Bedna 2014, Prahory

Chlýftýmákům se nechtělo do Prahy na Bednu, tak jsem zůstal sám. Ale to už jsem věděl, že Prahory by mě do týmu chtěly, což byla jasná volba. Celá sestava obsahovala Martinu, Honzu, Alču, Lexu, mě a malou Kristýnku s kočárem.

Klasiku, Bednářské listy jsme dostali s klasickým menším zpožděním a v pátek z nich Honza s Martinou vykoukali přísloví, které nám přineslo heslo do startovní aktivity - AZ-kvíz jsme také objevili, tak jsme trochu čekali, že taková bude celá Bedna.

Řekli jsme si, že na výhru budeme chtít pokládat takové otázky, které odpoví správně půlka týmů. Začali jsme úspěšně s: “Jaké bylo vlastní příjmení Vladimíra Iljiče Lenina?” a “Na který ostrov se vracel Odysseus?”, kde nám přálo štěstí a dokonce jsme si ty otázky i vylosovali, ale po třetím vyhraném hexu přišlo kritické R, kde jsme sice zase pokládali naši (“Jak se jmenoval výrobce univerzálních robotů?”), ale oba týmy odpověděly správně a tak jsme shodou nešťastných dalších náhod museli hrát na zablokování plánu. To se nám nakonec povedlo až získáním X (naštěstí jsem si opravdu nevzpomněl na to, kdo byl hlavní postavou jednoho z Arbesových romanet). Dostali jsme planety, přečetli tajenku a vyrazili k Riegerovým sadům. Tam jsme dostali pomíchaná zvířata, přečetli tajenku a vyrazili k vysílači. U vysílače to bylo podobný, jen jsme neuhodli ulejváka v dešti. Protože se k tomu druhému zmíněnému schylovalo, raději jsme s tím, že buď to bude SZ nebo JZ vyrazili do Bezručových sadů.

Tam jsme se trochu zamotali, protože to jednak samozřejmě bylo úplně na konci a druhak jsme se nějak popletli ve stříhání a spojování. Ztratili jsme tam sice celkem dost, ale aspoň nakonec ten slibovaný liják nepřišel a my jsme odešli nad Hlavní nádraží vyzvednout římskou čtyřku.

Dřív, než jsme se stihli chytnout na falešný nápad projít desku AZ-kvízu od I do V, padl správný nápad na ulici a číslo popisné, kam to nebylo daleko.

Vyfasovali jsme hlavolam, zadání se spoustou křížků a plusek a vrhli se do asociování. Po čase jsme všechno sdružili podle poloměrů kruhů, sepsali si trojice a nakonec nám došel i ten obchod. Vyrážíme ke Kotvě. Po cestě nás potkala jen menší nepříjemnost s přehrazenou Jindřišskou, ale k cíli jsme se zdárně dostali.

U obchodního domu už pobíhá plno lidí a hlásí si písmena hexů. Naštěstí to není nic, čeho by si člověk nevšiml sám od sebe, a tak se k nim přidáváme a sbíráme písmena do tajenky. Áčko sice zrovna dvakrát nesedí, ale Terasy Barrandov z toho lezou celkem obstojně. Nejbližší metro nám sice ujelo, ale autobus, co tam jezdí jednou za půl hodiny nakonec stíháme i tím dalším.

U Teras jsem poprvé a musím říct, že to místo je opravdu zajímavý. Nejen v současném stavu, kdy si připadáme jako v posapokalyptickém světě, kdy z monumentů naší doby zbyly jen oprýskané zdi a viklající se písmena na štítu, ale nejspíš i v původním provozu. S šifrovací mřížkou v obálce chvíli laborujeme, ale podaří se nám to stihnout dřív, než jede další autobus, který nás zaveze k barrandovským ateliérům s šifrou u jedné z rozvodných skříní.

Při skládání cubigami (mimochodem, avizované skládání útvarů šlo pěkně obejít uhodnutím mezitajenky a principu) interagujeme s místní postavičkou, kterou nejvíc zajímá, jestli mě tlačí brýle, ale jinak nám to jde celkem pěkně paralelizovat. Paralelizaci jsme si možná mohli připustit i při následujícím přesunu, který byl… poněkud náročný pro kočár.

Šifra u pramene ale naštěstí není stopka, takže můžeme Kristýnku vytlačit ještě o pár vrstevnic výš. Všechny šifrovačky, které jsem tudy šel, zatím volily postup od kostela dolů, ale Bedna šla tentokrát naproti a tam, odkud se většinou klesalo, jsme dostali nejtěžší šifru hry (bohužel jen papírově). Po cestě potkáváme dosud vedoucí (a právě luštící) Seš-lost: “Počkat, vždyť to je Seš-lost!”

Poskládali jsme schodiště, odhadli mezitajenku a pak už jen zmotali kreslení rohů. No co už, jde se k vápence v údolí. Tam jen přeházíme závaží mezi háčky, bezkočárová půlka vyráží trasou, kterou Alča označila jako “Tamtudy bych teď jít nechtěla” napřed, Martina s Alčou po silnici. Ale my odvážní se můžeme pokochat výhledem na Prahu zalitou mystickou mlhou, skrz kterou občas prosvítají osvětlené ostrovy zástavby.

U věže nejdřív nacházíme tečku za zde (všechny tři dámy přichází jen chvíli potom, co šifru vyzvedáváme), pak ostatní mapová místa a nakonec propichujeme kamsi do Slavičího údolí. Pod mostem okruhu jsou nezavřená vrata, která vedou na cestu přímo k červené tyči. Kočár by tam sice asi projel, ale jistota je jistota -- na smluvené místo dorážíme asi tak stejně.

Šifra s šedivými písmeny naštěstí neodolává dlouho, jen nám vrtá hlavou, kdo to tak asi je ten Suchoguzov.

Odpověď na tuto otázku získáváme pod skalou u Kosoře -- vojín Rudé armády, který padl (nejen) za vlast trochu s křížkem po funuse (v září ‘45). Kromě této podstatné informace dostáváme graf s barevnými kolečky, s jehož variantami jsme se potkávali na předchozích několika šifrách. Začíná na nás padat únava a tak správný nápad Honza musí zopakovat asi po hodině luštění znova. Naštěstí ho už aplikujeme správně a můžeme popojít pár set metrů k pěšákovi na zastávce na kraji Kosoře.

Tam dostáváme zlomky. Nakonec je vyluštíme, ale vlastně ani nevíme jak, protože z půlky spíme a z druhé nám to přijde jako spíš haluz než výsledek. Nevadí, jdeme ke hřbitovu dohledávat stanoviště kdesi uprostřed lesa. Tohle bylo asi fakt zbytečný.

Šifra, kterou tam najdeme nás ale málem zastaví. Správně si všímáme torů, ale špatně počítáme, takže máme slov jen 54… A to nám mřížku nijak neevokuje. Naštěstí potom, co si Lexa trochu schrupl, to spočítal správně a postrčil nás směrem k mřížce a po přesunu proti trudomyslnosti na lavičku i správně posouváme mřížkou. Půl hodiny před time-outem spěcháme do cíle.

Tam se téměř srážíme s Popocatepetlem a snažíme se poskládat cílovou aktivitu dříve než oni. Po přečtení výsledné tajenky odbíhám k vystaveným šifrám a jen slyším, jak právě také dolušťují. Naštěstí moje SMS dojde dřív než jejich a tak můžeme být třetím v řadě týmů, které celou hru prošly s kočárem. Čtvrtým celkově -- první tady byli Přizdisráči, přibližně před pěti hodinami!