I. Proč potřebujeme nově formulovat cíle vzdělávání:

Vkládáme několik zdůvodnění proměny cílů ze zahraničních vzdělávacích dokumentů.  Hledejme domácí variantu, proč je třeba takovou změnu provést.

 

Považujeme za důležité uvědomovat si, že vzhledem k rychlosti, jakou se svět mění, připravujeme vzděláváním děti nikoliv pro život ve světě v jeho dnešní podobě, ale pro život zítřka, jehož podobou si nemůžeme být jisti.Jenže toto se děje celá staletí a my nejsme schopni vědět, co bude v budoucnu. Proto musíme zachovat ty nejdůležitější hodnoty, které nám historie dala. Mění se technika, ale nemění se člověk jako takový.

 

Svět se v nedávné době značně změnil a je zásadní, aby vzdělávání nejen drželo krok s touto změnou, ale předvídalo budoucnost tak daleko, jak jen je to možné.

1. Lidé potřebují být tvořiví a nebát se chyb, aby uměli řešit a nebáli se řešit problémy, které svět čekají.

2. Lidé potřebují ty správné dovednosti a znalosti aby se jim dařilo ve světě bohatém na informace.

3. Vzdělávání je zásadní pro pochopení a řešení objevujících se environmentálních problémů.

4. Vzdělávání může posilovat sociální soudržnost tím, že studentům poskytne dovednost vztahovat své hodnoty ke zkušenostem ostatních.

5.  Vzdělávání je zásadní pro zajištění rovnosti příležitostí ve společnosti.

6. Při reagování na tyto zvýšené ekonomické a společenské potřeby má vzdělávání zůstat důležitým přispěvatelem k duchovnímu, morálnímu, kulturnímu a tělesnému rozvoji mladých lidí.

 

 

II. Jak by měla vypadat stručná a veřejnosti srozumitelná podoba cílů vzdělávání:

Uvádíme jednu z podob stručné formulace cílů vzdělávání, tentokrát z Austrálie. Hledejme českou podobu této formulace. Vyhovuje tato, nebo je lepší něco změnit či doplnit?

 

Úspěšný učící se, Přiměřeně sebevědomý a tvořivý jedinec, Aktivní informovaný/á občan/ka, člověk s morálními hodnotami, které nebudou jen slovy,člověk pomáhající a chápající ostatní,

člověk, který je schopen reálně, kriticky zhodnotit svět a společnost kolem sebe a přijímat informovaná rozhodnutí.

 

 

III. Co ta slova znamenají.

Jak si představujeme nám blízký výklad pojmů, které se ve světě objevují jako klíčové v debatě o cílech vzdělávání.

 

Základní gramotnost –

Tvořivost –

 

(Kritické) myšlení –

 

Umět se učit a dělat to –

 

Podnikavost –

 

Sebedůvěra, sebeúcta, sebepoznání –

 

Naplňující život –

 

Dobré vztahy -

 

Houževnatost, nezdolnost –

 

Rozhodování –

 

Angažovanost a odpovědnost vůči společnosti a životnímu prostředí

 

 

IV. Na co nemáme při podrobnějším uvažování o cílech zapomenout.

Vpisujte postřehy, kde ve formulaci cílů příliš zjednodušujeme, všímejte si, co jsme opomněli.

V. Jak by bylo možné zajistit, aby na cílech vzdělávání existovala společenská shoda.

Hledejme konkrétní způsoby, jak by bylo možné  hledat shodu a porozumění na tom, co a proč od našeho vzdělávacího systému chceme.

(Je možné přidávat další odstavce a problémové okruhy. Jasný titulek umožní ostatním se v delším textu orientovat. Pamatujte na to.)

 Doplňuji:

VI. Jak zajistit, aby byly cíle pochopeny, akceptovány a ne výhradně formálně, na papíře, naplňovány?

 

Cíle vzdělávání definované RVP ZV a následně vtělené do školského zákona reagují na výzvy 21. století; přesto jak se zdá “nezafungovaly” ve smyslu výraznější kulturní proměny školy. Když pominu krajní polohy debaty, že čas veřejné školy skončil; takové debaty se neúčastním :); je třeba hledat nástroje a cesty, jimiž se papírové cíle a papírové myšlenky mohou stát hnací silou změny v rovině vyučování, myšlení a praktik učitelů.

 

Vzpomeňte si na počátek reformy kurikula; idea dvoustupňového kurikula přicházela zcela v souladu s kritickým myšlením k učitelům seshora, od velkých myšlenek, participace učitelů a žáků na tvorbě kurikula a tím odpovědnosti za vzdělávání, autonomie škol a sebehodnocení, aktivizace všech a commitment jako hlavní prostředek k dosažení dobrých výsledků učení, obrat pozornosti k činnosti a kompetencím žáka a formativnímu hodnocení jeho skutečného pokroku, zařazení aktuálních globálních témat... Reforma, jak se dnes zdá, zásadně neuspívá (kladla-li si za cíl kulturní proměnu školy a vyučování); a neuspívá, protože od velkých myšlenek “nedoklesala” do tříd, škol, hlav ředitelů škol a pedagogických pracovníků (nebyla adekvátně podpořena v konkrétním jednání a myšlení učitelů, nebyla doprovozena potřebnou materiální, morální podporou ani mediální iniciativou (srov. T. Janík a kol., 5 publikací a závěrečná doporučení “Kvalitní školy” vzniklé v rámci národního projektu OP VK Kurikulum G);

Iniciativu tedy přirozeně převzala neřízená komunikační  smršť, v níž se jako kapka v moři ztratili vzdělávání, žáci a učitel; a výsledkem je pachuť, že kdo byl aktivní, byl vlastně pitomý, protože stačilo počkat, až se reforma přežene.... Proto zůstala podle mne zatím na půl cesty, nevyužila svého počátečního potenciálu a nenaplnila ani cíle vzdělávání ze zákona.

P. Koubek