Umbridgeová si jí však nevšímala. V obličeji se jí objevil ošklivý, dychtivý a vzrušený škleb, jaký u ní Harry dosud nikdy neviděl. Zvedla svou kouzelnickou hůlku.
„Ministr by určitě nechtěl, abyste porušila zákon, paní profesorko!“ křičela Hermiona.
„CO Korneliusovy OČI NEVIDÍ, TO SRDCE NEBOLÍ,“ poznamenala Umbridgeová, která teď supěla a mířila postupně hůlkou na různé části Harryho těla. „Také se nikdy nedozvěděl, že jsem vloni na Pottera poslala mozkomory, a přece toho s velkým potěšením využil k jeho vyloučení.“
„To jste byla vy?“ vytřeštil oči Harry. „Vy jste na mě poslala mozkomory?“
„Někdo musel něco udělat,“ vydechla Umbridgeová, její hůlka se zastavila a mířila teď přímo na Harryho čelo. „Všichni jen žvanili o tom, že je třeba vás umlčet… diskreditovat vás… já ale byla jediná, kdo s tím doopravdy něco udělal… Až na to, že tenkrát jste se z toho vykroutil, že, Pottere? Dnes se ale nevykroutíte, dnes ne…“
Zhluboka se nadechla a vykřikla: „Cruc…“
„NE!“ zaječela Hermiona zlomeným hlasem.