O dva měsíce dříve

FlutterShy našla vránu ležet pod jedním z těch nových stožárů na vedení elyktrické energie. Vrána byla mrtvá. Stožár samotný byl vysoké, ošklivé ocelové monstrum s rozsochatou korunou - podobal se strašidelnému stromu z nějakého temného prokletého lesa. Vedl tlustými měděnými dráty elyktriku ze vzdálené hydroelyktrárny do jediné elyktrikované budovy v Ponyvillu - do nemocnice. FlutterShy chápala význam objevu elyktrické energie a její přínos, například právě v medicíně. Přesto neměla tyhle nové vynálezy a objevy v lásce. Když byla ještě mladou kobylkou, omezoval se veškerý technický pokrok na využití parní energie. Tam, kde nestačily svaly zemních poníků, nastoupila pára a co nezvládla pára, to vyřešili jednorožci pomocí staré dobré magie. Dnes bylo využití páry stejně běžné jako dýchání, a k tomu se roztrhl pytel s novými vynálezy. Byla tu chymická a elyktrická energie, telegraf, palné zbraně,a teď dokonce spalovací motory - FlutterShy už měla tu čest vidět skutečný automobil: páchnoucí a rachotící monstrum, které se podivně natřásalo a nepohybovalo se rychleji, než poník jdoucí procházkovým tempem. Přesto způsobily různé samohybné vehikly doslova horečku a každý jen trochu zámožný poník teď vlastnil nějaké to přibližovadlo. FlutterShy ne.

Zvedla mrtvou vránu a uložila ji do plátěné tašky, kterou měla pověšenou kolem krku. Doma bude muset provést pitvu a určit přesnou příčinu smrti. Elyktrické dráty nad její hlavou divně vrněly a drnčely, FlutterShy se tu necítila dobře. Otočila se a zamířila k domovu. Jak se blížila ke svému stromovému domu na okraji lesa Everfree, přibývalo kolem zvířat a ptáků a FlutterShy se nálada pomalu lepšila. Sem, k jejímu domu, se zatím žádná auta ani žádné dráty nepřiblížily. Zatím. A FlutterShy si umínila, že se vynasnaží, aby to takhle vydrželo co nejdéle.

Když vešla do svého domu, ucítila, že se pohnul Angel, ukrytý v její hřívě. Byl to už třetí králík toho jména, kterého měla. Vždy, když se vzdálila od svého domu a od lesa Everfree, ukryl se vyděšený Angel v její hřívě a odmítal vylézt. FlutterShy ho chápala. Ani ona už pomalu nepoznávala Ponyvill. Rozhodně se dost lišil od Ponyvillu jejího mládí. Zaprvé - bydlelo v něm mnohem víc poníků. Během jejího života se Ponyvill proměnil ze středně velké vesnice ve větší městečko, rozšířil se, vyrostlo mnoho nových domů. Ulice byly od rána do večera plné poníků, ve městě se prohánělo několik parních automobilů a dokonce jeden elyktrický a jeden poháněný petrolejem. Dnešní Ponyvill byl hlučný, plný ruchu a páry a jeho pouliční osvětlení zastiňovalo po setmění hvězdy na obloze. Naštěstí pro FlutterShy a její zvířátka expandovalo město spíše směrem od lesa Everfree, než směrem k němu.

FlutterShy Angela pohladila a pohladila i obrovského medvěda Whoopiho, který spal na podlaze uprostřed místnosti. Whoopi už byl starý a spal často a dlouho. Potom přešla ke svému pracovnímu stolu a opatrně na něj položila tašku s mrtvou vránou. Šla k umyvadlu, a důkladně si vydrhla kopýtka. Ve sklepě si vzala lahev studeného moštu (měla díky AppleJack poměrně slušnou zásobu) a několika velkými loky uhasila svou žízeň. AppleJack...jak dlouho jí už neviděla? Od vánoční párty u Pinkie ne. Vlastně jedinou kamarádkou, se kterou se od toho večírku setkala, byla Pinkie. Ach Pinkie, sladká Pinkie… nebýt jí, byl by už z FlutterShy hotový asociál. Dvakrát, třikrát týdně zaklepala Pinkie na její dveře a skoro vždy přinesla něco dobrého. A Pinkie uměla vařit, a jak uměla péct! Většinou nezapomněla donést i nějakou lahev. To si pak vždycky u FlutterShy za domem rozprostřely deku a udělaly si malý piknik. V zimě si pak vždy zalezly k FlutterShy do postele a v měkkých peřinách si povídaly, krmily se sladkostmi a nechávaly kolovat lahev. Pinkie měla vždy nepřebernou hromadu historek a drbů, ráda si brala na paškál své manžely a milence, ať už minulé, nebo současné. FlutterShy jí na oplátku vyprávěla příhody, které prožila se zvířaty.

FlutterShy přistoupila ke svému pracovnímu stolu a rozsvítila lampu. Pak opatrně vytáhla vraní tělíčko z tašky a položila jej na bílý keramický podnos. Mrtvá vrána jakoby téměř nic nevážila, vypadala jako klubko černého peří. Oči podobné dvěma černým korálkům měla vytřeštěné. FlutterShy uchopila pinzetu a začala odhrnovat peří stranou. Za chvíli našla, co hledala. Na břiše a také u kořene ocasu vedle kloaky nesla kůže známky popálení. Taková poranění už FlutterShy viděla - popáleniny od elyktrického proudu.

FlutterShy zamyšleně odložila pinzetu. Za posledních pár let bylo takových případů víc, a nešlo jen od elyktrický proud. Regulace horních toků řek, kvůli výrobě elyktrické energie, měla na svědomí znatelný úbytek ryb a vodních živočichů. Množství poníků, aut a strojů vydávalo hluk, který plašil zvířata a ptáky. Těžba surovin zanechávala na krajině stopy, jejichž zahlazení bude trvat celé dekády. Les Everfree byl velký a hluboký, ale jak si povšimla, na jeho okrajích žilo stále méně zvířat. Samotnou Zecoru neviděla už téměř celý rok. FlutterShy měla za to, že se přestěhovala ještě hlouběji do svého hvozdu. A jak jí důvěrně sdělila starostka Mare, když přišla požádat o ošetření svého mývala, byl u ní nějaký zazobaný pegas až z Fillydelfie a ptal se jí na cenu licence na těžbu dřeva v lese Everfree. Pochopitelně s ním vyrazila dveře. FlutterShy ale přemýšlela, za jak dlouho se objeví další takový podnikavec.

Najednou se cítila hrozně unavená. Unavená a sama. Moc si přála, aby tu s ní teď byla nějaká její kamarádka. Třeba bezprostřední Rainbow Dash, bylo by skvělé proletět se spolu voňavým zimním vzduchem. Nebo hloubavá Twilight - kolikrát si spolu povídaly o všem možném celou noc až do rána? Jenže Rainbow Dash byla v Cloudsdalu a Twiilight na hradě Canterlot. Podívala se z okna a viděla, že slunce už se chýlí k západu. S povzdechem uchopila mrtvou vránu, uložila ji do papírového sáčku. Musí nakrmit zvířata a potom ptáka pohřbít.

Když vyšla před dům, zhluboka se nadechla mrazivého večerního vzduchu. I když se podle kalendáře zima už chýlila ke konci a na zemi neležel žádný sníh., bylo stále velice chladno. Nakrmila a zkontrolovala všechna zvířata, která se v současnosti nacházela okolo jejího domu i v něm. Při té práci se její nálada zlepšila. Není tu přece sama, zvířátka jsou tu s ní. Když tu není Rainbow Dash, může se proletět s netopýrem a vlaštovkou. A zítra se určitě staví Pinkie.

Nakonec vzala rýč a sáček s mrtvou vránou a vydala se na blízký pahorek. Z trávy vyčnívalo několik malých mohylek. FlutterShy vykopala další hrobeček a uložila do něho sáček s lehounkým ptačím tělíčkem. Nahrnula na něj hlínu, kterou pak uplácala. Potom chvíli mlčky pozorovala hvězdy, které se pomalu rozsvěcely na tmavě purpurová obloze. Pak si hodila rýč na hřbet a vydala se k domovu.

Doma se znovu umyla a udělala si hrnek teplého mléka s medem. Podrbala Whoopiho, který stále spal na podlaze v nohách její postele. Vzala si knížku, kterou jí Twilight půjčila kdysi dávno, a kterou měla rozečtenou už několik let, a vlezla si s ní i s hrnkem teplého mléka do postele. Ucítila, jak pod peřinu vlezl Angel a schoulil se u jejích nohou. Chvíli se pokoušela číst, ale nedokázala se na to soustředit. Odložila knížku a zadívala se do stropu. Netrvalo dlouho a usnula…

...FlutterShy stála uprostřed lesa Everfree a les hořel. Všude kolem ní a nad ní se hnalo ohromné množství všech možných zvířat a ptáků. Utíkali do bezpečí.

“Pokrok nezastavíš.”

FlutterShy se prudce ohlédla a uviděla svoji kamarádku Rarity. Stála uprostřed plamenů, měla na sobě dokonale padnoucí šaty a na hlavě nádherný účes. Šaty na ní začínaly doutnat.

“Ani stáří nezastavíš.”

Z ohně vystoupila Twilight, křídla jí plála a v kopýtku držela krabičku zápalek. FlutterShy se podívala na Rarity a ta už byla celá zahalená plameny, přesto klidně stála a usmívala se. Uslyšela nějaké rány a když se tím směrem podívala, uviděla AppleJack jak drží velikou sekeru a snaží se podetnout vysoký a starý strom. AppleJack se na ní podívala a řekla:

“Nic nevydrží věčně.”

Někdo jí poklepal na hřbet, otočila se a stála tam Pinkie. Pinkie se naklonila, až se jejich nosy téměř dotýkaly:

“FlutterShy! Probuď se…”

Otevřela oči a zjistila, že leží doma ve své posteli. Byla téměř naprostá tma a skoro dokonalé ticho. Až moc velké ticho. Neslyšela skoro žádné zvuky, které by vydávala zvířata, až na tiché a pravidelné oddechování medvěda Whoopiho. Shodila ze sebe peřinu a vzala do kopýtek králíka Angela. Spal. Neměl by spát - vždycky se probudil, když se probudila ona. Měla neodbytný pocit, že je něco špatně. Rozhlédla se po místnosti. Najednou jí srdce sevřela ledová ruka strachu, krk se jí stáhl tak, že skoro zapomněla dýchat. Tam, u protější stěny. V dokonalé, černočerné tmě modrozeleně svítily dva body. Oči. Někdo tu s ní je. A pozoruje jí.

Trochu se posunula a šťouchla kopýtkem do Whoopiho. Nic. Uštědřila mu pořádný kopanec. Nic - medvěd spal jako zabitý. Polkla, v krku měla hrozné sucho. Přiškrceně se zeptala:

“Je tu někdo?”

Hlas měla tak tichý a pisklavý, že jí téměř nebylo rozumět. Přesto zazněla odpověď:

“Ano, já.”

Tichý, klidný, vyrovnaný hlas - nějaký hřebec?

“Zůstaňte, kde jste a nehýbejte se. Mám zbraň. Teď rozsvítím.”

Chvilku v panice šátrala po stolku, dokud nenahmátla krabičku zápalek. Škrtla a zapálila petrolejku a nasadila na ní cylindr. Pak se podívala k protější zdi. Na lavici se tam pohodlně rozvaloval antracitově černý jednorožec a tyrkysovýma očima a stříbrnou hřívou. Vypadal, že už není nejmladší. Na boku měl znaménko - pět stříbrných hvězd uspořádaných do pentagramu.

 FlutterShy najednou popadl vztek. V mžiku byla na nohou. Na překonání místnosti jí stačilo jedno mávnutí křídel. Převrhla při tom stůl a porazila stojan na deštníky, ale na tom nezáleželo. Hlavní bylo, že teď klečela na tom černém jednorožci a držela ho pod krkem. Hlasem tichým, ale chladným jako ocel řekla:

“Co jsi zač? A kde ses tu vzal? A co po mě chceš? Mluv a rychle - a varuju tě! Jestli jenom pomyslíš na to, že použiješ ten svůj roh, přísahám u Celestie, že ti ho bez milosti ulomím!”

Jednorožec promluvil, trochu chrčel. To je dobře, pomyslela si FlutterShy. Jen ať si uvědomuje, že mi stačí jen trochu stisknout kopýtka…

“Jmenuji se... Spirit. Ale říkají mi i Spectre. Jsem... čaroděj. Přišel sem za tebou...vždycky přicházím v noci. Chci ti něco ukázat.”

“Za mnou? Proč za mnou? A co jsi provedl s mými zvířaty?”

“Nic...jen spí...jednoduché kouzlo. Doporučil mi tě...jeden náš společný známý…”

Discord. Trošku povolila sevření, jenom trošku.

“Tak fajn. A co mi tedy chceš ukázat?”

“Tak co kdybys mi... přestala drtit hrtan a slezla ze mně. Přísahám...že se tě ani nedotknu…”

FlutterShy si o jeho přísaze myslela svoje, ale nakonec neochotně slezla. Kdyby mi chtěl ublížit, mohl to udělat když jsem spala.

Jednorožec Spirit se pomalu posadil a u toho si masíroval krk.

“Prosím, neměla bys trochu vody?”

To se mi snad zdá, pomyslela si FlutterShy, ale podala mu nedopitou lahev moštu. Spirit se napil, a ještě jednou si promnul krk.

“Tak mluv.”

“Dobře...takže jak už sem řekl, jmenuji se Spirit a jsem čaroděj a mág. Jsem dobrý, jeden z nejlepších-”

“Nikdy jsem o tobě neslyšela…”

“To je právě jeden z důvodů, proč jsem tak dobrý. V současnosti pracuji na jedné vládní zakázce - je to tajné, ale můžu ti říct tolik, že to souvisí s astrálním a mezidimenzionálním cestováním-”

“Mezidimenzionálním?”

“Ano. Existují jiné světy, podobné tomu našemu. Celé myriády jiných světů. Jsou od nás nekonečně daleko a zároveň jsou tak blízko, že se s Equestrií prakticky překrývají...víš co je tohle?”

Spirit zalovil v kožené brašničce, kterou měl upevněnou na opasku. Vytáhl jakýsi předmět a podržel ho ve světle petrolejky. Byla to malá, dokonalá krychle, z nějakého tmavého, kovově lesklého materiálu. Hrana mohla mít tak deset centimetrů. FlutterShy zavrtěla hlavou.

“Tohle je velice starý a velice mocný artefakt. Jeho historie je příběh na dlouhé vyprávění, ale legenda říká, že byl vyhotoven na úsvitu světa pro samotného Tarpana. Je znám pod jménem Polyhippův Klíč. Tento artefakt umožňuje vidět a navštěvovat jiné světy, o kterých jsem mluvil.”

“To je všechno moc hezké, ale co s tím mám společného já?”

“Zatím vůbec nic. Včera jsem při své práci s tímto artefaktem nahlédl do jiného světa. A uviděl jsem něco, co mně značně znepokojilo. Nevěděl jsem co dělat, tak jsem se zašel podívat za jedním naším společným přítelem. Když jsem mu ukázal, co mně trápí, poradil mi, abych zašel za tebou. Chceš vidět, co jsem včera viděl já? Ale musím tě varovat, není to nic hezkého…”

“Tak ukaž.”

“Dobrá, posaď se.” Řekl Spirit a položil kostku na kraj stolu. Ukázal na stěnu krychle, která byla otočená k FlutterShy a řekl: “Dívej se….Astra sakmis video!”

Na ta slova se stěna kostky rozzářila a FlutterShy na ní upřela pohled. Chvíli nevěděla na co se to dívá, pak se usmála a řekla:

“Ale to je přece-”

“Ano, teď se pozorně dívej!”

“A kdo je tohle?”

“Dívej se!”

“Co to sakra….” Najednou FlutterShy zaječela hrůzou a instinktivně se odtáhla od kostky a přikrčila se u zdi. Oči si zakrývala kopýtky.

“U Celestie! Co...proč???”

V očích se jí leskly slzy. Spirit však nekopromisně řekl:

“Dívej se dál.”

S obavami se zahleděla na krychli, hrůzný výjev zmizel, obraz se změnil.

“Už nechci vidět nic takového…!”

“Tohle musíš vidět.”

“Co je to?”

“Řekl bych, že nějaká velká loď.”

“Takhle veliká? Ale to přece….u Celestie, co je zase tohle?! Ne...to snad!”

FlutterShy si opět zakryla oči kopýtky, ale Spirit řekl:

“Dívej se, ukážu ti ještě jeden obraz.”

“Už nechci!”

“Myslím, že chceš. Nebo musíš.”

Měl pravdu, musela se na to dívat.

“Co...to dělají?!” Ale pak si uvědomila, že odpověď zná. Až příliš dobře. FlutterShy, v obličeji celá bledá, řekla:

“Co to bylo za tvory?”

“Nemám páru, myslím že je to nějaký druh inteligentních opic. Nebo spíš“myslících”, abych neurazil inteligentní tvory.”

“Ale proč…?!”

“To netuším.”

“Můžeš mně tam dostat?”

“Ano, proto jsem za tebou přišel. Ale jde to jen dnes v noci. Příští vhodná konstelace bude za sedmnáct let. Musíš jít hned.”

“Hned...ale já se musím připravit a poradit…”

“Připrav se jak chceš, ale musí to být ještě tuto noc. A radit se s nikým nesmíš, práce , kterou dělám pro vládu je přísně tajná.”

“A co moje zvířata?”

“Co by? Půjdou zase do lesa, dokud se nevrátíš.”

“Jak se vrátím?”

“Naučím tě to - půjčím ti ten Klíč.”

“Ale Angel nemůže do lesa, žije tu se mnou od malička.”

“Můžeš si ho vzít s sebou.”

“To jde?”

“Můžeš si vzít všechno, čeho se budeš dotýkat.”

“Ale musím dát nějak zprávu mým kamarádkám…”

“Ano, náš společný známý mi říkal o tvých kamarádkách. Už jsem to vymyslel, napíšeš jim dopis. Řeknu ti přesně, co máš napsat.”

FlutterShy tedy napsala pět dopisů na rozloučenou, rozhodla se že tam připíše i něco, co už ji dlouho trápilo. Oblékla si teplý plášť. Pak si sbalila do tašky to nejnutnější a do kopýtka uchopila Angela. Spirit jí vysvětlil, jak funguje Polyhippův Klíč a na lístek papíru jí napsal zaklínadlo, pomocí kterého se dostane zase do Equestrie. Nakonec jí podal magickou krychli a řekl:

“Uchop ji do druhého kopyta. Můžeme?”

FlutterShy přikývla.

“Dobře, takže se připrav...Equites portam!”

Modře se zablesklo a FlutterShy byla pryč.

Černý jednorožec se rozhlédl po místnosti, pak si setřel kopytem pot z čela:

“Tak to bychom měli…”

Vyšel ven z domu a nechal dveře otevřené, hvízdl a spící zvířata se začala probouzet.

“No! Tak běžte! Můžete jít, jste volní!”

Pak se Spirit otočil a odešel. Pod stromem na rozcestí na něho čekala postava zahalená do dlouhého pláště. Když uviděla, že se Spirit blíží, vstala:

“Tak co, jak to šlo?”

Spirit se sebevědomě usmál:

“Je to tvoje, sbohem…”

Přece tomu namyšlenci nebude vykládat, že ho ta bláznivá milovnice zvířat málem uškrtila....