Právní podpora rodičů a škol, které odmítnou účast na testování

Prohlášení České školní inspekce (ČŠI):

Výtah z argumentace ČŠI z textu „Reakce České školní inspekce na dezinformační kampaň k testování“, zveřejněném na webu ČŠI dne 11. 5. 2012. ČŠI konstatuje: „zjišťování výsledků vzdělávání ve školách je na základě ministerstvem vyhlášeného programu (§ 171 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů) součástí vzdělávání podle školského zákona. Přitom podle § 22 odst. 1 písm. a) školského zákona jsou žáci povinni docházet do školy a řádně se vzdělávat. Zákonní zástupci nezletilých žáků jsou podle § 22 odst. 3 písm. a) školského zákona povinni zajistit, aby žák docházel řádně do školy a podle § 22 odst. 3 písm. d) školského zákona dokládat důvody nepřítomnosti žáka ve vyučování. Nepřítomnost (a její omluva) přitom nesmí být v rozporu s povinností vzdělávat se a současně musí být důsledně chráněn zájem dítěte (§ 31 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů).“ 

Právní rozbor:

(Vytvořila JUDr. Jaromíra Sedláčková, rodič zapojený do iniciativy. Iniciativa rodičů dále rozbor upravila do zjednodušené podoby pro potřeby rodičů a konzultovala s Českým helsinským výborem. Český helsinský výbor nabízí rodičům a školám podporu v případě postihů v důsledku odmítnutí účasti na testování.)

ČŠI nesprávně a účelově vykládá ustanovení § 171 odst. 2 školského zákona, který doslova říká:

„Ministerstvo vyhlašuje rozvojové programy ve vzdělávání a programy zjišťování výsledků vzdělávání, včetně podmínek a kritérií pro jejich financování ze státního rozpočtu.“

Toto ustanovení jednoznačně pouze opravňuje MŠMT k „vyhlašování programů zjišťování výsledků vzdělávání“, neříká nic o tom, že je zjišťování výsledků vzdělávání ve školách součástí vzdělávání.

Nesprávná logika výkladu ČŠI je:

1. plošné testování = zjišťování výsledků vzdělávání = součást vzdělávání

2. vzdělávání = povinná školní docházka

3. odmítnout plošné testování = narušování povinné školní docházky

 

Česká školní inspekce, která podle § 174 odst. 2 písm. d) školského zákona „vykonává státní kontrolu dodržování právních předpisů, které se vztahují k poskytování vzdělávání a školských služeb“ možná sama zákony porušuje.

Je věcně nesmyslné, když výklad ČŠI odkazuje na ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) „Žáci a studenti jsou povinni řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat.“.

(Poznámka iniciativy rodičů: Žák bude řádně ve škole v době testování, pouze odmítne rodič jeho účast na testování, žák může dělat jinou vzdělávací činnost.)

 

České školní inspekci lze připomenout, že Ústava České republiky jako základní zákon země stanoví v Čl. 2 odst. 3 a 4:

„(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“

 

Pokus vynucovat účast na testování výhrůžkami, bez opory v zákonech, je proto možno napadnout žalobou u Nejvyššího správního soudu, v případě prokazatelně neblahých dopadů na kterékoliv testované dítě však zakládá dokonce i možnost obrátit se na orgány činné v trestním řízení. Mimo jiné už i proto, co nám říká ustanovení zákona o rodině, které sama ČŠI připomíná:

§ 31 odst. 2

„Při výkonu práv a povinností uvedených v odstavci 1 jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. (...)“

Citované ustanovení opravňuje rodiče k odmítnutí takového testování. Lze mít za to, že obavy z ohrožení zájmu dětí chráněného zákonem mohou být, při svolení k testování, opodstatněné.