Význam svobody v pojetí F. A. Hayeka

Štěpán Drábek

Misesova akademie Institutu liberálních studií, srpen 2025

Motto

„Úspěšná obrana svobody musí být dogmatická a nesmí činit žádné ústupky účelnosti, a to ani v případě, že není možné prokázat, že by kromě známých příznivých účinků z jejího porušení vyplývaly i některé konkrétní škodlivé důsledky. Svoboda zvítězí jedině tehdy, bude-li přijímána jako obecný princip, jehož uplatnění v jednotlivých případech nevyžaduje zvláštní ospravedlnění.“

​

– F. A. Hayek (1998 [1973], str. 61)

​

2

Úvod

– Svoboda jako základ všech morálních hodnot

– Její význam však bývá nezřídka zpochybňován

– Svoboda není prostředkem k dalším cílům, nýbrž cílem sama o sobě

– Její obhajoba musí být dogmatická, neboť nelze a priori přesně ukázat negativní důsledky jejího narušení

​

​

3

Co je to svoboda?

– Ačkoli málokdo otevřeně haní svobodu, zřídkakdy panuje shoda na jejím významu

– Montesquieu: „nenajdeme slova, které by mělo rozmanitější význam a jež by na lidskou mysl působilo pestřejším dojmem než slovo svoboda.“

– Dokonce ani mezi předními teoretiky společenských věd neexistuje shoda na tom, co přesně se tímto klíčovým termínem míní

​

4

Svoboda a/nebo zákon

– Hume, Kant, Locke, Ferguson: svoboda a zákon jsou vzájemně podmíněny

– Hobbes, Bentham: zákon je překážkou plnému uskutečnění svobody, nelze mít obojí

​

5

Problémy nejednoznačnosti svobody

– Nejde jen o sémantiku či ryze abstraktní problémy

– Orwell (1949): význam svobody bývá jednou z prvních obětí státní propagandy

– Hayek (2001 [1944], p. 161): „málokterý rys totalitních režimů je pro povrchního pozorovatele zároveň tak matoucí a přitom natolik příznačný pro celé intelektuální prostředí jako naprosté překroucení jazyka – změna významu slov, jimiž jsou vyjadřovány ideály nových režimů.“

– Konfucius: ztratí-li slova svůj význam, ztratí lidé svoji svobodu (et vice versa?)

​

6

Hayekova definice svobody

– Svoboda = „možnost člověka jednat podle vlastních rozhodnutí a záměrů, na rozdíl od pozice člověka, který je neodvolatelně podřízen vůli jiného, který ho může svým svévolným rozhodnutím donutit, aby jednal nebo nejednal určitým způsobem.“ Hayek (2011 [1960], str. 59)

– Jinými slovy „nezávislost na svévoli druhého“ (Ibid.)

​

7

Svoboda jako absence donucení

– Svoboda je dle Hayeka (1960) chápána jako absence donucení (negativní pojetí svobody)

– „K donucení dochází tehdy, je-li jednání jednoho člověka podřízeno vůli člověka jiného, a to nikoli pro jeho záměr, nýbrž pro záměr někoho jiného“ Hayek (2011 [1960], str. 199)

– „Pojmem donucení rozumíme takovou kontrolu prostředí či okolností člověka jiným, že aby se vyhnul většímu zlu, je nucen jednat nikoli podle svého vlastního, uceleného plánu, nýbrž ve prospěch cílů někoho jiného.“ (Ibid., str. 71)

8

Kritika Hayekovy defince svobody

– Rothbard (1998) kritizuje Hayekův koncept svobody, resp. donucení, jako vágní. Dle něj musí být donucení definováno jako narušení vlastnických práv

– Podrobnější kritiku představil Hamowy, který prohlásil: „Je záhadou, proč se Hayek rozhodl definovat svobodu podle zákona tak široce.“

– Hlavní terč kritiky jeho opus magnum The Constitution of Liberty

9

Hayekova reakce na kritiku Hamowyho

– „Hlavní tezí mé knihy nebylo to, že ‘svobodu lze definovat jako absenci donucení‘.“ Hayek (1961, str. 348)

– „Snížení míry donucení se mi jeví jako cíl prvořadého významu a je to právě tento úkol, jemuž se kniha věnuje.“ (Ibid.)

​

​

10

Donucení jako prostředek k omezení donucení (?)

– „Takový šťastný stav dokonalé svobody – jak bych jej nazval – by snad mohl být dosažen ve společnosti, jejíž členové by přísně dodržovali mravní kodex zakazující jakékoli donucení. Dokud však nevíme, jak takového stavu dosáhnout, můžeme doufat nanejvýš v to, že vytvoříme podmínky, v nichž bude lidem bráněno v tom, aby nutili ostatní. Jenže bránit lidem v donucování jiných samo o sobě znamená vůči nim vyvíjet donucení. To ale znamená, že donucení lze pouze omezit nebo učinit méně škodlivým, nikoli zcela odstranit.“ Hayek (1961, str. 349)

– „Donucení se však nelze zcela zbavit, neboť jediným způsobem, jak mu zabránit, je právě jeho hrozbou. Svobodná společnost se s tímto problémem vypořádala tak, že udělila monopol na donucování státu a snažila se omezit tuto jeho pravomoc jen na případy, kdy je třeba zabránit donucování ze strany soukromých osob.“ Hayek (2011 [1960], str. 71–72)

​

11

Státní monopol na donucení a jeho omezení

– „Donucení, které vláda musí k tomuto účelu stále používat, je redukováno na nezbytné minimum a je co možná nejméně škodlivé tím, že je omezeno známými obecnými pravidly, takže ve většině případů nemusí být jednotlivec nikdy donucován, pokud se sám nedostane do situace, kdy ví, že bude donucován.“ Hayek (2011 [1960], str. 72)

– „Donucení na základě známých pravidel, které je zpravidla důsledkem okolností, do nichž se osoba, která má být donucena, sama dostala, se pak stává prostředkem, který pomáhá jednotlivcům při dosahování jejich vlastních cílů, a nikoli nástrojem, který má být použit k dosažení cílů jiných.“ (Ibid.)

12

Svoboda jako sociologický koncept

– „[...] svoboda se týká výhradně vztahu člověka k jiným lidem a jejím jediným porušením je donucení ze strany jiných lidí. To především znamená, že škála fyzických možností, z nichž si člověk může v daném okamžiku vybírat, nemá pro svobodu žádný bezprostřední význam.“ Hayek (2011 [1960], str. 60)

– příklad s horolezcem

– Mises (1922) obdobně tvrdil, že svoboda je ryze sociologický koncept

​

​

​

13

Ač je svoboda obecně žádoucí, ne vždy a všem přináší žádoucí výsledky

– „Především si však musíme uvědomit, že můžeme být svobodní, a přesto nuzní. Svoboda neznamená všechno dobré nebo absenci všeho zlého. Být svobodný může vskutku znamenat i svobodu hladovět, dopouštět se drahých chyb nebo podstupovat smrtelná rizika.“ Hayek (2011 [1960], str. 68–69)

– Náklady svobody se pojí s osobní zodpovědností, která je od ní neodlučitelná

​

​

14

Meze svobody jako její jediná záruka

– Svoboda je pojímána jako rámec vymezený hranicemi, u nichž nemožnost jejich překročení zajišťuje, že šíře této sféry je stejná pro všechny jednotlivce

– Ferguson: „Svoboda není vynětím ze všech omezení, nýbrž spíše nejúčinnějším uplatněním každého spravedlivého omezení na všechny členy svobodného státu.“

– Co nejvyšší svobody lze dosáhnout jedině jednotným omezením svobody všech (jinak se jedná o svobodu na úkor ostatních)

15

Jak vymezit hranice svobody

– Tyto hranice musejí být zákazy znemožňující užívat takových prostředků, jejichž uplatňování není v souladu se zachováním velké/otevřené společnosti

– Těmito hranicemi se rozumí především vlastnická práva opravňující pouze některé jedince nakládat s určitými statky

– „[Vlastnictví] slouží stejně tak zájmům těch, kdo v danou chvíli žádný majetek nevlastní, jako těm, kdo jej vlastní, neboť rozvoj celého řádu jednání, na němž moderní civilizace závisí, byl umožněn pouze díky instituci vlastnictví.“ Hayek (1998 [1973], str. 121)

16

Svoboda a cíle lidstva

– Zarathustra: „Tisíc bylo dosud cílů, neb tisíc bylo národů. Jen pouto těch tisíce šíjí schází ještě, schází jediný cíl. Lidstvo ještě nemá cíle. A rcete mi přece, bratří moji: schází-li posud lidstvu cíl, zda neschází také – lidstvo samo ještě?“ (Nietzsche, 1932 [1883], str. 57)

– Dle Zarathustry postrádá lidstvo smysl, dokud koherentně nesměřuje k definované hierarchii účelů

​

​

17

Svoboda a (bez)účelnost

– Hayek (2001 [1944], str. 211): „Individuální svobodu nelze smířit s nadřazeností jediného účelu, jemuž by měla být společnost plně a trvale podřízena.“

Hayek (1998 [1976], str. 150): „Svobodná společnost se až na situace, kdy je samotná její existence ohrožena nepřítelem, musí vzdát toho, co v mnoha ohledech nejvíce přispívá k jednotě – společného, viditelného cíle.“

– Společenský řád vznikl spontánně a nebyl žádnou myslí naplánován, a proto neslouží žádnému účelu (kromě jeho samotného zachování)

​

18

Co stálo za rozvinutím civilizace

– Za zrodem civilizace nestála autoritativní deklarace unifikovaných cílů

– Byla to pravidla správného chování umožňující jedincům sledovat vlastní záměry, aniž by tím byli poškozováni druzí

– Tato pravidla byla předmětem evoluční selekce: zvítězila jen ta společenství, jejichž pravidla byla nejúčinnější, a proto začala převládat i jinde

19

Technické ideály vs svoboda

– Každý ideál odborníků je brzy realizovatelný, stane-li se ústředním cílem, jemuž jsou podřízeny všechny zdroje. Je však neslučitelný se svobodou

– Hayek (2001 [1944], str. 55), „To, že všechny tyto věci nelze uskutečnit zároveň, že jakéhokoli z těchto cílů lze dosáhnout jen za cenu obětování jiných, je možné pochopit pouze tehdy, vezmeme-li v úvahu faktory, které přesahují rámec jakékoli specializace a které lze docenit jen za cenu bolestného intelektuálního úsilí.“

20

Svoboda a spravedlnost

– Centrální plánování, nutné k plnému uskutečněné záměrů specialistů, vede ke vědomému rozlišování a diskriminaci jednotlivých účelů

– Takové jednání je však nanejvýš nespravedlivé

– Bohyně spravedlnosti byla ve starověkých mytologiích vyobrazována jako slepá

– Při formulaci společenských pravidel by nikdo neměl být schopen předvídat, kterým jedincům jejich existence prospěje a komu ublíží

21

Svoboda je vždy v nevýhodné pozici

– Hayek (1998 [1973], str. 56): „Svoboda může být zachována jen dodržováním principů a je ničena sledováním účelnosti.“

– Zřídkakdy můžeme vědět, co nás obětování svobody stojí, a proto se znevažují tyto náklady

– Hayek (1998 [1973], str. 57): „Je-li volba mezi svobodou a donucením chápána jako otázka účelnosti, musí být svoboda obětována téměř v každém případě.“

22

Obrana svobody je sisyfovskou prací

– Je zapotřebí neustále zamítat líbivá opatření, jež jsou v konfliktu s obecnými pravidly, jež svobodu zajišťují

– Situaci komplikuje, že nejsme schopni přesně určit náklady plynoucí z neochoty podřídit se těmto pravidlům

– To vše vede k upřednostňování sledování konkrétních účelů na úkor dodržování abstraktních pravidel

23

24

Děkuji za pozornost!