Vepři ve při a Sešlost 2011

Na Sešlost jsem chtěl jít už od prvního ročníku ale zatím jsem neměl to štěstí. Vepře ve při jsem registroval už loni, ale to se mi nikdo neozval, ale letos už to vyšlo. Vítek měl o víkendu čas a na výzvu ze stránek odpověděl Ondra z Černého racka, že jsou tři a rádi by šli s námi. Tým byl připraven a už jenom dojet na místo a luštit. Vlak z Prahy jel sice včas, ale na přípoj z Plzně se muselo padesát minut čekat. Mně a Vítkovi, kteří jsme jeli s Martinou a Honzou z Tykadel autem, přišlo vhod, protože jinak bychom to stihli tak tak. Vítek si ještě stihl nakoupit, já jsem ležel na trávě vedle Iontového stabilizátoru, kteří nechtěli nechat Čika před hrou vyspat ("Lidé, bděte. Nessun dorma, vole."), a čekal na start. Pražská část týmu (Ondra, Petr a Aleš) nakonec dorazila, prohlédli jsme si mapu, Vítek nenápadně naznačil, že bychom mohli vyhrát, a už se pískal start.

Z půlky zadání se šifra luští těžko (já jsem si těch stolů s budíky skoro nevšiml), museli jsme se podívat i na zbytek. Dílčí šifry jsme měli odhaleny poměrně rychle, ale pak jsme zkoušeli vymýšlet různé medicinsko-válečné asociace, že o tu správnou posuneme výsledek. To nikam nevedlo, správně bylo spočítat délky slov. Potom už jsme věděli, kam jít a po schodech směrem k řece předbíháme několik rychlejších týmů. Na další šifru sice docházíme první, ale číslo na SMS je v batohu, takže smůla. Slunce stále peče a my zkoušíme různé možnosti, jakými ze ze slova sešlost vybere to správné S. Když už umíme interpretovat inverzi barev, boží muka z toho postupně vypadnou. Tipujeme správně, že trasa půjde k Padrtovu mlýnu. Nejdřiv ještě navštívíme cukrárnu, jenom buchtu nepoznáváme.

Tam je hospoda s grilem a proto raději odcházíme až za náhon, kde nic nevoní. Ondra skoro hned odbíhá pro nápovědu, ale mezitím přepisujeme čtverec do písmen a na třetím řádku nacházíme tajenku. To nás poněkud zaskočí, ale posíláme Vítka dopředu, aby to šel ověřit. My ostatní se sbíráme pomaleji a já zapomínám na SMS, kterou posílám asi dvě minuty předtím, co od Vítka dostanu další kód.

Další šifru jsme vyluštili pěkně analyticky, odhalujeme tři možné polohy tečky, ohraničení písmen a polohu od startu. Všechno zapadá a my víme, kam jít. Ondra je ještě na cestě z nápovědy a tak se rozdělujeme, já s Vítkem máme jít rychlejší cestou, ovšem několikrát potkáváme Tykadla, takže si asi uděláte obrázek o tom, jak rychlá byla. Na přejezdu přes trať totiž potkáváme zbytek týmu.

U Steklého rybníka je poměrně nacpáno, těsně před námi dorazil ROFLCOPTER!, po nás Tykadla. Ale binární semafor nám jde od ruky a moc nás nezdrží. Zato další šifra je chuťovka. Sice víme, že fólii ze startu musíme použít právě tady, ale kužel z ní smotáme až po nápovědě. Ale aspoň jsme vyluštili šifřičku, takže máme na další. Ale i se smotaným kuželem vidíme jen písmena KÓTA... Nenapadá nás nic lepšího, než spočítat jeho výšku. Dělali jsme to dva a oběma to vyšlo stejně, takže jsme to prohlásili za správný výsledek, abychom se po hře dozvěděli, že jsme jej měli špatně. Každopádně na výšce, která nám vyšla, další zadání bylo. Na něm jsme sice taky moc nezazářili, ale tentokrát jsme věděli, že tam tu šifru určitě najdeme. Někde poblíž určitě.

Hospoda je sice pro sraby, ale když v ní je šifra, co naplat. Opisujeme ručičky, sledujeme cesty a malujeme výsledek. Vypadá to, že před námi zmizela akorát Tykadla. Ale to jsme je museli jen přehlídnout, na další šifru docházíme i přes menší bloudění první. Sice nám náskok sebere ROFLCOPTER!, holt je přehýbání napadlo dřív než nás. A to jsme správnou metodu, jak vnitřek zakrýt hledali podstatně déle, než to, že to ten Braille bude. Myslím si, že tady jsme vyluštili další šifřičku, ale ruku do ohně bych za to nedal. Po cestě dál sice míjíme odbočku a místo po cestě jdeme přímo lesem, ale aspoň jsme si ušetřili obcházení. Petr dohrává piškvorky ani se pořádně neusadíme. Dál už jenom přečíst zbytek a jde se. Se štěstím nacházíme příští stanoviště, chtěli jsme jít až ke studánce, ale na rozcestí s tabulí nacházíme nálepku. Při luštění binárky začíná pršet.

Ještě, že vedeme a můžeme si sednout do altánu nedaleko dalšího stanoviště. Pojmenování ani písmena nám nedělají problém, po menším váhání nad třetí F1. Jenže dál moc nevíme, co s tím, tak vybíráme první nápovědu esemeskou. I když to na první pohled nevypadalo, pomohla. Ale i tak jsme nad tím koumali ještě půl hodiny.

U další šifry to s námi bylo nahnuté, bylo vidět, že se nám chce spát. Vítek odběhl pro nápovědu, ale než se vrátil, hádky jsme našli. Přes ne úplně značené cesty docházíme k rozcestníku a než je Vítek zpátky, máme heslo. Kde se vzal, tu se vzal, dohnal nás ROFLCOPTER! a bylo to o chlup. Místo cíle jsme totiž zjistili dřív než oni, rychlí běžci vyrazili a já už jsem se jenom vlekl.

Do sokolovny se dostáváme někdy ve čtvrt na sedm, jsme první.

Pak jsme už jenom organizátory bavili tím, co jsme všechno vlastně vyluštili špatně (ještě u druhé šifřičky jsme neměli zrovna autorský postup), dojídali zásoby a čekali na další vítěze.

Děkujeme organizátorům za výborně připravenou hru, šifry i trasa byly přiměřené obtížnosti i nápadu, jediná škoda byla absence nějakého stanoviště v centru Třebíče, ale v terénu bylo taky pěkně.

Aleš

(fotila Martina Hanžlová)