Arménská genocida

Arméni jsou starobylý národ indoevropského původu, obývající téměř 3500 let Arménskou vysočinu, v níž se také nachází Arménie. Arméni byli prvním národem, který přijal křesťanství (301 n.l.), mají vlastní církev a písmo. Tím se výrazně liší od svých sousedů, převážně vyznávajících Islám.

Arménie byla roku 1454 rozdělena mezi Osmanskou říši a Persii.

Arméni tak museli žít pod nadvládou, proti které se často bouřili, většinou však neúspěšně. V 19.století se k sobě Arménii snažilo dvakrát neúspěšně připojit Rusko, především se ale začaly vyhrocovat turecko - arménské vztahy. Z řad Arménců pocházelo mnoho umělců, intelektuálů a vědců.

Turci pokládali Armény za nebezpečné a proto je chtěli zpacifikovat silou. Zásah však z obav z hněvu tehdejších západních mocností odkládali, až v letech 1895-96 se odhodlal k činu turecký sultán Abdulhamid II. a vydal rozkaz k vyvraždění zhruba dvouset tisíc Arménů, proti kterým poštval mimo své vlastní vojsko také Islámské kmeny žijící v jejich sousedství.

Západní mocnosti se vzmohly jen na formální protest.

V Osmanské říši v té době žilo podle odhadů kolem 2 až 2,5 milionů Arménů a tento nelidský čin vyvolal mezi oběma národy obrovskou nenávist, čímž  začala série genocid.

Tak například v roce 1909 bylo v Kilíkii zabito 30 000 Arménů. Organizátorem byla turecká strana Jednota a Pokrok (Mladoturci).

Mezi lety 1912-1913 přišlo Turecko během balkánských válek o většinu svého území v Evropě a Arméni se tak po Arabech stali druhou největší menšinou v Turecku. Za Turky bojovali v Osmanské armádě a hrdinsky obětovávali své životy za něco, co je v podstatě chtělo zničit.

V roce 1914 se Turecko zapojilo do 1.světové války na straně ústředních mocností Německa a Rakousko - Uherska. V lednu roku 1915 se turecká 3. armáda střetla s ruským vojskem na arménském území a byla zničena. Za tuto porážku podle vlády mohlo arménské obyvatelstvo.

Porážku však zavinila neschopnost tureckého velení a Arméni byli zcela nevinní. Turci přesto vytvořili vojenská komanda, složená z bývalých kriminálníků, která byla poslána do Arménie, kde drancovala a tyranizovala tamější obyvatelstvo. Arméni byli pochytáni a deportováni do koncentračního tábora v Aleppu, kam však mnozí kvůli nelidským podmínkám, hladu, žízni, nemocem a tvrdému zacházení nedorazili živí.

Mnoho osob včetně vybraných významných arménských osobností bylo však zavražděno rovnou. Také všichni mladí muži byli zastřeleni. Malý zbytek Arménů, který tohle všechno přežil byl deportován do Mezopotámie a ti, kdo přežili i toto, byl vyhnáni do pouště tváří v tvář jisté a kruté smrti, popřípadě byli zaživa upáleni. Naprostá většina Arménů (bez jakýchkoli vyjímek) byla tak neslitovnými Turky vyvražděna brutálním a krutým způsobem.

Přesto vše se malé části Arménů podařilo uniknout. Byli to především obyvatelé provincie Van a také lidé, kterým se podařilo uprchnout z transportu do Istanbulu. Celkový počet přeživších nepřesahuje 600 000 lidí, zatímco zavražděných bylo něco okolo 1,5 milionu.

Během této genocidy byly vyvražděny celé rodiny, vesnice i města. Proč? Protože se Turci údajně obávali toho, že Arméni povstanou, a že oni tak ztratí vliv ve východní Anatolii. Kvůli tomu zemřelo 1,5 milionu lidí a to obzvláště drastickým způsobem.

Dnes je celkový počet Arménů ve světě asi 8 milionů, ale pouze 3 miliony žijí v Arménii. Zbytek žije v diaspoře po celém světě.

Byla to bezesporu 1. genocida 20.století. 

Důkazy o ní jsou více než jasné. Turecko však dodnes nepřiznalo jakoukoli vinu, či účast na tomto zvěrstvu. Kdokoliv o tom v dnešním Turecku mluví, může být odsouzen podle zákona za "napadání tureckosti".

Připomeňme si v té souvislosti Hitlerova slova, pouhých 30 let po hrůzném tureckém činu:  “A kdo dnes, nakonec, mluví o anihilaci Arménů?" To když se ho ptali zda se neobává soudu budoucnosti po konečném řešení židovské otázky.

Arménská genocida je i dnes často opomíjena, ve většině učebnic dějepisu o ní není ani zmínka. Nicméně je to jedno z témat, které bychom měli zařadit na pořad diskuze o přijetí Turecka do EU. Můžeme věřit zemi, která se ani bezmála po stu letech, nedokáže vyrovnat s vlastní minulostí?

Prameny:

zdroj   zdroj   zdroj