Když jsem začátkem roku v kalendáři šifrovacích her uviděl odkaz na novou bratislavskou šifrovačku, hned jsem nás zaregistroval. Bohužel zbytek týmu nenašel dost volného času a tak jsem byl rád, že se mi ozvala Martina, že Tonda a jeho parta hledá posily. Přidal jsem se a po afterparty po Bedně jsme už byli čtyři, posledním byl Šavlík, který většinou chodí za Tučňáky.
Původně jsem se chtěl zastavit v Bratislavě už den předtím, ale nevyšlo to, nakonec jsme se v pátek večer s Šavlíkem potkali Za Zrcadlem a s Tondou a jeho rodiči odjeli autem v sobotu brzo ráno. Sice jsme v Bratislavě minuli správnou odbočku z dálnice, ale na start jsme přišli s dostatečnou rezervou, zaregistrovali se, cvičně si složili Rubikovu kostku (“Tak jak tomu přiřadíme písmena?”), pozdravili se s Drahošem a po Kesyho startovním proslovu otevřeli obálku.
První úkol bylo vydražit si zadání jedničky. Doteď si myslím, že jsme spolu s ostatními zelenými stáli na špatném místě, ale evidentně to nikomu nevadilo, takže si to pravděpodobně myslím špatně. Honza jako první vylicitoval šifru pro Slováky. Dvojitá křížovka. Hned jsme začali doplňovat slovenská slova, sice nám některá chyběla, ale nevadilo to. Překládalo se nám poměrně špatně -- vždyť ta anglická slova zní úplně slovensky! Co kdybychom je do druhé půlky zase přeložili do angličtiny? Fajn, první šifra hotova. Mezitím Honza vydražil stříhací zadání, které jsem s ním rozstříhal na kousky. A zatímco Šavlík luštil úhloměrnou paprskovou, s Martinou jsme to poskládali. Teda, poskládali, kreslili jsme si obrysy na druhou půlku zadání, ale naštěstí jsme si včas všimli, že důležité budou nepokryté oblasti. Rejstřík mapy pomohl odhalit vtipný název ulice a už nám zbývala jen poslední šifra, tabulka plná čísel. Nakreslit na papír písmena podle prvočinitelů bylo také jen otázkou pár chvil a už jsme mohli vyrazit na dvojky.
Koupili jsme si celodenní jízdenky a chtěli jsme je pořádně využít, proto jsme se svezli už i teď, dvě zastávky směrem k Hlavnímu nádraží. Pak jsme se rozdělili, Honza s Martinou šli objet severní dvě čtvrtiny, já s Šavlíkem jsme vyběhli po schodech ke Slavínu vybrat třetí a čtvrtou část. V ulici Na štyridsiatku potkávám Drahoše a trochu se proběhnu, abych nevypadal jako troska. Šavlík jde zatím ke kapli v ulici Na baránku.
S Martinou a Honzou se potkáváme u jižního konce Horského parku a dáváme dohromady všechny nalezené části. Tonda má hlad. Podle první části popisujeme kostičky kostky a pak si s Honzou a Šavlíkem dělíme jednotlivé papíry se souřadnicemi, prsty ukazujeme, co se zrovna čte a už skoro víme, kam jít. Vtipné je, že uprostřed tajenky jsme udělali chybu v jednom písmenu (SV místo SZ) a zrovna jsme si řekli, že to vychází nějak divně a opravili jsme ji.
Skrz park docházíme k altánku, kde vyzvedáváme šifru ze samoobsluhy. Chvíli dumáme nad tím, co jsou to za výrobky, když si pak všímáme, že m a d asi budou měsíc a den. Pak je jasné, že jsou to všechno výrobky pojmenované křestními jmény. Stačí je najít v kalendáři a jen spočítat výrazy uvedené místo jmen.
Cestou na trolejbus potkáváme ztracené Drahoše, kteří hledají altán, OK? Řidič právě přijíždějícího trolejbusu je sice trochu nervózní, že jsme se dostatečně netvářili, že s ním chcete jet, ale tvařte se tak, když to vůbec nevíte. Ale počkal na nás a tak jsme si ušetřili docela dost chůze. Při ústí Strmé cesty na nás mává Mišof, který právě vyvěsil poslední kousek z obrázkové galerie. Jsme první a přemýšlíme, co s kočárem, nad vyhlídkou ne zrovna příjemného přesunu. Nakonec já se Šavlíkem zakreslujeme obrázky a Tonda se místy veze, místy nese a místy drncá. Dole pod schody si vzpomínáme, že přesně takové barvy, jako byly na terčících po schodech, má Rubikova kostka, kterou jsme dostali do vínku. Pomocí správné orientace stěn čteme tajenku, která místy sice trochu kulhá, protože nepoznám červenou od oranžové, ale nakonec víme, že jdeme na Lycejní ulici v centru města.
Vezeme se autobusem spolu s Ústředním topením. Jak jsme se dozvěděli v cíli, v tuto chvíli máme spolu s nimi a Drahoši hodinový náskok na zbytek startovního pole. Všechny tři týmy se postupně scházíme v Lycejní, kam jen tak tak dobíhám první. Daň za toto je, že jsem si ve spěchu nevšiml sloupu se jmény a tak jsem nám zablokoval řešení pomocné šifry D. Nevadí. Rozřezané vlajky nám pomocí atlasu jde hledat docela dobře a vytváříme si náskok minimálně jednoho autobusu do Petržalky.
Drahoši pravděpodobně chytili ale jiný lepším směrem a potkáváme je těsně pod dálničním mostem. Až půjdete navštívit bunkr BS8, nechoďte za mostem hned doprava, je tam skládka a na ní dva neuvázaní psi. Špatná cesta. Vracím se a ukazuju Drahošům, že tedy tudy ne. Martina s Honzou šli lepším směrem a tak je dobíhám a chci doběhnout i pro šifru, ale u bunkru je aktivita, tak mi to není nic platné. Honzovi nedělá problém vystřílet zadání a můžeme brzo luštit. Jen škoda, že jsme pro časovou tíseň nestihli navštívit muzeum, určitě se tam zajedu někdy podívat. Musíme poznat, že z šesti samohlásek se dá sestavit znak Braillova písma, což nám brzo prozrazuje nápověda v textu. Vyplnit jej můžeme jen těmi z nich, které se ve vyskytují v každém řádku. Jedeme z obou konců a zatímco zepředu vychází MOROVY STLP, ze zadu to nevypadá moc dobře. Kdy vám může vyjít tajenka končící UPTPL? Když je další stanoviště v Rakousku.
Cestou trochu sprchne, ale žádný liják, na náměstí v Kittsee už si kupujeme zmrzlinu. B-týmáci hlídající šifru jsou sice ještě zalezlí pod střechou, ale probudili se včas, aby nám vydali šifru. Všímáme si poznámky, že v šifře nebude W, což napovídá na to, že bude použit čtverec 5x5, pomocí nějž budeme vybírat písmena. Přiřazení poradí přehnutí papíru na poloviny. I když vypadá na první pohled souměrně, není -- to, co hledáme jsou asymetrické dvojice jedno až pětiúhelníků. Nečekané. Trasa vede do Bažantnice východně od vesnice, zpátky na Slovensko.
Odcházíme, stále vedeme, ale Drahoši, kteří přišli těsně po nás, nemají se šifrou velké problémy a jen co kolem nich projdeme, se zvedají. Těsně za železničním přejezdem je pomník, který jsem tipoval na onu ztracenou šifru D, ale není to on. A protože nemám mapu a váhám v Bažantnici, stejně mi šifru z obálky podává Lydka.
Zbytek týmu doráží do pár minut a dáváme hlavy dohromady nad tabulkou plnou písmen. Tonda zrovna nemá týmovou náladu a tak odvádí maminčinu pozornost k sobě. Nevadí, nacházíme klíčové vzory z písmen a z papíru podle nich skládáme dominové kostky. Fakt bychom tam chtěli vidět DALSIA SIFRA. A je to tam, stačí jen přeložit kostky přes sebe.
Se Šavlíkem vyrážíme napřed. Cestou mluvíme o tom, že už pravděpodobně nemůže být moc šifer, tipujeme, že před cílem bude jen nejvýše číslo deset. Martina s Honzou se baví o pár set metrů za námi o tom stejném. A teda že příští stanoviště bude Veľký nebo Malý Draždiak. Byla to první možnost. Nejdřív jsme tedy za čekání na kočár přišli na to, že budeme potřebovat opět Rubikovu kostku (to nebyl zrovna intelektuální výkon dne), ale pak už nám stačí vyzkoušet jen tři možnosti, co s tím tak dělat a tajenka nám vychází.
Procházíme skrz jižní konec petržalského sídliště a pomalu na nás začíná kapat. U rybníka ještě sedí B-týmák a bereme si od něj zadání. A protože věříme tomu, že moc šifer dál už nebude a toto zadání vypadá mnohem neluštitelněji než ty, co jsme dosud viděli, si za VEMENO bereme nápovědu. Je to dobrý krok, který nám poradí, že ony čtverce jsou ve skutečnosti dvojice znaků a zbytek už ubijeme frekvenční analýzou.
Dom kultúry, to bude asi cíl. A taky že je. Nicméně zbývá doluštit poslední šifru. Dostáváme kartičky s barevnými kolečky a říkáme si, že to zřejmě bude Braillovo písmo. Podle papírové části zadání a Rubikovy kostky vybíráme ty barvy, které se použijí. Nicméně správné seřazení písmen nám zůstává utajeno, protože i tuhle tajenku uhodneme prozkoumáním rozumných možností podle citu. Jsme první, heslo plechovka je správně!
Do konce zůstává ještě dost času, druhé do cíle přichází Ústredné kúrenie, které má s poslední šifrou trochu větší problémy než my, ale rezervu má dostatečnou. Zato třetí Drahoši mají docela štěstí, heslo odevzdávají deset minut před koncem hry. Zjevně se v téhle trojici týmů, které se držely celou hru pohromadě, nakonec ukázala početní výhoda naše a tak trochu i toho Topení.
Pak už jen čekáme na vyhlášení, bavíme se s kamarády v cíli, hrajeme veselou hru Dobble, kterou jsme si vybrali jako cenu, a posloucháme prezentaci řešení šifer. Bylo to fajn, příjemně strávený den s luštěním šifer, které byly vesměs pěkné a na denní hru se hodily tak akorát. Jen ta poslední byla trochu zvláštní a nápovědní šifry mohly být jednodušší, aby ti, kdo je potřebují, s nimi neměli víc práce než s těmi regulerními. Je ale vidět, že podstatnou část startovního pole tvořili hráči, kteří byli na veřejné šifrovačce poprvé. Tomu se teď na Slovensku nevyhne žádná hra, účastníci se taky nejdřív musí naučit luštit. Dejte jim taky nějakou motivaci, že ty hry nejsou jen pro zkušené. Teď jsem si vzpomněl na pomocný cíl z Bedny 2007*), což by mohlo být něco, kudy jít.
Díky za hru,
Aleš, Tonda a jeho parta
*) Stanoviště 12 (cca) bylo označeno jako tzv. pomocný cíl, jehož dosažení znamenalo regulérní dojití hry. Týmy mohly pokračovat dál a pokud dosáhly reálného cíle, byly v pořadí přede všemi, kdo došli do pomocného.