Československo 1945-1948

Co vedlo ke komunistické totalitě?

• Vytvořte časovou osu na základě informací na stanovištích (7 stanovišť, údajů na ose může být více i méně)
• Pod osu uveďte co nejvíce příčin úspěchu komunistů při převratu v únoru 1948

Klíčové osobnosti vývoje 1945-1946

Edvard Beneš (1884–1948): Druhý prezident Československa. Čelil Mnichovské krizi 1938, vedl exilovou vládu během druhé světové války a jako socialista nebránil od roku 1945 znárodňování (sebrání majetku podnikatelům a jeho převod pod státní kontrolu) bank nebo průmyslu po vzoru SSSR, jenž považoval jen za dočasnou diktaturu. Pomohl omezit politickou soutěž v naší zemi tzv. Národní frontou (omezený počet pol.stran). V únoru 1948 podle tlaku komunistů i na základě své špatné zdravotní situace.

Klement Gottwald (1896–1953): Československý politik a vůdce Komunistické strany Československa (KSČ). Od roku 1946 premiér a v roce 1948 hlavní postava únorového převratu. Podléhal plánům Stalina a využíval slabosti opozičních stran i Beneše. Gottwald zavedl totalitní komunistický režim a výrazně ovlivnil poválečné Československo. Po abdikaci Beneše se stal v červnu 1948 prezidentem.

Josif Vissarionovič Stalin (1878–1953): Sovětský diktátor, vůdce SSSR. Jeho vliv se promítl do klíčových dohod s Benešem i do podpory KSČ. Stalinův tlak výrazně ovlivnil československou politiku v letech 1945–1948. Jeho snahou bylo už během druhé světové války získat s pomocí komunistických stran a vlastní Rudé armády politický vliv v zemích Evropy, z nichž během několika let vytvořil tzv. satelitní státy podřízené SSSR, v těchto státech byla zavedena komunistická diktatura. Československo bylo součástí.

Mnichov 1938 – Beneš a zrada Západu

• Mnichovská dohoda podepsaná 30. září 1938 zpečetila osud Československa. Západní mocnosti (Francie a Velká Británie) umožnily nacistickému Německu obsadit Sudety. Prezident Beneš se cítil zrazen svými spojenci a již během války hledal oporu u Sovětského svazu, který sliboval pevnější spojenectví. V těchto jednáních se samozřejmě angažovali také českoslovenští komunisté v čele s Gottwaldem.
• „Mnichovská zrada“ byla jedním z mnoha důvodů poválečného příklonu velké části československé veřejnosti k levicovým stranám, zejména pak ke komunistům a k SSSR.

1943 – Československo-sovětská smlouva a jednání o poválečném uspořádání

• V roce 1943 uzavřel Edvard Beneš spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem, čímž formálně zajistil poválečné partnerství. Současně jednal s Klementem Gottwaldem o poválečném uspořádání. Dohodli se na znárodnění (tj převod z vlastnictví podniků soukromých majitelů do vlastnictví státu) klíčových průmyslových odvětví, vytvoření Národní fronty (omezení počtu politických stran a zrušení nejsilnější pravicové Agrární strany) a spolupráci demokratických a komunistických sil.
• Západní státy Beneše varovaly, že uzavření této smlouvy žene Československo pod kontrolu SSSR a Stalina.

1945 – Košický vládní program, osvobozování Českoskoslovenska

• Košický vládní program přijatý v dubnu 1945 stanovil poválečné uspořádání. Zahrnoval znárodnění bank a velkého průmyslu, orientaci na spolupráci se Sovětským svazem.
• SSSR si jako válečnou kořist (tehdy prezentováno jako politická dohoda) vzal území Podkarpatské Rusi, která jako původně naše území připadla SSSR. Stejně tak si SSSR přivlastnil uranové doly v Jáchymově, které potřeboval pro tvorbu atomové bomby.
• Rudá armáda osvobodila do 9. 5. 1945 většinu Československa, včetně Prahy.

1946 – První poválečné volby

• V květnu 1946 proběhly první poválečné volby. Agrární strana byla zakázána, kandidovat mohly jen strany sdružené do Národní fronty, čímž zanikla možnost vzniku opozice.
• KSČ zvítězila s 38 % hlasů. Klement Gottwald se stal premiérem. Politický vliv KSČ postupně rostl.
• KSČ vyhrála díky popularitě SSSR (vůdčí komunistická země) v Československu, odklonu obyvatel od „západu“ po „Mnichovské zradě“ KSČ byla zároveň vnímána jako hlavní tahoun znárodnění průmyslu a odsunu Němců, s obojím souhlasily široké masy lidí. KSČ slibovala zlepšení sociálních podmínek, podporu dělníků a řešení problémů venkova. To oslovilo široké vrstvy obyvatel, včetně dělníků a rolníků.

​

1947 – KSČ odmítá Marshallův plán a stává se otevřeně agresivnější

• V roce 1947 KSČ (a s ní celá československá vláda) pod tlakem Stalina odmítla americký Marshallův plán, což byl systém obnovy Evropy po válce, kdy USA „pumpovaly“ do zničených států obrovské finanční prostředky. USA si touto hospodářskou pomocí zabezpečily vliv a prestiž v Evropě, a to jak ekonomicky, tak i vojensky.
• V tento rok komunisté zároveň začali prováděli provokace, zastrašovali opozici (např. zasláním balíčků výbušnin) a upevňovali kontrolu nad armádou a policií skrze ministerstva ovládaná komunistickými ministry. Prezident Beneš v této situaci nepodnikal ráznější kroky.

1948 – Únorový převrat

• V únoru 1948 ministr vnitra Nosek odvolal jemu neloajální pražské policejní velitele, což vyvolalo krizi ve vládě. Dvanáct demokratických ministrů podalo demisi, prezident Beneš ji dle některých výkladů ústavy neměl přijmout a měl svolat nové volby, což by ohrozilo moc KSČ.
• Komunisté uspořádali intenzivní demonstrace, generální stávku za účasti 2,5 milionů svých podporovatelů, v ulicích se pohybovaly ozbrojené komunistické jednotky dělníků zvané Lidové milice – to vše s cílem donutit Beneše přijmout demisi ministrů a nechat Gottwalda sestavit kompletně komunistickou vládu. Tak se také 25. 2. 1948 stalo.
• Beneš chtěl pravděpodobně předejít občanské války, na hranicích také bylo vojsko SSSR. Sám prezident byl ve vážném zdravotním stavu, neschopen klást Gottwaldovi odpor.
• Vyjma vysokoškolských studentů (10 tisíc jich demonstrovalo na podporu prezidenta Beneše) se nikdo nevzmohl na odpor
• Únorový převrat (komunisty zvaný Vítězný únor) 1948 je považován za počátek komunistické diktatury, trvající do roku 1989.

​