Bedna 2016 – Bachelor’s party

Před hrou

Tamtamy ke mně kdysi donesly, že Martina skládá čistě ženský tým na Bednu. Říkal jsem si, cool, mohly by to i vyhrát. To bylo ještě k registraci daleko.

Tehdy jsem si ještě nemyslel, že půjdeme jako “opozice” (teda, hlavně názvem) k nim, ale stalo se – autorský záměr teda byl, že by bylo fajn, kdyby z binfa chodily střídavě zprávy typu “Vede Ladies Night” – “Vede Bachelor’s party” a bude to vtipný. A pak se v cíli ukáže, kdo s koho. Než Tom přepočítal TrueSkill s novými daty ze šifrovačky.cz, tak to vypadalo i na výkonnostní remízu. Ale jak se říká (a psalo v diskusi), řekni bohu svoje plány…

Dero s Mikem se přidali na nějaké matrixové schůzce a dlouho to vypadalo, že půjdeme jenom tři, nicméně Pomikálkovi nakonec sehnali hlídání dětí a Vítka přesvědčilo, že půjde i Honza. Dáváme si dresscode, že aspoň kravaty bychom mohli mít (a navrhujeme Honzovi, že by mohl navrhnout Martině, aby ženy šly v lodičkách a šatech).

Bednářské listy a kočky. Odnesli jsme si snad důležité informace jako že na poslední šifře se použije polský kříž, bude se aplikovat binárka na Braillovo písmo, může se hodit znát všechny písně z Koček, třetí ze čtyř nebude mít rámeček a teda možná by se mohlo použít metro (a plno dalších věcí). Jak moc to odpovídalo, posuďte sami.

Dáváme si předstartovní sraz v Petřínských terasách. Z nějakého meteorologického důvodu je fronta na lanovku až za roh, všichni postupně supíme do kopce, ale do hry je času dost. Jen tam fouká. Nečekal jsem, že vytáhnu bundu ještě před startem. Diskutujeme listy, hecujeme se, že na dobrý výkon ve hře je důležité stihnout toho co nejvíc za světla, respektive do půlnoci, aby nám dobře navazovaly spoje a vůbec přálo štěstí. Dero nemá kravatu, tak si váže okolo krku opasek.

.

(fotil Dalibor)

Hra

Na startu potkáváme Honzu se startovní obálkou, kamarády z jiných týmů, Ladies Night mají aspoň sukně a mašle ve vlasech, když už ne lodičky a těšíme se, jak si zahrajeme. Zlí jazykové tvrdí, že už byli na mnoha bachelor’s party (mimochodem, název týmu nemá žádný jiný smysl než že je to nejbližší ekvivalent dámské jízdy, co jsem si byl schopnej vymyslet) a nikdo tam kravatu neměl. Taky nám prorokují, že skončíme někde Ve Smečkách (vysvětlení nepražákům), ale nenecháváme se zviklat.

Trháme obálku, zahazujeme papír s kódem a telefony (jak se nám později skoro i vymstí) někam do “archivu”, dělíme si kočky na pětiny a povyměňujeme je tak důkladně, že nám žádná z původních našich ani nezůstane. Zbývá nám několik duplicit, s nimiž téměř zatočí druhé kolo výměn. Zbývá najít Amálku a Vinnetoua a přečíst tajenku. Což je docela problém, protože tajenka je naopak než by ji člověk čekal, nakonec si toho všimneme po přesmyčce KOČKA. Ale s těmi kartičkami je to horší, lidé nechtějí měnit. Vinnetoua nakonec ukecám za cokoliv, Amálku se nám podaří najít metodou kohoutka a slepičky za cizí C3PO. Jdeme si pro kolečko, jak se ukáže, asi čtvrt hodiny za Prčulníkem.

Dostáváme rozházená písmenka. Klíčový nápad je “a co kdybychom je prostě spojili, má to být hra pro děti”. Takže prostě spojujeme a jdeme na Malostranské náměstí.

Olin na schodech kostela rozdává šifry, které jsou podezřele přehnuté a zároveň dvě na jednom papíře. Proč asi? Přehnutí nakonec k ničemu není, protože z básniček lezou podezřelé dvojice slov. Tak jo, jdem na Kampu.

Na Kampě se poprvé trochu zastavíme, protože Lego si vyžaduje aspoň základní věštecké schopnosti (pro pamětníky metodu delfskou), jsme v nich ale trénovaní, takže jasně vidíme, že to vede na nám. Kinských.

Tam vybíráme poslední šifru z našeho kolečka (čtvrté místo, cajk, dámy přichází chvíli po nás, plán se zatím jeví jako dosažitelný) a můžeme přes sebe skládat metro. Papíry jsou ABC, to nás mohlo napadnout už někdy dřív, ale nebyl čas, stále se něco dělo. Vyplňujeme písmenka, heslo SID, hm? Ok, tak asi jo. Cestou v tramvaji přelušťujeme.

Kočičí šifru vybíráme skoro ve stejné chvíli jako Pralinky. Ujišťují nás, že Síbovi trvá na zadání kódu aspoň minutu, že budem stejně první. Tak určitě. Jsme druzí. Kresba nás docela trápí, zvlášť to, že se na ni dá udělat 26 svislých čar. Které jsou k ničemu. Naštěstí nás je 5 a časem (no, časem, stále je to v řádu minut od vyzvednutí) padají správné názvy koček a z podvědomí se vynoří i ty ulice. Uhelný trh, fajn, tam by poštovní schránka mohla být.

Kresba domků je až podezřele detailní na to, aby se dala luštit sama o sobě. Koukáme okolo a z architektury okolních ulic usuzujeme, že bychom se mohli porozhlédnout okolo. ROFLCOPTER! už pročesává správnou ulici, zatímco Dero tvrdí, že z toho vyjde Masná, protože tam je přece hřiště. Ověřujeme si M, Dero s Vítkem se vydávají napřed, my ještě zkoušíme, jestli je to opravdu Masná. Je, a jdem taky.

Na Staroměstském náměstí je hlava na hlavě a to se ani nehraje hokej. Všude okolo taky. Vždycky si říkám, že by se dal v Praze udělat šifrovací desetiboj, v němž by byly disciplíny jako překonání Karlova mostu, stíhání posledního metra a podobně. Každopádně stíhací skupina nejde úplně napřímo a přicházíme k ostatním těsně předtím než (nebo právě aby) padl nápad o trojpísmenných zvířatech. Samozřejmě cesta police = polský kříž byla zkoumána a opuštěna. Televize také byla příliš nápadně podobná televizi ze Simpsonových (a prak byl samozřejmě Bartův).

Zpátky na staromák, okolo kostela na Mafiánské náměstí. V takovémhle složení se skoro nedá říkat, kdo na co přišel, protože pokud na to nepřijde jeden, přišel by na to někdo další za deset sekund. Tady taky – už nevím, kdo řekl, že tam jsou známí lidé, ani kdo se podíval na průčelí knihovny.

Na severu Školské hledáme až nepříjemně dlouho. Víme, že jsme nejspíš první (a teď pošlem SMS do binfa a apostrof to rozbije, haha), ale obálka nikde. Prozkoumáváme severní a severnější místa, kde si myslíme, že by mohla Školská končit, nicméně trik byl jít jižněji. Hm. A dohnaly nás Pralinky. Fck. No, každopádně posíláme binfo a nic se nevrací. Žeby? Ale who cares, máme šifru, jdeme na metro a luštíme.

Ještě než nastoupíme, máme první dvojice přiřazené. V nacpaném vagóně se musíme rozdělit do dveří, oběma skupinám ale pak ve výsledku schází jen asi jedno slovo. Mentálně vystřihujeme (čti kreslíme změť čar) a čteme tajenku. Než dojedeme na Strašnickou, víme, že je ještě potřeba popojet kousek k hřišti. Strašnice, kdy já jsem tam jen byl naposled.

Zkušeně obcházíme okolo plotu za bránu vybrat šifru, aniž bychom radili, kde je (teda, ještě není komu, Pralinky a ROFL! přijdou, až se zvedneme). Dero zná 26kartový domeček z Napalmně, skládáme do něj správně karty a čteme AKSTDE, což poučeni ze startu obracíme na Dětskou a vzpomínáme na VESAK STEDRE z Matrixu.

Na Dětské vyzvedáváme slunka, sedáme si opodál k rozvodně a zachraňuje nás Honza, když naše roztříštěné úvahy nasměruje k té nejjednodušší možné. Konečně jsem se stihl aspoň napít.

Přicházíme k mapě naučné stezky pod Malešickým parkem a říkáme si, že ono to stanoviště 7 je přece jenom docela daleko, nemáme v řešení chybu? Máme. Je to 3. Uf. Takováhle chyba by nás mohla stát hodně. Přemýšlíme, kde se kdo zatím za námi může zdržet. Kandidáty jsou kočičí domek a sluncová šifra. V jedné nápad, v druhé mnoho věcí.

Metro nás napadá hned při vyzvednutí, ale náhodou správně začínáme od mezitajenky. Mike rovnou od půlky kroužkuje, zatímco Vítek(?) zaškrtává, co už je napsáno a Dero z toho rovnou čte výsledek (teda, občas máme něco špatně). Zajímavé je však až na konci a za chvíli se už můžeme sebrat a jít k portálu. Teda stanovišti stezky 5.

Provázky v lese. Máme štěstí, je světlo, jsme sami, takže potom, co identifikujeme barvy, spočítáme stromy a opísmenkujeme je, na sebe jen koukneme s tím, že co je to divné lanko? No přece tajenka. Tak jo. Prý jsme fakt rychlí, říká org, že jestli to stihneme dojít do půlnoci. Čekáme 26 stanovišť, tak se nám to nejeví zrovna reálné i při tomhle tempu.

Popelnici vybíráme stále první, křížovku zase vyplňujeme tak, jak by se mělo, takže interpretační krok tajenky nám nedělá problémy. Za mě je to fakt super šifra :).

U Schodů u schodů hledáme trochu delší dobu (zato je tam další plakát “hledá se kočka”, už třetí), protože na zamýšleném místě šifry stojí auto. Každopádně když přijdu zpátky k týmu, řeknu, že to je válcovna plechu a už můžeme skoro jít, jen místo jaksi není v mapě. No, tak to snad najdem, až tam budem, přesně. Kousek od stanoviště vyčkávají dva cyklisti. Odjíždějí, když se zvedáme.

Hledání na hrázi rybníka je trochu oříšek, ale posichrujeme všechny směry a stanoviště do pár minut máme – slovo sudoku padá z rozměrů 9 x 9 hned při vyzvednutí šifry (mimochodem, moje ňadra na výstavě byla lepší, teda :P). Čekáme šifrovací mřížku, ale po ALOISOVHR nic dalšího už neleze ven (a asi by to bylo docela maso vytvořit), takže konečně využíváme herní mapu a supíme do kopce (asi teda spíš kopečku, ale myslím, že to bylo nejvyšší převýšení, co jsme za hru vyšlapali).

Ani nestačíme sníst Vítkovy medvídky a Dero říká, že ty přesuny mají morseovkovou délku. Nápad na Brailla jsme sice měli hned potom, co jsme šifru vyzvedli, ale naštěstí jsme ho opustili jen na nezbytně nutnou dobu, aby se po projití bludištěm zase vynořil. Ok. Za deset minut nám z Hloubětínské jede bus.

Přicházíme s rezervou a vytahujeme svačiny. Máme chvíli a přemýšlíme, proč chybělo Q. V autobusu pak udivujeme lidi rozhovory typu: “Která kočka je od P?” “Pokémon, teda Pikachu.”

Na Cvrčkově mícháme karty. Nejdřív teda nevíme jak, protože interpretovat trojité T je ve spoustě míchacích metod nemožné. Chvíli mi trvá, než vysvětlím, jak to s tím zasouváním karet po jedné myslím, ale nejdřív Honza s Vítkem a pak Dero s Mikem míchají jako experti. Jen s tajenkou máme trochu problém, dlouho visíme na AZAL(kové), a Zálužská nám nějak z map neleze, takže mícháme až do S.

V poslední třetině hry jsme tajenky dolušťovali dále, než bylo nutné, a během přesunu kontrolovali a diskutovali. Týmy, které tehdy byly za námi, se mohou chlubit, po kterém vyluštěném písmenku tajenky už odcházely. Jistě, ztrátu šlo dohánět buď běháním (my jsme neběhali) nebo riskováním, obojí považuji za platnou taktiku. Z našeho pohledu bylo zásadní neudělat chybu. Kvůli nefunkčnímu Binfu jsme nevěděli, jestli máme náskok půlhodinový nebo dvouhodinový. S respektem k Roflům, Pralinkám a dalším jsme museli počítat s tou méně příznivou variantou. Co kdyby na konci tajenky vyšlo například KMS, kilometr severně? Co kdyby "pod čarou" bylo ještě něco jiného, například ulice? Hledání na špatném místě jsme nemohli připustit. (Vítek)

Vyzvedáváme pruhovaný papír a jdeme okolo hřbitova. Takže teda po funuse přijde ten polský kříž, ne? Brejlíme do šifry, že to z ní musí jít vykoukat, ale nedaří se. Nakonec nás Honza přesvědčí vyškrtáním prvního sloupce, že tam nejspíš budou schovaná písmena. Jsou a v 23.58 odcházíme směr Hloubětínská 26, kde tušíme cíl.

A nakonec jsme vyřešili závěrečný úkol.

Webinfo opravdu bylo rozbité kvůli našemu názvu týmu. Nějak jsme tu myšlenku nezvládli předat organizátorům dřív než teď.

Je to za námi. Byl to nečekaný sprint po pěkně připravených šifrách. Díky organizátorům, že zvedli hozenou rukavici a rozhodli se jít se svou představou do zavedené hry. Vydržte! Přejeme vám nápady na nové neotřelé (a taky trochu těžší šifry) a budeme rádi, když Bednu připravíte i za rok.

Aleš (s asistencí ostatních spoluhráčů)