Překážky a stereotypy v distanční psychosociální péči z pohledu poskytovatelů služeb
Katedra psychologie FF UP v Olomouci
Miroslav Charvát, Leona Jochmannová, Petra Zia Sluková, Kateřina Palová, Lucie Viktorová, Tereza Rumlerová, �Miriam Kotrusová, Matúš Šucha, Ondrej Gergely, �Radko Obereignerů, Eva Petrová
Seminář PRAXE ON-LINE TERAPIE Pondělí 4. 4. 2022
Možnosti on-line psychosociální péče pro situace omezeného přímého kontaktu
Projekt TL04000033 je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR v rámci Programu ÉTA – COVID-19
Východiska
Koncept distanční psychosociální péče
Cíle studie
1. kvantitativní fáze (léto 2020 – podzim 2020)�online dotazníkové šetření
Průměry a mediány procentuální změny dle typu výkonu
Průměry a mediány procentuálního úbytku počtu klientů �dle věkových kategorií
Překážky na straně poskytovatelů kategorizované na základě otevřených odpovědí
Překážky na straně klientů z pohledu poskytovatelů dle četnosti uvedení
Klienti „nevhodní“ pro distanční péči
Obtížné aktivity v distanční péči
2. kvalitativní fáze (podzim 2020 – zima 2022)�rozhovory a ohniskové skupiny
Některé z výsledků kvalitativní části
Překážky adaptační
“Výhoda home office je svoboda, ale nevýhoda je, že člověk pracuje v době, kdy to jde proti němu samotnému. Šetří se sice čas spojený s dopravou do práce, ale jinak v tom moc výhod nespatřuji, protože se člověk dostává do situace, kdy v jednu chvíli řeší i tři různé záležitosti – práci, svoje děti, stravu. �Je to náročné na přepínání pozornosti a neustálé hlídání si svého vnitřního klidu, aby to člověk zvládl a nebyl nepříjemný na lidi kolem sebe. Ty tlaky tam jsou, zvládnout to a udělat vše potřebné. Potom je důležité najít si své stabilní pracovní místo, pracovat v jeden čas, najít si možnost klidného prostředí. Nezapomínat na sebe, na psychohygienu. Zní to jako fráze, ale je to opravdu důležité, hlídat si svoji energii, protože je to pro nás všechno nestandardní. A o to více je důležité o sebe pečovat, aby člověk měl energii přizpůsobovat se těm změnám a učit se novému (žena, 45 let, školní psychologie)."
Překážky logistické
„Prostě jako byrokratický proces... Potřebujete okamžitě jít na online terapii, nebo potřebujete telefon, abyste do toho dal SIM kartu. Taková drobnost. Ale je to státní instituce, takže se připravte na výběrové řízení, na schvalovací proces, a než se vám zakoupí telefon a licence, tak je po pandemii. A to myslím vážně. Takže nakonec to skončilo tak, že ten telefon jsme si koupili z vlastního, licenci na software jsme si koupili taky z vlastního (ohnisková skupina – klinická psychologie)".
Překážky v oblasti know-how a �specifik terapeutického kontaktu
„Na straně terapeutů byla naprostá nemožnost představy, jak bychom to mohli dělat. Někteří argumentovali nedostatečným podložením nějakých výzkumů, načež teda když to řeknu upřímně, tak vlastně šéfová vyhrabala nějaké výzkumy tuším z roku 2015, a ty, se mi zdálo, že kolegy přesvědčily. Takže tam opravdu se jednalo asi o nějaká fakta, o která by se mohli opřít (ohnisková skupiny – klinická psychologie).„
„Nejvíc to byly momenty, kdy mi chyběl kontakt. Pauzy, mlčení, vidět na výrazu tváře, jak klient reaguje. Je s tím spojená nejistota a nutnost více věci komentovat. Podvědomě, automaticky jsem víc mluvil. Víc jsem sezení řídil. To potom mění rámec více do direktivní práce �(muž, 32 let, klinická psychologie).”
Etické a právní překážky
Stereotypy a předsudky
„Tazatel: A měl jste zkušenost, že byste nabíral i nové pacienty do distanční psychoterapie? Respondent: Ne, ne. Tam je důležitý ten první kontakt rozhodně fyzický (muž, 30 let, klinická psychologie)."
"To byl spíš problém s novými lidmi, kde mi trvalo daleko delší dobu se k nim dostat nebo s nimi navázat vztah, nějakou otevřenost z jejich strany (žena, 49 let, klinická psychologie)."
"My jsme si řekli, že nové kontakty dělat nebudeme, ale já jsem to porušil několikrát. Bylo to lepší, než jsem čekal. V jednom případě opravdu mám pocit, že se to první setkání s tou klientkou strašně podařilo a navázali jsme se, a ta klientka doteď chodí (Muž, 56 let, sociální služby)."
Zkušenost mění postoje a přístup
„Zpočátku jsme vlastně měli takovou menší překážku, co se týká terapeutů, že si vůbec nedokázali představit, že by pracovali na distanční péči. Ale to jsme poměrně rychle překonali, byla to otázka nějakých čtrnácti dnů. (ohnisková skupina - klinická psychologie).”
„Jako alternativa mi to přijde dobrý, ale je to spíš nouzová možnost �(muž, 45 let, klinická psychologie).”
"Rozhodně, ta forma videohovorů je dostatečná, a slouží svému účelu. ... Určitě se té distanční péče nebát, je to prostě další metoda, kterou můžeme použít. Je to další vývoj a stejně tak jako když přišel e-mail, tak nevymizela pošta. Když přišel telefon, nevymizely osobní kontakty. Tak to stejný bude teď s videokonferencemi. Je to další možnost, kterou teď máme a můžeme použít v určitých situacích. A takhle bych se k tomu stavěl. Má to svoje klady. Má to svoje zápory. V určité skupině pacientů je to výhodou i v určitých situacích. A tak bych to prostě viděl �(muž, 30 let, klinická psychologie)."
Děkujeme za pozornost
distancnipece.upol.cz
�distancni.pece@gmail.com
Projekt TL04000033 Možnosti on-line psychosociální péče �pro situace omezeného přímého kontaktu �je spolufinancován se státní podporou Technologické agentury ČR �v rámci Programu ÉTA 4 – COVID-19.
Použité zdroje:
�