zahraniční výzbroje.

Dvě procenta HDP nejdou na obranu naší země, ale na NATO! A to je velký rozdíl. Z hlediska odborné analýzy bezpečnostních hrozeb je tou největší hrozbou pro náš stát právě členství v NATO.
�
Musíme vystoupit (čl.13 Washingtonské smlouvy), být neutrální, uzavírat bilaterální smlouvy jako rovný s rovným (na základě vzájemné výhodnosti) a požádat RF o bezpečnostní deštník. Ruská federace totiž podporuje (na rozdíl od EU) existenci národních států a je bezpečně kryta na vojenské úrovni, neboť má zbraně, kterými se dokáže ubránit a které dosud nemá ve výzbroji nikdo jiný (což je našimi médii zcela ignorováno).

NATO je určeno na udržení politického vlivu a vojenské dominance ve světě. NATO nechrání hranice, ale je zaměřené výlučně k agresi proti vybraným zemím (vesměs se surovinovým bohatstvím) v Africe či na Blízkém a Středním východě a dále proti Rusku.

Česko soustavně neplní svůj závazek vynakládat 2 % HDP na obranný rozpočet. Tomuto závazku je potřeba co nejdříve dostát a obranný rozpočet přiměřeně navyšovat. Aby takové navyšování nenarazilo na absorpční kapacitu armády, navrhujeme věnovat část navýšeného rozpočtu na obranný výzkum a podpořit tak i vědecké a výzkumné kapacity.

Ovšem správně vynaložené (účelně, efektivně koordinované se spojenci) prostředky přinášejí prospěch všem občanům ČR, jak při zajištění vnější bezpečnosti, tak v ekonomické oblasti a v neposlední řádě i technologickém výzkumu a vývoji.

Měla by se zavést dobrovolná branná služba

Česká armáda potřebuje mít dostatečnou vyzbrojenost pro řešení možných budoucích konfliktů, které považujeme za více pravděpodobné v rámci Evropy, než v globálním měřítku. Považujeme 2% HDP na výzbroj a výcvik armády za důležitý.

Je potřeba převzít švýcarský model obrany. Neutralita, armáda organizavoná jako domobrana s podporou porfesionální armády, povinný vojenský výcvik pro muže, spoléhání se pouze na sebe sama. Takto se Švýcaři ubránili dokonce ve dvou světových válkách. Více peněz na armádu můžeme dávat, až bude stabilizován stát (zavedena povinnost hospodařit s vyrovnaným rozpočtem a zavedeny ústavní stropy daní). Výdaje budou odpovídat bezpečnostní situaci v Evropě, v době míru vydávat méně, v době hrozící válkou více.

V ČR by měla být povolena genetická modifikace embryí.

ČR podepsala tzv. Oviedskou smlouvu o lidských právech a biomedicíně. Tato mezinárodní smlouva mj. zakazuje úpravu lidské genetické informace mimo preventivní, diagnostické a terapeutické důvody. V žádném případě nesmí být cílem modifikace genetické informace potomků. Za genetickou modifikaci embryí, ze kterých se v roce 2018 narodila dvojčata, byl v Číně v roce 2020 odsouzen do vězení lékař, jehož cílem byla resistence narozených proti viru HIV.

V tuto chvíli musí hospicové a paliativní služby fungovat na pokraji udržitelnosti z darů a dalších nesystémových příspěvků, pouze velmi malá část výkonů je hrazená z balíku veřejného zdravotního pojištění. Rozsah těchto výkonů a v některých případech i jejich ohodnocení chceme dále navyšovat, tak aby se poskytovatelé hospicové a paliativní péče mohli plně soustředit na svoji práci, tj. službu lidem v poslední etapě života, nikoliv na shánění finančních prostředků.

Tohle musí být otázka celospolečenské diskuze nejen v ČR.

Zákony božské (přírodní) jsou absolutní a není v silách lidského intelektu je překonat. Současné snahy jít proti přirozenosti vedou jen k destrukci a ke zkáze.

Respektujeme mezinárodní závazky. V oboru neexistují dostatečné kontrolní mechanismy, které by určily jakoukoliv bezpečnou hranici a zabránily jejímu překročení.

Nejde o absolutní odmítnutí, ale při současném společenském nastavení, kdy je snadné sklouznout ke kriminálním využitím, je lepší genetické modifikace u člověka zatím nepovolovat. Diskuse by však měla zůstat otevřená a pro nápravu vrozených vad a do budoucna o tom uvažovat.

Oblast genetického inženýrství považujeme za čistě vědeckou záležitost. V žádném případně neumožníme přenos do „praxe“, ať již za jakýmkoliv účelem, a to do té doby, dokud nebudou dlouholeté poznatky vědců prokazatelné, jako smysluplné a bez žádného ohrožení. Přirozený svět má pro nás nejvyšší hodnotu.

Švýcaři mají zákaz genetické manipulace s lidskými buňkami dán přímo ústavou.

Rodiče v ČR by při umělém oplodnění měli mít možnost si vybrat pohlaví dítěte.

ČR podepsala tzv. Oviedskou smlouvu o lidských právech a biomedicíně. Tato mezinárodní smlouva mj. zakazuje výběr pohlaví dítěte při umělém oplodnění (s výjimkou některých prokazatelných dědičných poruch). Výběr pohlaví dítěte je nelegální ve většině světa, výjimkou jsou např. USA.

Demografická situace v ČR se nevyvýjí nejlépe a je zapotřebí najít dodatečné personální kapacity pro překlenutí výpadku zdravotního personálu kvůli odchodům do důchodu.

Tohle musí být otázka celospolečenské diskuze nejen v ČR.

Zákony božské (přírodní) jsou absolutní a není v silách lidského intelektu je překonat. Současné snahy jít proti přirozenosti vedou jen k destrukci a ke zkáze.

Respektujeme mezinárodní závazky.

Objednávka dítěte jako zboží je nemorální. Člověk toužící po potomkovi bude mít rád dítě bez ohledu na pohlaví.

Početí dítěte považujeme za děj vyššího duchovního obdarování rodičů, nikoliv za objednávku v katalogu. Hnutí Prameny prosazuje přirozený řád společnosti. Tento je z našeho pohledu podmíněn Stvořitelskému řádu, který přesahuje náš lidský rozměr bytí. Proto tento budeme respektovat i v oblasti přirozeného rodičovství včetně všeho, co se s tím je spojeno.

Toto může vést k závažným problémům, které se již částečně ukázaly v Číně při politice jednoho dítěte spojeného s možností potratů.

Financování paliativní a hospicové péče by měl finančně z většiny zajišťovat stát.

Paliativní péče o umírající pacienty nenabízí léčbu, ale zmírnění bolesti, zachování lidské důstojnosti a poskytnutí podpory blízkým. Hospice poskytují takovouto péči mimo nemocnici (doma, ve vlastním zařízení). Dnes většinu příjmů hospiců tvoří jednorázové dotace, dary a příspěvky od rodin umírajících.

ČR má kvalitní lůžkový fond, který je zapotřebí udržet. Například během covidu se ukázalo, že lůžka jsou zásadní pro zvládnutí i velkého počtu nemocných. K diskuzi je ale sledovat jejich využívání a optmilizovat.

Do budoucna je žádoucí, aby došlo k plné úhradě z veřejného zdravotního pojištění.

Stát dnes sociální péči o velmi staré nebo velmi nemocné občany háže na zdravotnický systém. V nemocnici by však měl pobývat člověk, u kterého je reálným cílem aspoň čístečné zlepšení zdravotního stavu. Ostatní případy patří do péče sociálního systému. Nechávat staré občany umírat na LDN je nemorální. Člověk na konci životní dráhy by měl zemřít doma ve své posteli.

Jednalo by se o korupční prostředí. Vše by se mělo hradit ze zdravotního pojištění!

Poslední chvíle člověka v jeho životě považujeme za neméně důležitou součást lidského života. Lidé by se neměli obávat posledních dní svého života, že v této době zůstanou nezaopatřenými bez sociálně a zdravotnicky důstojných a šetrných podmínek.

ano ale jen státní ústavy a jedince

ČR má aktivně zvát lékaře a sestry ze zahraničí, zvlášť do zdravotnických oborů, kde jich je v ČR nedostatek.

Ale především bychom se měli starat o vzdělání a přípravu našich zdravotníků a o jejich dostatečnou motivaci, aby neodcházeli do zahraničí.

Zdravotnictví je zásadní pro kvalitu života u nás a je musí být prioritou jej dostatečně financovat. Výdaje na zdravotní péči budou v budoucnu růst z důvodu stárnutí populace, takže je nutné prostředky navýšit už jen pro zachování kvality péče.

Nemají potřebné atestace.

Musí ale splňovat profesní, etické a společenské standardy.

Proboha proč? Tak my své lidi necháme zadarmo draze vystudovat, oni okamžitě odejdou do zahraničí a my budeme zvát zdravotníky z ciziny? Jakou to má logiku?

S tím, že musíme vzít v úvahu, že odčerpáváme ze zemí, kde je často lékařská péče na nižší úrovni.

Zvaní zdravotníků ze zahraničí je výsledkem katastrofálně zdevastovaného systému vzdělávání. Není důvod bránit se příchodu zdravotníků ze zahraničí, ale mít to jako základní nástroj sanování zdevastovaného školství je ostuda. Tuto ostudu nesnižuje ani fakt, že podobně propadáckou úroveň má i německá koncepce vzdělávání.

Cesta je udržet naše doktory a sestry v ČR a to srovnáním platů na evropskou úroveň

Předně však potřebujeme přenastavit podmínky ve zdravotnictví tak, aby české zdravotní sestry a také lékaři mohli atestovat v menších nemocnicích a neodcházeli do zahraničí.

Stát by měl usilovat o soběstačnost a nezávislost ať už ve strategických oblastech voda, potraviny, energie, tak v oblasti kvalifikovaných pracovníků. Krátkodobě je rozumné pokrývat nedostatek pracovních sil pracovníky ze hraničí.

Je nutné naopak usilovat o zastavení odchodu českých zdravotníků do zahraničí a jejich stažení např. z Německa zpět.

Lůžková péče je dnes nejnákladnější částí českého zdravotnictví, jde na ní více než 40 % nákladů. ČR má necelých 7 nemocničních lůžek na 1000 obyvatel, z okolních zemí mají o něco více Rakousko (7) a Německo (8), Polsko méně (6), většina zemí v EU má nemocničních lůžek méně.

Koronavirová krize nám ukázala, jak by omezování lůžek mohlo být nebezpečné.

Nechceme omezit konkurenci mezi lékárnámi, ale upřednostnit vznik a podporu srovnávače doplatků na internetu, aby každý mohl ceny doplatků snadno nalézt a sám si vybrat.

Chceme větší propojenost ambulantní a lůžkové péče, která přinese lepší dostupnost péče všem.

Počty nemocničních lůžek lze snížit pouze tak, že budou z nemocničního režimu vyvedena lůžka, která reálně plní funkci spíše sociální.

Je potřeba posílit personálně a rozlišovat mezi lůžky akutní a následné péče.

Až zas někdo vymyslí další epidemiologické šílenství, tak budeme pacienty dávat kam? Snižování lůžkového fondu nutí zdravotníky točit pacienty rychleji na lůžku. Tím se zvyšuje pracovní vypětí a snižuje kvalita péče. Jde spíše o restruktualizaci financování tak, aby neměly nemocnice motivaci maximalizovat obrátku pacientů v nemocnicích. Zavádění zvyklostí z průmyslu s tzv štíhlou výrobou do zdravotnictví může mít fatální následky. Nemocnice musí mít vždy rezervu na lůžkovém fondu bez motivace umístit tam za každou cenu pacienta vykázaného pojišťovně.

Zdravotnictví by nemělo být socialistické; tyto otázky by měl rozhodnout trh.

Tuto otázku je však potřebné správně nahlížet z celkového hlediska zdravotnické koncepce Hnutí Prameny, kde je největší pozornost věnována prevenci a celkovému zdravotnímu stylu života obyvatel, který postupně povede ke snížení potřebných kapacit.

posílit amb. sektor a snížit dobu hospitalizace

Stávající počet je dostatečný.

ČR by měla na zdravotnictví vynakládat více peněz.

V současné době jde do zdravotnictví asi 8 % českého HDP. Ze sousedních zemí v Německu a Rakousku to je zhruba 10-12 %, naopak na Slovensku a v Polsku to je méně než 7 %.

Plánujeme masivní investice do zdravotnictví. Například postavíme novou porodnici ve FN Brno, pavilon chirurgických oborů ve FN Plzeň a špičkové onkologické centrum v Praze.

Bohužel samotné dotace ale nestačí na vyřešení problémů těchto regionů, problémem je celková kvalita života v nich. (školství, doprava)

Nejprve je však třeba nastavit systém financování efektivně, zamezit neefektivnímu vynakládání finančních prostředků. Pokud se bude pouze přisypávat a nezmění se hospodaření, pak ke zlepšení situace nedojde.

ČR by měla peníze na zdravotnictví vynakládat především EFEKTIVNĚJI!!!!!!

Výdaje na zdravotnictví nejsou v Česku nijak přehnaně podhodnocené, velký problém je v efektivitě jejich využití. Do systému zdravotních úhrad je nutno zavést prvky, které posílí roli pacientů v dohledu nad výdaji, např. tím, že zdravotní péči pacient nejprve uhradí a následně mu bude proplacena jeho zdravotní pojišťovnou.

Už proto, že je potřeba posílit a stabilizovat zdravotnický personál.

Zdravotnictví lze utáhnout i z méně peněz, když nebude suplovat sociální sféru a zásobování proviantem bude zajištěno ze zdrojů se státem dozorovanou cenou. Zdravotnictví má schopnost spotřebovat neomezené finanční zdroje a pouhé nalévání peněz není řešení. Ostatní země nám mohou být poučením, ale nikdy nelze kopírovat něco bez ohledu na domácí specifika.

V případě, že bude přijata ekonomická reforma, kterou přinášíme a při přenastavení pravidel zdravotní péče směrem ke zdraví obyvatelstva.

Peníze by měly být v prvé řadě vynakládány efektivně a měla by být zavedena spoluúčast občanů v péči o své zdraví. S tím souvisí zavedení stabilní měny.

Posuzování výdajů vzhledem k HDP je nesmyslné, o ničem nevypovídá. Podstatný není procentuální podíl, ale absolutní částka, její struktura (veřejné vs. soukromé zdroje), a především efektivita využití. Procentuální podíl je jen populistický výkřik.

Doplatky za léky na předpis by měly být stejné ve všech lékárnách.

Dnes stejný lék může stát v každé lékárně jinak. Lékárny a výrobci léků mají jistou volnost v určení doplatku za léky.

Jednotný doplatek by mohl skončit na vyšší cenové hranici nevýhodné pro pacienty. KSČM ovšem zastává názor, že by u léků na recept žádné doplatky být neměly.

Chceme zvýhodnit ty, kteří o své zdraví pravidelně a aktivně pečují bez toho, aby se jednalo o diskriminační faktor. Prevence je jedním z našich stěžejních programových bodů.

Musí i nadále platit, že vždy existuje minimálně jeden lék, který je bezdoplatkový. Lékárny mezi sebou díky cenové politice soutěží a ceny samy snižují.

Ale hlavně by neměly být doplatky, když si každý platí zdravotní pojištění!

Výše doplatku je součástí obchodní strategie lékárny a není věcný důvod takto zasahovat do už tak velmi regulovaného odvětví.

Zejména s ohledem na nedostupnost konkurenčních lékáren v některých regionech.

Pro léky na předpis by měla být cena stejná ve všech lékárnách. Libovolnou cenu ať si lékárny nastaví pro hašlerky a čaje. Lze uvažovat o jiném druhu podpory lékárně v místě vzdáleném regionálnímu centru, kdy by absence lékárny omezila obyvatele odlehlého regionu.

Ctíme tržní hospodářství

Doplatky by měly být povinně zveřejněné na internetu a velké řetězce nesmějí užívat dumpingové ceny.

Dotace pro zdravotnictví mimo velká města

Vláda má nadále pokračovat ve vypisování dotací na udržení lékařské péče v menších městech a na venkově.

Ministerstvo zdravotnictví v posledních letech vypisuje dotace na mzdu sestry nebo technického vybavení ordinace do výše 1/4 milionu v oblastech s nižší dostupností zdravotnické péče. Na tyto dotace ministerstvo vyhrazuje zhruba 20 milionů Kč ročně.

Dotace poskytují i zdravotní pojišťovny, kraje a města.

Eutanazii nelze řešit bez kvalitní hospicové péče. Tento nástroj není černobílý a je pro společnost velmi citlivý, proto je nutné především projít širokou veřejnou a odbornou diskuzí nad případným etickým řešením.

Zdraví národa je veřejný statek. Zdravotnictví nesmí působit na základě tržních principů. Je nezbytné zajistit dostupnost kvalitní zdravotní péče všem občanů. Je nezbytné zachovat systém veřejného zdravotního pojištění a obnovit systém neziskových zdravotnických zařízení. Je nutné sjednotit zákony o pojišťovnách a vytvořit pouze jedinou zdravotní pojišťovnu. Další plánované privatizace zdravotnických zařízení jsou nepřípustné.

To musí zůstat v pravomoci obcí

A hledat další programy podpory místně dostupné lékařské péče.

Tady je zájem občana opravdu nad vším. Zanedbaná péče o pacienta je řešením následků dražší, než náklady na přiblížení včasné péče.

Srovnejme platy jako v Evropě a nebudou potřeba žádné dotace

Zejména je však nutné změnit systém atestací, aby za nimi lékaři neodcházeli do velkých měst.

nebo kraj či město

Tento problém nesmí být řešen centrálně, vládou, nýbrž na úrovni obcí.

Lidé aktivně pečující o své zdraví mají dostat slevu ze zdravotního pojištění.

Např. některé pojišťovny v USA nebo v Austrálii již dnes poskytují slevy na zdravotním pojištění, pokud pravidelně cvičíte nebo přestanete kouřit. V ČR to dnes není legálně možné.

Zdravotní pojištění je založeno na solidaritě mezi zdravými a nemocnými. Bylo by velmi obtížné spravedlivě prokazovat, kdo o své zdraví pečuje a kdo méně.

Jde o obtížně řešitelný problém, který je nutné diskutovat s odbornou i laickou veřejností (např. jak prokazovat zdravý způsob života).

Podstatné je, že vláda musí změnit legislativu tak, aby se mezi zdravotními pojišťovnami udržela konkurence, mohly se více otevřít svým klientům a nabízet širší portfolio služeb, nikoliv jenom fungovat jako tzv. "Trubky na peníze".

Jde však o nalezení nezpochybnitelných kritérií. Koalice SPOLU chce posílit význam preventivních programů a vzdělávání pacientů. Občany dbající na prevenci finančně zvýhodníme.

Jak se to proboha bude prokazovat!?!

Poskytování bonusů (ale i malusů) by mělo být integrální součástí zdravotního pojištění, které však nejprve musí být transformováno ze současné zdravotní daně na skutečné pojištění, byť s velkou mírou regulace, která vyloučí znevýhodnění klientů s nezaviněnými zdravotními komplikacemi.

Jakmile všichni budou mít stejný prostor a prostředky aktivně o své zdraví pečovat.

Chtělo by se zde napsat, že by se měla poskytnout sleva z pojištění, ale zodpovědný pacient je neprokazatelný. Tuto problematiku je třeba řešit jinak. Například zdaněním tabáku a alkoholu s přímým převodem takových financí do zdravotnictví. Koupením nebo nekoupením krabičky cigaret jasně řídíte, kolik zaplatíte. Kdo ale bude kontrolovat jestli pacient cvičí a kdo určí, že dostane vyšší sazbu na pojistném? Je to populismus, která nelze nijak organizovat.

Zdravotní pojištění by nemělo být povinné; jeho výše by měla záviset na rizicích i plnění a měla by být výsledem smluví dohody dvou stran.

Měla by být možnost si vybrat typ zdravotního pojištění na základě svého životního stylu

Jak by se to kontrolovalo?

Po vzoru Švýcarska by měla být zavedena 10% spoluúčast (do určitého stropu) na výdajích na zdraví. Tyto peníze by pak měly zůstat v kapse těm, kdo se o zdraví poctivě starají. S tím ovšem souvisí stabilizace měny, která by měla dlouhodobě zachovávat svou hodnotu.

Tento systém by vytvářel nespravedlivé distorze - např. člověk pečující o své zdraví může utrpět vážný úraz a jeho následná léčba může být nákladnější než jsou náklady na zdravotní péči o zdravého člověka, který o své zdraví pečuje méně.

Lidé, kteří považují svůj život za naplněný, by měli mít možnost získat pomoc při sebevraždě.

V současné době není asistovaná sebevražda v ČR legální v žádném případě. Jsou např. známy případy nevyléčitelně nemocných občanů ČR, kteří jeli do specializovaných klinik ve Švýcarsku, kde je asistence při sebevraždě legální.

V rámci minulého roku a covidové krize došlo k bezprecedentnímu zvýšení této platby a to bez bližšího posouzení. Jednalo se pouze o transfer státu k pojišťovnám, který nebyl příliš transparentní. Není na stole další nahodilé zvyšování zdravotního pojištění.

Přísaha nemá k tomuto jednoznačné stanovisko, pokud by na půdě sněmovny došlo k hlasování, bude každý z poslanců hlasovat dle svého přesvědčení.

Ale nesmí jít o náhradu za kvalitní a dostupnou zdravotní, sociální a paliativní péči.

Opravdu jsou lidé, kterým život přináší už pouze nevýslovné utrpení, přestože stále sami od sebe neumírají. Je to však složitá otázka, jejíž zneužití je reálné. Každopádně zcela ochrnutý člověk při plném vědomí závislý na dýchacím přístroji by tuto možnost volby asi mít měl.

Ano, ale nikdo by neměl být nucen jim tuto pomoc poskytovat, pokud si to nepřeje.

Každý ma svůj osud ve svých rukou a to pouze pro nevyléčitelné osoby

eutanasie je svobodné rozhodnutí člověka

Po vzoru Švýcarska.

Lidský život je nedotknutelný
Eutanázie a asistovaná sebevražda proto budou postaveny mimo zákon.

Vláda by měla snížit počet zdravotních pojišťoven.

V Česku dnes působí z původních 27 zbylých 7 zdravotních pojišťoven. V současném volebním období byl tlak na sloučení některých z nich. V ČR je dnes systém jedné velké Všeobecné zdravotní pojišťovny a takzvaných oborových a zaměstnaneckých pojišťoven. Zdravotní pojišťovny jsou speciálním typem organizace, jejichž založení dnes schvaluje Ministerstvo zdravotnictví. Na rozdíl od běžných firem mj. nemají majitele a nemohou generovat zisk.

Chceme sloučit Vojenskou zdravotní pojišťovnu se Zdravotní pojišťovnou ministerstva vnitra.

Jsme pro jednu státní zdravotní pojišťovnu.

Dosavadní zvyšování platby státu za státní pojištěnce se dělo netransparentně a bez vazby na výkon ekonomiky či potřeba zdravotního systému. Je potřeba navrhnout systém, kterým se bude příspěvek pravidelně valorizován tak, aby odpovídal potřebám zdravotnictví a zároveň byl udržitelný pro veřejné finance.

Navrhujeme sloučení dvou zdravotních pojišťoven pod vládou, Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra ČR a Vojenské zdravotní pojišťovny ČR.

Měly dostat možnost připravit různé (konkurenční) zdravotně pojistné plány.

Snížit, ale zachovat několik pojišťoven, čímž bude zajištěna jejich vzájemná kontrola.

Samotná podstata povinného zdravotního pojištění za svázaných definovaných podmínek dává tušit, že nějaká konkurence ve smyslu trhu je zde nesmysl. Pojišťovny by měly být sloučeny do jediného zdravotního fondu, nebo jiné formy správy financí ve zdravotnictví.

stačí 2 velké a jedna nová úrazová

Zdravotnicví by se mělo restrukturalizovat po vzoru Švýcarska. Tam historicky existuje více pojišťoven poskytujících zdravotní pojištění. Británie má jednu národní pojišťovnu a není vzorem v péči o zdraví.

Platby zdravotního pojištění za státní pojištěnce by se měly zvýšit.

Platby za zdravotní pojištění za státní zaměstnance (důchodce, děti, nezaměstnaní) dnes tvoří zhruba 1/4 příjmů zdravotních pojišťoven, zároveň na jejich péči jde velká většina výdajů.

Chceme umožnit pojišťovnám nabízet různé typy pojistných produktů, nikoliv část služeb odvést do nadstandardu.

V nedávné době se platby za státní zaměstnance zvedaly. Zásadní není jen populisticky zvyšovat, ale je potřeba držet systém v ekonomické rovnováze.

S ohledem na hospodářské poměry, inflaci a pod i zvýšené výdaje zdravotního pojištění, ať už jde o Covid 19, hospicovou péči, personální posílení ve zdravotnických zařízeních.

Dělba vybírání a výplaty pojistného není na principu rovnosti, ale solidarity. Celoživotně vystřídáme každý etapy, kdy bereme, dáváme a zase bereme. Neštěstí a náhodná postižení (nemoc, zranění) jsou většinou věcí náhody a nikdy do nich princip spravedlnosti nedostaneme.

Výši plateb by však neměl určovat stát.

Pokud nedojde k navýšení příjmů státního rozpočtu, výdaje není možné zvyšovat. Máme jasný plán na zvýšení a stabilizaci příjmů státu. Důchodci přece platily zdravotní pojištění celý život a děti ho platit budou, proč by za ně měl stát platit více, když v jejich životě bylo nebo bude období vyšších plateb než čerpání.

V prvé řadě je potřeba zavést hospodaření státu s vyrovnaným rozpočtem. Platit více na dluh nedává smysl.

Platby zdravotního pojištění za státní pojištěnce by se měly automaticky valorizovat.

Platby za zdravotní pojištění za státní zaměstnance (důchodce, děti, nezaměstnaní) tvoří zhruba 1/4 příjmů zdravotních pojišťoven, zároveň na jejich péči jde většina výdajů. Zvýšení plateb nyní vláda vždy schvaluje jednorázově.

Personalizovaná medicína umí být i finančně méně náročná, protože nabízí efektivnější cestu než plošně nasazená řešení a vede k rychlejšímu uzdravení pacienta. Tím směrem by se mělo české zdravotnictví vydat.

V nedávné době se platby za státní zaměstnance zvedaly. Zásadní není jen populisticky zvyšovat, ale je potřeba držet systém v ekonomické rovnováze.

Ale navázat na inflaci

Zejména v závislosti na výši odvodů na zdravotní pojištění zaměstnanců.

Zdravotní pojišťovny by měly být motivovány ke snaze o skutečné předcházení zejména civilizačním onemocněním. Automatickou valorizací by došlo k nekontrolovatelnému růstu výdajů státního rozpočtu.

Zavedení soukromého zdravotního pojištění

Měla by být zavedena možnost soukromého připojištění ke zdravotnímu pojištění.

Soukromě připojistit se v některých státech lze již např. na finančně nákladnější postup léčby, nadstandard v nemocnicích nebo doplatky za léky. V ČR to dnes není možné. Rozdělení na standardní léčbu a nadstandardní v roce 2013 zrušil Ústavní soud.

Jsme pro rovný přístup ke zdravotní péči. Připojištění připouštíme jen u výkonů, které nesouvisejí s poskytováním potřebné zdravotní péče (např. estetická chirurgie).

Tam, kde to dává smysl, tak můžeme mít regionálně dostupná centra. Bohužel tlak je takový, že všechno se dává jen a pouze do Prahy což vede k odlivu lékařů z regionů.

Nesmí to být ale na úkor nezbytné léčby podle současných standardů.

Je velmi obtížné rozhodnout, které zákroky jsou nadstandardní a které jsou standardní s ohledem na to, že lékař má vždy rozhodovat v nejlepší prospěch pacienta.

Zdraví je jedním z nejcennějších lidských statků a i když je nehmotného charakteru, tak má nevyčíslitelnou hodnotu. Stávající zdravotní systém je postaven na lži, kdy se sice tvrdí, že je veškerá péče bezplatná, avšak existují regulace na vztahu mezi zdravotní pojišťovnou a nemocnicemi nebo ordinacemi, které přenášejí riziko nákladu na nemocnice a na pacienty.

Každému pacientovi musí být přístupná ta pro něj nejvhodnější léčba na základě všeobecného zdravotního pojištění.

Možnost zaplatit si lepší péči by nebylo problémem, pokud by nedošlo k současnému vytěsnění jiného občana z jemu jinak garantované péče. I když to vypadá jednoduše, tak zavedené dvojí kategorie pacientů povede nejen ke zvýšení péče o jedny, ale zákonitě i ke snížení péče o druhé. Mnohé benefity v nemocnici si pacient může pořídit i bez oficiálně zavedených nadstandardů. Objednat si například jídlo z restaurace místo běžné nemocniční stravy není problém.

Příplatky za nadstandardní péči jsou dostačující. Spořit si stranou na zdravotní péči může každý dobrovolně, základní zdravotní péče v ČR je kvalitní a zdraví ovlivňuje nejvíce náš životní styl, což je nejlepší pojištění.

ale potom musí mít za to pojištěnec stanovené výhody

Zavedení personalizované zdravotní péče

Péče o pacienta by měla být více personalizovaná.

Tento trend je z lékařského hlediska vysoce efektivní, ale také finančně náročnější než standardizovaná zdravotní péče. Péče šitá na míru může napomoci rychlejší a účinnější prevenci a diagnóze, přináší větší jistotu při rozhodování o vhodné léčbě. Pojišťovny nyní mají omezená data od zdravotnických zařízení a mohou sledovat jen část parametrů léčby. Propojení zdravotnických registrů však s sebou nese obavy o kybernetickou bezpečnost a ochranu velmi cenných dat o všech pojištěncích.

Zdravotní péče musí být individuální pro jednotlivé pacienty a informace o léčbě musí být dostupné v rámci propojení zdravotních registrů.

V tuto chvíli by to zásáhlo příjmově slabší část obyvatel a zdravotní péče by se pro ně stala nedostupnou.

Personalizovaná péče nespočívá v propojení registrů!

Vyžaduje to investice do dnes zanedbaného systému elektronické komunikace ve veřejné správě a do příslušných registrů.

Zdravotní péče o člověka by měla být zejména lidštější. Lékař by měl pacienta znát, aby mu mohl pomoci.

Centralizace specializované lékařské péče

Specializovaná lékařská péče v ČR se má více centralizovat.