Trojka sem, trojka tam.

Grybla. Můj šifrovací slovník byl obohacen o nový výraz. Máte šifru, se kterou víte, co asi tak chcete dělat? Máte. Nechce se vám do toho? Děláte správnou věc, ale zrovna se vám to nepodaří vzít za správný konec, takže je to nuda, nuda, šeď šeď? Máte nápovědu, která vám něco málo prozradí o tom, za který konec by to bylo vhodné vzít? A stejně ho tam nemůžete najít… A nebo i když ho najdete, uluštíte se k mizérii a depresi? Tak to je grybla.

Tak nám to zase docela odsýpá. Máme takovou různorodou směsku lidí a i když bylo původně cílem to moc nehrotit a občas luštit, docela nás to vytěžuje. To jsme takhle prolomili jednu gryblu…

Potom, co to Bart doluštil, Přibík v noci v neděli vyráží na pochod do Chotouně. Podařilo se mu domluvit dalšího vyzvedávajícího, takže je sociální. Ve sklepě chaty nahrává krátké video, ale má jen obyčejný mobil, který natáčí jen s třiceti snímky za sekundu. Z toho dokážeme přečíst jen Milí účastníci, další stanoviště…, ale dál nic.

Přemýšlíme, jak z toho ven a máme dvě možnosti. Buď to zkusíme natočit vysokorychlostní kamerou, nebo nějak převedeme blikání na zvuk a pak už to snad půjde. Kameru si půjčím na matfyzu a převodník na zvuk vlastně taky tam – stačí fotodioda napájená na mikrofonní vstup. Teda teoreticky.

V úterý je v Praze Puzzled Pint, kam obvykle chodíváme aspoň tři (aby ne, když to Míla s Přibíkem pořádají), tak si říkáme, že se po něm sebereme a pojedeme si to zase v noci vyzkoušet. Akorát musíme odcházet dřív, ale nevadí. A taky je to ideální příležitost znečistit Přibíkovo nové auto, po pár pivech a cestě na okreskách...

Odjíždíme směr jih. Na příjezdové asfaltce sice málem někomu vjedeme na dvorek, ale naštěstí si nás nevšímá, dobře že tak, protože komu by nepřišli tři pánové, co někam před půlnocí přijedou, převlíknou se a vytáhnou baterky, podezřelí. Ale třeba je to v okolních chatových osadách normální. Každopádně scházíme po cestičkách mezi chatkami až k mírně zarostlému cíli. Přibík nám ukazuje, jak to tam funguje, a vytahujeme techniku.

Míla s Přibíkem si prohlíží výstup z rychlokamery. Já ji při focení málem rozbiju.

Natáčíme první pokus vysokorychlostní kamerou i světlofonem, ale kamera zabírá příliš široké zorné pole, tak chvíli elaborujeme s tím, jak ve ffmpegu oříznout kus videa, ale pak má Přibík chytrý nápad, že proč to nedat blíž. Ano. Proč to nedat blíž?

To už je zřetelnější a z poslepovaných framů už dokážeme číst, že se další šifra nachází ve Starém Rožmitále.

Chybí ovšem nějaké přesnější místo…

Z dat, co sebrala dioda, na místě vidím kulový, ale stačilo by pořádně zoomovat, abychom se nakonec mohli podívat na tohle:

Kde už je jasně vidět, kam že se to jde. Wow. Ale to už trochu předbíhám, protože takhle pěkně to uviděl až druhý den Míla. Ale jsme rádi, že jsme tam nakonec nejeli, protože o půlnoci asi mají zavřeno. Aspoň jsme se mohli najíst.

Á propos, co si představíte, že tak asi mají v muzeu cvokařství?

Aleš (Šifra sem, šifra tam.)