Tomáš a Zuzana Lančovi: Nebeské království je jako…

Do farní knihovny přibylo několik nových knih pro děti. Jsou to tituly z dětské beletrie i tituly s křesťanskou tematikou. Snažila jsem se při výběru pokrýt různé žánry a různé věkové kategorie tak, aby děti měly v knihovně z čeho vybírat. Je to ale samozřejmě nesnadný úkol vyhovět různým potřebám a přáním dětí, takže budu do budoucna moc ráda za vaše návrhy na další pěkné knihy.

Pokusím se v následujících číslech Týděníčku představit vždy jednu z nových knih, abyste věděli, co je pro vás přichystáno. Berte to jako povzbuzení do knihovny zavítat celá rodina. Zatímco si budete knížkami listovat, uvaříme vám dobrou kávu, děti si pohrají. Snad si každý přijde na své. (Naše rodina si tyhle nedělní chvilky v knihovně moc oblíbila.)

První kniha, kterou bych ráda představila, nese název „Nebeské království je jako...“, vydalo ji nakladatelství Cesta a naleznete v ní šest Kristových podobenství o nebeském království představených slovem i obrazem. Je to publikace, která na první pohled vizuálně zaujme – velký formát, zdařilá grafika a ilustrace, které pomáhají do Ježíšových podobenství více proniknout. Nejsou jen pouhým výtvarným doprovodem, nýbrž zvou k rozjímání. Mohou dítěti i dospělému pomoci jednotlivé příběhy více procítit, promyslet, osobně do nich vstoupit. Proto velmi doporučuji, i těm nejmenším.

Tereza Šustková

Marta Veselá Jirousová: 5 domů

Další kniha, kterou bych ráda představila, nese název „5 domů“ a její autorkou je Marta Veselá Jirousová, básnířka a výtvarnice ze Staré Říše. Je to jediné dílo, které napsala pro děti, a také jediné její dílo, které sama výtvarně doprovodila, kde se její výtvarný a literární talent protly. Kniha vznikala při společném povídání a tvoření s jejími čtyřmi dětmi a na celkovém pojetí knihy je to patrné. Marta Veselá Jirousová o tom píše: „Když jsem byla na mateřské dovolené, začala jsem malovat domy se spoustou oken. V těch oknech se odehrávaly příběhy, které byly úplně otevřené. Děti se šmrdolily okolo se spoustou otázek a nápadů. Tady bylo třeba domalovat kocoura, támhle chyběly balónky, tam zas třeba strašidýlka.“) Tak vzniklo pět poutavých příběhů (o pěti domech), do kterých se promítla dětská fantazie, hravost, ale i naléhavé otázky života. Příběhy vychází z křesťanského chápání světa, vynikají nápaditou alegorií a zároveň jsou dětem velmi přístupné.

Kniha je pro vás připravena ve farní knihovně.

Tereza Šustková

Gertrude von Le Fort: Hymny na církev

Dnešní okénko do farní knihovny pojmu trochu více osobně, v návaznosti na slova otce Josefa, že knihy nám mohou být dobrými přáteli. Takovým přítelem se mi v posledních dnech stala útlá sbírka básní Gertrude von Le Fort, kterou jsem v jednom regálu farní knihovny objevila. Nese název Hymny na církev a troufám si říct, že od doby, kdy ji čtu, uzdravuje v mnoha ohledech můj vztah k církvi, který byl v poslední době spíš odtažitý, rozpačitý.

Pro vlastní hluboký zážitek se mi těžko hledají slova a proto zmíním jen jednu informaci, totiž, že sbírka Hymny na církev vyšla krátce poté, co německá autorka Gertrude Le Fort našla cestu do katolické církve, roku 1924. A nakonec nechám promluvit poezii samu:

Tvé čelo je ozdobeno závojem, který ti uplakali naši andělé:

Neboť objímáš láskou všechny, kteří na tebe zatrpkli,

a objímáš velkou láskou ty, kteří tě nenávidí.

Všechna moudrost lidí se učila od tebe.

Jsi písmo skryté pod všemi jejími znaky. Jsi skrytý proud v hloubi jejich vod.

Bloudící nehynou, protože znáš dosud cestu, a hříšníci jsou šetřeni, protože se stále ještě modlíš.

Kdybys jeden den umlkla, byli by ztraceni, a kdybys jednu noc spala, zahynuli by!

Neboť pro tebe neupouštějí nebesa zemi: všichni, kdo se ti rouhají, žijí jen z tebe!

(úryvek z básně Svatost církve)

Tereza Šustková

Benedikt XVI.: Ježíš Nazaretský        

Milí spolufarníci,

otec Josef nás vyzývá, abychom četli dobré knihy, a sám nám některé doporučuje. Rád bych upozornil na jeden z otcem doporučených titulů, který najdete v naší farní knihovně. Je jím nádherná kniha Ježíš Nazaretský od emeritního papeže Benedikta XVI.

Příběh našeho Pána Ježíše Krista známe z evangelií, kterým nasloucháme při každé mši svaté, a také třeba z vlastní četby. Otec Benedikt XVI. ve své knize velmi čtivě a přístupně poukazuje na mnohé souvislosti a významy, které v těchto evangeliích, ale i v celém Písmu svatém můžeme nalézt, a ukazuje tak na jedinečný význam, který pro nás má život, utrpení, smrt a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista – vtělené druhé Božské osoby. V něm máme nejobsáhlejší a nejhlubší Zjevení Boha, na kterém stojí a z něhož žije naše křesťanská víra. Kéž nám i tato kniha na cestě naší víry pomáhá.

Ježíš žil z celku Zákona a Proroků, jak to znovu a znovu říkal svým učedníkům. Své vlastní bytí a působení považoval za sjednocení a výklad tohoto celku. Jan to pak ve svém Prologu vyjádřil tak, že napsal: Ježíš sám je „Slovo“. „Všechna Boží zaslíbení našla v něm svoje ‚ano‘,“ píše Pavel (2Kor 1,20). V tajuplných slovech o Synu člověka se velmi intenzivně setkáváme s tím, co je Ježíšově postavě, jeho poslání a jeho bytí nejvlastnější. On pochází z Boha, on je Bůh. Ale právě tak nám přináší – tím, že na sebe bere lidské bytí – pravou lidskost. (strana 230)

Buďte tímto zváni k návštěvě a ochutnání nabídky naší farní knihovny.

Vojta Šustek

Ludmila Javorová: Ty jsi kněz navěky

Z nabídky farní knihovny bych vám dnes ráda představila knižní rozhovor s Ludmilou Javorovou, jenž vyšel předloni pod názvem Ty jsi kněz navěky a jejímž autorem je salesiánský kněz Zdeněk Jančařík. Komu jméno Ludmily Javorové nic neříká, upřesním, že je to žena, která byla v 70. letech biskupem F. M. Davídkem v rámci podzemní církve vysvěcena na kněze, s tím úmyslem, aby mohla v případě zatčení sloužit vězněným ženám, které byly, na rozdíl od mužů, ve vězení zcela odříznuty od svátostí. Svěcení žen však zdaleka není jediným tématem, o kterém Ludmila Javorová v knize mluví, proto ji směle doporučuji každému, bez ohledu na to, jaký má na danou problematiku názor, zkrátka jako pozvání naslouchat vzpomínkám ženy, která mnoho prožila, která celý svůj život dala Bohu a církvi, ženy odvážné a temperamentní, která dokáže velmi pevně stát za tím, o čem je hluboce přesvědčená. To vše člověk pociťuje už ze způsobu, jakým Ludmila Javorová mluví, ačkoliv zdaleka nemluví pouze o sobě. Podstatná část rozhovoru je věnovaná osobě biskupa Davídka a společenství Koinótés a kniha je tak i pozoruhodným svědectvím o působení podzemní církve u nás. Vřele doporučuji.

Tereza Šustková

Michal Černík: Jak žijí oblázky

Ráda bych vám představila další dětskou knihu z farní knihovny. Je to knížka dětské poezie s názvem „Jak žijí oblázky“. Vydalo ji nakladatelství Portál, napsal ji Michal Černík a skvělými ilustracemi ji doplnila Lucie Dvořáková. Před pár lety se tato knížka náhodou dostala do naší rodiny a všichni si ji ihned nesmírně oblíbili. Proto jsem ji neváhala pořídit do knihovny a zvu vaše děti, ať do ní zkusí nahlédnout. Naleznou v ní básně plné hravosti, nonsensu, básně „rozpustilé“ i přemýšlivé, ovšem řeč je tu o dětském přemýšlení – o hledání příčin, uvažování „co by, kdyby“, o dětské představivosti, zvědavosti, touze objevovat. Je to poezie laskavá, hřejivá, autorovi jakoby se podařilo vést se čtenářem přátelský dialog. Zve děti k prožívání radosti a úžasu nad světem. A to není málo.

Tereza Šustková

Oscar Wilde: Pohádky

Další kniha z farní knihovny, kterou bych ráda představila, je sbírka pohádek Oscara Wilda. Je to dílo, které provází už mnohé generace dětí a nejen dětí. Dílo naprosto nadčasové, které je poprávu častou součástí domácích knihoven. Považovala jsem za dobré, aby tato kniha byla součástí i naší farní knihovny, a vřele ji doporučuji k četbě naprosto každému, bez rozdílu věku. Jsou to příběhy, které tnou do živého, které v pozitivním slova smyslu zneklidňují a dokážou tak měnit srdce. Přetékají krásou. Vedou k moudrosti. Usvědčují člověka z toho, co jej pokřivuje, ze sobectví, krutosti, slepoty. Aby v něm podněcovaly touhu po dobru.

Když byly nedávno vysílány dva Wildovy pohádkové příběhy na Českém rozhlase, řekl v úvodu Jan Halas zajímavou myšlenku. Že je dnes většina dětí krmena animovanými filmy, které toho nabízí velmi málo k nasycení jejich duše, podpobají se spíše „cukrové vatě“. Že děti ale přirozeně touží po příbězích, které by je uváděly do skutečného života, do podstatných otázek života. Po příbězích, které by je uměly rozplakat, probudit v nich soucit, něhu, touhu po pravdivém poznání. Právě to že dokážou pohádky Oscara Wilda.

Tereza Šustková

Betty McDonaldová: Paní Láry Fáry

Po delší době bych ráda doporučila něco z literatury pro děti. Jedná se o knihu velmi hravou, humornou a laskavou – Paní Láry Fáry od Betty McDonaldové. Kniha je složena z několika příběhů o dětech, které trpí nejrůznějšími dětskými „nemocemi“ (překřikovanda, zápal švindlu, toměnebavína, hádavka a mlátilka aj.). Všechny příběhy pak spouje postava kouzelné paní Láryfáry, která dětem poskytne vždy tu pravou potřebnou léčbu. Díky nadsázce a humoru se autorka dokáže vypořádat s nejrůznějšími dětskými nešvary, aniž by se přímočaře snažila děti poučovat. V prvé řadě dětem a rodičům pomáhá výchovné problémy pojmenovat, a pak se nad nimi společně pousmát, což podle mě může být někdy velmi důležité. Knihu jsem vybrala nejen proto, že patří ke klasickým dílům světové dětské literatury, ale i proto, že jsem ji sama měla v dětském věku nesmírně ráda, stejně jako moji sourozenci. Tedy snad se za ni mohu osobně zaručit. Ty chvíle, kdy nám ji maminka předčítala, byly hezké a sbližující. Tak vám přeji, aby i do vaší rodiny přinesla Paní Láryfáry laskavost a radost.

Tereza Šustková

Šúsaku Endó: Mlčení

Milí spolufarníci,

ještě jsem z farní knihovny nedoporučila žádné prozaické dílo. Přitom už od otevření knihovny jsem plánovala napsat pár řádek o románu Mlčení od japonského autora Šusaku Endó, jen jsem si to záměrně nechávala na postní dobu. Nějak se domnívám, že je to nejpříhodnější čas. Možná mnozí z vás slyšeli o filmu, který byl podle tohoto románu natočen před pěti lety režisérem Martinem Scorsesem. Film ale při vší snaze nemohl obsáhnout mnohé z toho, čím tato kniha vyniká: vnitřní zápas hlavního hrdiny, jeho úvahy o vztahu Krista a Jidáše aj. Na pozadí vyprávění o misiích a pronásledování křesťanů v Japonsku dokázal Šusaku Endó vyslovit hluboké otázky a myšlenky. Zpřítomnil Ježíšovo umučení skrze příběh lidí procházejících nesmírně těžkou zkouškou, ve které poznávají Krista jinak, než dosud. Je to kniha pro silné povahy, to nezastírám, nicméně je to dílo vzácné, proměňující. Kniha, která není tolik k pochopení, jako spíše k prožití.

Pro postní dobu bych také ráda doporučila některé křížové cesty, knihovna jich nabízí mnoho, např. křížová cesta s papežem Františkem, křížová cesta s obrazy Stanislava Weigela, křížová cesta svatého Josemaría Escrivá (s podněty k rozjímání) nebo křížová cesta za děti v misijních zemích.

Tereza Šustková

Richard Rohr: Očekávání Vánoc

Jelikož za týden vstupujeme do adventu, ráda bych představila jednu knihu z farní knihovny, která by se vám mohla stát milým průvodcem. Napsal ji známý autor Richard Rohr a nese název Očekávání vánoc. Je to název na první pohled jednoduchý a prostý, ale kolik významových odstínů v sobě nese právě slovo „očekávání“ na rozdíl třeba jen od pouhého „čekání“! Jako by v něm zaznívala i touha po tom, co má přijít; nějaká hlubší zkušenost („očekáváním“ bývá mimojiné krásně označován i čas, kdy žena nosí dítě pod srdcem). Tak i sama kniha pojímá „očekávání Vánoc“ ve veliké šíři toho, co může pro člověka znamenat, a snaží se ho naplnit obsahem ve smyslu duchovní obnovy. Na každý den adventu v něm naleznete odkaz na biblické čtení, krátký text autora a k tomu ještě otázky k přemýšlení a rozjímají. Jak už je u Richarda Rohra zvykem, nastiňuje mnohdy ne úplně běžné úhly pohledu na vánoční události i na způsob, jakým tyto svátky slavíme. Dokáže vytrhnout ze strnulosti a znovu si najít cestu k poselstvím, na která jsme už třeba zapomněli, nebo jsme k nim osobní vztah dosud neměli. Byla by tedy, myslím, škoda, kdyby knížka zůstala v knihovně ležet.

Přeji vám pokojný a proměňující adventní čas!

Tereza Šustková

Richard Rohr: Číst Bibli jako Ježíš

Jméno Richarda Rohra zřejmě netřeba představovat. Patří k nejčtenějším křesťanským autorům současnosti. Již jsem v adventu psala o jeho knize Očekávání Vánoc. Dále farní knihovna nabízí tato jeho díla: Stát se moudrým mužem, Pád vzhůru, Nesmrtelný diamant, Adamův návrat, Božský tanec, Univerzální Kristus a ve dvou výtiscích i jeho nejnovější knihu Číst Bibli jako Ježíš. Je to útlá publikace, přečte se za jedno odpoledne. Nebo se vám může stát průvodcem na delší čas, pokud budete současně listovat Biblí a využívat odkazů, které autor nabízí. Každopádně má kniha potenciál proměnit váš pohled na Bibli i způsob jejího čtení. Autor se skutečně (jak název napovídá) zamýšlí nad tím, jak s Písmem pracoval sám Ježíš. K tomu varuje před zneužitím biblických textů a dává konkrétní podněty, jak lze k Bibli přistupovat. Jak už je u Richarda Rohra zvykem, nebojí se dívat nezvyklými úhly pohledu, hluboce o věcech rozvažovat i mírně provokovat. A tak i když se člověk třebas se všemi jeho myšlenkami neztotožní, může přinejmenším zkoumat svoji víru, rozčeřit stojaté vody ve své duši. Proto ji vřele doporučuji a přikládám krátkou ukázku:

„Naslouchat hlasu hlubšímu, než je ten váš, a ten poznáte podle toho, že vás nikdy nebude zahanbovat ani děsit, ale spíše posilovat, i když na vás bude náročný. Je-li to hlas Boží, zbaví vás iluzí tak dokonale a tak přirozeně, že se sotva budete moci ztotožnit s takovými dřívějšími pocity. Bůh od vás nežádá a neočekává nic nového, dokud to On nejprve neučiní žádoucím a možným.“

                                                                        (ze strany 58)

Farní knihovna je pro vás každou neděli otevřena a dobré knihy už na vás čekají!

Tereza Šustková

Martin Vopěnka: O duši a dívce

Ráda bych na sklonku postní doby představila jednu výjimečnou knihu pro děti. Nese název O duši a dívce s podtitulem Pohádky z hor. A skutečně je sestavena z několika samostatných příběhů zasazených do drsného prostředí hor. Vystupují v nich zvířata (vlk, medvěd, krkavec, svišti), lidé, kteří do hor přicházejí, nebo i zvláštní bytosti, např. personifikovaná smrt. Ať už se však jedná o člověka či o zvíře, společné všem postavám je to, že se snaží hledat své místo ve světě, vztah ke svému Stvořiteli, přemýšlejí o Božích záměrech. Pro mne osobně byl působivý příběh O duši a dívce, v němž člověk utíká do hor před svou vlastní duší, která ho vytrvale následuje, až se po vyčerpávajícím běhu na hoře setkávají. Především mě ale oslovil příběh Klíčení, neboť v něm lze najít alegorický obraz Kristova života a smrti. Je to příběh o bílém ptáku, který přichází do kraje hlásat proměnu světa, je však ostatními zvířaty označen za šarlatána a zabit. Tam, kde se jeho krev vpije do země, vyrostou pak zelené ratolesti. Myslím, že tento příběh může dětem (možná i dospělým) pomoci hlouběji přemýšlet a rozjímat o Kristově smrtí. Třeba právě o Velikonocích.

Zbývá ještě dodat, že knihu Martina Vopěnky zdobí překrásné ilustrace japonské výtvarnice Iku Dekune. Už jen držet knihu v ruce je velkým zážitkem.

Tereza Šustková

Tomáš Machula: Víra, naděje a láska

Křesťanství je jedno z mála náboženství, možná že dokonce jediné větší náboženství, které se nesoustředí na to, jaké náboženské úkony mají věřící dělat, ale na to, v co věří. Říká se tomu upřednostňování ortodoxie před ortopraxí. (… Což) rozhodně neznamená že by nebylo důležité naše jednání, projev lásky k bližním. Jde jen o to, že naše jednání musí vyrůstat ze správného základu, kterým je následování Krista.

...píše teolog a filosof Tomáš Machula, bývalý rektor Jihočeské univerzity, ve své knize Víra, naděje, láska. Knihu jsem přečetl jedním dechem a vřele ji doporučuji každému, kdo má zájem nahlédnout tyto ctnosti z pohledu křesťanské teorie i praxe. I nepokřtěným může srozumitelně přiblížit naši víru a z ní plynoucí život, pokřtěným třeba otevřít nový pohled, nebo jen připomenout již známé a dát podněty k zamyšlení, ale rozhodně stojí za přečtení.

                                                        Vojtěch Šustek

Karel Čapek (M. C. Putna): Skoro modlitby

Před nedávnem přibyly do farní knihovny dvě zajímavé knihy, které se snadno přehlédnou pro svůj malý formát. Jejich literární obsah a dosah je ale široký. Jedna nese název Skoro modlitby a obsahuje komentované úryvky z díla Karla Čapka. Druhá s názvem Magorské modlitby se věnuje dílu Ivana Martina Jirouse. Obě knihy sestavil M. C. Putna z rozsáhlého literárního díla zmíněných autorů, s cílem zpřístupnit jejich duchovní odkaz. To zajisté překvapí spíše u prvního zmíněného autora víc než u druhého. Zatímco Ivan Martin Jirous byl už za svého života chápán jako jeden z nejvýraznějších českých básníků křesťanské orientace, Čapek si žádný titul duchovního autora nevysloužil. Naopak bývá často vnímán jako autor stojící v opozici vůči svým katolickým současníkům (především Jaroslavu Durychovi). Proto je počin M. C. Putny pro mnohé téměř objevný – kdo nemá Čapkovo dílo pročteno do hloubky, nemusí si povšimnout, kolik duchovních úvah a myšlenek obsahuje. Ano, nejsou to modlitby, alespoň ne po formální stránce. Jsou to ale modlitby v hlubším smyslu – jako obrácení mysli k Bohu, jako pohled na jeho stvoření a setrvávání v dialogu. Putna zmiňuje Čapkovu nejistotu, opatrnost, až cudnost, má-li hovořit o Bohu. Což v něm zřejmě budilo sympatie vedoucí až k sestavení této Čapkovy „čítanky“.

Kniha ihned po svém vydání vzbudila velký ohlas. Mimojiné se umístila v anketě Katolického týdeníku s názvem Dobrá kniha.

V recenzi na webu Christnet píše Zdeněk A. Eminger: „Z knihy cítíte jistotu, s níž má Putna Čapka načteného, promyšleného a promodleného. To se nejvíc ukazuje na výběru modliteb a volání k Pánu Bohu, které najdeme v řadě jeho knih a korespondenci s Olgou, ale nejen s ní.„

Nebo zde jeden postřeh z recenze Petra Viziny: „...pro svůj praktický aspekt ohledu vůči bližnímu je Čapkovo náboženské myšlení znovu aktuální. Neboť stále platí, že kdo nemiluje bližního, jehož vidí, nemůže milovat Boha, jenž vidět není.“

O Magorských modlitbách příště. Ta kniha si zaslouží vlastní prostor.

Tereza Šustková

Ivan M. Jirous (M. C. Putna): Magorské modlitby

V minulém Týděníčku jsem představila Skoro modlitby, výbor z díla Karla Čapka. Dnes bych ráda představila podobnou knihu, kterou tentýž autor (M. C. Putna) sestavil z básní Ivana Martina Jirouse. U Čapka možná nejednoho čtenáře překvapilo množství duchovních zamyšlení v jeho díle, ne tak ale u Jirouse, který patří mezi naše nejvýraznější autory duchovní poezie a jehož básně jsou často i formálně modlitbami – modlitbami díkůvzdání, kajícími, prosebnými, vzývajícími Pannu Marii či svaté. Význam knihy tkví tedy spíš v tom, že koncentrovaně představuje Jirousovu duchovní tvorbu a skrze ni i jeho svéráznou osobnost – živelnou, nenapodobitelnou, pro mnohé nepřijatelnou, pro jiné inspirující. Pro ty, kdo se s Jirousovou poezií dosud neseznámili, je tato kniha možná nejlepší volbou, kde začít, protože obsahuje, troufám si říct, ty nejkrásnější básně, které kdy Jirous napsal. K tomu publikace obsahuje poznámky a glosy, tak jako u Čapka. Namísto vlastních komentářů zde ale M. C. Putna dává častěji přednost tomu, aby komentoval „Magora Magorem“, tedy vybírá z jeho publicistických textů, dopisů, vzpomínek, nebo i z tvorby jeho žen, jeho dcer. Sám pak osvětluje některé okolnosti vzniku básní, vysvětluje křesťanskou symboliku, zasazuje básně do širokého kulturního kontextu.

Právě nově zakoupený a orazítkovaný výtisk z naší farní knihovny se mnou fyzicky před nedávnem cestoval do Prostředního Vydří, na statek, kde Ivan Martin Jirous žil. Za zdmi jeho domu, na dvoře, obklopena stromy, které měl Magor rád, četla jsem znovu jeho básně a uvědomila si, že neznám jiného českého básníka, který by dokázal dát do poezie tolik něhy, tolik zdrobnělin, povzdechů a přece nikdy nesklouznout do klišé. Naopak dokáže tuto něhu předat takovým způsobem, že obměkčuje a zjemňuje srdce, že člověk pociťuje sám na sobě její velkou moc.

Tereza Šustková

Kamila Hladká: Sestry

Už pár měsíců leží ve farní knihovně nový přírůstek, knížka s názvem Sestry. Je to kniha rozhovorů s šesti řeholními sestrami. Její autorkou je Kamila Hladká, které se o pár let dříve dostalo uznání za knihu Hornické vdovy. Jak sama říká v doslovu, touha zpracovat příběhy řeholních sester v ní zrála velmi dlouho, přičemž nechtěla vytvořit náboženskou knihu do náboženského knihkupectví, ale zprostředkovat téma co nejširší veřejnosti. Ke svým záměrům dále říka: „Snažila jsem se do knihy zahrnout pohled na co nejvíce generací řeholnic. Nakonec jsou čtyři, více délka lidského života téměř neumožňuje, a jsem za to vděčná.“ Je zjevné, že autorka se snažila postihnout i kulturní a společenské pozadí. Do knihy zařadila i krátkou studii Josefa Vlčka o řeholním životě napříč staletími. Samotné rozhovory s řeholnicemi jsou nicméně velmi osobní a spontánní. Dotýkají se jejich rodových kořenů, dětství, mládí, jejich cesty k povolání i nynějšího každodenního života, včetně zápasů a krizí, kterými si řeholnice prošly. Je to šest životních příběhů prozářených Boží přítomností, každý jinak, každý jedinečně. V tomto roce jsem asi nečetla nic tak povzbudivého, tak radostného a plného naděje.

Tereza Šustková

„Pane Bože, patřím tobě, ale nikdo mě neobejme. Mně taky chybí chlap, co by mě vzal kolem ramen. Jak to mám snášet? Jestli jsi ze všech nejlepší a máš mi stačit, tak se o mě musíš postarat. Já strádám.“ Takhle jsem se modlila. Vždycky mě zachránilo, že jsem byla hodně upřímná. Nestal se žádný zázrak a nezahřmělo, ale nějak se to všecko upokojilo a vrátilo zpátky.

                                                                                sestra Lucie

Bůh má smysl pro humor. Kdyby ho neměl, tak tady určitě nejsem, a přestože teď žiju způsobem života, jakým žiju, v charitním domově, kde se nic moc neděje - , život s Bohem je pro mě úžasné dobrodružství.

                                                                                sestra Vilma

C. S. Lewis: Bůh na lavici obžalovaných

Clive Staples Lewis, neboli C.S.Lewis, je autorem moha knih. U nás možná nejpopulárnější je sedmidílná dobrodružná série Letopisy Narnie, pojednávající o dobrodružství lidských dětí ve fantastickém cizím světě. Kromě těchto příběhů ale Lewis napsal také mnoho knih pojednávajících o křesťanství – zvláště pak zabývajících se křesťanskou apologetikou čili hledáním rozumových důvodů pro víru. Z jeho děl se v naší knihovně nachází následující: Letopisy Narnie 1.-7., Problém bolesti, Rady zkušeného ďábla, K jádru křesťanství a Bůh na lavici obžalovaných.

Poslední jmenovaná kniha je souborem 13 úvah nad námitkami proti křesťanství. Jsou to poměrně krátké texty, takže mohou posloužit jako podněty k zamyšlení. Jejich četba nezabere příliš mnoho času.

Krátká ukázka:

V jednom ohledu, jak si mnozí křesťané povšimli, současná věda nedávno srovnala krok s křesťanským učením a rozešla se s klasickými formami materialismu. Jestliže něco jasně vyplývá z moderní fyziky, pak to, že příroda není věčná. Vesmír měl svůj počátek, a bude mít i svůj konec. Ale všechny velké materialistické systémy minulosti věřily ve věčnost, a tedy v sebeexistenci hmoty. Jak řekl profesor Whittaker v Riddelských přednáškách r. 1942: „Nikdy nebylo možné vážně napadnout učení o stvoření jinak než za předpokladu, že svět existuje od věčnosti více či méně ve svém současném stavu.“ Tento základní pilíř materialismu byl nyní odstraněn. Neměli bychom tuto skutečnost přeceňovat, neboť vědecké teorie se mění. Ale v této chvíli se zdá, že důkazní břemeno leží nikoli na nás, ale těch, kdo popírají, že příroda má nad sebou nějakou příčinu.

Vojtěch Šustek