Bablbam na NaPALMně 2017

Napsal Jirka (okomentoval/a Zůza)

  IMG_20170401_092829.jpg

NaPALMně mi vždycky přišlo jako extrémně kreativní hra se spoustou zajímavých nápadů a její šifry jsem kdysi jako student cestující mezi Prahou a Pardubicemi luštíval ve vlaku. A i když už se teď nezdráháme jezdit na neTmou hry do Brna, tak tým obvykle v Nejnekvazi nějak horkotěžko skládáme. Letos se nabídl Aleš, že když v tom nebude žádný zádrhel, tak by se ke mne a Zůze přidal, načež se někde nadraftoval Zdeněk z Freezy Bee. Chvíli jsme hledali i pátého, ale když nás Statek už takhle nasadil vysoko, ve čtyřech nám to přišlo fajn. O původu názvu se vedou spory. Zkoušeli jsme ten zdroj dohledat, určitě existuje. Asi Matrixí týmovka.

Čtvrtek před hrou, Matrixí týmovka a Zůza v půli vyčerpáním usíná. Po návratu z týmovky mám čas řešit video šifru. Základní pozorování, že část obrázků jsou souhvězdí dostávám u Orionu a potvrzuji si ho nesmělým dotazem googlu mikroskop souhvězdí. Wtf. Pak už ale usínám taky a šifra odolá až do druhého dne, kdy přijde

 

Dopravu ladíme na poslední chvíli v pátek a ve vlaku tak sedíme na schodech. Když se pak trochu uvolní, tak se dá i na kobereček lehnout. Aleš už je v Brně a Zdeněk si v Pardubicích najde místo.

Na startu dostáváme obálku a placky. Po otevření si jdeme sednout rovnou k hvězdárně. Vedle nás hulí skupinka trávu. Snad nám to trošku pomůže. Bojujeme s šiframi. Tři se poddají celkem rychle a slova CIMRMAN, HRA a OVOCE nám asociují ŠVESTKA. Přemýšlíme, co hledat za hesla v těch dalších. Ale to už nás tlačí čas a jdeme na hvězdárnu.

Už před hvězdárnou vidíme skrz sklo, že jednu video šifru už máme vyluštěnou. Otevřou se dveře, ukládáme batohy a rychle se jdeme podívat na druhou volně přístupnou šifru. Postavy z organizátorské fotky poznáváme, neb jsme jí taky věnovali spoustu času, a s ním slovesa ohnout/rozseknout/utáhnout. Aleš také upozorní na kolečko na konci odpočtu, ale pak už musíme do digitária.

Usadíme se a začne šifra. Po promítání diskutujeme na analytickými pozorováními ale důležitý nápad padne tuším po třetím promítání. Aleš nám sděluje, že by to mohl být plán dopravy a společně se Zůzou jdou luštit ven, taky se mrknout na a domlátit to nedoluštěné video. Zároveň si říkám, že by se to mohlo číst tak, že se pojmenuje objekt a z něj se vezme podle paprsků 1,3,4,7 a 6. Se Zdeňkem zůstáváme vevnitř, a když se ukáže bažina, rychle to u dveří sdělujeme Alešovi. Ten odpoví, že je to Slatina. A před začátkem dalšího promítání dostávám na papíře heslo SATAN. U orga potvrzujeme správnost, a pak už míříme do noci. Bablbam první.

Rychlou úspěchem namotivovanou chůzí pokračujeme k soše v parku. Sporty/míčky padají v podstatě okamžitě.

Chvíli nesmyslně hledáme školu podle mapy (tj. trochu dále od křižovatky), což nás stojí asi pět minut na dohledávce. Skupinky obrázků pojmenováme celkem rychle a mřížkový pattern je jasnačka, takže se zaměřujeme, jak vybrat nějakou podskupinku. Pojmenovat některé se nám nedaří (například plešatého chlápka). Pak Zůza řekne, že jednotné by mohlo být kolo, protože má sedlo a zvonek a už čteme tajenku.

Také v téhle části hry vyzkoušíme zadat do systému heslo dvěma různými způsoby (už nevím proč - ve webinfu chybí historie), Alešova smska je pomalejší než Zdeňkův telefon a od té chvíle chodí Alešovi smsky, které zní: “Heslo KINO neni spravnym kodem pro stanoviste cislo 4.”.ehm až do konce hry s železnou pravidelností...asi šotek z operátorské lobby...

Na konci asfaltové cesty ve vedení bereme proteinovou šifru. Maje za sebou čerstvě zkoušku z Biochemie, oslňuju kolegy znalostmi z primární struktury proteinů a tím úplně zabíjím celý luštící proces. Trojpísmenná slova totiž připomínají zkratky aminokyselin, takže se to snažíme naroubovat a trvá nám to. Nakonec ale Aleš vytáhne z klobouku souhvězdí a jsme doma. Se ztrátou míříme na další stanoviště.

Vidíme oheň, ale tihle orgové nám šifru nedají. Bereme tedy z obálky opodál zadání s opileckým pozdravem propiskou načmáraným pod šifrou. Jsme tady třetí, nicméně oba týmy tu ještě sedí. Souhvězdí střelce nás jasně navádí k šachům. Perfektní rozměr 8x8. Přemýšlíme, jak zkombinovat pohyb střelců s výbuchy, kde bere figuru. Tohohle se nezbavíme až do nápovědy (částečně asi i díky interpretaci “koncového” M jako mat) . Po nápovědě nám chvíli trvá se srovnat, jestli to tedy šachy jsou nebo ne. Naštěstí nám to najednou secvakne a tuhle “šachovnici” místo písmen A-H a 1-8 na kraji popíšeme písmeny a už je vyluštěno.

Přicházíme k barevné návodné šifře, 5. místo, čelo nám utíká. Chvíli se brodíme, org-ví-proč, v brailovské interpretaci návodu. Pak zkoušíme písmenka jenom nějak přehazovat. Nejdříve Zůza znázorňuje záměnu obloučky se šipkou, ale když udělá první X, pak už vykouknou krásné římské číslice a někdo (jsem ty Xka začlala dělat naschvál, ačkoliv Aleš prskal, že je to matoucí dvojí způsob značení - říkala jsem si, že když to nebude ono, byl by to pěkný kousek do šuflíku na příští Matrix) na to upozorní a jde se dál. Další týmy máme v zádech.

Sedmička, Globus, nikde nikdo, to bude jednoduché. Polský kříž na globusu jasný, budem jím otáčet jasný. Bohužel se sami zaplétáme do techniky, jak číst tajenku - třeba jestli se předefinuje nové písmenko až na střed buňky a že nechceme číst dvě stejná písmenka -  v bloku mám BIL napsáno hned několikrát - (že “bill” není pěkný začátek… no povíme si po Matrixu :D), což dvojkroužek pak dělá - a to vyvrcholí až nápovědou, která nám řekne přesně to, co děláme. Načež Aleš překoná potenciálovou barieru dvou LL a doluští. Hm. Naprosto zcela úplně ztracená hodina vlastní blbostí.

K parkovišti přicházíme 6. Na zastávce je luštící tým ale co nevidět odchází, tak si sednem. Ztráta na čelo značná. Budem parkovat a hledat volné místo. Přečtem mezitajenku a doluštíme. Já sice navrhuji slovo “šípy” neb se tak logu Citroenu říká (nebo si to aspoň myslím), ale naštěstí mne nikdo neposlouchá.

Na filmové hvězdy přicházíme ještě za tmy 6. Sedí tu týmy a nevypadají čerstvě. Jména máme už ze startu a GM ukazující na E taky. V týmu samej Matfyz a Jaderka a elipsa nikoho nenapadne. Zato zjistíme znamení zvěrokruhu všech herců a dabérů a jejich datum narození. Zároveň trochu počítáme s tím, že řešením by mohlo být něco vztažené ke švestce, takže každých 15 minut zkoušíme postupně hesla jako pecka, kolej,.. Zdeněk navrhuje propichování špendlíky, ale Aleš rezolutně prohlásí “Nebudu do toho píchat špendlíky, dokud mi to ta šifra neřekne.” Tak jo, nápovědo. To nás nakopne a elipsa je na světě. Brzo vidíme, že na elipse leží první písmena a nápad s dalšími elipsami je hned tu. Zůze se sice nejdřív moc nezdá, ale pak už někdo řekne, že by mohly mít stejný součet délky průvodičů a symetrie nám dává za pravdu. Nejdříve chceme hledat nějaké průsečíky, pak už ale vidíme první a fifth a je vymalováno.

Docházíme na deník a souhvězdí zase rychle naskočí. Skládat otáčivou mapu se nám ale nechce, takže spíš tipujeme podle významu a teprve zbylá dořešíme podle mapky.

Na sněhulácích nacházíme další týmy, což nás jen motivuje. Chvíli nám to ale trvá, sundávám si nadbytek oblečení a v batohu nacházím Mozartovy koule, které se k téhle šifře prostě hodí. Vlastně všechna pozorování míří dobrým směrem, ale stejně se nám zdá, že nic nevíme. Přemýšlíme nad hodnotami jednotlivých koleček a jak by to fungovalo v různých soustavách. Já se pak zaměřím na podivnou druhou skupinku sněhuláků, kde třetí má hlavičku navíc, ale uhlíky se nemění. Pak už mi to secvakne, zjistím, že dvojsněhulák má míň než pět uhlíků a trojsněhulák míň než tři a deset minut před nápovědou můžem odcházet.

Tohle bylo jedno z těch pěkných Jířových prozření. Nahlásil, že se hluboce zamyslí, to pak zkušenost říká, že na půl hodiny usne a vzbudí se s řešením. Teď na to stačilo asi 5 minut a fakt, že jsme s Alešem šifru zahodili a dali se do luštění nápovědového hesla.

Vyzvedneme planetární kolečka a hned víme co s tím - světlo a stín. Nejdřív chceme nějakou stinou morseovku ale pak si všímáme délky těchto úseků a délky celé čáry a princip už prolomíme. V průběhu se do ticha soustředění na přesné rýsování najednou ozve Aleš: “Už jste někdy gumovali podle pravítka?”IMG_20170401_092836.jpg

Těsně než dojdu na hráz se ptám týmu, jestli už bude AWD a nemýlím se. Ajajaj. Je tu také pár týmů a je jasné, že tohle asi zase neměl nikdo předluštěné. Klávesy AWD(S) máme přiřazené k pohybům a naše úvodní snažení zkoušelo nakreslit nějaké průchody. Bohužel u zbylých písmenek nenajdeme tetrisového braila. Takže zase nápovědka a nějaké týmy už kolem nás prošly (heslo máme už připravené - co jsme nakonec nepotřebovali na sněhulácích). Tetris se snažíme zahrát, ale ani dvouhodinové snažení různých systémů rotací kostiček nepřináší ovoce. Ta správná prý projde krátkou diskuzí (na kterou si buď nevzpomínám nebo byla jen vnitřní) - prošla, nevyužita z nepozornosti. Inu, chtěli jsme jít bez deadu i za cenu horšího času a jsme potrestáni. Stejně berem dead.

Dělba práce na téhle šifře byla vtipná. S Jířou a Zdeňkem kmitáme, kreslíme jednu hru za druhou, otáčíme kostky vpravo, vlevo, zarovnáváme, přesouváme osu rotace… a Aleš (který je zvyklý být touhle dobou už v cíli a poslední tři šifry vytrvale hlásí, že by si zdřímnul) nad námi stojí jako dozorce a z našich obrázků věští řešení se slovy, že přece si nemůžeme vzít dead, když víme, jak na to. Bohužel je tahle filosofie blízká celému týmu, jde tu o čest. Míjí nás několik týmů, mezi nimi i vesele se tvářící Pralinky. To dáme taky, když to dali oni.

V části cesty Zdeněk navrhuje, že se oddělíme a doutíkáme na vrchol pro šifru, kterou vyluštíme dole. Na šifře chybějící kód sklad nás utvrzuje v tom, že máme skládat. A Zuzka s Alešem tak obratně činí a následně i propichují Zapisuju písmenka. Vyluštíme část tajenky a jako výsadek se Zdeňkem utíkáme směrem na Belgii po modré značce, abychom dostali další pokyny. Tlačí nás čas promrhaný trápením se na tetrisu.

Po telefonu uslyšíme popis konce tajenky kousek za frekventovanou silnicí. Členové dalšího týmu to tu pročesávají ale my víme, že máme jít dále až ke křížku/hydrantu za křížením elektrického vedení. Šifru vyzvedáváme těsně za částí Pralinek a luštíme. Bohužel školácká chyba ponechala soupis souhvězdí u Aleše a Zuzky, takže šifru luštíme přes telefon. Počáteční I je jasné, napadá mně ibis, ale další písmena ukazují spíš na I*A* a do konce hry už zbývá jen minuta. Zkusíme tedy heslo IRAN, které ale není správné a je konec hry. Pralinky tento finiš zvládly.

Voláme orgům, berem zbylé šifry do cíle a je nám jasné, že švestka bude cílové heslo. Tak blízko. V cíli koukáme, jak se přesně dolušťoval ten zpropadený tetris. Chjo.

Musíme poděkovat orgům za perfektně připravenou hru, netradiční herní prvky jako byla nálož nejtěžších šifer už na startu, taky za krásnou šifru na hvězdárně a moc hezkou trasu. Samozřejmě generál po bitvě by nyní prohlásil, že brát takticky správně dead o hodinu dřív, bylo by z toho krásné 4.místo, byli bychom v cíli a statek by nám (namísto odebrání) kučabody přidal.

Nemám ráda hry s nápovědami a už vůbec ne s možností taktického deadu. Z předmětu vůle na šifrovačkách jsem měla vždycky jedničku a úplně nejvíc nemám ráda pocit, kdy se člověk se staženým ocasem plouží na další šifru a dumá, jak to sakra mělo být. Nicméně šifry na NaPALMně tohle všecho vrací svojí originalitou, krásou, nápaditostí, prostě hrozně moc mě baví. A kdyby tenhle letošní skvělý šifrácký podnik byl zakončen úspěchem, bylo by to ještě lepší, měli jsme na to. Ačkoliv jsme si bezvadně zaluštili, stejně jako už mnohokrát si teď říkám: “Příště radši dead a dojít do cíle.”

Tak zas za rok!

P.S.: Určitě se ale přidáme k dopijákovi Mikeovi že chybějící historie ve websystému je nepěkná věc, na kterou jsme si museli dávat velký pozor. Nicméně to je jen drobnost.