Třetí samnitská válka (298 - 290 př. n. l.)

Situace na apeninském poloostrově je napjatá. Moc Římské republiky (Krejčuk) postupně sílí, okolní kmeny opět povstali a společně vytvořili mocnou alianci (Matto). Boj o ovládnutí střední Itálie bude velice krvavý, neboť horské kmeny bojují o svoji holou existenci ...    

Na jihu jsou to Samnitové (s nimiž se již Řím dvakráte vítězně střetl), na severu Etruskové, Umbrové a obávaní keltští Senonové. Na straně Říma díky obratné diplomacii stojí kmen Lukanů a pestré společenství menších italických kmenů a měst souhrnně označených Socii. Řecká města na jihu v Magna Graecia se zdají býti v tomto konfliktu neutrální.

Řím disponuje čtyřmi legiemi, do jejich čela budou každý rok voleni římským lidem dva konzulové. K dispozici je rovněž menší lukanský kontingent a slaboučké loďstvo, které pravděpodobně neopustí za celou hru přístav.

Plán bojů je jednoduchý - legie se vrhnou směrem na jih, spojí se s lukanskými oddíly a rozdrtí Samnity dříve, než se do bojů zapojí jejich severní spojenci. S těmi se vypořádáme následně.  

- 298

Legie dorazili společně s lukanskými k městu Maleventum a oblehli ho. Zvědové hlásí že na severu se houfují nepřátele a připravují se k boji. Ke zkušenějšímu z konzulů, Luciusi Corneliovi, je převelena ještě jedna legie a všechny lukanské jednotky. Tato armáda zaútočí. Druhý z konzulů, Cnaeus Fluvius, zůstane s poslední legií obléhat Maleventum.

Silné etruské loďstvo zuřivě křižuje vody okolo Neapole a blokuje náš přístav.

Dobrý zpráva, naše aliance se rozšiřuje, každá síla navíc dobrá:

První střetnutí u bran hlavního samnitského města Bovianum, nedopadlo zrovna nejlépe, bude zřejmě potřeba síly všech legií k zlomení odporu nepřítele.

Nedošlo naštěstí k pronásledování, poškozeným jednotkám se podařilo úspěšně ustoupit zpět do Říma. Ihned po doplnění sil vyrazili opět na jih, všechny legie společně. Tentokráte zkusíme jinou strategii - začneme postupně obsazovat jedno město za druhým. Uvidíme reakci. Nepřítel mezitím bleskově dobyl provincii Luceria, avšak při nájezdu na naši nově vybudovanou pevnost v Hatrii se mu nevedlo nejlépe a milice ho dokázali odrazit. Následující měsíc ji sice definitivně obsadil, ale každé zdržení potěší.

Jedna armáda a dva konzulové, to nemůže fungovat :)

-297

Pod palbou našich balist se bortí hradby Maleventa a za minimálních ztrát ho obsazujeme. V březnu byly zvoleni noví konzulové, polepšili jsem si - konečně kompetentní velitelé! Nastal čas pro druhý útok na Bovianum. Legie jsou nyní pod vedením energického a mnohem zkušenějšího Quinta Fabia Maxima Rulliana, druhý konzul byl raději odeslán zpět do Říma.

Zajatci z bitvy jsou veřejně pokořeni v ulicích Říma:

Legie zůstávají a pokračují v obléháíní Bovianum, nepřítelská armáda se překvapivě přesunula k Capua a město oblehla. V senátu zavládla panika, silné vojenské uskupení na dohled Říma! Ihned byly uvolněny prostředky na povolání dalších dvou legií a do jejich čela byl postaven diktátor Caius Iunius Bubulcus Brutus :-)

Jak se později při výslechu zajatců ukázalo, těžce poškozená nepřátelská armáda u Capuy uvízla, uprostřed nepřátelského území. Spojeným legionářským armádám pak již nedělalo problém rozprášení této bandy …

Toto byla poslední kapka, samnitové kapitulovali a jejím severním sousedům se do takto rozjeté války pochopitelně příliš nechtělo. Vivat republic!

podrobnosti o samnitských válkách na Wikipedii