BrainMan: uživatelská příručka pro střední školy [2004]
Jistě jste již slyšeli, jak vzrušující život průměrný filozof vede. Vydělává spoustu peněz, nosí značkové obleky, na předním skle jeho Porsche se rozvalují atraktivní příslušníci opačného pohlaví, pije vodku s Martini (protřepat, nemíchat) a všemožnými prostředky bojuje proti hlouposti.
Lhali vám! Průměrný filozof nejezdí v Porsche, nýbrž v Jaguáru a pije zásadně dvanáctiletou skotskou. Ovšem s tím bojem proti hlouposti je to pravda. Něco jako pravda … spíš taková polopravda. Úkolem filozofa je upozorňovat, že věci, které se považují za samozřejmé, samozřejmé nejsou. Pro filozofa není nic takové, jak se zdá: věci nejsou jednoduché, zjevné, prosté. Zkrátka, filozof neustále dělá problémy. A reptá.
Tak jako má každý zvláštní agent svoji oblíbenou bouchačku, má i filozof některé svoje osvědčené zbraně. Mezi ty nejpoužívanější patří tzv. myšlenkové experimenty. Jsou to příběhy, které popisují nějakou zvláštní událost, bytost, planetu, svět, přičemž se snaží ukázat, že něco může být JINAK. Něco, co, jak už jsme řekli, bylo dosud považováno za SAMOZŘEJMÉ.
Dejme tomu, že filozof narazí na nějaký problém a neví, jak tento problém přiblížit ostatním. V takovém případě si filozof sedne nebo lehne a dá se do tvrdé práce. Nalije si svoji oblíbenou skotskou a vymyslí názorný myšlenkový experiment. Určitě znáte ten horor o muži, který nejdřív sedí v jeskyni, kouká do ohně a pozoruje stíny. Pak vyjde ven, uvidí vážně dost zajímavé věci, které ty stíny vrhaly, vrátí se dovnitř a chce to ostatním sdělit. Jenže ti mu nevěří a z muže/filozofa se stane bezdomovec. Tak právě tohle je slavný Platónův myšlenkový experiment, který v nás má vyvolat pochybnost, zda svět kolem nás není jen svět stínů a zda neexistuje i něco mimo naši jeskyni. Všimněte si, jak Platón, který měl potíže, jak tuhle nepříjemnou skutečnost vysvětlit ostatním, přišel s myšlenkovým experimentem o tom, jak je těžké tuhle nepříjemnou skutečnost vysvětlit ostatním. Platón byl starý lišák.
Myšlenkové experimenty mohou věci ozřejmit. Těžké souvislosti, převyprávěné formou příběhu, jsou snáze pochopitelné a lépe se o nich handrkuje. Proto lze na myšlenkové experimenty narazit téměř v každé filozofické oblasti. Jedna filozofická disciplína se však podobnými příběhy jen hemží: říká se jí analytická filozofie mysli. Hra, kterou budete sledovat, se snaží rozvinout jeden z nejzajímavějších myšlenkových experimentů ve filozofii mysli do podoby lehké konverzační vyvražďovačky. Uvidíte sami, jak moc se to nepovedlo.
Celý příběh se točí kolem filozofické zombie. Zapomeňte na šourající se monstrum, které hladově skučí a olizuje sekeru od vašeho bratra. Filozofická zombie je hypotetický (!) tvor, který se liší od člověka jen v jednom jediném ohledu … filozofická zombie nemá … inu dobrá, s pravdou ven, filozofická zombie nemá … vědomí. Vědomé mentální stavy, vnitřní život, pocity, prožitky, představivost, takové to barevné uvnitř. Až na tuhle drobnost je ale zombie ÚPLNĚ stejná jako kterýkoli normální člověk, například váš učitel filozofie. Takže si to shrneme, filozofická zombie vypadá a chová se úplně stejně jako normální člověk (říkáme, že je nerozlišitelná od normy), až na to, že neví, jaké to je cítit bolest, smutek, radost, nudu, opojení (nepijte alkohol!), opojení (a už vůbec nefetujte!) nebo opojení (radši se zamilujte, to je stejné a vyjde vás to levněji!).
K čemu je taková filozofická zombie dobrá? Proč vůbec někdo vymýšlí takové morbidní nesmysly? Asi nejtypičtější argumentace pomocí myšlenkového experimentu s filozofickou zombií by se dala v krátkosti popsat zhruba takto:
- Filozofická zombie nemá vědomí.
- Filozofická zombie je v každém jiném ohledu stejná jako vy.
- Pokud může filozofická zombie existovat, pak je vědomí nezávislé na čemkoli jiném.
Je to jasné? Když může existovat váš dvojník, který je úplně stejný jako vy (každý váš atom má svůj protějšek ve vašem dvojníkovi) a přitom nemá vědomí, pak je vědomí na těchto věcech nezávislé. A pokud je vědomí nezávislé na všech těchto věcech, pak tvrzení, že svět se skládá POUZE z atomů (nebo kvarků, superstrun a bůhví čeho ještě), není pravdivé. Což neberte jako návod, jak se vyhnout zkoušce z fyziky!
Naše hra se bude věnovat filozofické zombii v jiném světle. Bude nás zajímat, jak lze takového tvora odhalit. Uvidíte sami, že je to proklatě těžké. I ta největší filozofická esa si na tomhle problému vylámala zuby, za všechny jmenujme hlavního hrdinu naší frašky, Reného Descarta. Tento zarputilý Francouz proslul svojí osobitou metodou: tak dlouho všechno zpochybňoval, až to ostatní přestalo bavit a šli raději někam jinam. Jednou zase cosi dlouho zpochybňoval, ostatním opět došla trpělivost, sbalili se a odešli. A Descartes, jak byl v ráži, se zamyslel: „Jak vím, že ostatní mají mysl? Mohou to být jen mechanické loutky, které jsem onehdy zahlédl ve Versailles? Proč pořád chodí pryč? Natáhnout pružiny mechanických strojků, které je pohánějí?“ Podobnou otázku si na počátku druhé poloviny dvacátého století položil i britský matematik Alan Turing: „Co to znamená myslet? Mohou stroje myslet? Mohou stroje úspěšně předstírat, že jsou lidé? No jo, kdy končí předstírání a začíná skutečnost?“ Jak brzy uvidíte, my jsme jen oba zmíněné myslitele dali dohromady a (jak je naším dobrým filozofickým zvykem) protřepali, nemíchali.
Na závěr si vás dovolíme upozornit na dvě problematická místa BrainMana. Ve hře je poměrně dost narážek na filozofické, anatomické a meteorologické údaje. Ze zkušenosti víme, že většina diváků se tím nechá odradit a zvrací. Takže první rada zní: Berte to sportovně! Za druhé, protože se scénáristovi v závěru již strašně chtělo na záchod, není úplně jasné, kdy hra končí. Naše druhá rada zní: Hra končí po třetím výstřelu! Příjemnou zábavu.