Byli to dva hřebci a jedna kobylka. Nastalo velké vítání, líbání a objímání. Neigh to všechno pozoroval a usmíval se u toho jako idiot. Když objímání skončilo, ukázala Pinkie na kobylku a řekla:

“Tak, Neighu, tohle je AppleJack, moje dobrá kamarádka a vzdálená příbuzná, o které jsem ti říkala. AppleJack, tohle je Neigh Gallop, můj nový snoubenec až z Klus Yorku…”

“Ťéší mě,” řekla AppleJack a natáhla k Neighovi kopyto. Ten jím s úsměvem potřásl a využil možnosti pořádně si tu kobylku prohlédnout. Byla také neurčitého věku, stejně jako Pinkie, avšak z jiného důvodu. Měla světlou srst, která byla tak vyšisovaná od sluníčka, až byla skoro plavá. Totéž platilo i o jejím ohonu a slámově žluté hřívě, které měla spletené do tlustých copů a stažené rudými stuhami. Na hlavě měla posazený velký prastarý stetson, zčernalý a oleštěný mnohaletým nošením. Docela dost jí slušel. Kolem očí měla drobné vějířky vrásek od častého smíchu. Oči samotné měla velké, smaragdově zelené a krásné. Pihovatá tvář se usmívala. Její postavu Neigh považoval za dokonalou, ani příliš hubenou, ani příliš tlustou. Měla silné plece a klasicky stavěné boky Oblečená byla do světlých jeansů s laclem a Neighovi chviličku trvalo, než mu došlo, že je nejspíš březí. Široce se na Neigha usmála a řekla hlubokým, znělým hlasem, protahujíc samohlásky:

“Tož tó mě taky móc téší, pane Gallop. Buďte vítanéj u nás na Sweet Apple Acres a buďte tu jako dóma…”

“Děkuji, prosím, říkejte mi Neighu…” AppleJack se zasmála.

“Tož dóbrá Neighu, vypadá tó, že ste vópravdickej gentleman. Tuhlencten vélkej póřez je můj brácha Big Mac-”

Ukázala kopytem na mohutného vysokého hřebce. Mohlo mu být tak kolem padesátky. Měl karmínovou srst, plavý ohon a prošedivělou hřívu. Kolem krku měl starý velký chomout, který nosil nenuceně, jako by to byl šátek. Taková vecička něco váží a Neigha při představě, že by ji měl nosit každý den na krku, rozbolel hřbet. Byl to skutečný obr, urostlý a mohutný.

“Eeyup!” Prohlásil znělým barytonem a podal Neighovi kopyto. AppleJack pokračovala:

“A tódlencto je můj milóvanej hřébec Wild West…” Ukázala kopytem na druhého hřebce. Ten mohl být zhruba v Neighově věku. Byl to vraník se zářivýma, pomněnkově modrýma očima. Také byl vysoký, i když zdaleka ne tak obrovský, jako Big Mac. Byl štíhlý, šlachovitý a pod lesklou srstí měl pevné, vyrýsované svaly. Na hlavě měl také černý klobouk s nízkou střechou a rovnou, širokou krempou. Tvář měl úzkou a protáhlou s ostrými rysy. Usmál se na Neigha a také mu podal kopyto.

Oba hřebci budili v Neighovi respekt. Ačkoliv sám nebyl žádné ořezávátko, nechtěl by se pustit do křížku s žádným z nich, a už vůbec ne s oběma najednou. V tom se k nim přihnala tři hříbata, kobylka - té mohlo být tak deset a dva ještě menší hřebečci, možná dvojčata. Všechna měla plavou hřívu a pomněnkové oči. Hned se vrhla na Pinkie a začala kolem ní poskakovat:

“Tetičko Pinkie! Tetičko Pinkie! Přineslas’ nám nějaký dobroty???”

“Nó ták, cák néumíte pózdravit?” Protáhla AppleJack a hříbata začala o překot Pinkie zdravit a pusinkovat. Rozesmátá Pinkie řekla:

“To je dobrý A.J., vždyť co já bych si bez svých zlatíček počala? Vždyť já už se na vás tolik těšila! To víte, že vám tetička Pinkie něco přinesla…” A otevřela svou miniaturní růžovou kabelku a začala z ní vytahovat tolik lízátek, bonbonů a dalšího cukroví, až se Neigh podivoval, jak se jí to tam všechno mohlo vejít. Hříbata nadšeně výskala a poskakovala.

“Děkujeme tetičko Pinkie! Děkujeme! “

“Vůbec nemáte zač moje zlatíčka! A tohle je váš nový strejda, jmenuje se Neigh, tak se mu hezky představte…” Hříbata se styděla, klopila oči a červenala se, ale jelikož byla také zvědavá, přistoupila postupně k Neighovi a natahovala k němu svá kopýtka.

“Já jsem AppleScent..,” špitla kobylka.

“A já Lucky West!” Novopečený “strejda” Neigh jim potřásl kopýtky. Přišel k němu nejmenší hřebeček.

“A já jsem Lone Star...taky si nám něco přivezl, strejdo Neighu?” Neigh se zatvářil rozpačitě.

“Ále nó ták, tó se ďélá? Hned se stréjdovi Neighovi ómluvte!”

Ale Neigh se už usmíval. Sklonil se k malému hřebečkovi a rozcuchal mu kopytem hřívu, pak se zamračil a s vážným výrazem řekl:

“Je mi to moc líto, ale bohužel pro vás nic nemám…,” hřebeček se zatvářil zklamaně, ale Niegh řekl, “...ale počkat! Zdá se mi, že máš něco za uchem! Ukaž…” Hmátl kopytem hřebečkovi za ucho.

“No co to jen může být, je to pěkně velké….no to je snad - pravý policejní odznak!” A podal vykulenému Lone Starovi svůj starý odznak.

“Jůůůů!!! Pravej policejní odznak! Policie Klus York! To je hustokrutopřísný!!! Děkuju strejdo!” A vrhnul se Neighovi kolem krku.

“Nemáš zač, dávej na něj pozor a půjčuj ho sourozencům.”

“Eeyup!” Řekl Big Mac, Neigh vzhlédl a uviděl, že se na něho všichni krásně usmívají, hlavně Pinkie. Hříbata se teď pro změnu vrhla na AppleJack a Wild Westa.

“Mamííí, tatííí! Podívejte co nám dala teta se strejdou!” Wild West se zeptal Neigha:

“Jste policista?”

“Býval jsem, ten odznak nosím z nostalgie s sebou, věděl jsem, že se mi bude ještě hodit,” usmál se Neigh. AppleJack řekla:

“Tož se póďte s náma pósadit ke stólu, určitě máte hlad...nebo jéstli chcéte, může vám Big Mac ukázat fármu…”

“Eeyup!”

“Prý jste vyhlášená kuchařka, takže u stolu se určitě potkáme, ale farmu si rád prohlédnu, jsem tu poprvé a je tu nádherně…” AppleJack se polichoceně usmála.

“Tak pótom sédíme támhle, zatím vás néchám v péči Big Maca.”

“Eeyup!”

AppleJack, Wild West, Pinkie se Spikem a hříbata se odebrali mezi stoly a Neigh osaměl s Big Macem. Vydali se spolu podél bíle natřené ohrady. Big Mac ukázal na přilehlý jabloňový sad a řekl:

“Jablka…”

Došli k jakési dřevěné kůlně částečně zapuštěné do země, byla plná sudů s padanými jablky, zřejmě určenými k výrobě moštu.

“Jablka…,” komentoval to Big Mac. Pokračovali dál kolem moštárny, což byla nízká budova z bíle natřených prken. Když šli kolem, Big Mac pohodil hlavou:

“Jablka…”

Nakonec došli k hlavní budově farmy stojící na nízkém pahorku Byl odtud krásný výhled na celou farmu i na prostranství se stoly, mezi kterými se už hemžilo mnoho poníků. Někdo právě rozsvěcel červené lampiony. Pod jedním dřevěným přístěnkem byly naskládané překližkové bedýnky plné nádherných, velkých rudých jablek, zřejmě určených k expedici. Big Mac na ně poklepal kopytem a řekl:

“Jablka…” Neigh odvětil:

“Je to skutečně úžasný ranč, přál bych si takový mít. Hlavně pro hříbata musí být skvělé vyrůstat takhle v přírodě. Já strávil hříběcí léta na ulici v Hooflynu. Můžu se zeptat, co to tu všude roste za stromy?”

“Jablka…”

“Já si to myslel, úžasné...Prý sem dnes dorazí ostatní kamarádky Pinkie a AppleJack…”

“Eeyup!”

“Prý snad dokonce i princezna Twilight Sparkle a taky Rainbow Dash z dua Arrows…”

“Eeyup!”

“A FlutterShy…?”

“Nope…!” Big Mac se zatvářil sklesle, Neigh pokračoval:

“Takže je to pravda…” Big Mac na něho tázavě pohlédl.

“Pinkie mi vyprávěla, že s nimi jejich kamarádka FlutterShy přestala kamarádit...je z toho celá neštastná…”

“Eeyup…,” souhlasil smutně Big Mac.

“Co ty si o tom myslíš, Big Macu?”

Ten mu věnoval další zkoumavý pohled, pak naznačil Neighovi kopytem, aby ho následoval dovnitř, do hlavní budovy farmy. Vonělo to tam jablky. Neigh ale neměl moc času na rozhlížení, protože Big Mac ho táhl nahoru po dřevěném schodišti. Vylezli až do podkroví a pak ještě výš. Nakonec se ocitli v malé věžičce s korouhvičkou na střeše farmy. Na všechny světové strany mířila okénka, na parapetu ležel velký binokulární dalekohled - triedr. Byl to drahý, profesionální model, takový, jaký Neigh používal na vojně. Big Mac ho vzal, přistoupil k okénku vedoucímu na západ a přiložil si ho k očím. Chvíli zaostřoval a pak pokynul Neighovi, aby se také podíval. Podal mu dalekohled a kopytem ukázal kam ho má namířit.

Farma stála na kopci, směrem na západ bylo řídce zalesněné údolí, kterým se táhla dvě říční koryta. Na druhé straně se údolí opět zvedalo. Neigh si přiložil triedr k očím. I když už byla téměř tma, dalekohled měl dobrou světelnost. Neigh brzy rozeznal cestu, po které se dopoledne ubírali se Spikem a pak i plot, ke kterému došli. Neigh pokračoval pohledem dál a uviděl velký stromový dům podobný Ponyvillské knihovně, jen o něco menší. V jednom okně se svítilo. Aniž by dal dalekohled od očí, zeptal se:

“Ten stromový dům...tam bydlí FlutterShy?”

“Eeyup!”

“Moment, právě jde někdo ven…vidím nějakého poníka...je to pegas...má - žlutou srst! To je FlutterShy?”

“Eeyup!”

“Co to dělá…? Má lucernu...jde k plotu...obchází ho...proč neletí? Aha...hledá jestli není plot někde poškozený…”

“Eeyup!”

“ Vrací se domů….už je uvnitř….teď zavírá okenice…,” Neigh konečně odložil dalekohled, “...to je divné…”

“Moc divný…,” souhlasil Big Mac.

“Díváš se tam často?”

“Eeyup!”

“Přijde ti na jejím chování něco zvláštního, neobvyklého?”

“Všechno…”

“Například?”

“Její zvířata...jsou pryč…”

“No, to tedy je divné…” Big Mac naznačil gesto, jako že si kopytem ucpává nos. “Smrdí to…”

“To rozhodně…,” Neigh vrátil Big Macovi dalekohled, “...díky, žes mi to ukázal, Pinkie si s tím pořád láme hlavičku a mě to dělá starosti...asi bychom se měli vrátit. Víš jaké dokážou kobylky být, když je poník nechá dlouho čekat…” Big Mac se od srdce zasmál basovým smíchem.

“Eeyup!”

Vydali se společně dolů po schodech a pak zpátky na travnaté prostranství plné stolů a poníků. Velkých stolů mohl být dobrý tucet. Byly krásně prostřené červenobíle kostičkovanými lněnými ubrusy a ozdobené květinami. A byly bohatě prostřené a bylo to samé poctivé, výživné a pořádné venkovské domácí jídlo. Neigh viděl jablečné a dýňové koláče, samozřejmostí byly mísy plné krásných velkých jablek. Byly tam tácy a na nich hromady žluťoučkých kukuřičných klasů, ze kterých se kouřilo a které se leskly máslem. Z velkých kameninových hrnců se také kouřilo a stoupala z nich lákavá vůně, Neigh nazvedl jednu pokličku a zjistil že hrnec obsahuje zapečené brambory s mrkví. Začaly mu téct sliny a zakručelo mu v břiše. A stály tam džbány a lahve s jablečným moštem.

A bylo tam snad sto poníků a stále přicházeli další. Neigh viděl Lollipop z cukrárny a také Tipsy Topsy se šedou klisnou, která musela být její maminka. Poníci jedli a pili nebo postávali v hloučcích s korbely cideru v kopytech a konverzovali. Další poníci právě dokončovali jakési improvizované dřevěné pódium a na třech místech hořel velký oheň, který společně s lampiony celé prostranství osvětloval. Začínaly vycházet hvězdy a nad zrůžovělým horizontem visel velký bledý měsíc s tváří poďobanou od kráterů.

Společně s Big Macem došli ke stolu, kde seděla Pinkie. Vedle ní seděl Spike a starší hubený pony s hnědou kadeřavou hřívou a bradkou. Měl na sobě pončo. Dále tam seděla AppleJack s manželem a vedle nich bylo zaparkované staré velké kolečkové křeslo. V něm byla drobná vrásčitá stařenka. Její hříva dávno zbělela a mohlo jí být snad sto let. Bezzubými dásněmi žvýkala kus jablečného koláče, na klíně měla položené mosazné naslouchátko. Kolem stolu pobíhalo a hrálo si několik hříbat.

“Nó kdé sté? Už sém vás šla málém hlédat,” AppleJack se smála a Pinkie se zasmála také:

“Koukám Neighu, že už jsi se stihl spřátelit i tuhle s Big Macem. Tohle je můj obchodní společník Cheese Sendwich…” Ukázala na bradatého poníka v ponču. Neigh mu podal kopyto. Začínám ztrácet přehled, kdo je kdo, pomyslel si.

“A tóhle je babička Smithová…” Neigh se sehnul ke stařence a nahlas řekl:

“Dobrý den!” Babička Smithová si přiložila naslouchátko k uchu a zaskřehotala:

“Cóžé???”

“DOBRÝ DEN!!!”

“Ááá, dóbrej panáčku, dóbrej,” náhle její kopyto vystřelilo nečekanou rychlostí a sevřelo Neighovu paži jako ocelový svěrák, přitáhla si ho blíž. “Dám ti jédnu rádu mladíku: drž se Pinkie, je to hódná hólka!!!” A pustila Neighovo kopyto.Ten si promnul zápěstí a zařval:

“DĚKUJI, BUDU SE JÍ DRŽET!”

Stařenka Smithová spokojeně zamlaskala a zdálo se, že zapomněla, že tam Neigh vůbec stojí. Náhle se ozval výkřik:

“Už letí!!!”

Neigh se otočil a uviděl nějaké hříbě, jak ukazuje kopytem kamsi k severnímu obzoru. Všichni se tam dívali a Neigh se podíval také. Zprvu neviděl nic, ale pak si všiml, že jedna z hvězd má zvláštní namodralý svit a zvětšuje se. Tajemná hvězda se za chvíli proměnila v stříbrno-modrý bod, který nechával na obloze duhovou stopu. Bod se stále zvětšoval a Neigh uviděl, že jsou to dva pegasové - jeden modrý a druhý stříbrný - letící neuvěřitelnou rychlostí. Bylo to duo Arrows.

Pegasové udělali nízký průlet nad Sweet Apple Acres a právě když byli nad prostranstvím s poníky, ozval se aerodynamický třesk. Arrows to zvedli, udělali velký looping a přistáli mezi stoly. Velcí i malí poníci řvali nadšením, Neigh taky.

Slavné akrobatické duo Arrows tvořily dvě klisny, které teď stály na trávníku a k nimž se už sbíhali poníci. Obě klisny byly štíhlé a vysportované, neměly na sobě jediný gram přebytečného tuku. Oběma jim mohlo být tak kolem pětatřiceti až čtyřiceti let. Rainbow Dash měla blankytnou srst, ohon a hřívu měla v barvě duhy. Měla moderní účes , jaký v Klus Yorku s oblibou nosili náctiletí obojího pohlaví - hřívu měla natuženou do jakýchsi špiček, takže Neighovi připomínala duhového ježka. Právě si posunula do čela letecké brýle a shýbala se, aby dala nějakému hříběti autogram. Její partnerka Lightning Bolt měla nádhernou stříbrnou srst a stříbrná byla i její křídla. Ohon a hřívu měla sněhově bílé, hřívu měla nakrátko ostříhanou. Také si sundala brýle a Neigh uviděl velké oči jantarové barvy.

Obě kobylky chvíli rozdávaly autogramy a potřásaly si kopyty s nadšenými poníky. Pak zamířily ke stolu, u něhož seděl Neigh. Následovalo další kolo velkého vítání a objímání. Nakonec Pinkie představila obě klisny Neighovi. Když si potřásli kopyty, řekl:

“Váš přílet byl velmi efektní, snad to nebudete považovat za impertinenci, ale velmi vaše létání obdivuji. I když jsem měl možnost vidět vás jenom jednou, kdysi dávno na vojně. A teď samozřejmě.”

“Tak to bychom možná mohly speciálně pro vás udělat později večer takovou malou ukázku našeho vystoupení, co ty na to Dashie?” Lightning se usmála na Neigha a mrkla na svou partnerku.

“Yop. To bysme mohly.” Neigh pochopil, kdo z téhle dvojice je ten “chytřejší”.

“Ták jéště čékáme na Twilight a Rarity…,” to se ozvala AppleJack, ale najednou vyskočil Spike na lavici a začal svým rozeklaným jazykem ochutnávat vzduch.

“Už jdou! U branky!”

Všichni se zvedli a vyrazili k brance, Neigh nabídl Pinkie rámě a stejně učinil Wild West v případě AppleJack. Big Mac tlačil pojízdné křeslo s babičkou Smithovou, kolem nich hopsala a dováděla hříbata a nad tímhle průvodem poletovaly Rainbow Dash a Lightning Bolt. K brance porostlé planými růžemi právě přicházeli dva hřebci a dvě klisny. A byly to asi nejkrásnější klisny, jaké kdy Neigh viděl, samozřejmě kromě Grety a Winter.

Nejvíce přitahovala Neighův pohled bílá jednorožka Rarity. Byla to pohádkově krásná , dlouhonohá klisna s překrásnou fialovou lesklou hřívou, kterou mela vyčesanou nahoru, takže odhalovala její ušlechtilou, mléčně bílou šíji, zdobenou platinovým náhrdelníkem s velkými brilianty. Do účesu měla vetknutý platinový diadém taktéž zdobený obrovskými diamanty. Velké modré oči mandlového tvaru byly lemované řasami tak dlouhými, že když zamrkala, měl Neigh pocit, že cítí průvan. Ty oči byly tak krásné, že ho téměř fyzicky bolelo se do nich dívat. Měla na sobě dlouhé indigově modré šaty zdobené jemnou bílou krajkou s maličkými brilianty. Celé to doplňovala malá modrostříbrná kabelka typu “psaníčko”. Neigh se přistihl, že na ni civí s otevřenými ústy a přinutil se čelist zavřít. Vedla se za kopyto s velkým, svalnatým hřebcem skořicové barvy, jasně rudou hřívu měl vyholenou téměř na kůži. Neigh hned poznal kapitána Klus York Thunders Double Strikea. Dlouho nečetl bulvár a tak pro něj bylo překvapením, že jsou teď tihle dva spolu.

Další pár byl neméně celebritózní. Nebyl to totiž nikdo jiný než samotná její královská výsost princezna Twilight Sparkle v doprovodu svého manžela korunního prince Abdala Faruka Al-Hayeda, přezdívaného bulvárem familiárně “Abdi”. Princezna je alicorn a je známá po celé Equestrii, Neigh viděl její portrét už mnohokrát. Přesto to bylo něco docela jiného než vidět živou princeznu na vlastní oči. Princezna byla štíhlá a vysoká a neobvyklá kombinace rohu a křídel Neigha kdo ví proč znervózňovala. Vyzařovala z ní jistá aristokratická nadřazenost, která ovšem z větší části zmizela, když se princezna sehla, aby mohla políbit páchnoucího Spikea, který ji přiběhl naproti. Měla krásnou, urozenou tvář a dokonalý úsměv, který ovšem působil tak trochu nadpozemsky. Princ Abdi byl urozený arabský hnědák s lesklou srstí, bílou lysinou na čele a hypnotickýma černýma očima. Měl souměrnou tvář s hranatou čelistí a podmanivý úsměv orámovaný tenkým knírkem podobným tomu, jímž se honosil Neigh.

A opět se začali všichni líbat, objímat a vítat a Neigh si mohl mezi své nové známé započítat rovnou šest velkých equestrijských celebrit. Zajímavé, předevčírem jsi neměl ani floka a tvým jediným přítelem byla lahev bourbonu. A teď tu konverzuješ se supermodelkou a členy královské rodiny.

Když se tedy všichni uvítali a Neigh se se všemi seznámil, pokynula jim AppleJack, aby se všichni usadili u stolu a sama si vylezla na dřevěné pódium. Počkala, až se přítomní poníci jakžtakž utiší a spustila:

“Přéju vám krásnej večér!” Odpověděl jí potlesk, když utichl, pokračovala:

“Buďte tu všici vítáni a dóbře se bávte. Nébojte se , jídla i pití je dóst a za chvíli bude i můzika!”

Následoval další potlesk.

“A teď dóvolte, abych vám přédstavila nóvýho hósta tady v Ponyvillu a mýho nóvýho přítele a také nóvýho snóbence naší milóvaný Pinkie Pie, pana Neigha Gallopa!”

Než si Neigh uvědomil co se děje, šťouchla do něj Pinkie a on se zničehonic ocitl na pódiu, kde na něj upírali své zvědavé zraky všichni přítomní poníci . Zrudl a chviličku přemýšlel, co říct. Nakonec si stoupl před publikum a řekl:

“Milý obyvatelé krásného Ponyvillu. Jsem v tomto úžasném městečku teprve od včerejška , ale jsem velmi mile překvapen krásným uvítáním, kterého se mi tu dostalo. Moje krásná a milovaná Pinkie mi o Ponyvillu hodně vyprávěla, ale musím říct, že jsem si ani tak nedokázal představit, jak skělé místo je Ponyvill a jak skvělí poníci ho obývají. Ještě jednou vám děkuji! A všem přeji krásný večer a hezkou zábavu!”

Chvilku bylo ticho. A pak se spustil dlouhý potlesk. Neighovi spadl kámen ze srdce, než si s hrůzou všiml, že na něho pomrkávají dvě sotva plnoleté kobylky a raději rychle slezl z pódia. AppleJack ho následovala a posadili se zpátky ke stolu. Někdo postavil vedle Neigha plný korbel cideru, talíř a lžíci. AppleJack se na všechny usmála a řekla:

“Ták se do tóho pusťte, dóbrou chuť!” Neigh se nenechal dvakrát pobízet.