Ahoj,
v nedávné době jsme založili studentskou iniciativu na podporu filozofické fakulty v současné složité situaci (podfinancování humanitních oborů, hrozba jejich zavírání, etc.). Jedná se o snahu za nás studenty argumentovat, k čemu jsou naše obory dobré. Zformulovali jsme společně i modelový dopis pro studenty historie. Pokud s následujícím prohlášením souhlasíš a studuješ historii , budeme rádi za Tvůj podpis!
Jsme studenti a studentky historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
“Jen ten, kdo ví, odkud pochází, ví, kam jde.” - Theodor Heuss
Obor historie se věnuje kritickému studiu našich dějin. Minulost vyplodila tisíce důležitých pramenů, o kterých je velmi těžké získat ucelený přehled. Je ale podstatné, aby byla udržována přiměřeně početná skupina lidí, kteří o nich vědí a umí je zařadit do širšího kontextu a jejich prostřednictvím zkoumat minulost. Tito lidé se při své práci musí řídit kritickou historickou metodou, vzájemně spolupracovat a vést dialog.
Kromě pedagogické fakulty i z FF vychází řada budoucích učitelů dějepisu (a věříme, že o akutním nedostatku učitelů není třeba mluvit obšírněji). Odlišné studium budoucích pedagogů nepochybně vnáší cenné důrazy a korektivy do formování didaktiky dějepisu.
Historici jsou rovněž jedním z důležitých pilířů péče o památky, nejen prostřednictvím Národního památkového ústavu. To je věc podstatná pro naši veřejnost i pro rozvoj turismu, který může sloužit jak ke kultivaci a rozšiřování obzorů, tak jako nezanedbatelný zdroj příjmů pro naši zemi.
Podobně se bez historiků neobejdou muzea. Rovněž knihovny a archivy rozličného zaměření potřebují pracovníky z různých sfér a oborů, včetně absolventů historie.
Beze smyslu není rozhodně ani pěstování dějin jednotlivých institucí nebo oborů (včetně dějin lékařství, přírodních věd atp.). Tyto pro své současné fungování potřebují mít patřičný přehled o vlastním zrodu i vývoji.
Velké množství historiků se uplatní na regionální úrovni, kde může být jejich agenda značně rozsáhlá a rozmanitá.
Řada historiků se podílí na mezinárodních projektech a pracuje na ústavech, jejichž práce je oceňována v zahraničí. To přináší České republice jak prestiž, tak zdroje k dalšímu rozvoji.
Nesmíme ovšem opomenout ani přínosy dlouhodobější a hůře pojmenovatelné. Studium historie je nezbytné pro udržování a tříbení naší paměti, pro kritickou reflexi samotných základů naší společnosti i státnosti.
Historická studia nám umožňují hledat poučení v krizích i v klidnějších obdobích. Pomáhají nám chápat, jak společenské jevy vznikají, podle jakých zákonitostí se mění, proč zanikají a jak je udržovat v dobré kondici. Díky nim můžeme odlišit trvalé hodnoty od starožitností a bezcenných cetek. I kořeny nejaktuálnějšího dění často sahají hluboko do minulosti (to platí např. i pro válku na Ukrajině). Ve veřejném prostoru se pravidelně vedou vášnivé diskuse o záležitostech minulosti (členství v StB, restituce, Mariánský sloup…). Nemají-li takové diskuse být jen neřízenou emoční smrští a máme-li rozumět tomu, o čem se vůbec vedou, potřebujeme odborníky, kteří jsou schopni to vysvětlit.
“Decision and action in daily life are largely a consequence of ideas about what has happened before.” - William H. McNeill
Naše práce má smysl.
Adelaida Wernischová, Matouš Benda, Štěpán Rybák, Hubert Lustig, Daniel Šťastný, Bára Řehořová, Kryštof Lipold, Vojtěch Dušek, Jakub Sedloň, Adam Bártek, Karolína Nohýnková, Eliška Kubištová, Martina Nováková, Max Bobrovský, Barbora Simerová, Štěpán Voda, Jiří Heidenreich, Markéta Hašková, Ondřej Peleška, Pavel Roll, Alex Záruba.
(sběr dalších podpisů je v procesu)