Funkční styl: PUBLICISTICKÝ (styl masmédií, žurnalistiky,...)[1]
slohové postupy: informační, popisný, vyprávěcí, úvahový, výkladový (kombinace)
slohové útvary:
- zpravodajské (ryze informativní): zpráva, oznámení, komuniké,...
- analytické: analytický článek, úvodník, komentář, polemika, pamflet, recenze, kritika, diskuse,...
- beletristické: fejeton, sloupek, glosa, reportáž, soudnička, reportáž, cestopis, črta, interview,...
- propagační (reklamní): reklama, inzerát (f-ce persvazivní - přesvědčovací)
Téma: aktuální, (nadčasová: fejeton)
Jazyk:
- jazykové prostředky – lexikální
- frazeologie
- slovní hříčky
- kontrast
- citové zabarvení
Kompozice
- titulky, podtitulky, mezititulky
zdroje:
Kostečka, J.: Český jazyk pro 2. ročník gymnázií. SPN, Praha 2001.
http://fejeton.com/index.php
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv
http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=387
http://nepovinna-cetba.webnode.cz/news/karel-capek-dvanactero-figur-zapasu-perem-cili-prirucka-pisemne-polemiky/
Možnosti publicistiky:
míšení f-cí (zpravovací / apelativní / rekreační-oddychová) i slohových postupů
vybrané útvary:
- REPORTÁŽ (z franc. reporter – přinášet)
- popisuje a zobrazuje skutečnost na základě konkrétních faktů, většinou získaných přímou účastí nebo pozorováním (zobrazení + hodnocení)
- slohový postup: neexistuje specifická „publicistický slohový postup“, základ: popisný
- chce vyvolat názornou představu prostředí, usiluje o zajímavost
- věcnost, detailnost, objektivnost
- metody: pozorování, přímá účast, sběr faktů, konfrontace pohledů (+ kombinace)
- kompozice: dramatická, lineární, k. kontrastu, kruhová
- jazyk: expresivní obrazné a aktualizované prostředky
- žánr, který se rozvinul hlavně ve první světové válce[2]
- známí reportéři: E. E. Kisch, Ernest Hemingway, Ivan Klíma, Karel Kyncl, Rudolf Křesťan, Karel Hvížďala, Josef Velek, Ludvík Aškenazy, Ladislav Mňačko, Ludvík Vaculík, Vladimír Páral,...)
- Fejeton (z franc. feuilleton respektive feuille [fœj] = lístek), či též poznámka pod čarou, v češtině také tzv. podčárník, je specifický publicistický žánr, obvykle používaný v tisku jako protějšek k hlavním článkům
- Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle, přičemž je autor hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků
- Pojem fejeton je žánrovým označením pro nový literárně publicistický útvar, který vznikl a rozvinul se na místě novinových fejetonů jako méně rozsáhlý článek, či spíše krátký komentář typický silným subjektivním nádechem a lehkou stylistickou formou, zaměřený na aktuální společenské nebo kulturní téma, často o několika volně spojených tématech. Napsán je lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události. Častá je nadsázka, humorné postřehy nebo hyperbola.
- Typický humor obsahuje i užívání prostředků komiky, jazykové hry a hry se slovy či užití knižních tvarů. Autor se většinou soustředí na jeden fakt, využívá sarkasmu, fejeton by měl být gradován do pointy a obsahovat nové, nečekané pohledy na věc a vést čtenáře k zamyšlení nad tématem (proto často obsahuje nezodpovězené otázky).
- V západních zemích se dnes názvu fejeton používá pro celou třeba mnohostránkovou přílohu periodika, nebo kulturní a společenskou část, která přináší mimo zpráv především krátké literární žánry, jako beletristické příspěvky, recenze, větší kritiky uměleckých děl aktuální úvahy, eseje či krátká vědecká pojednání, nebo cestopisné stati.
- Čeští fejetonisté: Jan Neruda (Žerty, hravé i dravé), Karel Poláček, Karel Čapek, Ludvík Vaculík (Jaro je tady: fejetony z let 1981 - 1987, 1988 – výbor z fejetonů), Rudolf Křesťan (Jak jsem si užil), Jindřiška Smetanová (Koncert pod platanem / Ustláno na růžích a pod nebesy / Domovní důvěrnosti), Karel Kyncl (Moje Británie , (1993) / V Manchesteru nemají manšestr (1995) / Gardenparty u královny (1996))
- Novinový článek je literární žánr obsahující jasné, věcné, logické a srozumitelné vyjádření myšlenky nebo popis události. Článek hledá souvislosti, příčiny, následky a analyzuje, třídí a zobecňuje.
- KOMPOZICE + OBSAH: základní myšlenka (teze) – argumentace – závěry
Chyby
[1] Podle www.novamaturita.cz (15.11.2010) Jaké dovednosti by měla ověřit písemná práce?
Cílem písemné práce je ověřit, zda žák dokáže napsat souvislý, myšlenkově ucelený a strukturovaný text, zda se v něm dokáže vyjadřovat v souladu s jazykovými normami a zda umí funkčně nakládat s jazykovými prostředky. Důležité je také to, jak se žák dokáže orientovat v komunikační situaci nastolené v zadání písemné práce.
[2] Podle http://cs.wikipedia.org/wiki/Reportáž (15.11.2010) První světová válka byla důležitým mezníkem ve vývoji reportáže, tento útvar přinášel šokující zážitky z front a o pohnutých příbězích. Namísto fabulace je zájem o přesný popis skutečnosti. Egon Ervín Kisch se dokonce domníval, že reportáž je jediným žánrem, který do budoucna může setrvat na literární scéně. Tento „zuřivý reportér“ je dodnes uznávanou legendou pro svůj smysl pro detail a čtivé reportáže.