Sydney se okénkem svého karavanu díval za odjíždějící Fluffle Puff. Palčivě si uvědomoval, že by měl být v šoku, nebo alespoň velice překvapený. Fakt, že se právě setkal se skutečnou Fluttershy - a o tom že to byla skutečná Fluttershy vůbec nepochyboval - by ho měl nesmírně udivovat. Zázraky se přece nedějí každý den. Ale nic takového necítil. Ano, když ji poprvé uviděl, zaplavila ho vlna adrenalinu, a také, proč to nepřiznat, jistého vzrušení. Domníval se však, že setkání s pohádkovou bytostí, navíc tak krásnou pohádkovou bytostí, bude něco jako zjevení boží. Ale rozhodně si nepřipadal jako nějaký starozákonní prorok, kterému se zjevil anděl. Spíš cítil, že se stalo něco, o čem byl celý život přesvědčený, že se jednou prostě stane. Pocit, který prožíval, by se dal nejlépe popsat asi jako zadostiučinění. Equestrie existuje, Fluttershy existuje, poníci existují...
“Do-bro-druž-ství Sy-dney, do-bro-druž-ství!”
Zatáhl záclonku a otočil se. Za ním na podlaze stála Daring Do a s hlavou nakloněnou po ptačím způsobu mírně na stranu ho pozorovala svýma mechanickýma očima. Ozval se šramot, na stolek vyšplhal Stinky a také na něho upřel pohled svých oček, která vypadala jako párek rudých korálků. Vypadalo to, že s Daring Do souhlasí.
Dobrodružství, pomyslel si Sydney… Ano, mají před sebou s Kylem a Fluttershy úkol. A ne jen tak ledajaký. Došel k lednici a otevřel si ještě jedno pivo. Posadil se do křesla, ve kterém již měl vysezený důlek a napil se. Přemýšlel. Přemýšlel dlouho. Nakonec se ztěžka zvedl, povzdechl si, zmačkal dávno prázdnou plechovku a hodil ji do kouta na hromadu starých základních desek. Šel do kuchyňky oddělené od zbytku přívěsu korálkovým závěsem, která, i když byla součástí karavanu, byla o něco větší, než kuchyně v Kyleově garsonce. Chvíli prohledával zásuvky, až našel to, co hledal - malý hliníkový klíček. S jeho pomocí otevřel jednu skříňku, která byla připevněná na stěně ve výši očí. Sáhl dovnitř a vytáhl malý ocelový trezorek, takový, jaký bývá součástí hotelových pokojů. Trezorek měl starý dobrý motýlkový zámek opatřený otočným číselníkem. Sydney ještě naposledy zaváhal, ale již se rozhodl. Nastavil na číselníku kód a ocelová dvířka se tiše pootevřela. Sydney sáhl do temnoty uvnitř a vytáhl malý předmět.
“Ne-be-zpe-čí Sy-dney! Ne-be-zpe-čí!”
Sydney se podíval na Daring Do, která nesouhlasně kroutila hlavou.
“Neboj, mám to po kontrolou,” uklidnil ji, ale věděl, že to není pravda.
Byl to malý flashdisk, hranatý a celý černý, ozdobený pouze malou černožlutou nálepkou - známým symbolem radioaktivity. Položil ho opatrně na stůl, došel k jedné z beden u stěny a začal se v ní přehrabovat. Po chvíli našel, co hledal - malý starý palmtop bez bluetooth, wifi a infraportu. Pak, po další dlouhé chvíli přehrabování, našel příslušný napájecí kabel. Připojil palmtop do sítě, ale nezapnul ho. Nechal ho nabíjet, flashku si strčil do kapsy, ubalil si cigaretu a s novou plechovkou piva vyšel z karavanu ven, posadil se na schůdky a zapálil si. Pozoroval klubko černošských a hispánských dětí, které si i přes pokročilou večerní hodinu hrály mezi karavany a když si ho všimly, zamával jim. Občas tahle děcka zaměstnával jako poslíčky a dával jim drobné. Děti ho měly rády a on měl rád je. Když dokouřil, hodil nedopalek cigarety do prachu a ještě chvíli si vychutnával večerní atmosféru karavanového městečka. Nakonec se vrátil do útrob svého přívěsu.
Sebral z podlahy plakát s Pinkie Pie a přilepil ho zpátky na dveře.
“Promiň Pinkie,” zamumlal, “ale byla tu Fluttershy, snad chápeš… A snad pochopíš i tohle…”
Přešel do kuchyňky, podíval se na palmtop na stole a usoudil, že by jeho baterie už mohla být dostatečně nabitá. Odpojil napájecí kabel a palmtop zapnul. Byl to starý přístroj a chvíli trvalo, než se na černé obrazovce rozsvítil příkazový řádek systému MS DOS. Když se tak stalo, položil ho Sydney zpátky na stůl a z jedné zásuvky vytáhl kabel, která měl na jednom konci jack a na druhém USB konektor. Zasunu jack do zdířky v palmtopu, vytáhl z kapsy černý flashdisk a připojil ho ke druhému konci kabelu.
Příkazový řádek v mžiku zmizel a maličká obrazovka potemněla docela, ale jen na malou chvíli. Poté zmodrala, zablikala a znovu zčernala. A pak se na ní objevila známá růžová tvář s dlouhou rovnou splývavou růžovou hřívou, krví podlitýma očima a pokřiveným úsměvem.
“Sssydney,” hlas syčel jako unikající pára, “kde to jsssem? Hned mě odsssud pusssť! Přikazuji ti to!”
Sydney nasucho polkl.
“Pustím Pinkameno, ale ne hned…”
“Co chceššš?”
“Mám pro tebe nějakou práci…”
“Práci? Ssskvělé...Najít a zničit? Jako obvykle?”
“Spíš jenom najít…”
“Sssnadné… Tak mě už pusssť, na co čekáššš?”
“Nejdřív mi musíš něco slíbit…”
“Ssslíbit? A co jako?”
“Že tentokrát nebudeš dělat žádné blbosti. Uděláš jen to, co ti řeknu…”
Pinkamena chvíli mlčela, když znovu promluvila, znělo to jako had, který uspává svou oběť.
“Ssslibuji… Nebudu dělat žádné blbosssti…”
“A že uděláš, o co tě požádám…”
“Udělám, o co mě požádáššš…”
“Dobře,” Sydneymu se viditelně ulevilo.
“Tak co ssse děje?”
“Dobře Pinkameno, děje se tohle…,” a Sydney jí podrobně vysvětlil, co po ní chce. Pinkamena ho ani jednou nepřerušila, ale když po dlouhé době skončil, řekla:
“Flutterssshy?”
“No… ano,” Sydney byl v rozpacích, doufal, že se tomuhle vyhne. Ale Pinkamena to dál nekomentovala, místo toho řekla:
“Udělám to, ale zaplatíššš mi…”
Sydney si povzdechl.
“Zaplatím, jako vždycky.”
“Zaplatíššš mi víc, než vždycky.”
“Jsi krutá Pinkameno…”
Pinkamena se ošklivě zasmála a odhalila při tom dvě řady tenkých dlouhých ostrých zubů.
“Jsssem taková, jakou jsssi mě ssstvořil Sssydney…”
Sydney nevěděl, co by na to měl říct a zdálo se, že Pinkamena ani na žádnou odpověď nečeká.
“Tak už mě pusssť, Sssydney. Už ssse na to teššším!”
“Tak fajn…”
Sydney vytáhl z palmtopu flashku, opustil kuchyňku a odebral ke svému hlavnímu počítači.
“...děj se vůle Tvá, amen…,” zašeptal tichou modlitbu a zasunul flashdisk do počítače.
“Sssvoboda… Ssskvělé…,” děsivý růžový obličej se šklebil ze všech obrazovek, monitorů a displejů.
“Nezapomeň, co jsi slíbila…”
Ale odpovědi se nedočkal. Pokrčil rameny a šel si lehnout. Bylo už pozdě, byl unavený a věděl, že Pinkamena bude pracovat celou noc a možná i celý následující den. Lehl si na své lůžko a Daring Do, která se připotácela a lehla si na podlahu, řekla:
“Režim: spánek. Do-brou noc, Sy-dney.”
“Dobrou,” řekl Sydney a zavřel oči. Byl tak ospalý, že ani neměl náladu na clop.
Kyle se probudil na karimatce na zemi vedle své matrace celý rozlámaný. Za oknem byl už krásný den, na blankytné obloze svižně pluly malé bílé načechrané mráčky. Sluneční paprsky dopadaly na jeho postel, která byla prázdná a dokonale ustlaná. Ztěžka zvedl své velké tělo z podlahy a zjistil, že ho bolí několik svalů, o kterých ani netušil, že je vůbec má. Se zalepenýma očima a rozcuchanou kšticí se dopotácel do kuchyně, kde za jeho malým stolem seděla Fluttershy. Měla na sobě bílé triko, které jí včera koupil a džíny, ze kterých dole koukaly její malé bosé nožky. Vlasy barvy lila měla svázané do ohonu. Ve svých štíhlých žlutých prstech držela šálek čaje, ze kterého stoupala pára. Když Kyle vešel, vzhlédla. Byla krásná.
“Dobré ráno,” řekl Kyle nuceně veselým tónem. Uvědomoval si, že by teď měl být v práci a že se na jeho pracovním stole již určitě kupí hromada porouchaného hardwaru.
“Dobré,” řekla tiše Fluttershy a znělo to velmi smutně, “dáš si také čaj?”
“Dám, děkuju, ale nejdřív musím na chvíli do koupelny,” Kyle si všiml, že jí na klíně sedí Angel a tváří se nadmíru spokojeně. Alespoň někdo, pomyslel si a odebral se do koupelny.
Když se dal trochu do kupy a natáhl si kalhoty, posadil se naproti Fluttershy. Před ním už stál šálek horkého čaje. Vzal ho a trochu usrkl. I když bylo evidentní, že je to jeho obyčejný pytlíkový čaj, byl nezvykle dobrý. Vlastně výborný.
“Moc dobrý čaj, jak jsi se vyspala?”
“Dobře, děkuju, a ty?” Z tónu jejího hlasu stále vyzařoval smutek a jistá melancholie.
“Taky dobře,” zalhal Kyle, “a… no, děje se něco?”
“Co by se mělo dít?”
“Nevím, zdá se mi… Přijdeš mi nějaká smutná…”
“To nic není,” Fluttershy odložila šálek, vzala do dlaně Angela a začala ho něžně drbat mezi oušky, “jen… mám trochu starosti. Kvůli těm zvířatům a tak. Je to opravdu hrozné, co se tady na Zemi s nimi děje. Bojím se, jestli to zvládnu. A taky…,” Fluttershy se odmlčela.
“Co taky?”
“Stýská se mi. Po kamarádkách. Po Equestrii, po mých zvířatech…,” znovu se odmlčela a Kyleovi se zdálo, že jí trochu zvlhly oči, “chtěla bych se už vrátit, ale nejdřív musíme splnit náš úkol. Tedy já musím, promiň… Já… jen ti přidělávám starosti…,” Fluttershy už to nevydržela a začala tichounce plakat.
Kyle rázem zapomněl na bolavá záda. Neohrabaně se natáhl přes stůl a položil svou velkou dlaň na její chvějící se ramínka.
“Ale no tak… To je v pořádku. Žádné starosti mi nepřiděláváš,” zalhal znovu, ve snaze štkající Fluttershy utišit, “a spolu to všechno zvládneme. No ták…,” ale tichý pláč pokračoval dál.
“Dobře, takhle to dál nejde,” řekl rozhodně Kyle, “dnes máme za úkol vymyslet, jak pomoci trpícím zvířatům na Zemi a ne tu sedět jako dvě hromádky neštěstí. Víš, co? Vezmi si boty a čepici, pojedeme na výlet!”
“V-výlet? A kam?” Fluttershy zvedla své uslzené oči a upřela je zvědavě na Kylea.
“Uvidíš,” usmál se na ni, “tak šup šup, obleč si ponožky, vezmi si kecky a jedeme!”
Za malou chvíli už seděli všichni tři i s Angelem v autě. Kyle nastartoval a vyjeli. Když se vymotali z města a najeli na dálnici mířící na sever, sešlápl Kyle plyn ve snaze vymáčknout se starého motoru trochu výkonu. Ostatní auta, která míjeli, na ně často nadšeně troubila. Viděli hodně palců zvednutých nahoru a obzvláště děti obdivovali Fluffle Puff s obličejíčky přitisknutými na okénka.
Kyle sjel z dálnice a asi po dvaceti minutách jízdy listnatým lesem, tvořeným červenými duby a mohutnými platany, se před nimi zaleskla hladina jezera. Úzká silnice se klikatila podél jeho břehu, ve vodě čeřené mírným vánkem se zrcadlily siluety stromů. Po hladině běhaly drobné vlnky a odrážely sluneční paprsky. Po chvíli se před nimi objevila O’Sheaova farma.
Farma stála na rozsáhlém pozemku na březích jezera už od počátku devatenáctého století a stále patřila rodině O’Sheaových, která ji tenkrát postavila. Nyní farma sloužila jako turistický cíl. Byla zde něco jako malá zoologická zahrada, ve které byla jak běžná hospodářská zvířata, tak i zvířata více méně exotická. Byli tu k vidění pštrosi, klokani, velké želvy, byla tu voliéra s papoušky i skutečný tygr. Jedna z budov farmy byla proměněná na vyhlášenou výletní restauraci. Bylo tu také obrovské dětské hřiště, připomínající spíš menší lunapark a hodně dalších atrakcí. Farma se stala oblíbeným výletním cílem pro lidi z blízkého i vzdálenějšího okolí.
Kyle zajel s Fluffle Puff na parkoviště a společně s Fluttershy vystoupili.
“Kde to jsme?”
“Na výletě. Takhle to dál nešlo, musíš přijít na jiné myšlenky,” Kyle popadl Fluttershy za ruku, “pojď. A zkus teď nemyslet na problémy, prostě si užívej.”
A Fluttershy si užívala, oba si užívali. Nejdříve si prošli malou zoologickou zahradu, Fluttershy byla ze zvířat nadšená. Dlouho fascinovaně pozorovali majestátního tygra, jak důstojně a elegantně přechází po svém výběhu. Hodně se nasmáli při pozorování hejna makaků a stádečka zvědavých surikat. Zážitkem bylo, když se Kyleovi podařilo přemluvit Fluttershy, aby se projela na poníkovi. A nakonec zažili velice zvláštní chvilku při pozorování párku labutí, plujících po jezírku. Labutě se dotýkaly zobáky a jejich dlouhé prohnuté krky tvořily obraz ve tvaru srdce. Kyle i Fluttershy byli oba chvíli trochu červení a nevěděli, kam s očima.
Nakonec Fluttershy řekla, že zvířata se tu mají dobře a že má hlad. A tak se šli najíst. U stolu pod velkým platanem s bílou kůrou si dali dobré jídlo a džbánek domácího ledového čaje. Jedli pomalu, povídali si o všem možném a užívali si krásného výhledu na jezero. Po obědě Kyle navrhl, že by si mohli půjčit pramici a projet se po jezeře. Fluttershy souhlasila.
Kyle vesloval a Fluttershy, sedící naproti němu na zádi, kormidlovala. Oba mlčeli, dokud se nedostali dost daleko od břehu, pak Kyle vytáhl vesla a loďka se pomalu zastavila, lehce se pohupujíc na vlnkách. Kolem bylo božské ticho a klid, rušený jen tichým šploucháním a vzdálených křikem divokých hus, které v klínovitém útvaru přelétaly vysoko nad jejich hlavami.
“Máš už nějaký nápad, jak bys mohla využít svoji… schopnost… na pomoc zvířatům, až budeme zítra u Sydneyho?”
“No…,” Fluttershy si povzdychla, “pár věcí mě už napadlo, ale není to vesměs nic hezkého…“
“Hm…,” řekl Kyle zamyšleně, “taky mám pár, hmm, nápadů. A taky to není nic, čím bych se doma pochlubil mamince. Myslím, že to nebude snadné. A myslím, že se to neobejde bez komplikací. Ale nejdřív ty, tak povídej, na co jsi přišla… “
Mluvili dlouho. Vzájemně se přerušovali, chvílemi to dokonce vypadalo, že se hádají. Nakonec se ale dokázali shodnout alespoň na jedné věci.
“Ale to je dost riskantní! Někdo by se mohl zranit!” Kyle gestikuloval tak rozčíleně, že se mu povedlo rozhoupat loďku.
“Dávej prosím tě pozor, nebo budeme muset zpátky plavat! Hele, já si to moc dobře uvědomuji. To se neboj. Ale ty pořád řešíš jen vás, lidi! Děláš, jako by na těch zvířatech nezáleželo, jako by jim nic nehrozilo!” Fluttershy se mračila, až se jí na čele udělaly hluboké vrásky.
“To přece vůbec není pravda! Jak tohle můžeš vůbec říct!”
“Fajn, promiň. To jsem přehnala. Prostě je toho na mě moc, promiň! Chtěla jsem říct, že bez nějakého toho zranění se to asi neobejde. A to platí pro obě strany! Ale… hlavní je, aby…,“ Fluttershy zalapala po dechu, jak se snažila najít ta správná slova.
“...aby nikdo neumřel!” dokončili nakonec oba společně.
Chvíli se na sebe dívali a nakonec se rozesmáli tak, že pramici opravdu skoro převrhli. Když se jim povedlo plavidlo stabilizovat, natáhla Fluttershy ke Kyleovi svou štíhlou žlutou ruku.
“Takže nikdo neumře, kopyto na to!”
“Platí!”
A plácli si.
“Tak… Co kdyby jsi pomalu začal pádlovat ke břehu? Je to tu krásné, ale už bych zas ráda měla pevnou zemi pod kopyty.”
“Jak si přejete madam, ostře na pravobok! Plujeme domů!”
Když přirazili k molu a Kyle loďku uvázal, bylo už pozdní odpoledne. Vydali se k Fluffle Puff, nastoupili a vyrazili domů. Slunce, které se pomalu chýlilo k obzoru, zbarvilo listnatý les, kterým projížděli, do odstínů rudé, zlaté a růžové. Pak najeli na dálnici a o necelou hodinku později zastavili před Kyleovým bytem. Kyle zajel s Fluffle Puff ke krajnici, vystoupili a vydali se ke dveří. Kyle si všiml, že v jeho poštovní schránce je nějaká obálka. Když se mu ji podařilo ze schránky vysvobodit, zjistil, že je od jedné velké banky. Byla adresována slečně Shiele Flutter.
“Vypadá to, že ti přišla ta kreditka, co o ní mluvil Sydney,” řekl Kyle a podal obálku Fluttershy.
“Co je to?” Fluttershy si zkoumavě prohlížela hladký černý plastový obdélníček, na kterém nebyl žádný text ani obrázek.
“Kreditka. Přesněji kreditní karta. Je to vlastně elektronická peněženka.”
“Peněženka?” Fluttershy kartičkou zatřásla. “A kde jsou peníze?”
Kyle k ní přistoupil blíž a ukázal na černý proužek, který byl na černé kartě špatně vidět.
“Tohle je magnetický proužek. Na něm jsou v podobě dat uložené informace o tobě. Přesněji o tvém alteregu jménem Shiela Flutter. A tady,” Kyle kartu otočil a ukázal na malý zlatý čtvereček, který jediný rušil absolutní čerň karty, “je čip. Na něm je uložený tvůj PIN.”
“PIN?”
“Ano, PIN. Osobní identifikační číslo. Díky němu máš přístup k penězům na kartě pouze ty. Počkej, tady je… “
Kyle rozlepil malé papírové okénko uvnitř obálky. Číslo, které se tam skrývalo nebylo k jeho překvapení čtyřmístné. Tvořilo ho šest číslic. Kyle podal obálku Fluttershy.
“Je to těchto šest čísel. Dokážeš si je bezpečně zapamatovat? Hmm, to je zvláštní… ”
“Co je zvláštní?”
“Že je šestimístné. PIN vždy tvoří čtyři čísla. A vůbec, takovou kartu jsem ještě neviděl, není na ní nic napsané… “
“Mám to,” řekla Fluttershy.
“Jsi si jistá? Musíš si číslo zapamatovat spolehlivě a přesně. Ten originál bychom měli zničit, aby se nedostal do rukou někomu nepovolanému. A pokud si číslo nezapamatuješ správně, nebo ho zapomeneš, nějakou dobu se k penězům nedostaneš.”
“Říkám, že to mám. Pamatováka mám dobrého. Je to- “
“Pšššt!” Kyle si přiložil prst na rty. “Neříkej to nahlas. Nikdy. Věřím ti. Tak já tu obálku zničím… ”
Zašátral v kapse a vytáhl zapalovač.
“Počkej ještě,” řekla Fluttershy.
“Jo?”
“Chtěla bych, aby sis ten PIN zapamatoval taky. Pro všechny případy.”
“Dobře,” řekl Kyle po chvíli přemýšlení. Vštípil si nezvyklý PIN do paměti a potom obálku spálil. Pak se znovu zamyslel.
“Chceš se podívat, kolik máš na své kreditce peněz?”
“Jo, proč ne.”
“Fajn, alespoň se naučíš, jak se s kreditkou zachází,” Kyle odvedl Fluttershy k otlučenému bankomatu ATM, který stál přes ulici a ukázal na otvor v přístroji, “sem kartu zasuň… Ne, tak ne, obráceně…, tak.”
Karta zajela do stroje a malý displej zablikal. Objevil se na něm nápis: VLOŽTE PIN.
“Teď zadej svůj PIN. Tady na té klávesnici. A pak stiskni tohle tlačítko.”
Fluttershy udělala, jak jí Kyle řekl. Obrazovka zablikala a objevilo se úvodní menu.
“Teď vyber tuhle volbu: ZOBRAZIT ZŮSTATEK. Ukáže se ti, kolik máš na své kreditce peněz.”
Fluttershy stiskla požadované tlačítko a displej znovu zablikal. Pak se na něm objevila částka:
614253 $.
“Kriste Ježíši!” Hlesl Kyle, který nikdy tolik peněz pohromadě neviděl. Ani v elektronické podobě. “To je blbec! Z toho bude určitě prů...švih… “
A pak se stala další zvláštní věc. Obrazovka znovu blikla a částka se změnila. Nyní přístroj ukazoval zůstatek: 615871 $.
“Jaký průšvih? Kdo je blbec? A kdo je ten Kristus Ježíš, kterého pořád vzýváš?”
“Nic. To nic. To je na dlouhé vyprávění. No, slečno Shielo Flutter, jste docela bohatá dívka. Vlastně by sis mohla koupit malý domek a ještě by ti zbylo na auto. A ta suma stále roste.”
“To je dobře, ne?”
“Dobře? Jo, jasně. Jasně, že je to dobře,” řekl Kyle, ale vůbec o tom nebyl přesvědčený, “tak teď stiskni tohle tlačítko, bankomat ti kartu vrátí. Tak. A teď už pojď, jdeme domů. Je pozdě.”
Když přišli ke Kyleovi domů, vystřídali se ve sprše a Kyle pak udělal k večeři sýrové tousty. Pak se stejně jako předešlého večera posadili vedle sebe na Kyleovu matraci a pustili si na jeho notebooku několik epizod My little pony. Fluttershy sledovala seriál opět se zájmem, ale po nějaké době začala zívat.
“Měli bychom jít spát,” řekl Kyle, “zítra nás čeká náročný den. Hned ráno jedeme k Sydneymu.”
“Máš pravdu,” zívla znovu Fluttershy, “musíme si odpočinout, už se mi zavírají oči.”
Kyle se zvedl a začal si lehat na karimatku. Fluttershy mezitím odešla do koupelny a když se vrátila, měla na sobě jen jednu z Kyleových pracovních košil a kalhotky.
“Nechceš si lehnout vedle mě?” Řekla Fluttershy měkce. “Vždyť už tě z toho spaní na podlaze musí bolet hřbet.”
“No, to máš pravdu. Ale bojím se, že by ses moc pohodlně nevyspala. V noci sebou dost házím a vrtím se.”
“No, já ale nejsem moc velká,” řekla Fluttershy a měla pravdu, “myslím, že se sem oba pohodlně vejdeme.”
Potom vklouzla pod deku a Kyle si po chvíli váhání vlezl k ní. Bylo to mnohem lepší než karimatka a Kyle podvědomě cítil její uklidňující blízkost.
“Dobrou noc,” řekl, “hezké sny.”
“Tobě také,” popřála mu Flutershy a po chvíli dodala, “je mi zima. Obejmeš mě?”
Kyle nevěděl co říct, tak neřekl nic. Neohrabaně se přisunul k Fluttershy a jednou rukou objal její drobné štíhlé tělo. Hřála hebkým teplem a Kyle se téměř proti své vůli přitulil k ní, tak to bylo uklidňující a příjemné.
“Tak,” zívla znovu, “je to lepší. Už je mi… teplo... “
Fluttershy zavřela oči a její dech se prohloubil. Usnula a Kyleovi to netrvalo dlouho a usnul v tom teplém objetí taky.
Při čekání, až se Pinkamena ohlásí, usnul Sydney v křesle s prázdnou plechovkou od piva v ruce. Náhle ho probudil výstražný zvukový efekt, plechovka mu vyklouzla a zarachotila na podlaze karavanu. Zmateně se rozhlédl po ztemnělém interiéru, přízračně osvětleném pouze poblikávajícími bludičkami barevných diod. Chvilku mu trvalo, než si uvědomil, kde je. Podíval se na digitální budík na poličce, ukazoval 4:51 AM. Ve stejný okamžik se začaly rozsvěcet všechny monitory a displeje a na všech se postupně objevila děsivá tvář Pinkameny.
“Vssstávej, Sssydney´…”
“Sakra…, tohle mi nedělej…, kolik je hodin…”
“Už je ráno.”
“Tomuhle říkáš ráno? Sakra, potřebuju kafe…,” Sydney odklopýtal k vařiči, nalil do konvice vodu z plastové lahve a postavil na kávu, “tak jak jsi na tom?”
“Hotovo. Myssslím, že budeššš ssspokojený. Cena bude ovšššem odpovídající.”
Sydney si zalil silné kafe, štědře do něj nasypal cukr a po chvíli váhání přidal krapet rumu z malé placatky. Vzniklý nápoj řádně promíchal a odnesl si ho ke stolku.
“Nejdřív se předveď,” řekl, když se pohodlně usadil v křesle a usrkl horké upgradované kávy.
Monitory a displeje všech velikostí, pokrývající velkou část jedné ze stěn Sydneyho obytného přívěsu, začaly zhasínat a hrůzu nahánějící tvář Pinkameny z nich postupně mizela. Nakonec zůstaly na malou chvíli potemnělé. Pak se začaly s blikáním opět rozsvěcet a začaly se na nich objevovat obrazy. Některé byly monochromatické, v našedlých a nazelenalých odstínech, typické záběry bezpečnostních kamer a průmyslové televize. Jiné byly plně barevné, některé dokonce v HD rozlišení. Záběry se na jednotlivých monitorech začaly měnit ve stále rychleji rostoucím tempu. Ukazovaly různá prostředí, interiéry a exteriéry, venkovské, urbánní i divokou přírodu. Byly tu rozhoupané obrazy z palub lodí, i téměř intimní záběry zachycující něčí domácnosti. Obrazy byly tak rozdílné, jak je to jenom možné, avšak jedno měly všechny společné - byla na nich zvířata. Zvířata všech myslitelných druhů, velikostí a tvarů. Některá zabíraly vzdálené kamery individuálně, na jiných záběrech jich byly celé desítky. Některé vypadaly zdánlivě neškodně, z jiných se Sydneymu při pohledu na ně okamžitě zvedl žaludek. Nakonec Sydney hleděl na šílený kaleidoskop blikajících monitorů, na nichž se záběry střídaly tak rychle, že nebylo možné určit, co ukazují. Do toho zazněl příšerný hlas Pinkameny.
“Ovládám v tento okamžik 89173326 kamer, ovšššem toto číssslo sěse každým okamžikem mění. Některé vypadávají, ale můj sssubsssyssstém ssstále nachází nové. Jsssou to kamery všššech typů, ovládám dokonce několik ssset mobilních telefonů. Jsssi ssspokojený Sssydney?”
Sydney nedokázal odtrhnout oči od toho fascinujícího pohledu.
“To… je naprosto úžasné Pinkameno! Splnila jsi vložená očekávání, ne, mnohonásobně jsi je překonala. Já… jsem připravený zaplatit tvoji cenu… “
“Jissstě, že jsssi. Sssamozřejmě, že jsssi… A já jsssem ráda, že jsssi ssspokojený. Byl to těžký úkol, vyžádal sssi devadesssátsssedm procent mé kapacity… “
Sydney zpozorněl. Pak se opatrně zeptal.
“Na co jsi použila ta zbývající tři procenta?”
“Na zlepšššení sssvěta.”
Sydney pocítil svíravý pocit kolem žaludku.
“Pokračuj… “
“Nejdříve jsssem projela zpravodajssské ssservery… “
“A dál… “
“A dál jsssem prossstě zlepšššila sssvět.”
“Jak jsi zlepšila svět? Můžeš být prosím trochu konkrétnější? O čem se tu bavíme?”
“Issslámssský ssstát,” zasyčela Pinkamena.
“Cože???” Sydney zbledl tak, že by se v něm Džihád John krve nedořezal.
“Ssslyšššíššš dobře, prossstě ssse mi nelíbil…”
“A-ale, slíbila jsi…”
“Nemáššš mi věřit, tvoje chyba…”
“Sakra…,” Sydney se zhluboka nadechl a pak položil otázku, na níž vlastně ani nechtěl znát odpověď, “a co jsi s ním provedla?”
“Nic zvláššštního… “
“Tak povídej,” povzdech si rezignovaně Sydney.
“Nejdřív jsssem ssse podívala, co ti kluci vousssatí dělají v kyberprossstoru…”
“A co dělají?” Sydney zněl jako odsouzenec na smrt.
“Většššinou ssse koukají na porno. Dossst úchylné porno. Ty jsssi proti nim ješšště v pohodě… Jsou to frussstráti.”
“Aha… Tak díky,” Sydney si nebyl jistý, jestli to má brát jako lichotku, “a dál?”
“Pak jsssem našššla všššechny jejich propagační ssstránky, facebookové, twitterové a jiné profily a sssmazala jsem jejich obsssah. Mísssto něj jsssem tam dala obsssah z těch jejich oblíbených pornossstránek.”
“Aha… Hezké,” Sydneymu se udělalo špatně, “takže teď po mě půjdou. A až mě dostanou, uříznou mi hlavu. Tak ti moc děkuju, Pinkameno…”
“Nejanči, uklidni ssse. Udělala jsssem to čissstě, zametla jsssem ssstopy. Nedossstanou tě.”
“To jsi říkala o těch hoších z FBI taky!”
“A dossstali tě sssnad?”
“No… Nedostali,” připustil Sydney. Ještě teď se trochu klepal, když si vzpomněl, jak si hrál na kočku a na myš se zvláštním agentem Seamusem Horthonem a zvláštním agentem známým pouze pod nickem Protector_14. Sydney byl přesvědčený o tom, že ta číslovka znamenala jeho věk. Ten uhrovitý obrýlený parchant - jak si ho Sydney představoval - ho málem dostal. Bylo to o fous. Zhluboka se nadechl.
“Je to všechno?”
“Je. Co ssse týká issslámssského ssstátu…”
Sydney si promnul spánky, pak se namáhavě zvedl z křesla a došel do zásuvky pro placatku. Přilil si do chladnoucího kafe rum, zbytek do sebe obrátil na ex a trochu se zakuckal.
“Tak co jsi ještě provedla?”
“No když už jsssem byla v tom, podívala jsssem ssse na provozovatele těch pornossstránek… Je to docela sssíla, chceššš se podívat?”
Sydney chvíli uvažoval, nakonec zvědavost zvítězila.
“Tak ukaž.”
Okamžitě toho zalitoval.
“Dobře, dobře… To stačí. Co jsi udělala jim?”
“Vlassstně pravý opak. Vzala jsssem obsssah jejich faceboooku, jejich důvěrná data, rodinné fotky a tak… A vyvěsssila to na ty jejich ssstránky. Původní obsssah jsssem zničila.”
“Fajn…,” Sydney si na imaginární seznam smrtelných nepřátel vedle islámského státu připsal jakousi špatně definovatelnou pornomafii, “a tentokrát už je to všechno?”
“Všššechno Sssydney. Ty nemáššš radossst?”
“Mám radost Pinkameno,” věděl, že přít se nemá cenu.
“To jsssem ráda Sssydney. A teď přišššel časss, abysss zaplatil sssvůj dluh…”
Sydney se opět zmohl jen na rezignované povzdechnutí.
“Ano madam, jak si přejete madam…”
O pár hodin později zabrzdila před Sydneyho pojízdným bydlištěm Fluffle Puff, ze které vystoupili Kyle a Fluttershy, která měla na sobě opět džíny a bílé tričko. Angela tentokrát nechala s těžkým srdcem u Kylea doma. Když Kyle zabušil na dveře přívěsu, otevřel jim viditelně pobledlý Sydney s poněkud ztrhaným výrazem v obličeji. Jiskra v jeho oku ovšem zaplála okamžitě, jakmile spočinulo na Fluttershy. Pozvedl jedno huňaté obočí, uchopil její ruku, a v náznaku polibku ji pošimral svým plnovousem.
“Přeji hezké ráno můj anděli, jak jsi se vyspala?”
“Eh… dobré ráno,” řekla Fluttershy s lehkým ruměncem na tváři.
“Brohoof.”
“Brohoof.”
“Tak pojďte dál…”
Když se za nimi dveře karavanu zavřely, odvedl je Sydney do kuchyňky a ukázal na gaučík.
“Posaďte se. Dáte si kafe? Ale upozorňuji, že rum došel.”
Oba přikývli a o malou chvíli později před ně Sydney postavil dva velké hrnky silné kávy.
“Nevadí, když si zapálím?”
Sydney vyklepal se zmačkané krabičky marlborek cigaretu a zapálil si. Když vyfoukl ke stropu obláček namodralého kouře, zeptal se:
“Tak copak jste vymysleli?”
Kyle s Fluttershy se na sebe podívali a pak mu trochu zmateně a na střídačku vyložili své nápady.
“Hmm, to by šlo,” řekl Sydney, když si je vyslechl, “no, já jsem se také neflákal. Tedy spíš Pinkamena…”
“Pinkamena? Ty jsi aktivoval Pinkamenu?” Lehký osten paniky v Kyleově hlase nešel přeslechnout. Sydney se na něho podíval jako na idiota.
“Musel jsem aktivovat Pinkamenu… Jinak to nešlo. Bez ní bych toho za jeden den moc nezvládl…”
“No, snad víš, co děláš,” řekl s pochybnostmi v hlase Kyle.
“Pinkamenu? Kdo je Pinkamena?” Zeptala se zmateně Fluttershy.
“Ne kdo, ale co,” začal vysvětlovat Kyle, “Pinkamena je hunter. Lovecko-zabijácký program, který vytvořil tadyhle Sydney…”
“Ano, ale to kdo je docela na místě. Pinkamena je pokročilá autonomní UI. Už si dokázala vypěstovat poměrně rozvinutou vlastní osobnost…”
“Lovecko-zabijácký program? Autonomní UI? Vůbec vám nerozumím,” vzdychla smutně Fluttershy.
“Eh… Je to něco jako kouzlo,” řekl Kyle a dělal, že nevidí, jak Sydney obrací oči v sloup, “hodně silné kouzlo. A také nebezpečné. Dokonce i pro toho, kdo ho vyšle.”
“To je fakt,” potvrdil Sydney, “nicméně Pinkamena v tomto případě odvedla opravdu slušnou práci. Vezměte si to kafe a pojďte se podívat.”
Sydney je odvedl do druhé části přívěsu, oddělené korálkovým závěsem. Všichni se zastavili u velkého černého koženého křesla před stěnou pokrytou monitory.
“Pinakmeno…,” řekl Sydney.
Obrazovky zablikaly a zazubila se z nich strašlivá růžová tvář. Fluttershy se prudce nadechla a bezděčně o krůček ustoupila.
“Ahoj Kyle. Dlouho jsssme ssse neviděli… Áááá, tohle musssí být Flutterssshy. Hezká holčička Sssydney, jen co je pravda. Nedivím ssse ti, že ji chceššš dossstat do possstele…”
“Ale já ji nechi do-,” pokusil se Sydney zaprotestovat.
“Analýza tvého hlasssu říká něco jiného. No máššš sssmůlu, nech sssi zajít chuť. Dobře mě possslouchej, ty malá žlutá rajdičko. Sssydney patří jenom mě…”
“Ahoj Pinkameno, ráda tě poznávám,” řekla Fluttershy, která si dodala odvahy, “a nemusíš se bát. Nemám v úmyslu ti ho brát.”
Pinkamena se nepěkně, ale upřímně zachechtala.
“Prý nemusssíššš ssse bát! Possslyššš, ty ssse mi líbíššš. Myssslím, že sssi budeme rozumět!”
“To by stačilo Pinkameno,” řekl Sydney trochu zklamaně, “ukaž nám raději, co pro nás máš.”
“Ale jissstě. Dívejte ssse a žasssněte!”
Monitory, displeje a obrazovky zaplavila rychle se měnící lavina obrazů z kamer všech typů. Kyle s Fluttershy na to užasle zírali a Sydney se tvářil jako hrdý otec kterému se narodila zdravá trojčata.
“To je co? Něco mi to připomíná, ale nejsem si jistý co.”
“Cerebro,” vydechl po chvíli Kyle.
Sydney se na něho podíval a pozvedl obočí.
“No jo, máš recht. Cerebro. Že mě to nenapadlo hned. Co na to říkáš Fluttershy? Mohlo by něco takového tvým záměrům vyhovovat?”
Fluttershy několikrát pomalu přikývla, aniž by spustila oči z monitorů.
“Kdy se do toho chceš pustit?” Zeptal se Kyle.
“Hned,” řekla Fluttershy tiše, ale jistě a pevně.
“Hned? Jsi si jistá? Nechceš raději-”
“Nechci. Chci začít hned.”
Kyle se Sydneym se na sebe podívali. Kyle přikývl.
“Když hned, tak hned. Jak si dáma přeje,” Sydney ukázal na křeslo, “posaď se tady.”
Fluttershy se posadila do velkého černého koženého křesla, které její drobné tělo téměř pohltilo.
“Natáhni si tohle.”
“Co je to?”
“Haptická rukavice.”
“Haptická?”
“Umožní ti manipulovat s virtuálními ovladači.”
Fluttershy se raději neptala, co je to virtuální a poslušně si na pravou ruku natáhla podivnou rukavici z materiálu podobného gumě, ze které vystupovaly barevné kabely, které mizely v útrobách jednoho ze Sydneyho počítačů.
“A teď,” prohlásil Sydney slavnostně, “tu mám novinku. Zapomeňte na Google Glass. Tohle mi přišlo včera večer.”
Shýbl se k jedné z krabic a když se narovnal, držel v rukou něco, co ze všeho nejvíc připomínalo futuristickou helmu na motorku.
“To jsou virtuální brýle Hololens. Trochu jsem je vylepšil,” ukázal na nevzhledný chuchvalec tištěných spojů a čipů, který byl z jedné strany k brýlím připlácnutý, “nasaď si to na hlavu.”
Fluttershy udělala, co jí Sydney řekl.
“Jůůůů! Achh! Co… co je to?? Jééé!”
Fluttershy začala před sebou šermovat rukama.
“Počkej, počkej, uklidni se,” řekl Kyle, “sundej si to raději.”
“Ne, ne, ne, nech si to, jsou to jen obrazy, neboj se.”
“Pánové! Co kdybyssste násss tu nechali o sssamotě? Jen ji chudinku ssstrašššíte a matete. My to ssspolu zvládneme sssamy, že ano, maličká? Všššechno ti vysssvětlím, uděláme sssi dámssskou jízdu, co ty na to?”
“V pohodě, Fluttershy?” Zeptal se Kyle.
Fluttershy, která s brýlemi na hlavě vypadala jako robot z nějakého manga komiksu, nesměle přikývla.
Sydney s Kylem se na sebe podívali a oba zároveň pokrčili rameny.
“Tak my si jdeme udělat ještě jedno kafe,” řekl Sydney a oba se s Kylem zvedli a prošli skrz korálkový závěs zpátky do druhé části karavanu.
Fluttershy zůstala sama s Cerebrem a Pinkamenou. Virtuální menu a ovladače brýlí Hololens, které se před ní vznášely v prostoru, zmizely, jako by je smetla nějaká neviditelná ruka. Místo nich se před ní objevila hlava Pinkameny, děsivě plastická a reálná.
“Vyssstačíme sssi sssamy, nemyssslíššš maličká? K čemu jsssou taky potřeba hřebci? Hodí ssse jen na jedno a i tom ssse dá polemizovat. Sssydney mi toho mnoho neřekl. Avšššak z povahy úkolu, který mi zadal a také z informací, které jsssem sssi o tobě zjissstila, maličká, jsssem celkem v obraze. Musssím říct, že mi celkem imponuje, o co ssse chceššš pokusssit. Chápu, to tedy dobře, že disssponuješ jissstými ssschopnossstmi?”
“Ano, chápeš to dobře Pinkameno.”
“Fassscinující. Tak tedy. Budu pro tebe filtrovat ty nejzajímavějššší věci a promítat ti je do brýlí, takhle…”
“Ach. Ano. Chápu.”
“Zvedni kopyto, na kterém máš rukavici. Tak… A teď ukaž, na co cheššš...”
“Aha! Ach… To je čirá magie!”
“Žádná magie, technologie.”
“Techno-co?”
“To je fuk. Není důležité, jak ssse to jmenuje, ale že to funguje. Zkusss to ješšště jednou… Dobře, docela ti to jde. Ale upozorňuji, že tohle nebude nic pro rozmazlené ssslečinky. Takže začnem?”
“Začnem!”
Když o pár hrnků kávy a o pár hodin později prošli Sydney s Kylem korálkovým závěsem, nalezli Fluttershy, kterak polosedí a pololeží v Sydneyho křesle, jako kosmonaut při startu rakety. Tento dojem ještě umocňovala přilba virtuálních brýlí, kterou měla nasazenou na hlavě. Přes její skla bylo vidět, že má pohled svých velkých modrých očí pevně upřený kamsi do prázdna. Ruku v haptické rukavici měla pozvednutou před sebou a prováděla jí zvláštní plynulé a podivně elegantní pohyby, jak se dotýkala neexistujících ovládacích prvků. Na monitory pokryté stěně před ní se obrovskou rychlostí míhaly a měnily obrazy, pocházející z kamer po celém světě.
“Fluttershy…,” zkusil to Kyle, a když se nedočkal žádné reakce, pokračoval, “je všechno v pořádku?”
“Sssamozřejmě, že je všššechno v pořádku. Sssotva jsssme začaly. Flutterssshy je v pohodě, nemějte ssstarost. Běžte sssi hrát sss plyšššáky a nerušššte násss,” odpověděla místo ní nedůtklivě Pinkamena tónem, se kterým nebylo radno se přít.
Hoši vycouvali zpátky do kuchyně a Fluttershy zůstala opět sama. Popravdě řečeno, vůbec si nevšimla, že přišli. Natolik byla pohlcena obrazy, které jí pomocí Cerebra zprostředkovávala Pinkamena. Vybírala jeden po druhém a ten který vybrala zaplnil na několik desítek sekund celé její zorné pole. Po celou tu dobu ho Fluttershy hypnotizovala svým pohledem a když skončila, vybrala další obraz. A tak pořád dokola, znovu a znovu. Některé obrazy byly prostě nepříjemné, jiné špatné a jiné vyloženě zlé. A některé… některé jí otřásly do hloubi duše. Jak mohou být lidé tak krutí, ptala se sama sebe? Někdy si odpověděla, že pro zisk. Ale někdy se prostě žádné logické vysvětlení nenabízelo. Byla to prostě bezdůvodná krutost, taková, která si vystačila sama se sebou.
Po nějaké době se z pod brýlí Hololens vykutálela první velká slza, stříbrně se lesknoucí jako kapička rtuti a skutálela se po žluté tváři. Zanechala za sebou vlhkou cestičku jako šnek a pak ji následovala další a další a další. Ale Fluttershy nepřestávala. Stále upírala svůj pohled na měnící se obrazy a Pinkamena neříkala nic, jen jí servírovala další a další a další.
Dopoledne se změnilo v odpoledne a odpoledne se změnilo ve večer. Slunce zapadlo za hradbu obytných přívěsů, stmívalo se. Kyle seděl v kuchyni se Sydneym, který kouřil už asi dvacátou cigaretu.
“Jeď klidně domů Kyle, já na ni dohlídnu. A když říkám dohlídnu, tak myslím ve vší počestnosti. Běž se vyspat, ráno zajeď na chvíli do práce, uklidni šéfa a pak přijeď sem. Neboj, tady se jí nic nestane.”
“Asi máš pravdu,” povzdech si Kyle, “prosím tě, dohlédni na ni. Přijedu zítra, hned jak to bude možné.”
Kyle vstal a stejně tak i Sydney a po malé rozpačité chvilce se ti dva velcí chlapi objali.
“Děkuju ti kamaráde, děkuju za pomoc,” řekl Kyle.
“V pohodě kamaráde,” řekl Sydney a víc nebylo potřeba.
Dali si brohoof a Kyle nasedl do Fluffle Puff a odjel. Sydney nakoukl skrz závěs do druhé části přívěsu a když viděl, že se situace nezměnila a Fluttershy je stále hluboce ponořená v Cerebru, rozhodl se, že alespoň dojede pro něco k jídlu.
Vyšel z přívěsu zamkl ho a půjčil si od souseda Julia z vedlejšího přívěsu moped. Dojel k nejbližšímu nákupnímu molu, koupil pro Fluttershy vegetariánskou pizzu a pro sebe čínu a pár lahví koly. Pak na se na mopedu ověšeném taškami vrátil domů. Nakoukl k Fluttershy a uviděl, že stále sedí v křesle s brýlemi na hlavě. Přišel blíž a na stolek vedle ní položil krabici s dosud horkou pizzou, lahev koly a plastový kelímek.
“Flutteshy? Fluttershy, slyšíš mě?”
Chvíli nic, pak nepatrné přikývnutí.
“Je všechno v pořádku?”
Opět přikývnutí.
“Přinesl jsem ti jídlo. A pití.”
Žádná reakce.
“Nechceš si dát pauzu? Zítra je taky den.”
Zavrtění hlavou.
“Dobře. Tak se alespoň najez. Ano?”
Přikývnutí.
“Dobře. Tak já jdu.”
Nic. Sydnedy ještě chvíli čekal a když se opět nedočkal žádné reakce, vrátil se do kuchyně. Snědl čínu, která již trochu vychladla a spláchl nudle pivem. Pak si šel zas na zápraží zakouřit. A když se vrátil, zjistil, že vlastně nemá kde spát, protože obytnou část přívěsu obsadily Fluttershy a Pinkamena. Nakonec pracně vměstnal své objemné tělo na malý gaučík v kuchyni, nohy mu přesahovaly přes okraj, a pokusil se usnout. Nešlo to. Nakonec za ním přišla svou kymácivou chůzí Daring Do.
“Ahoj Sy-dney. Do-bro-druž-ství!”
“Ahoj Daring Do. Jo. Dobrodružství…”
“Režim: spánek. Dobrou noc Sy-dney!”
“Dobrou, Daring Do…”
Nakonec se mu přece jen nějak usnout podařilo.
Na druhý den zajel Kyle do práce. Nejdříve uklidnil šéfa a pak se vrhl na hromadu restů, která se mu nakupila na stole. Celou pracovní dobu přitom šilhal po hodinách a nemohl se dočkat, až bude padla a on bude moci jet za Sydneym a za Fluttershy. Hned, jak ta chvíle nastala, vyletěl z práce jako namazaný blesk, skočil do Fluffle Puff a vyrazil.
Když ho o chvíli později Sydney pozval dál, hned se rozhlížel po Fluttershy, ale ta nikde nebyla. Sydneymu to neušlo.
“Je v Cerebru. Myslím, že tam byla celou noc. A dnes taky.”
“Cože? Ona nespala?”
“Nevím. Možná na chvíli usnula v křesle. Fakt nevím, já jsem nakonec usnul,” řekl Sydney provinilým tónem, “ale alespoň jedla. Koupil jsem jí pizzu a ráno byla skoro celá snědená…”
“To nechodí ani na záchod?”
“Vyčůrala se do lahve od koly. Myslím, že kvůli tomu ani nevstala z křesla. Ale nemám nejmenší tušení, jak to udělala…”
“Musím ji vidět!”
“Tak pojď….”
Hned jak vešli do obytné části přívěsu, ozval se hlas Pinkameny. Fluttershy byla v křesle, ve stejné pozici, jako když ji Kyle viděl včera naposled. Kolem se válely obaly od pizzy a jiných potravin. Na všech monitorech se stále ve zběsilém tempu střídaly kamerové záznamy.
“Ssservusss pánové. Nerušššte. Ješšště jsssme nessskončily…”
“Ale Fluttershy…,” pokusil se namítnout Kyle.
“Flutterssshy je v pohodě. Že jsi v pohodě, maličká?”
Fluttershy chvíli nereagovala, pak otočila hlavu směrem ke Kyleovi a Sydneymu. Její oči byly skryté za poloprůhledným hledím brýlí Hololens, zpod kterého vykukovala jen její drobná žlutá ústa. Rukou v haptické rukavici nepřestávala pohybovat po ovládacích prvcích, které viděla jen ona sama.
“Jsem v pohodě Kyle. V pohodě kluci. Jen nám ještě dejte čas. Máme s Pinkamenou ještě hodně práce…”
Její hlas byl tak tichý a slabý, že mu téměř nebylo rozumět. Kyleovi se zdálo, že žlutý odstín její pokožky je o jeden nebo dva odstíny světlejší, než by měl být.
“Fakt si v pohodě?” Chtěl vědět Kyle, ale Pinkamena mu nedala šanci.
“Ssslyšššeli jssste. Tak šššup, šššup!”
“Pojď,” chytl ho Sydney za rameno, “s Pinkamenou nemá smysl se hádat...”
V kuchyni si dali ještě pivo a dohodli se, že Kyle přijede na druhý den zase hned po práci. Když se Kyle vrátil domů, přišla mu jeho kdysi tak útulná garsonka bez Fluttershy jako pusté, studené a bezútěšné místo. Nakrmil Angela a šel si lehnout
Nazítří se všechno opakovalo. Kyle dorazil do práce, na kterou se téměř nemohl soustředit a hned jak mohl, jel k Sydneymu. Sydney mu otevřel pobledlý a s kruhy pod očima. Zřejmě se vůbec nevyspal.
“Je tam furt! Snad ani nespala. Když tam vlezu, nechá mě Pinkamena jen položit jídlo a pití a pak mě vyžene,” spustil Sydney hned, jak za nimi zapadly dveře, “začínám se už doopravdy bát…”
“Děláš si legraci, že? Musíme ji hned vytáhnout. Musí se vyspat. A vysprchovat. Vždyť skoro nic neváží! Může zkolabovat!”
“Já vím, ty vole! Jenže ona sama se nechce zvednout! A Pinkamena…”
“Ta tvoje Pinkamena ji zabije! To byla pěkná blbost Pinkamenu zase křísit! Měl jsi tu flashku zničit!”
“No… Asi máš pravdu,” řekl Sydney a lehce zčervenal, “ale to nám teď nepomůže! Tak co budem dě…”
V tom se za nimi zarachtaly korálky, jak někdo rozhrnul závěs, který dělil Sydneyho karavan na dvě části. Oba se otočili a uviděli Fluttershy. Stála podivně nakřivo a jednou rukou, na které měla stále navlečenou haptickou rukavici, se opírala o stěnu karavanu. Hlavu měla mírně skloněnou, dlouhé růžové vlasy slepené do mastných pramenů. Byla tak bledá, že byla téměř bílá a pod očima měla velké tmavé kruhy. Bylo na ní vidět, že hodně plakala. Třásla se. Džíny jí zdobila velká nažloutlá skvrna, která signalizovala, že se minimálně jednou nestačila vymočit do lahve od koly.
“Hotovo,” hlesla téměř neslyšně, “a teď ten les. Potřebuju ten les…”
“Jaký les?” Kyle nejdřív nechápal.
“Ten, který nám ukazoval Danny...”
Kyle se zamračil.
“Amazonský prales?”
“Jo,” špitla Fluttershy, “amazonský prales…”
A pak se jí podlomily nohy a oči se jí obrátily v sloup a ona se zhroutila na podlahu jako pytel brambor.