Anime: Bleach

Myra Black: Zabijte tu věc!

Bylo krásné sobotní ráno a v malém pokoji v malém městě se na židli pohnul plyšový lev. Nejdřív se jenom vrtěl, a teprve když z měkkého polstrování židle málem spadnul, tak otevřel oči. Když viděl, jak málo chybělo od toho, aby se katapultoval na tvrdou zem, jenom ztuhnul a pak se mu na tváři rozlil samolibý úsměv.

„Úžasný Kon-sama je ve střehu, i když spí!“ vyskočil se zapísknutím na nohy a hrdinnou pózou se snažil utvrdit ve svých slovech. „Hej, Ichigo, přestaň se válet a konečně přiznej, jak úžasná modifikovaná duše jsem!“ bodl plyšovou tlapkou směrem k bouli, schovanou pod dekou na posteli.

„Hoj, Ichi….. go?“ zarazil se najednou Kon. Něco bylo v nepořádku… Ale co to bylo?

Plyšák se zamračil a zkoumavě pootočil hlavu. Byl ten přitroublý Shinigami vždycky takhle velký? Ne, to rozhodně ne… Tak co znamenala ta druhá hrouda?

Počkat.

Druhá hrouda?!

Konovi náhlým zjištěním poklesla čelist.

Ichigo tu má nějakou holku!

Holku. Ichigo. Nemožné. Ten ňouma, který nevěnuje ženám tu nejmenší pozornost! Že by si najednou uvědomil, že není krásnější věc než měkké, krásné, voňavé…

Kon jenom polknul a v očích se mu blýsklo.

To by mě zajímalo, kdo je ta neznámá…

S lehce perverzním úsměvem seskočil ze židle a váhavě se přiblížil k posteli. Chvíli zaváhal, ale pak začal odhodlaně šplhat po noze postele nahoru. Jenom ztuhnul, když se jedna boule pod dekou pohnula a zpod bílé přikrývky vyklouzl dlouhý pramen rudých vlasů.

To není Rukia-neesan… Kdo to asi je? Hádám, jestli si Ichigo vybral nějakou s údolím králů…

Plyšový lev se zahihňal a konečně vylezl až nahoru na polštář. Jak tam tak stál, začal se i přes svoji povahu cítit trochu trapně.

Ale co…Jedno podívání se mě nezabije... A toho přitroublého Shinigamiho taky ne… Přece o tom ani nemusí vědět.

Odhodlaně se vydal blíž k záplavě rudých vlasů.

Heeheehee… Kdopak kdopak kdopak?

Opatrně se opřel o rudou hlavu a nakoukl přes ni, aby viděl dívce do obličeje.

Hmmmm…… Wheeee, kdo to je?!

Postava se pohnula a pramen rudých vlasů sklouzl z obličeje na polštář. A Kon ztuhl, když se jedno rubínové oko pootevřelo a nevrlý rozespalý hlas zamumlal: „Co?“

NANIIIIIIIIIIII?!

Plyšák ztuhl a s otevřenou pusou koukal na rozespalý pohled, napůl skrytý pod tetovaným obočím a zacuchanými prameny rudých vlasů.

Tak tohle tedy rozhodně není Nee-san…

„Maminko,“ zakničel proti svojí vůli, když se rozespalý pohled změnil na pohled vražedný. Než se Kon nadál, vystřelila zpod peřiny svalnatá ruka a stiskla ho do smrtícího sevření. Plyšák si byl jistý, že udeřila jeho poslední hodinka. S hrůzou sledoval vražedný pohled, kterým ho rudovlasý Shinigami propichoval a jenom zapištěl, když stisk ještě zesílil.

„Otravnej plyšáku,“ zavrčel hluboký rozespalý hlas. „Ichigo,“ otočil se k oranžovému rozcuchu, který trčel z peřiny vedle něho. „Myslím, že ti asi zabiju plyšovýho mazlíčka…“

„Fajn,“ ozval se zpod peřiny Ichigův hlas, který zněl víc ospale než vzhůru.

Neeeeeeee-saaaaaaaaaaaaaan!

„Zemři,“ zavrčela rudá hlava a Kon jenom zděšeně sledoval, jak se ruka, která ho pořád svírala, napřáhla a o vteřinu později prohodila pootevřeným oknem.

Maminko… Proč… Proč… PROČ?!

„Pomoc,“ fňukl si Kon, když dohopsal po tvrdé dlažbě chodníku a uvědomil si, že to, co z něj leze, je jeho vlastní vycpávka. „A to jsem myslel, jak dnešní den pěkně začne…“

Na důkaz, že se šeredně spletl, se okno v patře zabouchlo.

„Myslím, že jsem ho asi zklamal,“ řekl zamyšleně Renji a zachumlal se zpátky do vyhřáté deky. „Asi čekal něco jinýho… Přinejmenším větší prsa.“

Ichigo se z polospánku usmál a už skoro spal, když ucítil za uchem lehký polibek a silnou ruku, která si ho přitahovala blíž. Poslední, co ucítil, byl teplý dech na jeho krku a zašimrání sametových vlasů, které měly zářivě rudou barvu.

Větši prsa? Heh…Tak to aby si Kon začal zvykat…