První mezihra

Měňavec Cyrus se začínal nudit, a to bylo nebezpečné. Cyrus nesnášel nudu a jelikož se nudil posledních třicet let, naháněla mu vyhlídka na další nudu doslova hrůzu. Už více než dva měsíce nosil podobu té protivné kobyly FlutterShy.

Cyrus znal FlutterShy osobně. I ona byla jednou z kobylek, které ho tenkrát, před třiceti lety, pomohly dostat do canterlotského vězení. Cyrus nesnášel equestrijské poníky, ale FlutterShy a těch jejích pět kumpánek nenáviděl doslova z celého srdce.

I když už byl starý a nevypadal na to, byl Cyrus velice nebezpečný měňavec. Kdysi, za starých dobrých časů, byl Cyrus osobním pobočníkem samotné královny Chrysalis, které se tenkrát málem podařilo rozvrátit canterlotskou vládnoucí dynastii a ovládnout Equestrii. A Cyrus byl tenkrát přímo u toho. A kdo to nakonec celé pokazil? Kdo odhalil jejich plány a udělal jim tenkrát čáru přes rozpočet doslova na poslední chvíli? Kdo mohl za to, že strávil posledních třicet let v páchnoucí plesnivé kobce a nudil se? Samozřejmě, že to byly ty hrozné ponyvillské klisny, zvané Mane6!

Ještě štěstí, že Cyrus si dovedl nudu ukrátit i ve vězení. Cvičil bojová umění a měl teď sílu za dva zemní poníky a reflexy rychlejší, než ten nejrychlejší pegas. Trénoval i své měňavčí magické dovednosti. A hlavně pěstoval ve svém černém měňavčím srdci nenávist vůči Mane6 a touhu po pomstě. A i když se to zdálo beznadějné, Cyrus čekal na den, kdy dostane svou příležitost a pevně věřil, že jednou přijde. A ten den nakonec skutečně přišel.

Asi před dvěma měsíci zarachotil v zámku jeho cely, ve které měl strávit mizerný zbytek svého života, klíč. Dveře se se skřípěním otevřely a v nich stáli dva strážní. Popadli ho jako pytel sena a bez nejmenšího vysvětlení ho vyvlekli na denní světlo, které ho málem oslepilo. Strážní odtáhli Cyruse k hradní bráně a několika surovými kopanci ho beze slova vyhodili ven z Hradu.

Když pak Cyrus ležel v prachu na zemi a přemýšlel, co se to vlastně stalo, přistoupil k němu ten odporný mrzák. Byl to bělouš tak odpudivého vzhledu, že Cyrus skoro nemohl uvěřit, že bohové dokáží stvořit něco takového. Celý byl pokroucený a deformovaný, přitom však až bizarně silný. Stál mlčky nad Cyrusem a podával mu nějaký dopis.

Cyrus se vyhrabal na nohy a list si přečetl. Stálo v něm:

Měňavče Cyrusi,

jmenuji se Justus. Tvé propuštění z vězení zařídil můj pán, jehož jméno není pro tebe důležité. Teď mu dlužíš svůj život. Svůj dluh si můžeš odpracovat. Pokud svou práci uděláš dobře, budeš nejen bohatě odměněn, ale získáš zpět i svou svobodu.

Za tři dny od teď buď v canterlotské hospodě “U oškubaného pegase”, tam se dozvíš víc. Pokud se teď sám sebe ptáš, proč bys to měl udělat, pak věz, že dostaneš příležitost pomstít příkoří, která ti způsobily Mane6. Zde ti můj pán posílá zálohu.

Překvapený Cyrus odtrhl oči od dopisu a uviděl, že mu znetvořený poník podává další obálku. podíval se do ní a byla plná peněz. Na to mu poník jménem Justus vytrhl z pařátu dopis, vložil si jej do úst, rozžvýkal ho a spolkl. Pak se opět beze slova otočil a odkráčel pryč. Cyrus se zahleděl na peníze ve svém pařátu. Byly pro něho jediným důkazem, že se mu to, co se právě odehrálo, nezdálo.

Po tři dny se Cyrus potloukal v okolí Canterlotu, bral na sebe podobu různých poníků a přemýšlel, co by měl udělat. Nakonec samozřejmě ve stanovený den do hospody “U oškubaného pegase” přišel. U jednoho ze zadních stolů seděl Justus ve společnosti nějakého uhlově černého jednorožce se stříbrnou hřívou. Cyrus si k nim přisedl. Jednorožec se mu představil jako Spirit. Byl to typický exemplář namyšleného a arogantního jednorožce a Cyrus k němu hned získal silnou averzi. Nenáviděl jednorožce skoro stejně, jako Mane6.

Justus jim mlčky podal papír, na kterém byl plán toho, co po nich jejich tajemný zaměstnavate chce. Plán to byl celkem jednoduchý. Spirit se postará o to, aby FlutterShy zmizela a Cyrus pak zaujme její místo. A to na dobu neurčitou, dokud to bude potřeba, jak stálo na tom papíru. Cyrus ani v nejmenším nechápal motivaci k něčemu takovému, ale to ani nepotřeboval. Hlavní bylo, že se mu naskytla příležitost rozbít Mane6. Když se nakonec dohodli, Justus papír zase snědl.

Tak se tedy stalo, že Cyrus už více než dva měsíce v podobě FlutterShy obýval její stromový dům na kraji lesa Everfree. Zpočátku to docela šlo. Prostředí bylo nové a rozhodně lepší, než vezeňská kobka. A pak, byla tu ta zvířata. Když je Spirit zhypnotizoval, odešla do lesa, ale po pár dnech se začala vracet zpátky. A Cyrus se je snažil chytat. Představa, že zabije všechna zvířata, která FlutetrShy tolik milovala, byla velice lákavá. Jenže zvířata se chytit nenechala a jeho to vytáčelo k šílenství. Nakonec dosáhl alespoň toho, že se přestala vracet. Zřejmě nějak vycítila, že přes vnější podobu Cyrus ve skutečnosti není FlutterShy.

Tím ale začala ta hrozná nuda. Jedním z jeho úkolů bylo zpřetrhat všechny kontakty, které měla FlutterShy s okolním světem. Ponyvillští poníci si měli myslet, že FlutterShy zahořkla a už nestojí o žádnou společnost. Odháněl všechny návštěvy a nakonec nechal její pozemek oplotit. Párkrát se jako FlutterShy musel v Ponyvillu ukázat, jeho obyvatelé si nesměli myslet, že FlutterShy někam zmizela. Teď už ale její dům téměř neopouštěl a začínal se nudit. Neměl co dělat. A ještě horší bylo, že nevěděl, jak dlouho to ještě potrvá. Už přemýšlel, že se vzdá odměny a prostě odsud uteče. Ale jeho zaměstnavatel musel být někdo s dostatečnými konexemi a dost bohatý na to, aby dokázal uplatit canterlotské stráže a dostat ho z vězení. A někdo takový by si mohl Cyruse najít a potrestat ho, pokud nebude dost chytrý. Musí se odtud dostat tak, aby se o tom alespoň pár dní nikdo nedozvěděl. A pak až to jeho zaměstnavatel zjistí, bude už Cyrus dávno za kopečkama a svobodný. Jak to ale provést? Cyrus zatím nevěděl, ale věřil, že nakonec něco vymyslí. On, měňavec Cyrus, přece vždycky na něco přijde.

Kapitola 3.

Dlouho očekávaný dýchánek

Že se dívka v jeho ložnici probudila, poznal Kyle podle zvuků. Seděl u stolu v kuchyni a dával si dohromady nějaké papíry do práce. Zítra bylo pondělí a on musel ráno do zaměstnání. Co udělá s tou tajemnou dívkou, kterou dnes ráno našel nahou stát před fantasy obchodem, a která o sobě tvrdila, že je FlutterShy, netušil. Měl bys zavolat policii, jsou to profíci a postarají se o ní. Věděl, že by to bylo naprosto racionální a logické a správné. Alespoň by to takové být mělo. Jenže Kyle se k tomu z neznámého důvodu stále nedokázal odhodlat.

Nejprve se z jeho ložnice ozvalo mohutné zívání. Pak se ozvaly zvuky, jako když se, s prominutím, krmí nějaké čuně. Pak bylo slyšet hlasité glo-glo-glo, jak pila mléko, následované říhnutím, za jaké by se nemusel stydět ani Barney z televizní show Sipmsonovi. Pak se otevřely dveře vedoucí do jeho ložnice a v nich stála ta dívka.

Stále měla na sobě jeho tričko a kraťasy, které jí byly příliš velké. Dlouhé vlasy barvy lila měla rozcuchané a u bosých nohou se jí motal bílý králíček. V rukou držela prázdný talíř a sklenici od mléka. Otevřela pusu celou umazanou od čokoládové polevy a řekla:

“Děkuju, Kyle, bylo to moc dobré…”

“Teplé jsou lepší…”

Kyle si od ní vzal nádobí a podal jí papírový kapesníček a naznačil, aby si otřela ústa. Pak jí pokynul, aby si sedla ke stolu.

“Sem rád, že ti chutnalo, abych se přiznal, nečekal jsem, že budu mít hosta,” dívka se smutně pousmála a Kyle pokračoval, “prosím nezlob se, musím se tě zeptat ještě jednou: ty jsi tedy FlutterShy z Equestrie?” Pohlédla mu na kratičký okamžik do očí.

“Ano, jsem.”

“Dobře. A povíš mi prosím, co teda děláš tady na Zemi?”

“Na zemi?”

“Ne na zemi, ale na Zemi s velkým Z. Tak se totiž jmenuje tahle planeta - Země.”

“Země…”

“Jo, Země. Tak jak ses sem dostala a co tu děláš?” Dívka na něj znovu pohlédla a tentokrát se jí v očích zračil jakýsi vzdor, odhodlání.

“Přišla jsem zachránit zvířata!” Kyle se zamračil.

“Jaká zvířata?”

“Všechna! Tygry, opice, tuleně...”

“Zachránit před čím?” Dívka, které se nakonec Kyle přece jen odhodlal říkat Fluttershy (alespoň než zjistí její pravé jméno), se zamračila také. Ukázala na Kylea štíhlým žlutým prstem.

“No přece před vámi, hroznými vraždícími opicemi!”

“Vraždícími? My nejsme opice, my jsme lidé…”

“Lidé…,” FlutterShy chvíli válela chuť toho nového slova na jazyku, pak se do Kylea pustila, “vy lidé zabíjíte zvířata! Mnoho zvířat! I les a stromy! Viděla jsem to, takže to nepopřeš!”

Kyle bleskově přemýšlel.

“Kde jsi to viděla? A jak si se dostala z Equestrie sem na Zemi?” Ale dívka mu nehodlala odpovědět.

“Já tě vlastně vůbec neznám Kyle. Zatím jsi na mě byl hodný, ale kdo ví? Třeba také vraždíš zvířata! Takže než ti povím svůj příběh, chci slyšet ten tvůj. Co jsi zač? Máš na svědomí nějaká zvířata? A taky, proč, k sakru, jsou tady všude poníci...a já!”

Kyle si rychle v mysli přehrál svůj život, pokud mohl říct, tak až na nějaký hmyz nikdy žádné zvíře nezabil.

“Já zvířata nezabíjím. Mám je rád. A jsem obyčejný člověk, pracuju jako ajťák.”

“Ajťák?” Kyle se chystal vysvětlovat, ale pak řekl:

“To je něco jako kouzelník…” FlutterShy se stále tvářila nedůvěřivě, ale pak řekla:

“Aha. A co ti poníci?”

“Poníci…,” tohle Kyle dělal rád, “dobře, chvilku tu počkej…” Zvedl se, šel do ložnice a vyhrabal z pokrývek svůj notebook. Vrátil se do kuchyně a položil ho mezi ně na stůl.

“Co je to?”

“Počítač.”

“Počítač?”

“Ano, je to složité technické zařízení, ale to je vedlejší. Podobně vypadá i televize.”

“Televize?”

“Ano...jak bych ti to….je to něco jako kouzelné zrcadlo, ok? Tuhle tomuhle se říká monitor, ale také se tomu může říkat obrazovka. A ta obrazovka je něco jako to kouzelné zrcadlo. Ukazuje obrazy. Různé příběhy. Skoro všichni lidé takové zrcadlo - televizi mají.”

“Zrcadlo, které ukazuje obrazy…,” FlutterShy si vzpomněla na Polyhippův klíč, “už věřím, že jsi kouzelník…”

“Počkej, ukážu ti to…,” Kyle zapnul notebook, FlutterShy se zájmem hleděla na to, co se odehrávalo na monitoru, “máte v Equestrii pohádky?” Dívka kývla.

“Dobře, teď ti pustím takovou pohádku. Bude ti jí vyprávět tohle zrcadlo - monitor - obrazovka pomocí obrazů. Tak se dobře dívej…” Kyle vybral ze složky jednu náhodnou epizodu MPL:FiM. Byla osmá epizoda druhé série “May the Best Pet Win”.

“My little poonyyy, my little poonyyy…” Znělka seriálu zaněla z reproduktorů a FlutterShy se vpila očima do monitoru. Půl hodiny nikdo z nich nic neřekl. FlutterShy se fascinovaně dívala, občas se prudce nadechla, občas hodila očima po Kyleovi. Když epizoda skončila, bylo dlouho ticho. Nakonec FlutterShy sotva slyšitelně řekla:

“Jak je to možné? Pohádka pro hříbata...ale to všechno se opravdu stalo! Už je to sice dávno, ale stalo se to...opravdu!”

“Jak dávno, jak jsi stará?”

“Je mi čtyřicetdva let.” Vypadala tak na dvacet. Čtyřicetdva equestrijských let, napadlo Kylea. Rozhodl se, že si jí trošku vyzkouší.

“I když je to tak dávno, vzpomněla by sis, co se stalo potom, co Rainbow Dash získala svého mazlíčka?” Dívka se zamyslela.

“Potom...Dashie se stala superhrdinkou....pomáhala poníkům v Ponyvillu a sláva jí stoupla do hlavy,” FlutterShy se usmála, “a my jsme pak s kamarádkami vymyslely takovou taškařici...”

Správná odpověď, pomyslel si Kyle, ale to pořád nic nedokazuje. Dívka se zeptala:

“A ti poníci v obchodě a tady u tebe doma?” Kyle pokrčil rameny.

“Seriál je populární. Děti - tak říkáme našim hříbatům - ho milují, hlavně dívky. A nejen děti, seriál je hodně populární i mezi dospělými. Dospělí fanoušci, jako třeba já, si říkají bronies. Dívají se na seriál, baví se o něm a tak dál. A sbírají různé předměty, které se seriálem souvisejí. Plyšáky a tak. Většinou svého oblíbeného poníka.”

“Takže já...jsem tvůj oblíbený poník?” Kyle ucítil, jak se mu trochu nahrnula krev do tváře.

“Ano, ty jsi můj oblíbený poník...a teď mi teda pověz, jak jsi se dostala s Angelem z Equestrie sem. A jak to, že máš lidské tělo?”

Dívka si smutně povzdechla a pokrčila rameny:

“To nevím, ale mám pocit, že za to může Spirit,” a popsala Kyleovi noční setkání s černým jednorožcem ve své ložnici. Kyle pozorně poslouchal, a když skončila, řekl:

“To je teda hodně divná historka...on zmínil Discordovo jméno?” Dívka se zamyslela.

“Vlastně myslím, že ne. Mluvil o našem společném příteli a mě automaticky napadl Discord. Když se vám o půlnoci objeví v ložnici jednorožec, kdo jiný by v tom mohl mít pařáty?”

“To netuším. Máš ten Polyhippův Klíč?”

FlutterShy kývla a šla do ložnice pro svojí tašku. Když se vrátila, položila ji na stůl, sáhla dovnitř a vytáhla kostku z tmavého lesklého kovu. Mohla být velká asi jako rubikovka. Podržela ji v ruce tak, aby na ni Kyle viděl. Ten natáhl ruku a řekl:

“Můžu?” Bylo vidět, že dívka váhá.

“Já nevím...je to moje jediná jízdenka domů…”

“Neboj, vrátím ti ji.” Nakonec mu ji podala. Kyle kostku uchopil do ruky. Byla z hladkého, chladného kovu, který nedokázal dost dobře identifikovat. Nebyla příliš těžká, možná byla dutá. Trochu s ní zatřásl, nic se neozvalo. Neviděl na ní žádné pohyblivé části.

“Jak to funguje?”

“Musíš pronést zaklínadlo, tady…” Podávala mu malý papírek. Kyle si ho prohlédl - papír vypadal jako ručně vyráběný. Úzkým, sevřeným písmem na něm bylo tužkou naškrábáno zaklínadlo. Kyle jí kostku a lístek vrátil a řekl:

“To zaklínadlo bych se být tebou naučil zpaměti. Možná bys udělala nejlíp, kdybys ho teď přečetla a vrátila se domů…”

“To se také chystám udělat, ale nejdřív musím pomoci zvířatům tady na Zemi.”

“Ta zvířata…,” povzdechl si pro změnu Kyle, vzal si notebook a chvíli něco googlil, “podívej, FlutterShy, to co ti teď povím se ti asi líbit nebude, ale je to pravda. Bohužel.”

Obrázky, které na něho z monitoru vyskakovaly, byly strašné. Z některých se mu zvedal žaludek. Kožešinové farmy, čínské medvědí farmy, vlečné sítě, ropné havárie, pokusy na zvířatech. Nakonec našel nějaké, na kterých nebylo tolik krve, i tak to byla dost silná káva.

“Podívej, mám tu pár obrázků a potřebuju vědět, jestli je to něco podobného tomu, co ti ukázal ten jednorožec. Zvládneš to?” Dívka odhodlaně kývla:

“Tak dělej!”

Kyle otočil notebook a FlutterShy hned odvrátila oči.

“Ach, u Celestie, takže je to pravda!”

“Takže ti ukázal něco podobného? Nerad to říkám, ale tohle je jen špička ledovce...” Zvedla k němu hlavu a v očích se jí leskly slzy.

“Ano...proč...proč to děláte? Jak můžete být tak krutí?” Kyle zvedl ruce:

“Dobře, zkusím ti to nějak vysvětlit, i když nevím, jestli se mi to povede... Podívej, my lidé nejsme býložravci-”

“Jste dravci? Lovíte?”

“Ne, to také ne, jsme všežravci, jíme rostliny i maso-”

“A tohle bylo kvůli jídlu?” Kyle si opět povzdechl.

“Ne nebylo, prosím poslouchej mě chvíli, já se k tomu dostanu.Takže my lidé, kromě jiného, jíme také maso. Na naší Zemi žije v současnosti více než sedm miliard lidí,” sedm miliard, pomyslela si FlutterShy a z toho čísla se jí zamotala hlava. Populace poníků v Equestrii čítala pár milionů jedinců. I tak to byl ale dvojnásobek oproti době, kdy byla malé hříbátko. Kyle pokračoval:

“A všichni tito lidé potřebují jíst. Kdyby se všichni živili lovem, za chvíli bychom tu žádná zvířata neměli. Musíme je tedy chovat na maso ve velkém, pokud nechceme umřít hlady, chápeš? Většina lidí na planetě je velmi chudá a tohle je jediná možnost jak je nakrmit. I tak spousta z nich trpí hlady, dokonce i malé děti...” FlutterShy se mračila.

“Dobře, řekněme, že tohle chápu, i když se mi to vůbec nelíbí. K čemu ale ta krutost? To přece nemá s potravou nic společného!”

“Už se k tomu dostávám. Mnoho lidí na Zemi, a já jsem přesvědčený, že většina, má zvířata upřímně rádo a chová se k nim dobře. Avšak jsou lidé, kteří na zvířatech vydělávají obrovské peníze. Jde o farmaceutický a kosmetický průmysl. Maso exotických zvířat do luxusních restaurací pro boháče. Módní průmysl používá kůži a kožešiny. Tito lidé nechávají zvířata trpět, protože z toho mají slušný příjem. A v některých chudších zemích je zvíře prostě bráno jako věc. Jsou využívána k lidskému užitku, bez ohledu na to co cítí. A pak...jsou tady lidé, a je mi líto, že to musím říct, kterým utrpení zvířat přináší potěšení. Těch je ale naštěstí velmi málo…” FlutterShy se otřásla odporem.

“To musíme zarazit!” Musíme? My musíme?

“Nerad ti to říkám, ale to je nemožné.”

“Proč?”

“Lidé, kteří na utrpení zvířat vydělávají, jsou bohatí a mocní. Nesmírně bohatí a mocní. A svých peněz se jen tak nevzdají. Nemůžeš k nim prostě napochodovat a říct: ‘Přestaňte ubližovat zvířatům!’ Vysmějí se ti, nebo tě nechají zavřít do blázince…”

“Ale něco přece musí jít udělat! Nemůžeme to takhle nechat!”

“Je mi skutečně líto, ale nic s tím dělat nejde. Pokoušejí se o to milióny lidí a tisíce organizací už desítky let - neúspěšně.”

“Takže ty mi nepomůžeš?”

“Opravdu bych rád, ale nedá se nic dělat. Navíc, já mám svůj život. Zítra ráno musím jít do práce opravovat počítače. Opravdu bys možná měla uvažovat návratu, tady nic nezmůžeš, je mi líto. Vrať se domů, jestli jsi skutečně FlutterShy.” Na to propukla dívka v srdceryvný pláč. Nakonec si rozmazala slzy po tváři, vzala tašku a Angela, vstala a trucovitě řekla:

“Dobře, děkuji ti za oblečení a za pomoc. Udělám to sama. Ráda jsem tě poznala Kyle, přeju ti hodně štěstí. Sbohem.” A obrátila se ke dveřím ven. Kyle vyskočil. Co to dělám?

“Počkej! Počkej FlutterShy! Kam chceš jít?” Došel k ní a chytil jí za ruku. “Počkej, prosím tě! Tak dobře, zkusíme s tím něco udělat. Pár dní v práci můžu obětovat. Mám spoustu dovolené.” To byla lež. Prostě jí dokážu, že se nedá nic dělat. Nahlas řekl:

“Zítra ti zajdeme koupit nějaké pořádné oblečení a pak pojedeme za jedním mým přítelem. Je to také brony a v tomhle se vyzná líp než já. Poradí nám. Dobře?” Dívka se na Kylea krásně usmála:

“Já věděla, že máš dobré srdce!” Kyle byl na rozpacích.

“Dobře, nech už toho a zase se posaď. Já teď musím vyřídit pár telefonů.” Sedla si ke stolu a Kyle vytáhl z kapsy mobil. Nejdříve vytočil Pepper.

“Ahoj Pepper.”

“Čau Kyle, o co jde?”

“Potřebuju půjčit Fluffle Puff.”

“Na co ty potřebuješ Fluffle Puff? Vždyť víš, že ji nikomu nepůjčuju…”

“Řekla jsi, že když budu něco potřebovat, mám zavolat…” Chvíli bylo ticho.

“Dobře Kyle, štveš mě, ale dobře. Ale tím to považuj za vyřízené. Žádné další laskavosti ti nedlužím.”

“To beru.”

“Tak fajn, dovezu ti ji brzo ráno, až pojedu z noční.”

“Dobře, díky.”

“Máš zač.”

Následoval Danny. Kyle se ho zeptal, jestli bude zítra v práci a jestli se u něj může stavit s jednou kamarádkou. Danny řekl, že může. Nakonec zavolal nadávajícímu šéfovi a oznámil mu, že si musí vzít z rodinných důvodů na týden dovolenou. A že potřebuje poslat na účet zálohu na příští měsíc. Když dotelefonoval, podíval se na FlutterShy. Seděla za stolem a hladila Angela.

“Už mám zas docela hlad,” řekla.

“Objednám pizzu, nějakou bez masa.”

“Děkuju, jsi hodný. A můžu tě poprosit ještě o něco?

“Ano?”

“Neukázal bys mi ještě něco z toho...seriálu?” Kyle se usmál.

“Tak pojď, vezmem si to vedle, pizza se nejlíp jí v posteli.”