v nedávné době vznikla studentská iniciativa na podporu filozofické fakulty v současné složité situaci (podfinancování humanitních oborů, hrozba jejich zavírání, etc.). Jedná se o snahu za nás studenty argumentovat, k čemu jsou naše obory dobré. Zformulovali jsme společně i dopis za studenty hispanistiky. Pokud s následujícím prohlášením souhlasíš a studuješ hispanistiku, budeme rádi za Tvůj podpis!
Jsme studentky a studenti Hispanistiky a Španělského jazyka a literatury se zaměřením na vzdělávání.
Pod pojmem „studium španělštiny“ si mnozí možná napřed představí nekonečné večery na pláži, pikantní jídla, svůdné rytmy latinskoamerických tanců, siestu či lehce orosenou sklenici vína.
Ačkoli se studium jazyka, literatury a kultury hispanofonních zemí může na první pohled zdát jako těžko využitelná a lehce exotická záliba, opak je pravdou. Španělština je rodným jazykem téměř 500 milionů osob žijících ve 21 zemích. Nejedná se pouze o tzv. países hispanohablantes: podle loňské oficiální statistiky Instituto Cervantes do roku 2060 budou rodilí mluvčí španělštiny představovat bezmála 30 % populace Spojených států amerických. Dalších téměř 24 milionů osob se učí španělštinu jako cizí jazyk. Odborníků na španělský jazyk je tedy více než potřeba – nejen v akademické sféře, ale i v rámci diplomacie, kulturního sektoru, mezinárodních vztahů, překladatelství či ve firmách specializujících se na obchod se španělsky mluvícími zeměmi.
Studium španělštiny se ovšem neomezuje pouze na perfektní jazykové znalosti: kurzy věnované španělské a hispanoamerické literatuře, kultuře a dějinám vychovávají budoucí odborníky na španělsky mluvící svět, kteří chápou souvislosti v širším kontextu a mohou zprostředkovávat tolik potřebné kontakty nejen se Španělskem, ale i zeměmi Latinské Ameriky. Standardem na Ústavu románských studií je i solidní znalost dvou dalších světových jazyků, stejně jako alespoň základní informovanost o ostatních románských jazycích (včetně těch, které se mimo univerzitní prostor nevyučují v České republice vůbec).
Aby se mohli ze studentů stávat specialisté, je ovšem potřeba odborně zdatných pedagogů, kteří se sami neustále vzdělávají a své vědomosti pak předávají dalším generacím. Na našem oboru máme štěstí na výborné vyučující – jak akademicky, tak lidsky – ,kteří nás během celého studia podporují a dělí se s námi o vědomosti a zkušenosti, které bychom jinde nabyli jen velmi těžko. Přijde nám proto nespravedlivé a smutné, že za svou práci, která mnohdy přesahuje rámec „oficiálně odpracovaného“ času, pobírají nižší plat než jejich kolegové na nižších stupních vzdělávání. Humanitní obory opravdu nejsou obskurní zálibou, nýbrž disciplínami klíčovými pro zdravě fungující společnost.
Naše práce má smysl.
