Milé děti, za devatero řekami a devatero kopci tvrdili Miléťané, že: „Na počátku byl Brendon a Peiron!“
Pak ovšem přišel Pythagorás a vyčetl jim nedostatečné reflektování faktu, že sečtou-li číslice té šelmy, dostanou plný tucet. Odečtou-li je, dostanou šest, vydělí-li je dostanou tři a vynásobí-li je, dostanou dvacet sedm, což je tři na třetí. A že dvě nuly mohou znamenat leccos.
Xenofanovo ujištění o bozích, nestarajících se o lidské věci, berte vážně, ale až spatříte upřímný Kellyin zájem o chudé, nemocné AIDS, homosexuály, narkomany, afroameričany a euroindy, Santa Clause, schizofreniky a jiné Američany, řekne si, že starý Xenie neměl tak zcela pravdu a že světový mír je přece jen v dobře pěstěných rukou.
Hérakleitovskou dialektikou je třeba si
ospravedlňovat situace, kdy se dva hádají a třetí tyje. Např. Steve a
Clare se hádají, David se směje, Stevův sexuální život se pozdvihne na
kvalitativně vyšší úroveň po zkušenosti s transvestitou. Brendon a Kelly
se hádají, David se směje, Kellyin sexuální život se pozdvihne na
kvalitativně vyšší úroveň po zkušenosti s lesbickým sváděním. Donna a
Joe se hádají, David se opět směje, Davidův sexuální život by se teď měl
pozdvihnout na kvalitativně vyšší úroveň, ale není tomu tak, neboť Donna
chce zůstat pannou. Na dvojité „n“ ani aufheben nestačí.
„Beverly Hills se skládá ze čtyř
živlů: Brendon, Brenda, Dylan, Kelly,“ řekl Empedoklés. „Hnací síla
všech dílů je láska (síla sjednocující) a nenávist (síla rozdělující).
A komu se to nelíbí, může skočit do Etny!“
Jemné zákonitosti sofistické logiky si snadno osvojíte sémantickou analýzou dialektického diskurzu typu „Promiň-Netypromiňchovaljsemsehrozně“, případně rafinované a překvapivě učinné transparentní intenzionální vyslýchací techniky „Nechceš si o tom promluvit?“
Pomineme afektované intelektuální prďoly
jakými bezesporu byli Sókratés, Platón i Aristotelés. U posledně
zmíněného snad stojí za zmínku jen jeho skvěle komprimovaná upoutávka na
příští díl BH90210, uváděná pod značkou „Kategorie“, kdy
se od výčtu postav dostaneme přes habitus a vzájemné relace aktérů až k
různým činnostem následovaných trpnostmi...neboť jak říká tentýž klasik,
omne animal post coitum triste (každý živočich je po souloži již
pouze trpěn). Abychom byli zcela upřímní, uvedeme zde ještě Aristotelovu
„Analýzu zápletek“ (jak familiérně říkáme my odborníci:
„Causy“): materialis (peníze) - formalis (plastická operace) -
efficiens (rodiče; LSD; anorexie) - finalis (nedělní mentální orgie)
Návod pro začínající diváky, jak správně pochopit, co je to ataraxia: Mějme díl X, ve kterém zabijí jednu poměrně důležitou a hlavnímu hrdinovi k srdci přirostlou postavu. Hrdina truchlí, ba i pláče. Mějme díl X+1, ve kterém se hlavní hrdina strachuje o svoji postupovou zkoušku z Teorie plexiskla.
Koncem druhé série BH90210 nastala krušná doba, kdy se bylo třeba ze všech sil bránit hloupým výpadům z prohnilých pohanských kruhů televizních kritiků. Tehdy proslul svojí mistrnou apologetikou zdánlivé nekonzistentnosti BH90210 Tertullianus. Shrnul postoj všech ryzích fanoušků do jediné věty: „Credo quia absurdum est.“ A touto metasystémovou kličkou vyrazil všem nezbedným intelektuálům zbraně i dech.
Nuže a Svatý Augustin navázal: „Ptáte se, co dělali producer Aaron Spelling, executive co-producer Kenneth Miller a co-executive co-producer & creator Darren Star před tím, než stvořili BH90210? Připravovali Melrose Place pro ty, co kladou takové otázky!“ Tento Svatý rovněž proslul tím, že jako první zpracoval autoatlas Beverly Hills, publikovaný pod názvem „De civitate Dei“.
Renesance masmediální tvorby se nesla v duchu snobského zostouzení BH90210. Papparazzi Giordano Bruno se dokonce nebál v kuloárech roztrušovat kacířské polopravdy o velikostech a mírách televizních hvězd. Není divu, že ho upálili. Rovněž tak Francis Bacon snižoval kredit BH90210 svou neúplnou peripetickou indukcí a dokonce se, jakožto místopředseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, nestyděl na veřejnosti oslovovat Aarona Spellinga „I ty jedna negativní instance!“ Pak se nachladl a zemřel.
V páté sérii se díky systému Dolby Descartes Stereo vše stalo náhle jasnější a zřetelnější.
Hegelovu Tirádu laskavě interpretujte takto:
Tuto myšlenku o věčném Sajcově návratu převzal Friedrich Nitzsche. Neváhal a ve skandální monografii o sexuálních menšinách Ecce homo! označil Miroslava Sajce jedním dechem za nadčlověka i antikrista. Tuto knihu mu poté odcizil Karel Marx, doplnil ji o několik dalších tříd a vydal pod krycím názvem Kapitán.
V polovině třetí série rozrušil širokou diváckou obec díl, kdy Dylan pronesl ono dnes již posvátné: „Kurva!“ Světová veřejnost se s tím vypořádávala různě: Kubánci skákali z oken, Rusové obsadili ČSSR, Oswald zastřelil Kennedyho, Natálie Ťereškovová vzlétla, James Dean nezvládl řízení a smířlivý Albert Camus sesmolil Člověka revoltujícího.
Postmoderní vykladači si zamnuli údy, když došlo na první seriálový crossover. Jack „Melrose“ Hanson přijel navštívit Dylana „Beverly“ McKeye. Kelly se do něho zamilovala a pro změnu hostovala na jeho půdě (resp. v jeho staromládeneckém bytě). Tento příkladný eklekticismus jistě nenechal nikoho chladným, obzvláště, dočkal-li se poměrně zdařilé kopie v seriálech Jump Street 21 a Booker.
Milé děti, rozloučím se slovy populárního Ludwiga Wittgensteina: „O čem se nedá hovořit, o tom je třeba natočit soap operu.“ Haj hou.