Spike zůstal sedět na podlaze, mnul si zápěstí a mračil se u toho na Neigha. Ten se pro změnu mračil na něj. Spike páchl sírou, korditem a silnými doutníky. Pinkie otevřela okno a posadila se na své lůžko. Neigh zůstal stát a ostražitě draka pozoroval. Po chvilce ticha řekla Pinkie:

“Spiku, tohle je Niegh, můj nový snoubenec. Neighu, tohle je můj dlouholetý přítel, a víc než jen dlouholetý přítel princezny Twilight Sparkle, Spike.” Oba jmenovaní mlčeli a dál se měřili nenávistnými pohledy. Pinke pokračovala:

“Tak Spiku, a teď nám hezky v klidu a popravdě pověz, co tu vůbec děláš, a proč jsi vyhodil Neigha z vlaku.” Drak stočil pohled zpátky k podlaze a chvíli mlčel, pak se podíval na Pinke a řekl:

“To ti nemůžu říct, Piknie…” Pinke se zamračila a pak řekla tónem, který u ní Neigh ještě neslyšel, a z kterého mu pod srstí naskakovala husí kůže:

“Ale to víš, že nám to můžeš říct Spiku. A taky nám to teď hned povíš. Tak o co jde?”

Spikovi se do toho očividně nechtělo, ale nakonec si povzdechl, až v kupé stoupla teplota a se zamračeným pohledem upřeným na Neigha spustil:

“Tak dobře Pinke, ale mám pocit, že se ti to líbit nebude. Víš co je tenhle tvůj nový snoubenec vůbec zač?” Když Pinkie nic neříkala, drak pokračoval:

“Tak abys věděla, je to naprostý ztroskotanec, alkoholik, úplná nula. Že je rozvedený, to tě možná nepřekvapí, ale možná by tě mohlo zajímat, že neplatí alimenty na svou malou dceru-”

“Ty parchante! Nech mou dceru na pokoji!” Neigh mu vztekle skočil do řeči a pak dodal k Pinke:

“Alimenty sem zaplatil dnes ráno ze zálohy, kterou jsi mi dala, a tenhle tvůj kamarádíček to dobře ví, protože mě sledoval na poštu!” Pinkie řekla:

“To je v pořádku, klid Neighu, a ty pokračuj Spiku!”

“Dluží, kam se podívá! A chodí za lehkýma kobylkama! A pije...a možná bys měla vědět, že na vojně sloužil u speciálních sil. Tihle poníci nedělají jen samé přehlídky a parády - mají v náplni práce záškodnictví, atentáty, diverze, sabotáže a průzkum bojem - vsadil bych se, že tuhle pan Gallop má na kopytech krev! A vyhodili ho od policie!”

“Odešel jsem sám…” Procedil Neigh se zaťatou čelistí skrz zuby. Pinkie mu naznačila pohledem, aby mlčel a obrátila se na draka jménem Spike:

“Teď mně dobře poslouchej, milý Spiku. Drtivou většinu toho, cos mi právě řekl, já už dávno vím. A vím to proto, protože mi to Neigh sám osobně řekl během dnešního oběda. A můžu tě ubezpečit, že já osobně na tom neshledávám nic, co by mohlo být překážkou v našem vztahu. A protože je to náš vztah, Neighův a můj, tak je to můj názor, na kterém tady záleží a nikoliv tvůj. Takže, když už jsem u toho, pověz nám ještě Spiku, odkdy se zajímáš o můj milostný život a jak jsi, ksakru, přišel na to, že máš nějaké právo, mi do něj zasahovat?”

Spike se chystal něco namítnout, ale pak si to rozmyslel, a zadíval se zase do podlahy. Neigh, kterému už bylo trochu chladno, zavřel okno kupé. Byl zvědavý, co na to drak odpoví, ten se ale k odpovědi neměl.

“Spiku!!!” Řekla ostře Pinkie. Drak si nakonec zase povzdechl a vytáhl z kapsy baloňáku další tlustý doutník. Zapálil ho svým dechem, vtáhl kouř do plic a řekl:

“To Twilight…,” a vypustil oblak páchnoucího dýmu ke stropu kupé. Neigh okno zase otevřel.

“Twilight?” Zeptala se nevěřícně Pinkie.

“Jo, Twilight,” Spike si opět potáhl a pokračoval, “víš, od té záležitosti...od té doby co FlutterShy...prostě od té doby, co se to stalo s FlutterShy, má o vás všechny Twilight velké obavy. A největší přirozeně o tebe, protože jsi jediná z Mane6, kdo žije sama stejně jako FlutterShy-”

“Já ale nejsem sama, mám Pinkie’s Entertainment , prakticky denně se vídávám s mými zaměstnanci nebo zákazníky, často je u mě Cheese, samozřejmě pracovně-”

“Jak jinak.” Přisadil si Neigh, ale pohled Pinkie ho přinutil pusu zase zavřít..

“Ale ve svém domě žiješ sama,” řekl Spike, “a jak dobře víš, člověk se může cítit sám i uprostřed davu jásajících poníků. Twilight mě proto požádala, abych na vás všechny dával nějak nenápadně pozor. A obzvláště na tebe. Twilight je hodně zaneprázdněná a nemůže být každý den v Ponyvillu. Nemůže tam dokonce být ani každý týden. Proto, když se dozvěděla, že jsi zase nechala všechnu firemní agendu na Cheesovi a s plnou šrajtoflí jsi vyrazila vlakem do Klus Yorku na lov hřebců, si mně zavolala a řekla mi: ‘Spiku, chci po tobě, abys Pinkie nenápadně sledoval a dával na ní pozor. A jestli se k ní nachomýtne kdokoliv podezřelý nebo potencionálně nebezpečný, zbav se ho’. A pan Gallop mi přišel jak podezřelý, tak nebezpečný a navrch ještě věčně nalitý. Bohužel se mu nějak podařilo se dostat zpátky do vlaku, i když bych rád věděl jak. A teď se na mně zlobíš. A až Twilight zjistí, že jsem ti to řekl, bude se na mě zlobit taky...” Pinkie chvíli Spika zamyšleně pozorovala a pak řekla:

“Vážím si toho, že o mě máte ty a Twilight takovou starost, a dokonce to i chápu. Ale platí to, co jsem ti už řekla: je to můj život, můj volný čas a můj nový snoubenec. A ani ty, ani Twilight nemáte právo mi do něj zasahovat bez mého vědomí, jasné?” Když Spike rezignovaně přikývl, Pinkie pokračovala:

“Až jí uvidíš, řekni prosím Twilight, že jí děkuji za to, jak myslí na mé dobro. Ale příště, pokud taková situace ještě nastane, bude myslím lepší, když za mnou prostě přijdete a na rovinu mi o svých obavách povíte, dobře?” Spike opět kývl a Pinkie dodala:

“A pokud jde o tvé obavy ohledně toho, že se na tebe bude Twilight zlobit, tak tě můžu uklidnit. Protože my s Neighem si to, co se tu dnešní noci odehrálo, necháme pro sebe, viď Neighu?”

“To byste vážně udělali?”

“Udělali, a dokonce to uděláme. Ale ty za to na oplátku uděláš něco pro nás. Komukoliv, kdo se na to bude ptát, a to platí především pro mou milou Twilight, poskytneš o panu Gallopovi jen ty nejlepší reference. Řekneš, že je to spořádaný poník bez nejmenšího škraloupu.”

Spike se zděsil:

“Ale to nemůžu! Přece nemůžu Twilight lhát!”

“Ale můžeš. Za prvé, jak už jsem řekla, já jsem s Neighem spokojená a jen na tom tu záleží. Za druhé jsi nás, a především mě, bez našeho vědomí špehoval, což se nemá. Takže mi něco dlužíš. Nezapomeň, že Neigh byl tak hodný, a souhlasil, že si nechá pro sebe, žes ho vyhodil z vlaku. A že tě i přes to dokázal odzbrojit, spoutat a zneškodnit.” Spike stále nešťastně vrtěl hlavou:

“Já nemůžu... nemůžu lhát Twilight! Prosím, Pinkie!” Jenže Pinkie se k němu naklonila a nemilosrdně pokračovala:

“A za třetí, když neuděláš to co po tobě chci, tak přísahám u samotné Celestie, že nejen že už na tebe v životě nepromluvím, ale také už ti nikdy, nikdy, nikdy nepůjčím svůj kanón!”

Ač to bylo stěží uvěřitelné, Neigh viděl, že se ten starý tlustý drak rozplakal. Štkal jako malé děcko, až mu ho bylo skoro líto. Skoro. Pinke se zeptala:

“Takže jsme domluveni?” Spike mezi vzlyky pokýval hlavou.

“Tak to jsem ráda, že si rozumíme, Spiku. A teď - ještě jedna věc. Prosím Spiku, omluv se Neighovi, žes ho vyhodil z vlaku.” Spike přestal brečet a tvrdě se podíval na Neigha a pak na Pinkie:

“To po mě nechtěj! Souhlasil sem se vším, cos po mě chtěla, ale….”

“Myslím, že jsem se vyjádřila dost jasně! Tak do toho, šup, šup…” Spike chvíli zarputile hleděl do podlahy, ale pak přece jen zvedl hlavu k Neighovi a sotva slyšitelně řekl:

“Promiň….”

“Nic jsem neslyšela. Nahlas, a celou větou!”

“Promiň, že jsem tě vyhodil z vlaku!”

“Tak. Výborně! A teď...si podejte...přední končetiny. Myslím, že z vás nakonec budou ještě dobří kamarádi.” Teď pro změnu protestoval Neigh:

“Já mu tedy kopyto nepodám! Urazil mě! A vyhodil mě z vlaku!”

“A taky se ti za to omluvil. Tak šup, šup, nebudu to říkat dvakrát!”

Spike a Neigh k sobě nemotorně přistoupili, probodávajíc se nevraživými pohledy. Nakonec Spike natáhl packu a Neigh kopyto a letmo se dotkli. Oba u toho něco nesrozumitelně zabručeli a hned od sebe o krok odstoupili. Na tváři Pinkie se usadil široký šťastný úsměv.

“Dobře. Tak je to správné. Hodní hoši.” Pak se rozhlédla po kupé a řekla:

“A co teď? Jak tu budeme spát? Jsou tu jen dvě postele.”

“Rád bych upozornil na skutečnost, že Spike je s největší pravděpodobností černý pasažér,” neodpustil si Neigh.

“Spiku?”

“Má pravdu, nemám jízdenku…”

“Kolik je hodin, Neighu?” Zeptala se Pinkie. Neigh vytáhl cibule.

“Už je po půlnoci.” Pinkie se zamyslela.

“Za rozbřesku dorazíme do stanice Canterlot. Pak už je to jen několik hodin a před polednem bychom měli být v Ponyvillu. Spiku, jak jsi domluvený s Twilight? Máš se s ní setkat na Hradě?”

“Ne. Měl jsem tě sledovat až zpátky do Ponyvillu. Ostatně, Twilight je, stejně jako já, pozvaná na zítřejší party u AppleJack. Máme se setkat tam.”

“Dobře, v tom případě budeš s námi, v našem kupé, dokud nedorazíme domů.”

“Ale už tak je tu málo místa! A nezlob se na mě Spiku, ale strašně páchneš!” Pokusil se zaprotestovat Neigh, ale Pinkie řekla:

“Tak se trochu uskromníme. A ty Spiku, budeš spát na podlaze. A až do Ponyvillu žádné doutníky!”

Spike zaskučel, jakoby ho mučili, ale neřekl nic. Nakonec si tedy všichni nějak ustlali - Neigh a Pinkie na svých postelích a Spike mezi nimi na podlaze. Když se kupátkem začalo rozléhat hlasité Spikovo chrápání, zeptal se Neigh Pinkie, která také ještě nespala:

“Kanón?”

Neigh uviděl, jak se ve světle měsíce, které procházelo oknem, zaleskl její úsměv.

“Nejsi sám, kdo vlastní palnou zbraň. Ta moje je ale určená k něčemu trošku jinému, než ta tvoje. Však uvidíš. Tak dobrou noc.”

“Dobrou noc,” řekl Neigh, otočil se a pokusil se usnout, ale moc se mu to nedařilo. Když konečně zavřel oči, bylo už nad ránem.

Velký opičák jménem Kyle po cestě nemluvil, jen se sem tam na FlutterShy a Angela pátravě podíval. Nebylo jí to zrovna dvakrát příjemné, tak se raději dívala z okénka. Řidič toho elyktrického dostavníku, další tlustý opičák, pustil na nějakém přístroji jakousi dunivou hudbu. Ta jí také nebyla příjemná a jak vycítila, nebyla příjemná ani Angelovi.

Za okénkem ubíhalo zvláštní město. Vysokánské budovy z kamene, skla a oceli zastiňovaly slunce. Dovnitř a ven z nich neustále proudily davy opic. Sem tam bylo vidět nějaký stromek nebo keřík, ale les tu nebyl žádný. Silnice po které jeli, pokrytá zvláštní kompaktní černou hmotou, byla plná podivných automobilů všech barev a velikostí. Něco tu ovšem chybělo, nebo téměř chybělo. FlutterShy se otočila na Kylea:

“Kde jsou všechna zvířata?”

“Zvířata? Jaká zvířata?” Pokud to mohla posoudit, tvářil se opičák zmateně.

“Viděla jsem dva psy. A pár holubů. Ale kde jsou ostatní zvířata?”

“Tady ve městě jich moc není. Když nepočítám domácí mazlíčky, tak hlavně holubi a potkani.

A možná pár městských lišek. A pak je tu samozřejmě zoologická zahrada.”

“Zoologická zahrada?”

“Počkej, ty vážně nevíš, co je to zoologická zahrada?” FlutterShy zavrtěla hlavou.

“To je, no...to je takové místo, kde se chovají rozličná zvířata. Většinou exotická. Zvířata z celého světa...”

“A co tam dělají?”

“Co by tam dělala? Normálně tam žijí. Krmí se, spí a množí…”

“Ale proč?”

“Co proč? No přece proto, abychom se na ně mohli chodit dívat. Hlavně děti…”

“A proč se na ně chodíte dívat?”

“No protože jsou krásná. A zajímavá. Některá jsou legrační. Víš co, popovídáme si, až budeme u mě doma...”

FlutterShy kývla, sevřela Angela pevněji ve svých nových rukou a zase se zahleděla ven z okénka. Podivný, nový svět nezmizel, dál se jí míhal před očima. Jak jeli, vysokých budov ubývalo a nahrazovaly je stavby nižší a na pohled příjemnější. Bylo vidět i víc zeleně. A dokonce nějaká zvířata. Zahlédla několik ptáků, kočku a dokonce černou veverku.

Pokradmu se podívala na Kylea. Byl skutečně veliký, téměř o třetinu větší než ona. Měl také velké ruce a jeho velká hlava s vysokým čelem byla korunovaná řídkou hnědou hřívou. Podíval se na ní velkýma šedýma očima.

Zvláštní bylo, že na rozdíl od všeho ostatního, co jí obklopovalo, a navzdory tomu, že byl tak veliký, necítila FlutterShy z Kylea žádné nebezpečí. Dokonce i Angel byl v jeho přítomnosti klidný. A Angel měl na nebezpečí zvlášť citlivý čumáček. Auto najednou začalo zpomalovat, až zastavilo před nízkým domem.

Když taxík zastavil před Kyleovým apartmánem, vytáhl Kyle peněženku a chystal se zaplatit, ale taxikář se jen zasmál:

“Dnes to máte na účet podniku, možná bych měl spíš zaplatit já vám. Tak přeju hezký den!”

A mrkl na Kylea. Ten se s ním nehádal, poděkoval, zastrčil peněženku do kapsy a vystoupil. Obešel vůz, otevřel dveře na druhé straně a pomohl dívce vystoupit. Společně vyšli po nízkých dřevěných schůdkách ke dveřím do Kyleova bytu. Kyle vylovil z kapsy klíč a zasunul ho do zámku.

“Tak vítej v mém království,” řekl a otevřel dveře.

Vešli do nevelkého, dvoupokojového bytu. V malé předsíňce byla maličká koupelna a ještě menší záchod. Z předsíně se vcházelo do místnosti, ve které byla u jedné stěny kuchyňka. Dále tu byla lednice a poměrně velký stůl se dvěma židlemi. Stůl byl plný různých složek a papírů. Ve dřezu už se pomalu hromadilo nádobí.

Vedlejší místnost byla ložnice, či jakýsi obytný pokoj. Byla tu velká skříň a komoda, nejspíš na prádlo. Na zemi ležela velká matrace a na ní se mezi pokrývkami válel notebook. A všude, v celém bytě, byly všemožné artefakty související s MLP.

Poníci byli na plakátech a samolepkách. Byly tu figurky a plyšáci. A na spoustě z nich byla FlutterShy. Byl tu hrníček s FlutterShy. A kalendář s FlutterShy. FlutterShy se dívala z baťůžku, který se válel v rohu i z velkého plakátu na stěně.

Dívka uprostřed všeho toho stála a hleděla na to jako u vytržení. Kyle přešel ke komodě a chvíli se v ní přehraboval. Pak přistoupil k dívce a podával jí jedno své starší tričko a kraťasy.

“Na, obleč si to…”

“Ale já mám kabát...jsem oblečená.”

“Ne. To tedy rozhodně nejsi. Věř mi a obleč si to.” Dívka pokrčila rameny a udělala pohyb, jako že si chce sundat kabát. Kyle se stihl odvrátit jen tak tak.

“Hotovo.”

Když se Kyle otočil, uviděl hromádku tvořenou dívčiným kabátem a její taškou, na které spokojeně spočíval králík. Vedle hromádky stála dívka samotná. Měla na sobě jeho tričko a kraťasy. Oboje jí bylo příliš velké, takže tričko jí sahalo téměř pod kolena, kraťasy zase vypadaly spíše jako kalhotová sukně. Ale svůj účel to splnilo. Chtěl jí půjčit i nějaké svoje boty, ale všechny byly příliš velké. Nevadí, na zemi byl koberec. Dívka opsala prstem kruh kolem celého pokoje.

“Co je tohle? Proč jsou tu všude poníci? Proč jsem všude já? Proč byli poníci v tom obchodě?”

Kyle se zamračil:

“Chceš mi vážně tvrdit, že to nevíš?” Dívka nesměle kývla.

“My little pony. Friendship is magic. Seriál. Televize. Říká ti to něco?” Dívka zavrtěla hlavou. Buď je to blázen, nebo je to fakt FlutterShy, pomyslel si Kyle. Ať tak, nebo tak, musím hrát její hru.

“Dobře, všechno ti vysvětlím, ale je to na dlouhé povídání. Nejdřív - nemáš hlad?” Dívka nesměle kývla.

“Fajn, tak si udělej pohodlí a já ti něco nachystám.” Kyle odešel do kuchyně a otevřel lednici. Nic moc. Dva dny starým čili jí asi moc neuctíš. Nakonec vytáhl vajíčko, zbytek mléka, které kupodivu ještě nepáchlo a čokoládovou polevu v tubě. Jestli najde ještě trochu mouky, udělá jí palačinky. Povedlo se a Kyle se dal do kuchtění. Když měl hotovo, palačinky umělecky nazdobil čokoládovou polevou a zbytek mléka nalil do sklenice. Popadl talíř a sklenici a odebral se do pokoje. Když vešel, našel dívku jak společně s králíkem spí na jeho matraci. Položil mléko a palačinky a stolek vedle postele a zakryl dívku dekou. Chvíli se díval, jak oddychuje a pak se vrátil do kuchyně. Vzal si lžíci a kastról se studeným čili a zamyšleně se do něj pustil.