Řečiště Morávky - 23.10. 2019

Terénní praktikum proběhlo pod vedením doc. Ing. Jiřího Kupky, Ph.D

Les je úžasně bohaté společenstvo organismů, které je podmíněno charakterem podmínek určitého prostředí. Pestrá škála těchto podmínek umožňuje existenci velkého množství rostlinných a živočišných organismů. Vznikají tak jejich společenstva, která jsou věrným obrazem prostředí, pokud je člověk výrazně nepozměnil. Naše krajina se vyznačuje velkou přírodní rozmanitostí. Nížiny i vysoká pohoří, členitost reliéfu, různý geologický podklad atd. jsou tak příčinou pestré palety našich lesů.

Les je rovněž „odbornou knihou”, která pečlivého „čtenáře” může zasvětit do různých, zdánlivých, ale i skutečných tajemství, zákonitostí. Alespoň některé z nich se pokusíme odhalit.

A proč lužní les? Lužní lesy patří k nejohroženějším ekosystémům na Zemi. V krajině plní řadu nezastupitelných funkcí a z ekologického hlediska představují ekosystémy s největší produkcí biomasy. Je to především díky bohatému přísunu živin a vody z pravidelných záplav a tak je produktivita ekosystému lužního lesa srovnávána s tropickými deštnými lesy. Záplavy v lužním lese kromě přísunu živin a vláhy zároveň podmiňují biodiverzitu tohoto ekosystému. Biodiverzita lužních lesů je díky tomu velmi vysoká. Tvrzení, že lužní les je se svým bohatstvím rostlinných a živočišných druhů „džunglí“ střední Evropy není daleko od pravdy.

Les představuje v přírodě společenstvo organismů, ve kterém převládají patrovité, mnohaleté dřeviny, které vytvářejí souvislé porosty. Základním článkem tohoto společenstva jsou zelené rostliny, které vytvářejí organickou hmotu – fytomasu. Patrovitost lesních dřevin umožňuje využít prostor, a tím i sluneční záření v míře daleko větší, než je tomu u jiných ekosystémů. Fytomasa v této primární produkci se z větší části stává stavebním materiálem samého producenta. V lesích mírného pásma se za jeden rok vytvoří na ploše jednoho ha průměrně 13 000 kg fytomasy (v sušině), kde dřevo tvoří pouze určitý podíl. Pouze malá část fytomasy se stává potravou býložravým druhům, které jsou také součástí lesního společenstva. Jejich těla tvoří součást sekundární produkce, která doplňuje činnost producentů rostlinných. V této fázi převládají býložraví živočichové a v nich pak co do počtu druhů i co do celkové hmotnosti bezobratlí. Můžeme říct, že více než polovina u nás žijících druhů živočichů je vázána na lesní prostředí. Býložravci se pak postupně stávají kořistí masožravců anebo prostředím, v němž žijí různí parazité. Vytvořená zoomasa těl těchto predátorů nebo parazitů tvoří pak terciární produkci lesního společenstva, v němž rostliny a na ně vázání býložravci a predátoři býložravců tvoří celek, který se udržuje v dynamické rovnováze.

Tento skrytý koloběh uniká naší pozornosti a pokládá se za samozřejmost. Nyní se jej pokusíme odhalit. Je zapotřebí si však uvědomit, že se při práci v terénu chováme tiše a citlivě vůči přírodnímu prostředí. Zákon o ochraně přírody a krajiny č.114/1992 Sb. a vyhláška č.395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení výše zmíněného zákona, obsahuje řadu důležitých paragrafů vztahujících se k ochraně živočichů. Tak např. § 5 říká: „Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí...“. Dále se v něm uvádí: „Ohrožené nebo vzácné druhy živočichů a rostlin jsou zvláště chráněny podle § 48-50 tohoto zákona“. V § 48 se dále uvádí, že „druhy rostlin a živočichů, které jsou ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi významné, lze vyhlásit za zvláště chráněné“. Ty se „dle stupně ohrožení dělí na kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené“.

Prvotním a základním přístupem pro práci v terénu je pozorování, kterým získáváme potřebná data. Pozorování jsou základem našich vědomostí a východiskem veškeré přírodovědné práce v terénu. Pozorování usnadňuje hodnocení získaných údajů, vystižení jejich vzájemné souvislosti a vyvození závěrů, ale zároveň také pozorováním získáváme zásobu jasných představ a zkušeností pro konkretizaci. Správnému pozorování se lze naučit.

Zjednodušeně lze hovořit o pozorování zjišťujícím, popisném a objevném.

Každé z těchto pozorování od nás vyžaduje jiný přístup. Nedílnou součástí pozorování zjišťujícího je zjišťování údajů jako je počet, velikost, přítomnost či nepřítomnost aj. Pozorování popisné nás nutí soustředit pozornost na zjištění podstatných znaků a vytčení těch, které jsou znaky poznávacími. V objevném pozorování se jedná o soustavné pozorování určitého objektu, postřehnutí a sledování změn, které se s ním a na něm dějí. Pozorování objevné je nejtěžší, při něm je nutno nejpřesněji rozlišovat a třídit jevy na podstatné a vedlejší, vyhmátnout správně vzájemné vztahy, dělat závěry a ověřit si je.

Při práci v terénu nám slouží řada potřeb. V rámci našeho cvičení budou takovými nezbytnými potřebami kromě lupy také entomologická pinzeta, kuchyňský cedník (rozměr ok 0,5x0,5 mm), igelitová taška a terénní zápisník. Pro běžná pozorování bude vyhovovat lupa zvětšující 10x. Terénním zápisníkem je zápisník, který slouží k zapisování toho, co jsme v terénu viděli (nejlépe formátu A5 v tvrdých deskách a čtverečkovaný).

K základnímu vybavení patří rovněž epruvety různé velikosti (nejlépe plastové krabičky od kinofilmu). Pro účely našeho cvičení nebudeme živočichy zbytečně usmrcovat, pouze v ojedinělých případech si odneseme odchycené exempláře do „laboratoře“. Jako modelovou skupinu živočichů, u níž budeme vyhodnocovat některé vybrané znaky zoocenóz, si zvolíme plže, u nichž je determinace přímo v terénu poměrně snadná (po konzultaci s vyučujícím), kdy k determinaci postačuje schránka živočicha.

Studium malakocenóz

Vzhledem k obrovské rozmanitosti taxonomické i ekologické neexistují univerzální metody sběru bezobratlých – vybranou metodu je nutno odzkoušet, zda je efektivní pro sledovanou skupinu bezobratlých, případně tuto metodu vhodně modifikovat. V rámci tohoto úkolu se proto seznámíme pouze jen s některými základními metodami, které jsou vhodné pro studium suchozemských bezobratlých živočichů.

Ze stejného důvodu pro vlastní detailnější zpracování studie (strukturní znaky zoocenóz) je zvolena jen jedna modelová skupina živočichů – společenstva suchozemských plžů. Měkkýši obecně patří mezi živočichy, které lze úspěšně využít při hodnocení změn stanovištních podmínek vybraných částí krajiny. Jedná se o podrobně prozkoumanou skupinu živočichů, u které je výhodou relativně nízký počet taxonů, nepříliš komplikovaná determinace a především velmi dobrá znalost ekologických nároků jednotlivých druhů a jejich rozšíření. Jejich citlivost na změny prostředí, nízká vagilita a přítomnost schránky na těle živočicha z nich činí bioindikačně zajímavou skupinu organismů. Indikace narušení biotopu může být často provedena již na základě pouhé přítomnosti či absence bioindikačně významných druhů.

Zadání:
Provést v modelovém území orientační průzkum měkkýšů.

Cíl:
Osvojit si základní dovednosti při práci v terénu se zoologickým materiálem a to tak, aby byl student schopen:
- používat základní metody sběru suchozemských bezobratlých živočichů
- určit vybrané druhy živočichů

Pracovní postup:
-
stručně charakterizujte biotop
-
v daném biotopu proveďte orientační průzkum měkkýšů, jejich případnou determinaci konzultujte s vyučujícím, výsledky si zapište
- ruční sběr doplňte odběrem půdní hrabanky a proveďte analýzu

Seznam biotopů

Biotop 01 OLŠINA

  • hlemýžď zahradní
  • plamatka lesní
  • žihlobytka stinná
  • plzák španělský
  • slimáček lesní
  • slimáček síťovaný
  • vřetenatka obecná
  • slimáčnice průsvitná
  • dvojzubka lužní
  • plzák zahradní
  • kuželík tmavý
  • ostroústka bezzubá
  • vlahovka narudlá

Biotop 02 ŘÍČNÍ KORYTO

  • kamomil říční

Biotop 03 LESNÍ TŮŇ

  • plovatka toulavá

Biotop 04 SLEPÉ RAMENO

  • plovatka toulavá
  • hrachovka čárkovaná
  • hrachovka lesklá
  • hrachovka malinká

Biotop 05 TVRDÝ LUH

  • řasnatka lesní
  • řasnatka nadmutá
  • hladovka horská
  • vrásenka okrouhlá
  • vřetenovka hladká
  • slimák popelavý
  • kalunoska chlumní

Biotop 06 - BAŽINA - HLEDÁNÍ MIHULÍ



  • mihule potoční bohužel nebyla nalezena.

Fotografie některých bezobratlých živočichů

PODĚKOVÁNÍ:

Děkujeme Katedře enviromenálního inženýrství za přípravu a realizaci terénního cvičení pro naše studenty, zejména pak panu docentu Jiřímu Kupkovi, který nás s velkým nadšením zasvětil do tajů přírody a metod terénního výzkumu.