Funkční styl:                PUBLICISTICKÝ (styl masmédií, žurnalistiky,...)^[1]

slohové postupy:        informační, popisný, vyprávěcí, úvahový,  výkladový (kombinace)

slohové útvary:                

• zpravodajské (ryze informativní):  zpráva, oznámení, komuniké,...

• analytické: analytický článek, úvodník, komentář, polemika, pamflet, recenze, kritika, diskuse,...

• beletristické: fejeton,  sloupek,  glosa, reportáž, soudnička, reportáž, cestopis, črta, interview,...

• propagační (reklamní): reklama, inzerát (f-ce persvazivní - přesvědčovací)

Téma:        aktuální, (nadčasová: fejeton)

Jazyk:

• jazykové prostředky – lexikální

• automatizace

• aktualizace

• def.

• frazeologie
• slovní hříčky
• kontrast
• citové zabarvení

• hovorová čeština

• syntax

Kompozice

• titulky,  podtitulky, mezititulky

• shrnující první odstavec

zdroje:

Kostečka, J.: Český jazyk pro 2. ročník gymnázií. SPN, Praha 2001.

http://fejeton.com/index.php

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv

http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=387

http://nepovinna-cetba.webnode.cz/news/karel-capek-dvanactero-figur-zapasu-perem-cili-prirucka-pisemne-polemiky/

Možnosti publicistiky:

míšení f-cí (zpravovací / apelativní / rekreační-oddychová) i slohových postupů

vybrané útvary:

• REPORTÁŽ (z franc. reporter – přinášet)

• popisuje a zobrazuje skutečnost na základě konkrétních faktů, většinou získaných přímou účastí nebo pozorováním (zobrazení + hodnocení)
• slohový postup: neexistuje specifická „publicistický slohový postup“, základ:         popisný
• chce vyvolat názornou představu prostředí, usiluje o zajímavost
• věcnost, detailnost, objektivnost
• metody: pozorování, přímá účast, sběr faktů, konfrontace pohledů (+ kombinace)
• kompozice: dramatická, lineární, k. kontrastu, kruhová
• jazyk: expresivní obrazné a aktualizované prostředky
• žánr, který se rozvinul hlavně ve první světové válce^[2]
• známí reportéři: E. E. Kisch, Ernest Hemingway, Ivan Klíma, Karel Kyncl, Rudolf Křesťan, Karel Hvížďala, Josef Velek, Ludvík Aškenazy, Ladislav Mňačko, Ludvík Vaculík, Vladimír Páral,...)

• FEJETON

• Fejeton (z franc. feuilleton respektive feuille [fœj] = lístek), či též poznámka pod čarou, v češtině také tzv. podčárník, je specifický publicistický žánr, obvykle používaný v tisku jako protějšek k hlavním článkům
• Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků
• Pojem fejeton je žánrovým označením pro nový literárně publicistický útvar, který vznikl a rozvinul se na místě novinových fejetonů jako méně rozsáhlý článek, či spíše krátký komentář typický silným subjektivním nádechem a lehkou stylistickou formou, zaměřený na aktuální společenské nebo kulturní téma, často o několika volně spojených tématech. Napsán je lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události. Častá je nadsázka, humorné postřehy nebo hyperbola.
• Typický humor obsahuje i užívání prostředků komiky, jazykové hry a hry se slovy či užití knižních tvarů. Autor se většinou soustředí na jeden fakt, využívá sarkasmu, fejeton by měl být gradován do pointy a obsahovat nové, nečekané pohledy na věc a vést čtenáře k zamyšlení nad tématem (proto často obsahuje nezodpovězené otázky).
• V západních zemích se dnes názvu fejeton používá pro celou třeba mnohostránkovou přílohu periodika, nebo kulturní a společenskou část, která přináší mimo zpráv především krátké literární žánry, jako beletristické příspěvky, recenze, větší kritiky uměleckých děl aktuální úvahy, eseje či krátká vědecká pojednání, nebo cestopisné stati.
• Čeští fejetonisté: Jan Neruda (Žerty, hravé i dravé), Karel Poláček, Karel Čapek, Ludvík Vaculík (Jaro je tady: fejetony z let 1981 - 1987, 1988 – výbor z fejetonů), Rudolf Křesťan (Jak jsem si užil), Jindřiška Smetanová (Koncert pod platanem / Ustláno na růžích a pod nebesy / Domovní důvěrnosti), Karel Kyncl (Moje Británie , (1993) / V Manchesteru nemají manšestr (1995) / Gardenparty u královny (1996))

• ČLÁNEK

• Novinový článek je literární žánr obsahující jasné, věcné, logické a srozumitelné vyjádření myšlenky nebo popis události. Článek hledá souvislosti, příčiny, následky a analyzuje, třídí a zobecňuje.
• KOMPOZICE + OBSAH: základní myšlenka (teze) – argumentace – závěry

• RECENZE

• KRITIKA

• INTERVIEW

Chyby