Valar morghulis a Podzimní 2016

Na Podzimní jsem se rozhodl udělat menší pokus (teda, ve skutečnosti jsem se ho už snažil udělat už na nějaké staré Paralaxe, ale tehdy nevyšel). Zkusit složit tým z lidí, kteří se moc neznají a do týmu se dopíšou sami. Takovej ad-hoc Zimoc. Takže jsem zaregistroval tým s názvem Valar morghulis, nastavil heslo na valardohaeris a čekal, co se stane. No, nestalo se nic moc, nejdřív se mi tam přihlásil Mike, který se ale nakonec rozhodl vzít svoje kamarády, tak jsem byl chvíli napnutej, jestli něco bude, ale tak napůl přes fórum a částečně zamýšleným způsobem se tým naplnil (v pořadí Tonda, Sabrina, Erik a Dero). Nicméně výsledek pokusu je spíš negativní, nikomu se hádat heslo moc nechtělo, aniž by věděli, že mají. Ale tým by byl.

Před hrou jsem si akorát udělal chodítko na místní hvězdnobránový systém, namazal si optimistických sedm rohlíků, na startu jsme se trochu pohecovali s kamarády a bylo to na spadnutí.

Hra

Prý nebude pršet, slibovaly modely. Na startu to tak dvakrát nevypadalo, takže po roztržení obálky a distribuci úkolů jsme se akorát schovali pod deštníky a já jsem si (špatně) narýsoval orienťák na papír. No. Ostatní svoje úlohy už mají a já jsem akorát zjistil, že v cíli nic není a jen okolo občas visí nějaké písmeno. Trochu fail. Tak to rýsuju znova, ostatní obíhají písmena naslepo a nakonec asi hodinu po startu máme všechny placky. Naštěstí jsme mezitím vymysleli, co s nima, tak to ani nebyla taková ztráta.

Rozhodně to nebyla taková ztráta jako trochu delší luštění dvojky. Moc nám nesedla, vyzkoušeli jsme různý varianty hledání morseovky, ale byla tam tak trochu divně. Na začátek žádnej odvaz. Předbíhá nás poměrně dost týmů, některé jen kouknou a vidí.

Ale taky jsme se zvedli a zmizeli. Po cestě po koulských schodech potkáváme Vlhkou jámu, která nám nabízí jedno dítě (teda přesněji, Aničce nabízí nás, že ji můžeme odvést přímou cestou).

U hřbitovní zdi vyzvedáváme Někoho někoho a jdeme. Jen nás trochu zaráží tajenka KOD KRYM, ale projistotu to kontrolujeme ale vypadá to, že to je správně. Věž na Dívčích hradech.

Vzpomínám si, že jsme s Ondrou v těchto místech dělali terénní průzkum pro Hvězdnou bránu a liboval jsem si, že nemusím jít v opačném směru… Tak teď musím, ale aspoň ty schody už jsou za námi.

Další šifru jsem ani neviděl. Předvoj ji vyzvedl, vyluštil, posunul se o dva čtverečky v mapě a já jsem jen po internetech ověřil, že jdeme dál. Dero mi oplátkou posílá vyfocené zadání matematiky, ale to už jsem mu v patách.

“Tak co kdybychom to prostě spojili,” je řešení další šifry, když chvíli dumáme nad různými geometrickými obrazci a mezitajenkou.

Zatím to všechno odsýpá a horko těžko stahujeme ztrátu z druhé šifry. O prvních pár míst před námi a okolo nás se dělí očekávaní favoriti jako Bazinga a Hrošíci a i černí koně jako Mikův kamarádský tým nebo Rychlý mouchy a Enigmafie.

A jde se dál, podél Prokopského údolí a dolů… netěšíme se, až půjdeme nahoru.

Vpodstatě všechno luštíme na první dobrou. Teda, někdy to trochu zaskřípe, když držím obloučkovou šifru vzhůru nohama a tajenka začíná VLVL… Ale brzo přichází už i trochu těžší šifry. Začíná to papírovou skládačkou, kde se dotahujeme do první trojky.

Potom se pořadí moc nemění, jen se nám podaří přeskočit Mika a odcházíme k Vavřincovi. Tonda obětavě vybíhá pro zadání. Dole pod kostelem luštíme a míjí nás Jirka (t. č. Rychlý mouchy), který ráno byl na závodě a myslel si, že se připojí někde před půlkou hry a zatím se schyluje ke konci.

Na další šifru docházíme první, ale Rychlý mouchy dotahují. Piškvorky jsou skvělá šifra, ale i když luštíme téměř optimálně, Mouchy se zvedají stejně s námi a další kód zadávají o fous dřív (zas mě to odhlásilo, fuj…).

Bludiště je rozhodující. Výslužka nám dochází brzo, ale co s ní, to podstatně později než vítězům. Když vyzvedáváme poslední stanoviště, Mouchy už luští cílovou šifru.

Tam docházíme, už když si otevírají cílové pivo. Jsem nervózní a naštvanej, protože mi v kapse vytekla propiska. Tohle úplně nesnáším, zvlášť, když jsem to zjistil s modrým víčkem v puse. Ekl. Ale čert to vem, luštíme strom. Teda, naše botanické znalosti jsou mírně zaostalé, takže potom, co máme FINALNI KOD JE, nemůžeme pořádně dohledat, co je ten zbytek… PODVOZEK? PODVAZEK? BULDOZER! Hurá, jsme tam.

Protože cíl není ještě otevřenej, jdeme s Mouchami a o chvíli později dorazivší Bazingou do hospody na večeři, což je trochu jiný příběh.

Najezení se vracíme do cíle, kde nás čeká vyhlášení a moučník. My za druhé místo dostáváme marcipánové ježky s jablky, vítězové zasloužený dort.

jezek-crop.jpg

Hra byla výborně připravená, šifry fungovaly, i když byly poměrně jednoduché. Je dobře, že jste je po testu nechtěli nějak uměle ztěžovat, to mohlo nedopadnout dobře. Nej šifra byly samozřejmě piškvorky, ale celkově poslední trojice-pětice byla nadprůměrná. Přesunový systém taky fungoval. Pro týmy, co si to odměřovaly ručně, to ale mohlo být kritické zdržení, protože to celkově byl sprint. Jen websystém by to chtělo trochu víc mobil-friendly (mínus: krátký timeout session, malinkatý formuláře, nápověda zaškrtáváním). A bylo dobře, že se nakonec počasí rozhodlo, že pustí slunce zpoza mraků ven. Trasu jsme pak v hospodě ohodnotili tak, že byla docela kvantová. A to že mohla být úplně skvělá, nebo úplně na nic (kdyby bylo škaredě, bláto a vítr). Naštěstí to vyšlo prvním způsobem.

Já jsem spokojenej. Díky za hru.

Aleš (Jaqen H’ghar)

Já taky, díky!

Dero (Faceless Man)

Já se přidávám s poděkováním a zároveň děkuji Alešovi za povedenou a výstižnou reportáž

Tonda (A man has no name)

Tak i já se přidávám. Díky patří jednak tomuto našemu úžasnému experimentálnímu týmu, kde se sešla opravdu skvělá banda lidí. A to hlavní díky náleží samozřejmě orgům! Za mě opravdu moc krásná trasa, pěkné a luštitelné šifry, prostě shrnuto - bylo to super a už se těším(e?) na případný další ročník! :) DÍKY!

Sabrina (A girl)