Faster than magic
„Takže říkáte, že tahle mise nemá žádnou šanci na úspěch a nejspíš skončí smrtí?“
„Víceméně ano. Jde ale o osud naší Oligarchie, kapitáne. A jestli to někdo dokáže, tak vy. Můžeme s vámi počítat?“
„Beru!“
„Výborně. V tom případě zajděte do hangárů a vyberte si svou loď, už tam na vás čekají. Já mezitím vyřídím potřebnou dokumentaci.“
Clip Fly na nic nečekal, vzlétl ze svého místa a vyrazil jako tornádo ven z místnosti.
„Šílenec,“ poznamenal úředník, zavrtěl hlavou a pustil se do práce.
---
Blankytný pegas běžel chodbou, oči mu jiskřily nadšením. „Konečně něco!“ výskl jako malé hříbě. Dva vojáci, kteří zrovna procházeli kolem, mu věnovali udivené pohledy. Clip Fly je vesele ignoroval a pokračoval šedými kovovými chodbami dále do hangárů. V žilách mu proudil adrenalin, už když si představoval, co ho v nejbližších měsících čeká. Cesta přes půl galaxie, přes neprozkoumané mlhoviny a nebezpečné sektory plné pirátů. A Rebelové mu určitě taky nedají pokoj, každá loď Oligarchie pro ně byla jenom další kořist.
„Ať si přijdou. Bude sranda!“ řekl si a zazubil se.
---
S jeho energickým, rychlým tempem netrvalo dlouho, než dorazil do hangárů. Když se před ním se zasyčením otevřely dveře, Clip Fly uviděl ohromnou místnost plnou všemožných vesmírných lodí. V hangárech vládl hluk, jak poníci, gryfoni, minotauři a sem tam i nějací měňavci opravovali lodě, hulákali po sobě a nakládali kovové bedny se zásobami. Motory hučely, některé lodě vzlétávaly, jiné přistávaly na jedné z desítek očíslovaných platforem. Clip Fly zavřel oči a nadechl se. Ponořil se do moře stovek pokřikujících hlasů a poslouchal.
Skoro jako doma…
Z transu ho vytrhl až hrubý hlas jakési kobylky. „Kapitán Clip Fly?“
„Huh? Clip Fly? Jo, to jsem já,“ zamumlal a zavrtěl hlavou, aby se naplno probudil. Před ním stála postarší světle růžová klisna s blankytnou hřívou svázanou do culíku.
„Dostali jsme rozkaz, že Vám máme poskytnout jeden z našich křižníků. Výběr prý máme ponechat na Vás.“
„Ohohohó, takže si můžu vybrat cokoliv, co tu vidím?“
„Ano, ale pokud dovolíte, začneme prohlídkou jednotlivých lodí.“
---
„Šunka. To chcete říct, že ani nemá zbraně?“
Kobylka, která měla tu smůlu, že se stala Clipovým průvodcem, zakoulela otráveně očima.
„Pane, tento křižník má čtyřmístný teleport a spoléhá se na přímou infiltraci nepřátelské lodě. Navíc má dvojnásobnou vrstvu ští-“
„A co když není co infiltrovat? To jste zapomněli, že Rebelové používají automatizované lodě bez podpory života? Kdyby se tam někdo teleportoval, udusil by se dřív, než by stihl cokoliv udělat! Další.“
Klisna se chystala podotknout, že pro ty případy je loď vybavená bitevním dronem, ale rozmyslela si to a pokračovala dál. Zjevně tu loď nechce, co se mu budu vnucovat.
---
„Jenom rakety? To jako vážně? Vždyť ty mrchy dojdou po třech bojích! Další.“
---
„Takže má superštít, ale žádný normální štít…? Superštít má být doplněk, ne náhrada! Další.“
---
„A tahle pro jistotu nemá vůbec žádný štít. Do háje ženská, nemáte tu nějakou loď, co není kupa šrotu?“
Růžová kobylka už pomalu drtila zuby na prášek. Pitomej rozmazlenej parchant… „Každý křižník má svou specializaci a taktiku. Každý má své nedostatky, ale i nesporné výhody.“
„Každá slabina znamená smrt, když podstupujete takovou misi, jako já. Víte co, zapomeňte na to, řekněte vedení, ať mi dá deset tisíc bitů, a já si seženu vlastní loď.“
Hodně štěstí, za deset tisíc neseženeš ani slušnou korvetu. „Ano, pane. Máme Vám poskytnout posádku?“
„Tu si taky seženu sám.“
Za deset tisíc, pche. A tomuhle blbcovi svěřili nějakou důležitou misi?
---
Po pár zdlouhavých úřednických procedurách Clip Fly opravdu dostal deset tisíc bitů místo lodě. Růžová klisna nebyla jediná, kdo nad jeho volbou pozvedl obočí. Normální pořizovací cena křižníku byla minimálně pětinásobná, a slušné vojenské vybavení k tomu přidalo dalších pár tisíců. Jinými slovy, Clip Fly byl buď zoufale dezinformovaný, nebo měl nějaké vlastní plány.
Nařídili ho sledovat, jenom pro případ, že by to byla ta druhá možnost.
Clip Fly se vydal do města, kreditní kartu v kapse od uniformy. Letěl vzduchem, sledoval rušnou metropoli pod sebou a nechal svou dlouhou hřívu vlát ve větru. Na tváři se mu objevil škodolibý úsměv, když si vzpomněl na svou průvodkyni.
Chuděra netušila, že bych stejně odpískal všechno, ať už by to bylo sebelepší. Mohl jsem nám oběma ušetřit čas, ale… za ten její ksicht to stálo! Některé ty lodě byly fakt pěkné…
Přešel do náhlého střemhlavu a vletěl mezi mrakodrapy. Začal kličkovat mezi budovami a mířil čím dál hlouběji do husté ocelové džungle. Na poslední chvíli zastavil před magnetickou železnicí a přímo před nosem mu projel vlak. Přešel do volného pádu a klesal hlouběji do dolních částí města.
Už to bylo dlouho, co se mohl naposledy takhle proletět. Jakmile přijal sebevražednou misi, jeho status byl změněn na ‚nezávislá jednotka‘, což znamenalo, že si mohl v podstatě dělat, co chtěl. Už nemusel stát, sedět a ležet tam, kde mu řekli. Dokud bylo jeho cílem dokončení mise, nikdo mu nemohl rozkazovat. Měl absolutní svobodu a v krizových situacích teoreticky mohl i porušit zákon. Jediné, co za tuhle krásu musel zaplatit, byl jeho život.
Nikdo v podstatě ani nepočítal s tím, že se mu ta mise podaří, tohle byl v podstatě dárek na rozloučenou. Boj s Rebely byl beznadějný, Oligarchie se rozpadala a lodě s její značkou se nikdy nedostaly moc daleko. Pokud je nechytli Rebelové, tak je dostali piráti, kteří se po vypuknutí války rozmohli jako mezihvězdný mor.
Kapitán Clip Fly ale věděl, že to dokáže a že všem vytře zrak. Stačilo být šílený a geniální zároveň, což byla kritéria, která přesně splňoval. A pak to chtělo už jenom pár es v křídle.
Zpomalil svůj pád a volně přešel do pomalého, líného plachtění. Klesl úplně dolů, do temných hlubin města. Narwhal 45 bylo na první pohled působivé město, zabírající celou planetu se stejným jménem. I během války to stále bylo prosperující centrum obchodu a průmyslu. Všichni ale věděli, že mělo i druhou, temnější tvář. Stačilo zajít trochu hlouběji, kde se to jen hemžilo grázly, mafiány a obchodníky s drogami. Jó, equestrijské princezny byly mocné, ale svou idylku dokázaly udržet pouze na své rodné planetě. A čím dál jste od ní byli, tím více vám hrozilo nebezpečí, jak ve vesmíru, tak i v ulicích.
Narwhal 45 byl tak daleko, že překonat vzdálenost mezi těmi dvěma planetami bylo považováno za sebevražednou misi.
---
‚U Bílého Hackera‘, to je ono, pomyslel si Clip Fly. Upřímně ho překvapovalo, že ho po cestě nikdo nepřepadl. Možná zločinci trochu změkli a vojenská uniforma jim naháněla strach?
Vstoupil dovnitř a všechny oči v místnosti byly okamžitě na něm. Živá kapela ztichla. Clip Fly se zazubil a zamířil k baru. Miloval pozornost. K jeho zklamání se většina pijáků po chvilce vrátila ke svým patokům a kapela se po krátkém zakopnutí zase rozehrála. Aspoň barman si ho pořád ještě všímal: Zíral na jeho uniformu, jako by ji chtěl podpálit pohledem.
„Dám si jeden cider.“
„Vypadni, vojáčku. Nikdo tě tu nechce.“
„Ale chce. Neschováváš tu náhodou nějakého poníka jménem Trickie?“
Barman se odmlčel. Clip Fly pobaveně četl jeho obličej. Teď se zděsil a přemýšlí, co dál. Nenápadné gesto, asi signál pro nějaké najaté grázly. A teď se uklidnil, myslí si, že se mě snadno zbaví.
„Nikdo takovej tu není. A naposled tě varuju: Jestli nezmizíš sám, tak tě mí kluci vymazaj.“
Clip Fly si všiml, že dva svalnatí, ozbrojení gryfoni se tiše zvedli od stolu a přikradli se za něj. Správně by se teď měl prokázat heslem, které by dokázalo, že je zasvěcený, ale…
„Takže tu schováváte zločince, zapíráte, a ještě vyhrožujete armádnímu kapitánovi?“
„Na něj.“
Gryfoni byli bleskově rychlí, ale Clip Fly byl ještě o trošku rychlejší. Skočil po barmanovi, smýknul s ním před sebe a vytáhl energetickou pistoli. Kapela opět ztichla, tentokrát s několika vyděšenými, rozladěnými tóny, a všichni zákazníci vyjeveně koukali na něj.
Clip Fly miloval pozornost.
„Tak teď, chlapečku,“ začal a namířil pistoli barmanovi na hlavu. „Teď mi zavoláš Trickie a já ti za odměnu nepodpálím mozek. Co říkáš? To je férová nabídka, ne? Pokud nemáš zrovna chuť na smažený květák…“
Gryfoni na něj mířili vlastními pistolemi, ale netroufali si vystřelit, aby náhodou netrefili barmana. Ten se klepal jako osika a pár vteřin mu trvalo, než vůbec zformuloval odpověď.
„N-no dobře… Garde, ř-řekni Trickie, že tu je nějakej maniak…“
Jeden z gryfonů zmizel v jednom z temných koutů a barman se nervózně zasmál.
„T-ty vole, víš ty vůbec, kdo Trickie je? Až tě uvidí, tak tě zamorduje. To ty budeš mít z mozku květák!“
„Vsadíme se? Padesát bitů.“
„T-to si děláš prdel…“
Netrvalo dlouho, než se gryfon vrátil, tentokrát s poníkem v těsném závěsu.
„Co se tu sakra děje?! Kdo jsi a co-“ mocný hlas byl přerušen uprostřed proslovu, když jeho původce vtrhnul do místnosti a uviděl Clip Flye.
Byla to světle zelená kobylka s nádhernou stříbrnou hřívou, která jí po obou stranách splývala po ramena. Z čela jí vyrůstal roh, který právě výhružně svítil zeleným světlem. Na nose jí seděly hranaté brýle, které jí před oči neustále promítaly celou řadu analýz. Její Znamínko mělo podobu oka s trojúhelníkem místo zorničky.
„Ahoj, Trickie.“
Clip Fly ucítil povědomé lechtání v hlavě a usmál se. Ano, ten poník před ním byla opravdu Trickie. Tenhle pocit to potvrzoval spolehlivěji než rozbor DNA.
Trickie se otráveně zašklebila a začala zvažovat své možnosti. Pak se rozhodla a její roh se ještě více rozzářil. Jak ona, tak Clip Fly zmizeli v magickém záblesku.
„Ha! Já to říkal, že ho usmaží! Sežer si to, parchante!“
Clip Fly ho slyšel, koneckonců stál těsně za ním. Trickie mu tiše naznačila, ať nedělá žádný hluk a ať ji následuje. Bez otálení ji poslechl.
---
„Pořád jako malé hříbě, koukám. Proč vůbec děláš takové scény? Zapomněl jsi snad heslo?“ Trickie sice mluvila tišeji, ale její hlas byl i tak nabitý energií, která by každým otřásla v kostech.
„Nemůžu si pomoct, Trickie. Dobrý fígl, jen tak mimochodem.“
„Zneviditelnit, přidat záblesk, a všichni si myslí, že se umíš teleportovat,“ poznamenala Trickie pyšně. „Ale ty tu nejsi, abys obdivoval moje schopnosti. Chceš mi něco říct, potřebuješ pomoc a tušíš, že se mi to nebude líbit. Ven s tím.“
„Ach Trickie, před tebou nikdo nic neskryje,“ prohlásil Clip Fly teatrálně. Zmlkl, když viděl, jak ho Trickie provrtává pohledem. Její krásné zelené oči byla jedna z mála věcí, kterých se bál; dobře totiž věděl, co všechno ty oči vidí.
„Měním plán, Trickie. Chci podstoupit jednu misi a potřebuju loď, která dokáže přeletět půlku galaxie a ustát desítky bojů za sebou bez přestávky. Ty víš, o čem mluvím.“
„Co tě k tomu sakra dovedlo? To chceš Angela odhalit světu? Chceš. Jasně že chceš. Už to vidím. A moje odpověď zní ne!“
„Trickie, klid. Hele, mohl bych tě přemlouvat celý den, ale vezměme to zkratkou. Podívej se mi do duše.“
Na chvíli mezi nimi zavládlo ticho. Temná místnost, ve které Trickie bydlela, se náhle ochladila o několik stupňů.
„Ty to myslíš vážně. Clipe, nahlédnutí do duše není to samé jako čtení myšlenek. Jestli mi otevřeš duši, uvidím všechno: Vzpomínky, pocity, úmysly, nic přede mnou neschováš. A budu mít i možnost tě absolutně ovládnout. Takovou moc bys neměl svěřit nikomu.“
„Stejně už mě znáš skrz naskrz. A aspoň uvidíš, proč vlastně chci na tuhle misi jít.“
„A ty si myslíš, že mě to přesvědčí, abych se vzdala všeho, na čem jsem tak tvrdě dřela.“
„Já si to nemyslím, já to vím. Tak udělej ty svoje hokusy pokusy a podívej se mi do duše.“
Trickie mlčela.
Pak si povzdechla a zavrtěla hlavou. „Ty jsi jediný poník na světě, který mě dokáže překvapit. Dobrá, ucítíš silnou bolest v hlavě. Nevzdoruj jí, nech se jí pohltit.“
A s těmito slovy rozsvítila roh a zaútočila na Clipovu mysl.
---
Když se probudil, hlava mu třeštěla. Cítil se, jako by ho někdo zabil a oživil, cítil se… znásilněný, rozervaný, zničený. Chytil se za hlavu a zasténal.
Měl jsi pravdu. Zase jsi měl pravdu, už mě s tím štveš, zavrčela Trickie.
„Uuuugh… moje hlava…“
Tak jo, dobrá, vyhrál jsi, jdu do toho s tebou. Angel je tvůj, posádku si sežeň, pár tipů bych měla. A to jsem netušila, že jsi o mně jednu dobu fantazíroval. Máš špinavou mysl, Clipe.
„Jako by mě někdo bouchl do hlavy kladivem… Počkej, co?!“ Když si Clip uvědomil, že slyší Trickie ve vlastní hlavě, prudce se posadil. Okamžitě toho litoval, hlava se mu samou agónií málem rozpůlila.
Překvapený? Neboj, to je jenom mentální most. Když už jsi mi otevřel duši, tak jsem toho využila a zařídila spolehlivý, bezpečný způsob komunikace.
Co… Hej! Takže jsi mě fakt podrazila a teď mě ovládáš.
Trickie se zasmála, ale to byl jediný zvuk, který vydala.
Kdybych tě ovládala, nikdy by ti to ani nedošlo. O to bych se postarala.
Clip Fly se trochu uklidnil, i když si pořád ještě nebyl jistý. Ale o risku věděl předem a Trickie věřil jako nikomu jinému ve vesmíru. Byl si na devadesát devět procent jistý, že mu jeho hlava pořád ještě patřila.
Dobrá, tak to bychom měli. Teď se půjdeme podívat na Angela.
Ano, můj kapitáne.
Clip Fly sebou škubl. Ta mrcha mu řekla přesně tak, jak mu říkala v jeho mokrých snech.
A pak kdo je tady provokatér.
“Ta věc s tím hlasem v hlavě se může někdy hodit,” řekl Clip Fly, “ale navrhuji, abychom nadále pokračovali v komunikaci klasickým způsobem. Trochu mě děsí, když slyším tvůj hlas a ty při tom ani neotevíráš pusu. Tak kde máš tu svou superlodičku schovanou?”
“Parkuje v orbitálním doku, vezmeme si městský automatický raketoplán, aby nás tam hodil. Máš nějaký kredit?”
Clip Fly se zazubil.
“Deset tisíc bitů.”
“Ani se tě neptám, kde jsi je vzal,” protočila oči Trickie, “už to totiž vím. Chudák poručík Rocketová… Tak jdeme, port s raketoplány není daleko. Platíš…”
Vydali se společně ulicí v jednom ze spodních pater města. Světlo dvou místních sluncí sem téměř nepronikalo, nad nimi se křížily plastbetonové pásy rychlostních komunikací a tlusté svazky optických a supravodivých kabelů. Osvětlení zajišťovaly silné bílé výbojky, ze kterých po krátké době začínaly bolet oči, a také neonové poutače, obří bannery a obrazovky, které promítaly nekonečný proud reklam zvoucích do pornokin, ilegálních opiových doupat a zastaváren, ve kterých bylo možné získat téměř jakoukoliv zbraň - Od boxeru až po částicové a laserové kanóny pro bitevní lodě. Blikající nápis nad jedněmi dveřmi pokrytými kovovým pletivem hlásal:
XXX Kobylky Kobylky Kobylky XXX.
Ulicí se ploužilo několik podivných existencí a na pohled zmatených, senilních robotů. Na chodnících se válelo pár žebráků a opilců. Nikdo si ale na dvojici tvořenou jednorožkou se světélkujícím rohem a pegasem v uniformě kapitána válečného křižníku Oligarchie nic nedovolil. Možná i díky policejnímu dronu, který se zdánlivě nehybně vznášel nad ulicí. Vetšina panelů antigravitačního chodníku měla poruchu a jelikož Trickie nedisponovala křídly, museli kousek po svých s tím, že se občas trochu svezli po fungujícím úseku chodníku.
Po nějaké době dorazili k veřejnému parkovišti vznášedel a ošklivých hranatých automatických raketoplánů schopných pohybu v atmosféře i orbitálních letů. Vybrali si ten nejméně omlácený a nastoupili do něj dveřmi, které se se syčením pomalu otevřely, když k nim Clip Fly přiložil svou kreditku.
Plavidlo bylo jednoduché: Vzadu nevelký zavazadlový prostor, vepředu tři gravitační křesla a jen nouzové manuální ovládání, neboť ta škatule létala na autopilota, kterého na dálku řídil nějaký městský počítač. Ve skříňce byly tři nouzové skafandry pro pobyt ve vakuu a loď byla vybavena primitivním systémem podpory života, který jí umožňoval udržet svoji posádku naživu i mimo atmosféru.
Zavřeli za sebou dveře a usadili se do křesel, zapnulo se palubní osvětlení, ozvalo se zahučení a raketoplán se vznesl na antigravitačním polštáři.
“Kam to bude, kapitáne?” zeptal se počítač, který loď ovládal a který je pozoroval pomocí palubní kamery. Zřejmě vyhodnotil Clip Flye díky uniformě jako výše postaveného.
Dok číslo třináct, ozvalo se Clip Flyovi v hlavě.
“Orbitální dok číslo třináct,” řekl Clip Fly a mrkl na Trickie. Raketoplán trochu vystoupal a zamířil k nejbližší dopravní šachtě, kterou vystoupal do vyšších úrovní města. Jakmile se ocitli dost vysoko, zapnuly se dva malé fúzní motory, umístěné v gondolách po stranách trupu, které je měly vynést do vesmíru.
Raketoplán se zapojil do proudu nadpovrchové dopravy a pomalu stoupal vzhůru. Po nějaké době začalo ubývat slunečního světla, až nakonec loď opustila atmosféru. Pod nimi se rozprostřela planeta-město Narwhal 45. Okolo se rozhostila tma zdobená plejádou hvězd. Na orbitě bylo docela těsno: Byly tu civilní i vojenské doky, orbitální elektrárny, vesmírné stanice všech druhů a stovky satelitů. Raketoplán se tím vším proplétal po přesně vypočítané dráze. Po chvíli se opět ozval hlas počítače.
“Blížíme se k cíli, brzy budeme přistávat. Prosím připoutejte se.”
Před nimi se v prostoru vznášel starý dok, velká černá koule, na které bylo namalované velké bílé číslo třináct. Z koule vystupovaly tři přistávací platformy svírající stejný úhel, u jedné z nich parkovala jakási stará kraksna a zbývající dvě byly prázdné. Clip Fly pozdvihl obočí a podíval se na Trickie.
“Tak se zdá, že ti tvého miláčka někdo ukradl. Nebo jsme u špatného doku.”
“Jsme bezpečně u správného doku, a nikdo nic neukradl,” řekla Trickie a dodala, ”Angele, slyšíš mě?”
“Čistě a jasně,” ozvalo se z palubního komunikátoru, hlas působil bezpohlavně a byl velmi příjemný. Raketoplán zahájil přibližovací manévr.
“Ukaž se nám, Angele,” řekla Trickie a vakuum nad jedním z přistávacích portů se zavlnilo a v sérii tlumených duhových záblesků se v kotvišti zhmotnila velká loď. Byla asi dvě stě metrů dlouhá. Tvarem připomínala gigantického plochého trilobita a měla matně šedou barvu. Na každé straně měla jeden pár iontových motorů a na konci dozadu se zužujícího trupu byly dvě protáhlé gondoly s fůzním pohonem. Na hřbetě rozeznal Clip Fly malou šedou krychli podprostorového generátoru, která lodi umožňovala cestovat přes celé parseky vesmíru v mžiknutí oka. Takový skok si však většinou vyžádal téměř celou energetickou zásobu lodi a ve zlomku procenta případů se stávalo, že podprostor vyhodil loď zpět do reálného vesmíru někde úplně jinde, než měl. Tradovalo se dokonce, že některé lodě se z podprostoru nevynořily vůbec a zůstaly v něm uvězněné navždy. Proto se skok podprostorem používal spíše výjimečně, většinou jako nouzové řešení. Za podprostorovým generátorem se nacházela nástavba můstku s okny z hyperskla a s hlavní komunikační anténou. Po obvodu lodi se daly rozeznat štítové generátory. Na trupu bylo také několik nebezpečně vyhlížejících hrbů, skrývajících zřejmě různé pokročilé zbraňové systémy. Zatímco se jejich raketoplán pomalu přibližoval ke spojovacímu rukávu, který se z lodi vysunul, Clip Fly uznal hvízdl.
“Maskovací hardware poslední generace,” usmála se Trickie. “Dokáže utajit přítomnost lodi skoro ve všech viditelných i neviditelných spektrech a učiní ji téměř neodhalitelnou. Jistě, na každý systém se dá vyzrát, ale na tenhle velmi těžko. Odpoutej se, můj kapitáne, přestupujeme.”
To teď budu mít na talíři pořád, pomyslel si trpce Clip Fly, zatímco se pracně zvedal z gravitačního křesla. Trickie mezitím v beztíži otevřela dveře a vydala se na směšně vypadající let přechodovým rukávem. Vzduch zde byl velmi řídký a příliš se nelišil od vakua venku, ale na těch pár metrů si nikdo z nich nechtěl vzít oblek, snad aby před tím druhým nevypadal jako padavka. Kulaté dveře na trupu Angela se otevřely a do rukávu se zasyčením vtrhla lodní atmosféra. Nejprv Trickie a pak Clip Fly vpluli dovnitř a dveře se za nimi automaticky zavřely. Ocitli se v tlumeně osvětlené přechodové komoře, ve které, stejně jako ve zbytku lodi, panovala asi dvoutřetinová gravitace oproti té, která vládla na povrchu planety pod nimi, a která se téměř rovnala té na Equusu. Další kulaté dveře vedoucí do nitra lodi se otevřely a ozval se opět podmanivý, kultivovaný Angelův hlas:
“Kapitánko Trickie, kapitáne Clip Flyi, vítejte na palubě.”
Trickie zamířila směrem k můstku a Clip Fly ji následoval. Teď ještě nějak Angelovi kulantně vysvětlit, že novým kapitánem budu já, pomyslel si, zatím co procházeli chodbou, jejíž dokonale hladká podlaha a stěny připomínaly matně šedé sklo. V místě, kde stěny přecházely ve strop, se nacházel luminiscenční pás, který chodbu osvětloval tlumeným namodralým přísvitem. Vzduch, který dýchali, byl chladný a měl příchuť ozonu a nemocniční desinfekce. Konečně došli k silným, pancéřovaným a hydraulicky ovládaným dveřím, za nimiž se nalézal můstek. Zahučelo to, několikatunové dveře hladce zajely do stropu a oni vstoupili do místnosti, která je duší i srdcem každé lodi.
Angelův můstek byla oválná místnost o průměru asi dvacet metrů. Dobrou polovinu obvodu místnosti zabírala velká okna z hyperskla, za nimiž se černal hluboký vesmír. Uprostřed stálo kapitánské křeslo a trochu vpravo za ním stálo druhé křeslo pro prvního důstojníka. Stanoviště operátora štítů se nacházelo samostatně u stěny, z pohledu kapitána po jeho levém kopytu, na opačné straně místnosti pak byl pult operátora zbraňových systémů.
“Nějaké rozkazy, kapitánko Trickie?”
“Kde je ochranka, kterou jsem najala? Utekla i s penězi?”
“Kdepak, je uvnitř doku a ty peníze právě propíjí v jeho palubním baru,” řekl Angel a Clip Fly by přísahal, že v jeho hlase zaslechl pobavení. Trickie se zamračila.
“Dobrá, to vyřídíme později. Takže můj nový rozkaz: Od tohoto okamžiku se vzdávám funkce kapitána ve prospěch tady kapitána Clip Flye, který se tímto stává tvým novým kapitánem.”
“Rozumím, avšak podle mého skenování není kapitán Clip Fly dostatečně kvalifikován k ovládání lodi mé třídy…”
“Jsi zatím jediná loď své třídy-”, řekla Trickie.
“Počkej, jak to myslíš, že nejsem dostatečně kvalifikovaný? Jsem certifikovaný mezihvězdný kapitán Oligarchie,” přerušil ji podrážděně Clip Fly.
“Omlouvám se, ale podle mého skenování postrádá váš mozek potřebné kybernetické úpravy. Tedy, on je postrádá úplně,” tentokrát se Clip Flyovi zdálo, že v Angelově hlasu zaslechl lítostivý podtón. To ho ještě víc vytočilo.
“Jak to myslíš, ty přemoudřelá plechovko? Chceš říct, že ti nemůžu velet?”
“Velet mi samozřejmě můžete kapitáne, dáte mi rozkaz a já ho splním. Avšak plné spojení se mnou je pro vás nedostupné. Žádné manuální řízení, žádný přímý přístup k informacím z mých senzorů nebo k intuitivnímu ovládání mých subsystémů, na to rovnou zapomeňte. Kdybych se spojil s vaším nevylepšeným mozkem a zpřístupnil vám všechna data na plné úrovni, exploduje vám hlava…”
Jenže Clip Fly byl tvrdohlavý.
“Třesky plesky,” řekl, přešel ke kapitánskému křeslu a usadil se do něj, “trochu se proletíme. Na manuál. A nechci nic sly-”
Nechovej se jako malý, má pravdu, tohle bys nepřežil…
Nechtěj mi tvrdit, že by mi explodovala hlava!
To ti tedy chci tvrdit, Angel je dělaný pro vylepšené piloty. Takoví ještě ani neprošli výcvikem, není to vyzkoušené…
Ale jak mám tedy té lodi velet? Jaký bych to byl kapitán bez plného spojení s lodí?
Takový, který na to má určeného člena posádky…
Člena posádky? Vylepšeného navigátora? Ty o nějakém víš? Vždyť jsi tvrdila, že ještě ani nedokončili výcvik!
O jednom bych věděla. Nepracuje pro Oligarchii, dělá sám na sebe…
A kde je?
Budeme se pro něj muset vrátit zpátky na povrch…
Clip Fly zabručel a nahlas řekl:
“Rozkaz ruším, dostaneš vylepšeného navigátora.”
“Moudré rozhodnutí, kapitáne.”
“Lezení do zadku na mě neplatí,” řekl Clip Fly, ale na jeho tónu bylo znát, že jeho podráždění a vztek jsou už ty tam. Otočil se zpátky k Trickie. “Takže máme loď, já jsem kapitán a ty první důstojník. Budeme mít vylepšeného navigátora. Ještě potřebujeme operátora štítů a operátora zbraňových systémů.”
“Pokud jde o zbraňového důstojníka, najala jsem jednoho žoldáka jako ochranku, myslím, že kvalifikaci na to má víc než dobrou…”
“Myslíš toho, co má popíjet v palubním baru dole v doku? To nezní moc povzbudivě...”
“Jo toho, tedy vlastně spíš ji...”
“Ji? Je to klisna?”
“Ne tak docela, víš co, pojď se na ni podívat a uvidíš.”
“Tak jdeme,” zakoulel očima Clip Fly, který už téměř ničemu nerozuměl.
Opustili můstek a vydali se do nitra lodi, nakonec došli k jinému výsuvnému rukávu, který spojoval Angela s orbitálním dokem číslo 13. V nulové gravitaci sešplhali po žebříku, který byl připevněný ke stěně rukávu, otevřeli hermetické dveře a vstoupili do útrob doku.
Uvnitř doku vládlo narudlé přítmí způsobené červenými zářivkami nouzového osvětlení. Interiér byl z černé oceli, podlahu tvořilo černé pletivo. Vzduch zde byl teplý a řídký a s vysokým obsahem oxidu uhličitého, systém podpory života byl už starý, ale dýchat se tu dalo. Byly tu různé servisní kóje a skladiště náhradních dílů a ubikace kosmonautů, gravitace tu byla téměř nulová. Když se dostali před vzduchotěsné kulaté dveře vedoucí k palubnímu baru, uslyšeli za nimi nějaký hluk. Trickie položila kopyto na senzor a dveře se otevřely.
Bar byla místnost ve tvaru koule o poloměru deset metrů. U stěny naproti dveřím byl barový pult, uzpůsobený pro stav beztíže. Za barem byl robotický barman a k barovým stoličkám byli připoutaní dva hosté. Jakýsi starý bílý zemní poník v přetlakovém obleku bez helmy. Ten oblek vypadal, že vyšel z módy už tak před dvě stě lety. Vedle něj seděl jakýsi pegas, s velkými křídly a krátkou plavou rozčepýřenou hřívou. U každého boku mu viselo po jedné nepříjemně vyhlížející pistoli. Držel poníka ve staromódním skafandru za ramena. Všichni tři zpívali.
Až s rebely já zametu,
vrátím se na tvou planetu!
A jestli mi nebudeš věrná,
ať ji spolkne díra černá!
S vesmírnými piráty,
nedělám žádný ciráty!
Vystřelím hned z maseru,
na piráta poseru!
Díra černá, gravitační studna,
vypij brácho láhev do dna!
“Ehm,” odkašlal si Clip Fly a osazenstvo baru na ně upřelo svou pozornost. Clip Fly překvapeně zjistil, že se spletl - nebyl to pegas, ale gryf, vlastně gryfka. Až teď si všiml, že nemá ohon, ale dlouhý lví ocas. Pozvedla lahev, kterou držela v levém pařátu a opilecky rozjařeně zvolala:
“Ááá, sama kapitánka Trickie, vítejte kapitánko, dáte si s námi trochu rumu? Tohle je profesor Wise, velmi chytrý pán. A má asi největší sbírku sprostých vtipů, co znám,” zatřásla starým poníkem se šedivou bradkou, ten se jen přihlouple usmíval, “patří mu Singularita, která kotví u portu číslo dva.” Teprve teď, jak se zdálo, zaregistrovala i Clip Flye. ”A co to sem vedete za nažehleného oligarchického oficíra?”
Trickie a Clip Fly se odrazili od stěny a plavným letem překonali vzdálenost k barovému pultu, Clip Fly přitom využil příležitosti si gryfku prohlédnout. Její peří mělo pískově žlutou barvu a její oči byly průzračně modré. Přes velký žlutý zobák se jí táhla prasklina, kdysi vyplněná epoxidovou pryskyřicí, nyní ztuhlou a tvrdou jako kámen. Prasklina byla navíc zpevněná dvěma kovovými svorkami. Clip Fly si na špičce jejího zobáku a na hrotech jejích drápů povšiml sotva patrného duhového odlesku, to značilo, že jsou opatřené čepelemi z molekulárního hyperskla. Toto téměř nezničitelné ostří o síle jediné molekuly bylo schopné řezat většinu materiálů, jako by to bylo máslo. Clip Fly se už s podobnou modifikací setkal, a označit někoho takto upraveného za nebezpečného bylo slabé slovo. Na těle měla cosi jako taktickou vestu sestávající z řemenů, na nichž měla upevněné různé vojenské propriety: komunikátor, laserový nůž a různé typy granátů. Clip Fly rozeznal i jeden určený pro použití ve stavu beztíže. Když se jim podařilo zachytit se madel u barového pultu, Trickie řekla:
“To je kapitán Clip Fly, Clip Flyi, tohle je Griselda, voják štěstěny na volné noze, teď zrovna pracuje jako ochranka a můj tělesný strážce. Clip Fly je novým kapitánem Angela, a já ti, Griseldo, nabízím místo zbraňového důstojníka v jeho posádce, tedy pokud mi dovedeš nějak uspokojivě vysvětlit, jak to, že místo hlídání mé lodi tady popíjíš tuhle s panem profesorem. Maúcta…” Trickie pokynula hlavou směrem ke starému poníkovi. Ten se opilecky zakřenil a příjemným hlasem řekl:
“Dovolte, abych odpověděl za tuto rozkošnou mladou dámu,” Clip Fly dospěl vylučovací metodou k tomu, že tou “rozkošnou mladou dámou” myslí právě těžce ozbrojenou gryfku, “a odpovím otázkou: kde se právě nalézáme?”
“V orbitálním doku…” zavrčel netrpělivě Clip Fly, kterému nebyla Griselda vůbec sympatická. Aniž si to uvědomoval, připomínala mu jeho samého. Starý vědec se opět usmál.
“Správně mladíku, a ten se nachází kde?”
“Přece na oběžné dráze - co tím chcete-,” ale Clip Fly už věděl, “aha - Angel je pod ochranou orbitální obrany. Ale co kdyby na jeho palubu pronikl nějaký sabotér?” Ale jen co to dořekl, věděl, že se opět mýlí.
“Ale ta vaše loď nikoho bez oprávnění na palubu nepustí. Musím říct, že je to velice inteligentní lodička, ten váš Angel. Udělal dojem i na Singularitu, a to už je co říct. V jednom kuse si povídají…”
Clip Fly chtěl něco říct, ale představa dvou flirtujících lodí mu vzala vítr z plachet. Místo něho promluvila Griselda:
“Děkuji vám profesore, ale mohl jste si ušetřit námahu. Pro vládu už nedělám. A pro machistické okřídlené kapitány už vůbec.”
“Výborně, tak tím je to vyřízené, já vás totiž do své posádky také nechci,” Clip Fly se otočil k Trickie, “je očividně nespolehlivá, pije alkohol a navíc je to gryf-”
Griselda musela udělat nějaký velice rychlý pohyb, kterého si vůbec nevšiml. Najednou se díval do široké osmiboké hlavně energetické pistole. Gryfka teď vypadala, že je naprosto střízlivá.
“Říkal jsi něco o gryfech?” Hlas měla chladný jako led, Clip Fly ucítil, jak se začíná pod srstí potit. “Jsi snad nějaký podělaný druhista?”
Clip Fly nasucho polkl, když v tom se mu v hlav ozval Trickiin hlas:
Řekni, že nejsi druhista, že jsi jenom blbec.
Clip Fly šlehl po Trickie očima, ale pohnout hlavou se neodvažoval. Nakonec se mu podařilo přecedit přes zuby jakousi omluvu:
“Proti gryfům vůbec nic nemám, jste skvělá rasa. Já opravdu nejsem druhista, jsem jenom blbec…”
Pistole zmizela tak rychle, jak se objevila a Griselda zas vypadala stejně podnapilá, jako předtím. Otočila se na robotického barmana:
“Jednoho lomcováka tady pro kapitána Blbce, a co si dáte vy, kapitánko Trickie?”
“Sex na pláži,” řekla Trickie, které se viditelně ulevilo.
Barman jim podal drinky ve speciálních lahvičkách určených pro konzumaci nápojů v nulové gravitaci. Clip Fly se odvážil promluvit na Griseldu:
“Jste hodně rychlá, udělala jste na mě dojem...byl bych potěšen, kdybych vás měl v posádce…”
Griselda chvíli neříkala nic, nakonec promluvila: “Ale vy jste na mě udělal mizerný dojem, kapitáne druhisto. Myslím, že by nám to spolu neklapalo, nesnáším podrazáky a zbabělce a to podle mě jste, kapitáne…”
Při zmínce o “zbabělci” stoupnul Clip Flyovi tlak, a už se chystal něco rázně odpovědět, ale Trickie ho předběhla:
“Můžu tě ujistit, že Clip Fly je všechno možné, jen ne zbabělec. Škoda, že se k nám nechceš připojit, až narazíme na rebely, myslím, že bys viděla, že tuhle Clip Fly skutečně žádný zbabělec není…”
Griselda náhle zbystřila a v jejích modrých očích se zablesklo.
“Na rebely? Vy během svojí mise narazíte na Rebely?”
“Obávám se, že to bude spíš větší, než malé množství Rebelů,” Trickie to řekla, jakoby nic, pak se obrátila na Clip Flye, “no nic, ještě mám rár tipů na bezpečnostního důstojníka, i když žádný z nich není tak dobrý jako tuhle Griselda…”
Clip Fly to pochopil i bez telepatie.
“Nedá se nic dělat, budeme si na zabíjení Rebelů muset najmout někoho jiného…”
“Moment, počkejte,” Griselda vypadala jako někdo, komu ujíždí důležitý vlak, “zabíjení Rebelů říkáte? Ale s tím bych vám pomoci mohla, jsem v tom dobrá, vážně dobrá…”
“O tom nepochybuji, ale před chvílí jste říkala, že pod zbabělcem jako já pracovat nechcete…”
“Já se samozřejmě omlouvám, pokud tuhle kapitánka Trickie tvrdí, že jste odvážný hřebec, nemám o tom důvod pochybovat.”
“Tak za prvé, Trickie už není kapitánka, je teď můj první důstojník. Za druhé, velitelem Angela jsem teď já. A každý člen posádky musí bezpodmínečně respektovat mojí autoritu...”
“Podívejte kapitáne, já se fakt omlouvám, asi jsme nezačali úplně nejlépe. Potřebujete vojenského důstojníka zkušeného v boji proti Rebelům, a můžu vás ujistit, že nikoho lepšího, než jsem já, na tuhle práci nenajdete.”
“Měl byste si tu mladou dámu do posádky vzít,” přimluvil se profesor Wise, “omluvila se vám, a to už u ní něco znamená…”
Clip Fly se zatvářil pochybovačně, ale nakonec řekl:
“Dobrá, tak tedy vítejte v mé posádce, zbrojní důstojnice Griseldo.”
“A kolik Rebelů budu moci zabít?”
“Kolik zvládnete.”
Griseldě se na tváři rozlil široký úsměv.
“Tak to si zaslouží ještě jeden drink!”
“Tak na úspěch naší mise,” pozvedla Trickie svou lahvičku.
“A na tykání, když jsme teď na jedné lodi!”
Lahve se srazily nad barem a všichni si připili.
“Tak to bychom měli,” řekl Clip Fly a odpoutal se od baru, “ještě bychom tu s vámi trochu popili, ale musíme zpátky na povrch pro jednoho upraveného navigátora - je to poslední člen posádky, co nám ještě schází...”
“Potřebujete upraveného navigátora? Možná bych vám mohl ušetřit cestu na povrch,” to promluvil opět profesor Wise. Měl rozcuchanou šedou hřívu a bradku a na vrásčitém čumáku měl nasazené archaicky vypadající infobrýle. Vypadal velmi starý, ale Clip Fly se neodvažoval hádat jak starý. V dnešní době, kdy existovaly různé implantáty a další metody, jak ošálit smrt, mu mohlo být stejně dobře devadesát, jako dvě stě let. Přes modře světélkující skla brýlí upíral na Clip Flye pohled nečekaně mladě vypadajících hnědých očí, koutky úst pozvednuté v úsměvu.
“Vy snad o nějakém víte? Tady na orbitě?”
“Přímo tady v tomto doku, přesněji řečeno, na palubě Singularity. Je to člen mé posádky. Vlastně jediný člen posádky, kromě mě samozřejmě. Jmenuje se Dark Moon a je to skutečný mistr svého oboru....a prosím, tykejte mi, jmenuji se Hubertus.”
“A nebude vám chybět profesore, teda vlastně Hubertusi?”
“No je pravda, že už jsem si na něj zvykl, ale jako společník není příliš hovorný. Ale je velmi spolehlivý. Však uvidíte sami, pojďte se mnou na Singularitu, seznámím vás. Cestou vám povím víc.”
“Tak dobře,” rozhodl Clip Fly, “koneckonců, za seznámení nic nedáme, a když nám nebude vyhovovat, najmeme si jiného.”
Čtveřice opustila bar a vydala se potemnělými chodbami doku k portu číslo dva. Hubertus Wise se dal do vyprávění:
“Víte, jsem exobiolog a Singularita je výzkumné plavidlo. Velice neobvyklé výzkumné plavidlo, abych tak řekl. I když na první pohled nevypadá jako výkřik nejmodernější techniky, jejím srdcem a mozkem je složitý kvantový počítač mimoponíkovského původu. Je to produkt nějaké velmi rozvinuté, velmi staré a nyní již zřejmě zaniklé civilizace. Našel jsem ho, tedy vlastně ji, na povrchu jisté planety během jedné mé výzkumné mise. Ukázalo se, že ačkoliv ležela v písku tisíce let, je zcela funkční. Když se mi ji podařilo po nějaké době aktivovat, stali se z nás přátelé a ona si zvolila jméno Singularita. Nahradil jsem jí palubní počítač mé lodi. Má mnohonásobně vetší výpočetní kapacitu než nejlepší UI Oligarchie, je zkrátka unikátní. Tedy to jsem se alespoň domníval, než jsem narazil na toho vašeho Angela. Zdá se, a teď samozřejmě pouze hádám, že Angelův mozek pracuje také na bázi kvantového počítače, je to tak?”
Otázka směřovala jen tak do prostoru, ale nikdo se k odpovědi neměl, nakonec Trickie řekla:
“To je bohužel přísně tajné, Hubertusi.”
“Jistě, samozřejmě,” starý profesor se pousmál, “jde zkrátka o to, jak jsem se už zmínil, že jak moje Singularita, tak váš Angel, disponují téměř božskou inteligencí, a tak si, jak se říká, ‘padli do oka’ hned, jak se spolu setkali.”
Dorazili k přechodové komoře u portu číslo dva, profesor otevřel dveře a všichni po jednom vpluli dovnitř, dveře se za nimi opět neprodyšně uzavřely. Všichni si začali oblékat skafandry, kromě profesora, který už ho na sobě měl. Chystali se přece jenom vstoupit na palubu cizí, neznámé lodi, a v takových případech je nutná opatrnost, veškeré machrování musí jít stranou. Zatímco se s námahou soukali do obleků, profesor pokračoval:
“Samozřejmě, takto vyspělá umělá inteligence přitahuje jistý druh poníků jako plamen můru - různé geeky, technomaniaky, hackery a podobnou sortu. A také upravené poníky. Ještě před pár solárními jednotkami byli upravení poníci považováni za mýtus, za pohádku pro hříbata - poníci s počítačem místo mozku. Dnes už jsou realitou, i když jsou stále velmi vzácní. Populace na planetě pod námi čítá několik miliard duší, avšak na spočítání upravených poníků mezi nimi by vám stačila vaše kopyta. Původ této technologie je zahalen tajemstvím, předpokládá se však, že je pruduktem ilegálního výzkumu nějakého vyšinutého vědce zabývajícího se umělou inteligencí. Dnes snad podobnou technologií disponuje armáda, ale Dark Moon musel být jedním z prvních takto upravených poníků ve vesmíru. Co se skrývá v jeho lebce, to se neodvažuji odhadovat. Stačí to ale zjevně na to, aby byl bez problémů schopen komunikovat jak se Singularitou, tak s Angelem. A když říkám komunikovat, nemám tím na mysli obyčejné povídání. Mám tím na mysli celospektrální komunikaci a výměnu obrovského množství dat během zlomku mikrosekundy. A Angelem je naprosto fascinovaný. Připraveni?”
Clip Fly, Trickie a Griselda, teď už oblečení do skafandrů, přikývli.
“Dobře, nasaďte si helmy a jdeme,” sám si nasadil na límec svého obleku starobylou přilbu a počkal, dokud tak neučiní i ostatní. Potom otevřel dveře do přechodového rukávu a vydal se následován ostatními na krátkou cestu na palubu Singularity. Stará loď vybavená kvantovým xenomozkem je přijala do svého lůna a když opustili její stísněnou přechodovou komoru a vstoupili na palubu, mohli si sundat helmy. Profesor je odvedl na můstek. Tam, v křesle lodního inženýra, seděl zády k nim nějaký poník. Když vešli, křeslo se otočilo a oni spatřili, že je to jednorožec. Tedy, rozhodně měl roh, který slabě zeleně světélkoval. Hřívu měl také zelenou, avšak tmavšího a jedovatějšího odstínu, než měla Trickiina srst. Jeho vlastní srst přitom byla smolně černá, ale jeho tělo bylo vybavené množstvím kyberimplantátů. Z lodní konzole mu přímo do portu v jeho lebce vedl široký plochý kabel. Nejzvláštnější byly ale jeho oči - černé, bez bělma a zorniček.
“Ahoj, Dark Moone,” řekl profesor Hubertus Wise, poník neodpověděl, “tohle je posádka Angela. A tento pegas je jeho kapitán, jmenuje se Clip Fly.”
Jednorožec dlouho mlčel a upíral hypnotický pohled svých zvláštních očí do prostoru před sebou, nakonec přece jenom promluvil tichým, monotónním hlasem beze stopy emocí:
“Očekávali jsme vás.”
“Tuhle kapitán Clip Fly potřebuje doplnit posádku o upraveného navigátora…”
“A operátora štítu…,” dodala Trickie, následovala další pauza vyplněná tichem.
“Moje přítomnost v posádce je žádoucí,” vypravil ze sebe nakonec ten zvláštní jednorožec.
“Co to u Celestie…,” řekl Clip Fly, který nikdy upraveného poníka neviděl a který se konečně probral z úžasu, “vždyť je to nějaký autista, u všech prstenců!”
Není to autista, ozvala se mu v hlavě Trickie, jen má v hlavě místo mozku kus křemíku…
Z lodní konzole Singularity se najednou ozval Angelův bezpohlavní hlas:
“Jestli do toho mohu mluvit kapitáne, doporučuji Dark Moona do posádky přijmout. Už nějakou dobu s nim komunikuji, stejně jako se Singularitou. Provedl jsem také jeho sken. Dark Moon nepředstavuje pro naši misi riziko, naopak je podle mého mínění více než vhodný pro funkci navigátora a operátora štítů.”
“Ano,” řekl prostě Dark Moon.
“Tak tedy dobrá,” řekl rezignovaně Clip Fly, “povím vám, že už jsem velel kdekomu. Dokonce i posádce složené ze samých zatracených robotů. Ovšem tahle parta, to je tedy něco, to se jen tak nevidí…”
“Extrémní mise vyžaduje extrémní posádku, můj kapitáne,” široce se na něj usmála Trickie.
“Na tom něco bude,” zahučel Clip Fly a otočil se na profesora , “a nebude ti v posádce chybět Hubertusi? Přece jen, létat sám je dost riskantní...”
“Mám pod sebou několik schopných doktorantů, někteří jsou ochotni pro zápočet udělat téměř cokoliv. I létat se mnou po vesmíru v téhle staré plechovce,” zasmál se starý poník. Z lodní konzole se ozval příjemný a smyslný klisní hlas:
“Ještě že mám smysl pro humor, jinak bych se musela urazit, Hubertusi.”
“Vím, že ho máš, Singularito, proto jsem to řekl. Jsi samozřejmě ta nejchytřejší loď v celé galaxii.”
On se té lodi snad snaží lichotit, pomyslel si nevěřícně Clip Fly, ale výzkumná loď pokračovala:
“Jen druhá nejchytřejší, jak se zdá, proto se budu muset s Dark Moonem rozloučit. S Angelem jsme si už vyměnili příslušné kódy a podprostorové charakteristiky, kdybychom na sebe ještě někdy narazili. Přeji vám hodně štěstí, budete ho potřebovat.”
Po těchto slovech se křeslo, ve kterém seděl Dark Moon opět otočilo a Clip Fly pochopil, že se zřejmě ta podivná loď s tím ještě podivnějším jednorožcem beze slov loučí. Po nějaké chvíli vstal Dark Moon z křesla a odpojil kabel od své hlavy. Clip Flyovi se zdálo, že mu z koutku jednoho černého oka skanula slza. Pokud to však skutečně byla slza, rychle se vsákla do jeho černé srsti a další se už neobjevila.
“Tak to bychom měli,” uzavřel celou věc Clip Fly, “přesuneme se teď na palubu Angela. Děkuji ti za pomoc Hubertusi, Celestie nechť tě provází,” a podal starému vědci kopyto. Stejně učinila Griselda a po ní Trickie. Profesor Wise poté přistoupil k Dark Moonovi a beze slova ho objal. Ten při tom stál jako solný sloup, kopyta spuštěná podél těla, aniž by se pokusil objetí opětovat. Neřekl ani slovo.
Když se rozloučili, vydala se novopečená posádka lodi jménem Angel zpátky do doku a odtud na jeho palubu. Skafandry si ponechali na sobě, neboť se nehodlali zdržovat jejich pracným svlékáním. To jim zachránilo život. Jediný Dark Moon šel bez obleku i bez nějakého zavazadla. Zjevně neměl žádný majetek, který by si potřeboval vzít s sebou, a krátkou cestu rukávem s řídkou atmosférou uvnitř se očividně rozhodl absolvovat bez skafandru.
Zrovna prolétali rukávem na Angela, když se Trickie chytila kopytem za helmu a řekla do interkomu:
“Něco se stane… loď...”
“Zachycena podprostorová turbulence,” ozval se téměř současně ve sluchátkách robotický Dark Moonův hlas. Clip Fly neměl čas přemýšlet nad tím, jak může mluvit do interkomu, aniž by sám měl na sobě skafandr.
“Rychle do lodi!”
V témže okamžiku se reálný prostor několik kilometrů před dokem třináct zkroutil a vyplivl malou útočnou loď bez jakýchkoliv insignií. Od lodi se rychle oddělily tři drony a loď i roboti se z různých směrů začaly přibližovat k doku číslo třináct. Téměř okamžitě spustily palbu. Celé to netrvalo ani dvě vteřiny. Angel prakticky ihned aktivoval štíty a zahájil odvetnou palbu. Byl ale limitovaný tím, že se nemohl pohnout - byl stále ukotvený k portu a také čekal na svou posádku. Orbitální obrana nemohla zasáhnout, pirátská loď, nebo co to bylo zač, už byla příliš blízko a mohutné lasery na stacionárních satelitech mohly snadno poškodit nebo zničit Angela, kdyby začaly střílet. Clip Fly předpokládal, že je Angel pomocí komunikačních laserů požádal, aby nestřílely. Nepřátelská loď nebyla oproti Angelovi nijak zvlášť silná, ale aby mohli útok úspěšně odrazit, museli se co nejdříve dostat na palubu.
Clip Fly už otevíral dveře do lodi, když jeden vysokorychlostní projektil vypálený z magnetického kanónu proletěl rukávem jako kulka pudinkem, zasáhl ho v místě, kde se připojoval k doku a rozerval ho na kousky. Clip Fly, Griselda a Dark Moon, kteří se už naštěstí nacházeli na druhé straně rukávu, se stihli zachytit zachytit madel a ručkovali k otevřeným dveřím. Trickie tolik štěstí neměla, než se stihla něčeho chytit, vakuum ji vcuclo do vesmíru i s ubohými zbytečky vzduchu, které v rukávu byly. Pomalu se vzdalovala prostorem, kopyta legračně roztažená na všechny strany. Angel, který už stihl zničit dva ze tří dronů a téměř zlikvidovat štíty útočící lodi, otevřel servisní dvířka na svém plášti a z nich vyletěl údržbářský robot. Dron doletěl k Trickie, zachytil ji jednou ze svých tří manipulačních paží, rozletěl se s ní zpět a zmizel s ní v Angelově trupu. Zbytek posádky se už také stihl dostat dovnitř. Clip Fly si ještě v přechodové komoře strhl z hlavy helmu a zařval:
“Nouzové odpoutání! Obranný manévr delta osm!”
Výbušné zámky v kotvách explodovaly a Angel byl volný. Ještě během odpoutání proměnil Angel zbývajícího robota v ohnivou kouli a nyní se chystal zničit samotnou útočící loď, když ta se náhle jakoby zhroutila do sebe a zmizela, jako by nikdy nebyla.
“Jsou pryč,” řekl prostě Angel.
“Co se stalo? Sebedestrukce?” Griselda věděla, že rebelští teroristé občas podnikají takovéto sebevražedné útoky.
“Kdepak,” řekl Clip Fly a šklebil se u toho jako šílenec. “Unikli do podprostoru. Všichni na můstek, hejbněte zadkem. Angeli, co Trickie?”
“Je na palubě, živá a zdravá, kapitáne.”
“Dobrá práce. Griseldo?”
“V cajku…”
“Dark Moone?”
Žádná odpověď, avšak zdálo se, že je v pořádku. Což bylo docela s podivem, vzhledem k tomu, že byl asi na necelou minutu vystaven podmínkám otevřeného vesmíru. Asi všechny ty implantáty a vylepšení, pomyslel si Clip Fly. Když dorazili na můstek, Trickie už tam na ně čekala.
“Co to bylo? Piráti?”
“Nebo Rebelové,” přisadila si Griselda.
“Buď jedno, nebo druhé,” řekl zamyšleně Clip Fly. “Nějaké poškození, Angele?”
“Minimální, nic co bych nebyl schopen rychle opravit.”
“Podprostorová charakteristika nepřítele zachycena,” ozval se náhle zcela nečekaně Dark Moon.
“Máš jejich charakteristiku? Výborně chlape,” Clip Fly ho poplácal po hřbetě, ale nedočkal se žádné reakce. Podrostorová charakteristika byla takový originální podpis každé lodi.
“Angele, co Singularita?”
“V pořádku, byla v zákrytu za dokem.”
“Dobře, všichni na svá místa,” poručil Clip Fly a sám se usadil do kapitánského křesla. Ostatní zaujali také své pozice, Dark Moon si do hlavy opět zasunul kabel, který ho spojoval s lodí jako pupeční šňůra.
“Naším prvním cílem je soustava Orcus v kvadrantu 13 - B - 21.”
“Souřadnice zadány,” potvrdil Dark Moon.
“Tak se tedy odvážně vydejme tam, odkud se zatím nikdo nevrátil. Maximální rychlostí vpřed!”
Angel se pomocí manévrovacích trysek vzdálil z orbity a pak spustil fůzní motory na plný výkon.
“Kapitáne? Jaký je vlastně cíl naší mise?” Zeptala se Griselda.
Měl bys jim to říct, Trickie se podívala na Clip Flye.
“Letíme na druhý konec galaxie, naším cílem je Equus.”
“Páni,” Griselda uznale hvízdla. “To znamená, že nejspíš zemřeme. Ale taky nejspíš narazíme na spoustu Rebelů, takže já si nestěžuju.”
Dark Moon vypadal, že je mu to jedno. Clip Fly se pohodlně opřel v křesle. Myslel na loď, která na ně zaútočila. Piráti to nebyli, ti jdou po zisku a z téhle akce žádný nekynul. Typičtí teroristé to také nebyli, ti by navedli loď proti Angelovi jako kamikadze, nebo by odpálili všechnu munici na palubě v gigantické explozi. Tahle loď utekla, takže těm, kdo na ní byli, přinejmenším záleželo na životě. Nejvíc podezřelé bylo, že zaútočili zrovna na Angela. A ten zásah do přechodového rukávu, ve kterém se právě nalézali? Náhoda? Clip Fly na náhody nevěřil. Někdo je chtěl zabít, nebo jim alespoň zabránit splnit jeho misi. Přísně tajnou misi. Odteď musel počítat s tím, že nějaký tajemný nepřítel po něm jde a zřejmě ví o jeho plánech víc než jeho nadřízení. Na velitelství, nebo někde jinde, musel být nějaký špeh. Výborně, alespoň nebude nuda, pomyslel si spokojeně.