S IQtIQ na iNule

Před Krtčí norou se mě Pavel ptal, jestli bych nechtěl jít na iNulu, ale nějak se mi nechtělo. Co jsem si četl řešení šifer a komentáře k nim na internetu, nebyly to zrovna pozitivní reference. A ještě bodový systém a neomezeně absolutních nápověd, to zrovna moc nemusím. Ale během dvou týdnů se mi to rozleželo v hlavě a nakonec jsem se ještě do hry málem nedostal.

Na startu jsem chvíli přemýšlel, jestli neuteču k jinému týmu, protože nejdřív nikde nikdo, potom se objevil Vojta (který také není v jádru IQtIQ), ale nakonec jsme se sešli všichni. Chvíli luštíme zadání bez jeho poloviny a doufáme, že nám Vojta přinese zadání zpátky. Ale dlouho nechodil, pročež jsme se vydali za ním. Potkáváme se u ďolíku protipovodňové zádrže a začínáme přiřazovat místa místům a časy časům. Po nějaké chvíli zakreslujeme i písmena do “mapy Brna”, kterou zapíchané tyčky tvoří, scrabblíme Topolky a to je tak asi všechno. Následující hodinu se tak různě motáme po ďolíku a zkoušíme řešit vyřešené. Asi po dvou a půl hodině od startu se rozhodneme k nevídanému kroku, vzít si absolutku na první šifře. Fuj. Ale když to hra umožňuje, tak přece se tam nebudeme motat další dvě hodiny, však si Tučňáci a ostatní určitě taky vyberou nějakou slabší chvilku (po hře zjišťujeme, že Tučňáci dopadli úplně stejně jako my, ale další konkurence už slabších chvilek neměla). Škoda absolutky, řešení jsme měli, jenom jsme jej nedokázali správně přečíst (vyšlo nám něco jako TOPOLY....WSEKSY). Ale co už, je to za námi a jedeme trolejbusem na Topolky.

Na Topolkách jsme zjistili, že úspěšnost vyluštění šifry je dost mizerná. Já bych raději viděl na startu (i v cíli, ale o tom později) nějakou formalitu, která sice někoho potrápí, ale rozhodně ne tak, že si půlka startovního pole vezme absolutní nápovědu. Šifra samotná by to splňovala, ale vzhledem k tomu, že se tolika týmům nepovedlo tajenku přečíst, skoro bych i řekl, že v realizaci musela být nějaká chyba. A k této šifře putuje moje asi jediná výtka k provedení zadání. Proč ty obrázky z obou stran lícují? Proč nejsou vodorovně, ale svisle? Neříkejte, že jenom pro to, aby to bylo těžší. A takový bonus nakonec, proč ty letopočty na papírovém zadání jsou smyšlené? Teda, na tuto otázku odpověď chápu, ale určitě by to šlo i bez toho.

Z vlajkové šifry na Topolkách hned čteme hint a dumáme nad tím, co to asi může znamenat. Během dumání si přesedáme, protože stejně jako na startu jsme si vybrali místo, kde nějaký pes zanechal zplodiny svého metabolismu. Jejich vůni cítíme ještě pěkných pár stanovišť.

Je zajímavé, jak se scházejí nápady. Nám na Krtčí noru vyfoukly částečné řešení hned dvě šifrovačky, šifra velmi podobná této byla v červnu na Po škole. Ale co, to nevadí, nebyla úplně stejná, ale věřím, že organizátory to nepotěšilo. Byla to příjemná vzpruha po nevyluštěné startovní šifře, takže se balíme, vymýšlíme haluznou odpověď na bonusovou šifru a nasedáme na autobus směr Pisárky.

Na Hroznové v parku nás čekala další pěkná analytická šifra, která nám opět nezabere moc času, na lavičce po Tučňácích s Drahošem luští rychle.

V trolejbusu k zelené pumpě potkáváme poslední posilu týmu, Lenku, čímž se dostáváme do plného složení uvedeného v registraci. A při luštění zapalovací šifry si vybíráme další slabší chvilku, když zapalujeme hned, co to dostaneme do ruky, od konce, kde je písmeno A (00001) a považujeme tu jednu nehořící jedničku za chybu při zapalování. Mimochodem, zdá se, že hadřičky hoří modře, ale důkladnější analýza zjišťuje, že za to ve skutečnosti může drátek. Morseovku odhalujeme, ale pomůže nám pramálo, akorát si oddechneme, že jsme si zničili jenom jedno písmeno tajenky. Další jedno a půl si zničíme mácháním hadřiček ve vodě, po čemž si nakonec otevřeme nápovědu, která nám říká to, co jsme si mysleli na začátku a po chvilkovém zatmění mysli typu ?ARK_ znamená PARKU, takže to P nemusíme zapalovat z toho dostáváme aspoň __STSARK_ a jdeme do Šárky.

Nápad na šifru se mi opět líbil, ale škoda přeškoda toho, že drát modře barvil plamen. Kdyby to bylo tak, že hadřík zahoří jasným plamenem dvou barev (0/1), bude to fakt super.

V Šárce opět potkáváme odcházející T&D a sedáme si nad obrázky. Hned v prvních minutách luštění padne správná myšlenka, pouze nám trochu trvá, než nám sepne a že to “pojmenování obrázku na tolik písmen, kolik je za lomítkem pod ním” máme hledat v hanteckém slovníku.

Další věcí, co mě od účasti na iNule trochu odrazovala, bylo použití hantecu. Je to pro mě jako jít na šifrovačku do Německa. Když mi něco vyjde, tak už bych rád věděl, kam jdu, ne ještě něco složitě interpretoval podle slovníku. Ale naštěstí to ve skutečnosti tak nebylo a tato šifra mě docela potěšila tím, že se sice hantec použil, ale nebylo to nic otravného, co by jenom řešení ztížilo a nemuselo v něm vůbec být.

U školy na Pavlovské usedáme na prázdnou lavičku a tajenku máme, aniž se stihneme napít a najíst. Sice se trochu nemůžeme shodnout, jestli je v otáčení systém, nebo je to tak, aby to vyšlo na písmena, ale ve výsledku to je jedno. Dub Troják známe a odcházíme.

Ani u Trojáku se nezdržíme, pozměněné hlavičky šifry si všímáme hned a vyrážíme na Starou dálnici. V lese sice nevolíme úplně přímou cestu, ale vlastně nikam nespěcháme, stejně by nás ty týmy, které jsou nám v patách, dohnaly, až se nám povede nějaký orientační kiks. Třeba na tomto přesunu byly hned dva.

Následující šifra podle mě byla asi nejslabší ze hry (mimo cíl), hlavně to asi ani nebyla šifra. Z nadmořské výšky a směru od Holedné dostáváme správné místo dalšího stanoviště. Ale aspoň tam bylo občerstvení, což celkem potěší. Jste dobří, když se vám chce takto sedět někde v noci, mrznout a čekat na remcající hráče.

Cestou na Holednou míjíme jakýsi pomník v lese, ale pro focení by se musel obejít, což se nám nechce. Inu, měli jsme to udělat.

Na rozcestí nás čeká plno luštících týmů a šifra, která má hodnotu okolo 13 bodů. Potom, co vidíme 16 = 10000, máme jasno. Vzpomínáme si o nápovědu o sedmičkové soustavě a 27=A a vyluštění je už jenom otázkou času. Jo, šifra docela fajn, ale tipoval bych, že jste ji, orgové, čekali těžší, než byla.

Pavla už cestou sem rozbolela noha, což se při následujícím přesunu ukázalo jako výhoda. Já se Samem jsme vyrazili dopředu směr hraniční kámen a samozřejmě se cestou ztratili (resp. špatně odbočili), zatímco pomalejší skupina šla správně a ke stanovišti dorazila dřív a bez zacházky.

Při hledání průniků nás postihla menší krize a velká zima. Aspoň teda mě. Na šifru si bereme nápovědu a ta nám pomáhá najít tu poslední věc, co nám do vyřešení chyběla, tj. způsob, jak se vybírají správné čtverce. Zase celkem fajn šifra, ale klidně jste mohli přidat pár písmen do tajenky, aby to jednak netvořilo čtverec 15x15 a taky aby to nebyl obdélník 3x5. Mimochodem, zkoušeli jste luštit vyřešené Sudoku 15x15? My ne, ale byl to jeden z nápadů.

Za kaplí v Libušině údolí nacházíme vystřihovánku, kterou se proskládáme až k výsledku TMOU SESTKA, což nás poněkud udiví, ale pak U otočíme a najdeme nesložené A a hned to dává větší smysl. Teď už jenom si nemyslet, že 6 byla v Šárce, kde kupodivu nic nenacházíme, a vzpomenout si, že byla ve skutečnosti u školy na Pavlovské.

Na Pavlovské pomalu svítá a my lepíme nálepku na čtvrté místo v archu. Před námi sice jsou týmy s vyšším počtem bodů, ale s tím už asi nic nesvedeme. Šifru posíláme MMSkou zbytku týmu, protože po menším závanu sklerózy z minulého odstavce ještě nedorazili a čekají v Šárce na autobus. Z druhé strany drátu přichází odpověď, že se berou prostřední písmena. Super, tak to už máme vyluštěno, nebo ne? Ne. Ještě nám nějakou chvíli potrvá přijít na to, co že se to před každým slovem resetuje. To, že to je abeceda, to je nám skoro jasné, ale jak? Naštěstí na to přicházíme a ono to, světe div se, funguje. Fakt dobrý, líbilo se hodně. Nasedáme na autobus a sjíždíme pár zastávek dolů.

Na Sojkově, kterou nemáme v mapě, nacházíme zadání posledních dvou šifer hry. Nejdřív se nám podařilo vyluštit cílové heslo (až na to, že...) a až potom polským křížem kódovanou polohu cíle. Svítí slunce, je pěkné, místy trochu zamlžené ráno, na železnici houká parní lokomotiva a my jdeme do cíle a přemýšlíme, co je to asi RGOLA a proč není v Perglu ani v pergole.

A to děláme následující asi tři hodiny. Fakt opruz. Jo, pomníku s Rudolfem Golou jsme měli věnovat větší pozornost, ale proč jsou v té tajence ještě ta další slova? Žhavím internety a hledám různé Goly, ale Rudolfa nenacházím. Sice se dozvídám, co je to ten Pergl, ale je nám to platné jako mrtvému zimník. A v pravidlech se píše, že výsledkem této šifry má být smysluplné heslo. Já si teda pod pojmem heslo představím něco jako ptakopysk, ale “R. Gola není v Perglu ani v pergole” teda ne. Nakonec se asi v 11:50 jdu zeptat orgů, jestli se může vzít na heslo absolutka, což mi je zakázáno, ale dozvídám se, že heslo už asi opravdu ty tři hodiny máme. No, super. Chudák org si to ode mě pěkně slízl, za což se mu omlouvám, ale fakt mě to naštvalo. Kdyby se místo hloupého Goly dala nějaká slušná mezitajenka, která by třeba odkazovala na některá slova s G, mohla by z toho být pěkná šifra. Ale takhle to bylo fakt špatný. Sice beru to, že jsme měli mít o R. Golovi povědomí z pomníků okolo trasy, když se na ně v pravidlech upozorňuje, ale ruku na srdce, kdo ho znal a kdo to heslo jenom tak tipl? A ani nevím, jestli by nám to pomohlo, protože zbytek hesla domyšlený jenom proto, aby se rýmoval a dobře seděl měl kupodivu ty vlastnosti, které vzniknou tím, když se něco rýmuje. Což v normálním textu není náhoda a svádí to k tomu, že tajenka pravděpodobně má nějakou další interpretaci. A dávat do tajenky odkaz na minulé ročníky (a ještě v hantecu, ble) jen tak, to není dobrý.

Tak jsem doufal, že si v cíli dám něco k jídlu, pobavím se s ostatními týmy a ono nic. Zklamání maximální. Ale o tom už asi netřeba psát, myslím, že to bylo vidět dost.

Napadlo mě téma na zamyšlení. Šifrovačka není jen soutěž, ale i setkání kamarádů, kteří se třeba často nevidí. Ale když mají luštit šifry, tak si moc nepokecají, ale při přesunech je na to dobrá příležitost. Jestli ale organizátoři vyžadují sledovat každou cedulku u trasy, konverzace upadá. Raději bych se po cestě bavil a na stanovištích luštil, než se klepal, kterého Golu zase přehlédneme.

Pomineme-li to extempore s cílovým heslem, můžu říct, že iNula byla fakt dobrá hra, luštění mě bavilo a jsem rád, že jsem překonal svoje předsudky a zúčastnil se. Byl bych sice stokrát spokojenější, kdybychom cílové heslo odevzdali v těch devět ráno, kdy jsme přišli a pak už se jenom váleli a cpali se klobásami, ale třeba i z toho, jak to dopadlo, něco vzejde.

Díky za hru a nenechte se odradit remcaly.

Aleš, t. č. IQtIQ